Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Vztah s nevěřícím

Napsal(a)   pondělí, 13. březen 2017 10.16

Tématem vztahů se zabývá již apoštol Pavel a známá je pasáž o ne/táhnutí jha s nevěřícími. Během své služby mezi mladými jsem viděl mnohé situace, kdy se mladý člověk zamiloval do protějšku, který Ježíše neznal. Když si promítám minulých 15 let, neřekl bych, že by nějaká etapa byla tímto tématem poznamenána více a některá méně. Mluvíme-li tedy o dospívající generaci 16+, tento problém tu byl vždycky a bude i nadále.

Nikoho si nemohu najít

Kupodivu argument, že křesťanů je málo, není úplně silný. Díky akcím, které se již cca 10 let pro mladé pořádají po všech církvích, mají dostatek kontaktů na několik stovek protějšků. Tento argument začne být vážný, když je člověku 25–30 a více. Aktuálnější otázkou je „teologie vztahů.“ Čeká na mne jeden jediný princ nebo si mohu vzít kohokoliv, s kým si rozumím? Ale to je již nad rámec mého článku.

Mít dobré argumenty

Co je také stále dost podobné, je obtížná argumentace, se kterou k mladým přistupujeme, a způsob, jak na jejich vztah reagujeme. Protože se Bible k tématu nevyjadřuje nějakým uceleným blokem, vidím, že každé místo se s diskusí s (nejen) mladými zamilovanými páry vyrovnává různě. Biblickými argumenty je třeba se více prokousat a správně je vyložit. Procento lidí, kteří vstupují do těchto vztahů je nepřímo úměrné schopnosti vysvětlit jejich úskalí. Toto procento ještě zvyšují negativní reakce okolí na vztah. Je proto velmi důležité vysvětlovat otázky vztahů dříve, než do nich člověk naskočí.

V rámci OMACu doporučujeme 1–2x ročně mít takové téma na setkání mládeže. Když jsem se před lety poprvé setkal s tímto momentem, sám jsem hledal ty nejlepší odpovědi. Mladý muž mi tvrdil (jako desítky dalších), že je jeho zájmem svou lásku přivést ke Kristu. Věřím, že jsem dostal od Boha obraz, abych tenkrát věděl, jak reagovat. Dodnes ho beru jako momentální vhled do konkrétní situace. Viděl jsem, že křesťanovo srdce patří Bohu, ale ve vztahu ho dělí mezi Boha a partnera. Své emoce, čas, finance. Partner však bude vždy toužit, aby srdce patřilo především jemu. Pokud mu budeme ukazovat, že v našem životě bude na druhém místě, často začne partner bojovat. Podvědomě začne usilovat o nadvládu v našem srdci. Je tedy pravděpodobnější, že Bůh bude pro nevěřícího partnera především soupeř, se kterým ho nutíme bojovat. Pro toho, koho chceme přivést ke Kristu, by měl ten, kdo vládne v našem srdci, být přitažlivý – a pokud je od počátku soupeřem, naše plány jsou odsouzeny k neúspěchu. Podobných obrazů máme více a v závislosti na schopnosti vysvětlit nebezpečí, mladí do vztahů vstupují nebo nevstupují. Často také reakce, kterých se jim dostane v prvních dnech a týdnech vztahu od lidí z církve, rozhodují o jejich dalším postupu. Setkávám se spíše s vyhrocenými reakcemi, které pak mladé odpruží si vztah vyřešit sami – mimo církev. Přitom nemusí jít o tragickou situaci a mám za sebou více pozitivních zkušeností, kdy člověk pochopil úskalí a vztah opustil. Další reakcí bylo, že své milé ukázal na Krista, ze vztahu ustoupil a tento příklad protějšek přivedl k víře. Zachovat klidnou hlavu a být dobrým, a přitom biblickým průvodcem je možné.

Teenager a vztah

Výše zmíněné řešíme dlouho. Jsou však i nové věci. Např. to, že stále mladší mládež či možná i děti začínají vztahy řešit. Problematika vztahů se dnes týká už 13letých dětí, které chtějí s někým randit, je to cool, ve škole se o tom pořád mluví. Protože tato věková skupina nedá tolik na argumenty, musíme reagovat jinak. Současná generace, tzv. Generace Z, je více duševní, to znamená, že více věci prožívá, rozhoduje se častěji emotivně než racionálně. Naší reakcí na zamilovanost teenagerů je důraz na kvalitní práci dorostu a diskusi v rodinách. Je naší výsadou pomoci našim dětem žít aktivní život, ve kterém bude co nejméně času na hlouposti. Dobrou zprávou je, že věk sexuální zkušenosti se spíše zvyšuje, výzvou je spíše randění a hledání emocionální lásky.

Co se opravdu mění

Změna, kterou však můžeme u mladé generace vidět, je klesající citlivost na to, co je hřích v oblasti sexuality. Netýká se to však vztahů s nevěřícími, ale vztahů obecně. Stále častěji zažíváme, kdy mladí necítí svědomí či vinu ve věcech, které jsou naprosto zřejmé. Uvádím to krátce jako zajímavost, otázka citlivosti svědomí a role Ducha svatého je také na samostatný článek.

Svaté políbení

V reakci na teenagerskou výzvu bych připojil téma vztahové vlažnosti. Domnívám se, že lidé v našem světě mnohem více dávají najevo emoce, objímají se, dávají si polibky, které nutně neznamenají sexuální harašení. Přestože Bible mluví o svatém políbení, připadá mi naše prostředí většinou vztahově spíše vlažné. Mladí lidé, kteří se hledají a touží po dotycích (a z mé praxe jich ani doma moc nedostávají), v našem prostředí mohou velmi strádat. Když je potom mládežník ve škole, na kroužku či nějakém výjezdu objat, dostane vřelou přátelskou pusu – jeho emoce jsou rozrušeny a budí se nezdravé touhy. Pokud nedostane tu nutnou dávku emocí a objetí v rodině či církvi, podvědomě hledá někde jinde. I to je tedy způsob, jak můžeme pomoci do těchto vztahů nevstupovat. Někdy se snažíme být tak svatí, že se posouváme na druhou stranu extrému, že se druhého pohlaví ani nedotkneme. Zamysleme se nad tím ve vztahu k našim dětem, k vyjádření přátelství a bratrství vůči stejnému pohlaví v církvi i k pohlaví opačnému. Nebo se také v rodině s bratrem a sestrou zdravíte jen vlažným podáním ruky?

Láska ke Kristu

Na závěr bych dodal, že nejlépe na problematiku reagují lidé, kteří mají před Ježíšem úctu a milují především jeho. Pokud tvoříme zdravé a misijně laděné prostředí, úměrně klesají i otázky nových vztahů s nevěřícím člověkem. Je to největší výzva: vytvářet prostředí pro mladou generaci, kde se cítí důležití, užiteční a přijatí. Nemají potom důvod se k těmto ani jiným situacím utíkat.

Martin Penc

AC Kolín