Zajímavé je také porovnat strukturu organizací, které se v nedávném průzkumu umístily na prvních místech. Povětšinou jde o organizace, které nějakým způsobem pomáhají veřejnosti nebo chrání majetek a životy lidí – kromě výše zmíněných armády a policie jde také o odbory a neziskové organizace.
Toto krátké zamyšlení nemá a ani nemůže být hlubokou analýzou zmíněných trendů. Evidentní však je, že se církvím nedaří dlouhodobě získat důvěru lidí a může to mít souvislost s tím, že se jim ani po dvaceti letech nepodařilo veřejnost dostatečně přesvědčit, že pracují ve prospěch společnosti, v zájmu lidí.
Výše zmíněné průzkumy hovoří o církvi jako celku. Nerozlišují mezi římsko-katolickou církví a církvemi protestantskými. V souvislosti s posledně jmenovanými včetně církve letniční je však zajímavé si všimnout, že v posledních letech celosvětově probíhá debata o tom, nakolik má hlásání evangelia být propojené se sociální službou a praktickou pomocí bližním. Zdá se, že po obdobích, kdy důraz na sociální práci téměř vytlačil hlásání evangelia, aby následně hlásání evangelia téměř vytlačilo důraz na praktickou pomoc bližnímu, se církve navracejí k jakémusi „zlatému středu" a uvědomují si, že obojí je potřeba. Symbolicky řečeno, Petr a Jan by těžko mohli nadpřirozeně uzdravit chromého u Krásné brány, kdyby nebylo těch, kdo podstupovali každodenní úsilí a pravidelně jej k té bráně nosili (Sk 3).
Stále silnějšího apelu na těsnější propojení mezi hlásáním evangelia a praktickou službou bližním si všímám i na svých cestách po světě. Čtenáři – pamětníci – si například jméno argentinského pastora Claudia Freidzona, který Českou republiku několikrát navštívil v devadesátých letech, spojí spíše se službou zdůrazňující osobu Ducha svatého a jeho darů. Přesto je od počátku Freidzonova služba propojená se silným sociálním důrazem. Již mnoho let se svým sborem organizuje tažení (nejen) po celé Argentině zvané „Operación Vida", jejichž náplní je týdenní kampaň naplňující materiální potřeby obyvatel jednotlivých provincií (stále ještě poměrně chudé) země a vše vrcholí víkendovými kampaněmi zázraků a duchovní obnovy na (nejen) fotbalových stadionech. Podobně i další, pamětníkům známý, pastor Guillermo Prein (viz např. ŽvK 11/2013 pozn. red.) je se svým sborem, dnes čítajícím okolo 30 000 lidí, velmi aktivní v sociálních aktivitách směřujících nejen k jejich domovskému městu Buenos Aires, ale i k dalším argentinským provinciím. V obou případech toto těsné propojení mezi kázáním evangelia a praktickou pomocí potřebným přináší rozmach Božího království.
Znovu mne toto těsné spojení oslovilo při naší nedávné návštěvě sboru Willow Creek pastora Billa Hybelse v Chicagu. Mohlo by se zdát, že zatímco silný důraz na pomoc sociálně slabým je v Latinské Americe pochopitelný, v Severní Americe tolik potřebný není. Jaké však bylo naše překvapení, když nám byly prezentovány statistiky vypovídající o 46 miliónech lidí v USA žijících na hranici chudoby (což činí při celkovém počtu téměř 314 milionů více než 10 % obyvatel). A k této výzvě se sbor Willow Creek, jehož průměrná návštěvnost bohoslužeb dosahuje nad dvacet tisíc lidí, rozhodl postavit čelem a rozšířit už tak rozsáhlý komplex sborových budov o stavbu centra „Compassion and Justice" (Soucitu a spravedlnosti). A že má tato vize opravdu podporu celého sboru se prokázalo v tom, že na tuto budovu bylo vybráno deset miliónů dolarů ještě předtím, než vůbec začaly stavební práce. Takový akt štědrosti byl i na poměry Willow Creek ojedinělý. Dalším výrazem podpory je počet dobrovolníků zapojených do provozu centra – činí dva a půl tisíce lidí.
Základní podnět pro tuto službu je čerpán z Matoušova evangelia 5, 14 – 16 a 25,34 – 36. Základním posláním je boj s chudobou a nespravedlností, který vede k proměněným životům a k poznání Ježíše Krista. Filosofie činnosti centra však jde dál než jen k okamžité jednorázové pomoci v nouzi. V ideálním případě by člověk, který toto centrum navštíví, měl projít třemi fázemi: od jednorázového naplnění osobní potřeby přes dlouhodobější snahu o řešení situace jednotlivce až po fázi, kdy bude schopen svůj život efektivně spravovat sám. A to proto, že se v centru chtějí vyhnout takzvané „toxické dobročinnosti", kdy dáte jednou a vyvoláte vděk, dáte dvakrát a vyvoláte tušení, že by se to mohlo opakovat, dáte potřetí a vytvoříte očekávání, že tomu tak bude znovu, dáte počtvrté a napomůžete pocitu nároku na další pomoc a popáté vytvoříte závislost. V této souvislosti je každý příchozí zaznamenán do databáze a ukáže-li se, že centrum začíná navštěvovat pravidelně, dostává se mu komplexní pomoci, na jejímž konci má být v ideálním případě nejen vyřešení jeho tíživé životní situace, ale celkově nové nasměrování k efektivnímu a zodpovědnému přístupu k životu.
Centrum nejen poskytuje materiální pomoc a základní zdravotní péči, ale ve spolupráci s pracovními úřady i pracovní místa, právní pomoc a vzdělání. A fakt, že je centrum součástí komplexu církevních budov, kde se odehrávají bohoslužby a další duchovní aktivity, na které jsou lidé srdečně zváni, vytváří prostor proto, aby návštěvníci centra nejen obdrželi materiální pomoc a užitečné rady pro život, ale i příležitost osobně se setkat s evangeliem a Ježíšem Kristem.
Osobně jsem byl překvapen celkovou atmosférou a uspořádáním centra. Jak z vnitřní architektury, tak z přístupu dobrovolníků silně vyzařuje, že návštěvníci jsou vítáni. I přesto, že většina z nich je v tíživé sociální či životní situaci, je k nim přistupováno s respektem a úctou. Potraviny ani další zboží (například oděvy) se zde nedávají úplně zadarmo. Můžete si je zakoupit v úhledných a pěkně upravených obchodech za drobný peníz, který má pomoci vyvolat pocit, že jste si přišli nakoupit, a ne jen něco zadarmo obdržet. Jak nám vysvětlila vedoucí centra, je to psychologicky důležité proto, aby nebyl vyvoláván pocit závislosti na darování. Lidé si tak také věcí více váží, vědí-li, že za ně musejí utratit sice malý, ale přeci jen nezbytný peníz.
Aby „nákupy" nebo poskytnutí jiné, výše zmíněné péče mohlo probíhat v klidu, mohou rodiče zanechat své děti v dětském „koutku" ne nepodobnému tomu, který najdete v každém obchodě IKEA. V tomto koutku se o ně dobrovolníci starají. Návštěva centra tak není zahanbující záležitostí, ale příjemným zážitkem pro celou rodinu.
Původně byla činnost centra zamýšlena jen pro lidi z nejbližšího okolí čtvrti Willow Creek. Ovšem právě kvůli atmosféře a přístupu se sem sjíždějí lidé z široka daleka, což samozřejmě vytváří velké nároky na ty, kdo tam pracují. Jak nám však potvrdila vedoucí centra, výsledkem tohoto úsilí je nejen vyřešení mnoha individuálních těžkých životních situací, ale i mnoho evangeliem proměněných životů. A samozřejmě i respekt společnosti, která si této činnosti váží.
Pracovat na naplňování lidských potřeb je náročné stejně tak, jako bylo náročné každodenně nosit chromého k chrámové bráně. Výsledkem toho úsilí však bylo, že chromý mohl skrze Boží moc vyskočit na nohy a kráčet. Ve Willow Creek se z příběhu poučili – umožňují lidem přijít k chrámové bráně, aby je následně mohla uzdravit a proměnit moc evangelia. Těsné spojení služby potřebným a kázání evangelia zde funguje.
Radek Smetana
zástupce biskupa pro vzdělávání
