Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

O sebeovládání

„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“ (Ga 5,22–23)

Drazí bratři a sestry,

sedím právě u počítače a klikám. Držím v pravé ruce takovou malou věc a pohybuji s ní po stole. Její pohyb kopíruje na monitoru počítače drobný grafický symbol – kursor. Počítače spolu s „tou malou věcí“ (myší) totálně změnily způsob práce mnoha lidí. A tak ono „klikání“ je vlastně práce – mohu psát článek do časopisu, plánovat termíny, dělat účetnictví nebo projektovat dům. Velké množství nejrůznějších profesí dnes využívá ke své práci počítač.

Ke své práci rovněž často používáme internet. Také zde klikáme. Vyhledáváme nejrůznější informace, podíváme se na zprávy, pouštíme si hudbu nebo video. A také občas klikáme na reklamy, které se nechtěně objevují na vyhledávaných stránkách. Snadno se tak stane, že se přestaneme soustředit na práci a podíváme se na slevy, bulvární zprávy či jiné „zajímavosti.“ Pokud nám chybí dostatek sebekázně, stane se, že moc práce ten den neuděláme, spoustu času „proklikáme“ prohlížením zbytečností.

Zde jsme u jednoho z kořenů závislosti na internetové pornografii. V tomto čísle časopisu se o ní dočtete z různých úhlů pohledu. To, co chci stručně zdůraznit v tomto článku, je její snadná dostupnost. V tom spočívá její největší nebezpečí. Člověk si nemusí pornografii kupovat, stačí pár kliků v soukromí svého počítače a má, co chtěl.

Pokud jsou splněny některé psychologické předpoklady, stane se z občasných návštěv pornografických stránek závislost. Snadno k tomu může dojít u lidí osamělých, nespokojených s vlastním intimním životem či různě frustrovaných. Někteří křesťanští poradci přirovnávají pornografii k anestetiku – dokáže podobným způsobem tišit bolest – žel, jen na chvíli.

Co platí pro pornografii, platí pro všechny závislosti obecně. Pokud člověk dostatečně neovládá svůj život, snadno dojde k tomu, že jej začne ovládat někdo (nebo něco) jiného. Kořenem všech závislostí je tedy zotročená lidská vůle – bez ohledu na to, zda jste otroky televize, počítačových her nebo přejídání. Nezáleží na tom, zda se jedná o závislost jednoznačně destruktivní (např. závislost na drogách) nebo „společensky přijatelnou“ (např. workoholismus). Každá závislost ničí člověka, který jí podlehl, a to včetně jeho vztahů s nejbližšími.

Aby se člověk nestal závislým, potřebuje cvičit sebeovládání. Umění ovládat sám sebe je nejlepší prevencí, jak čelit nejrůznějším nástrahám a nebezpečím, včetně těch, které pramení z neodpovědného „klikání“. Sebeovládání pomůže i na cestě ven ze závislosti, i když v tomto případě bude třeba pravděpodobně mnohem komplexnější pomoci než jen cvičení se v sebeovládání.

Jedním z biblických textů na téma sebeovládání je citát v úvodu článku. Sebeovládání zde Pavel představuje jako ovoce Ducha svatého. Myšlenka se zdá být jasná: Pokud budeme usilovat o naplnění Duchem svatým, budeme schopni ovládat své životy. Aniž bych chtěl věci jakkoli komplikovat a zatemňovat jednoduchost Božího slova, musím říci, že tak prosté to zase není. Dokladem jsou zástupy křesťanů, kteří – ač prožili naplnění Duchem svatým – mají se sebeovládáním problém. Čím je to způsobeno?

První část odpovědi nalezneme v samotném textu. Apoštol píše křesťanům, kteří naplnění Duchem prožili, a přesto z nějakých důvodů zvolili jiný styl života. Minulé zkušenosti nejsou zárukou úspěchu dnes. Důležité je, jak žijí nyní. Proto autor píše, aby „usilovali o život z moci Ducha a nepodléhali touhám lidské přirozenosti“ (v. 16).

Způsobem, jak posilovat schopnost sebeovládání, je pěstování pozitivních návyků. Dobré návyky jsou základem každé zdravé osobnosti. Pokud byste studovali Ježíšův život, uviděli byste, že se skládal z řady zvyků. Například ráno vstával k modlitbě. I naše životy se skládají z řady návyků – jde zejména o návyky hygienické, časové, stravovací, pracovní i jiné. Někteří lidé si myslí, že návyky je omezují, a proto preferují dělat věci „podle toho, jak se jim chce“. Právě tento typ lidí je nejvíce vystaven nebezpečí nejrůznějších závislostí – jsou emocionální, nestálí, nespolehliví. Někdy se jim chce, a jindy zase ne. Naproti tomu, dobré návyky jsou něčím, co nás drží pohromadě, i když se nám zrovna nechce. Ne vždy se mi chce do práce, ne vždy se mi chce vstávat, ne vždy mám chuť si číst Bibli. Jak fyzický, tak i duchovní život činí pevným právě naše schopnost pěstovat dobré návyky. A návyky jej činí silným zejména před pokušením: Stejně jako kterýkoliv jiný návyk se mohu naučit neklikat na některé stránky internetu v pracovní době. A na některé stránky raději neklikat vůbec. Jde o návyk, který jsme před nějakými patnácti dvaceti lety ještě neznali, proto je tím naléhavější si jej osvojit.

Jaký je vztah návyků k uvedenému „ovoci Ducha“ z listu Galatským? Řekl bych, že naplnění Duchem svatým samo o sobě neřeší otázku vnitřní disciplíny, ale vytváří pro ni předpoklady:

Znovuzrozený, Duchem naplněný křesťan, který žije s vědomím odpuštěných hříchů, má zcela jinou startovní čáru než ten, kdo žije v nejistotě a vnitřním chaosu. Jistota dobrého svědomí a vnitřní čistoty poskytuje lepší předpoklady pro schopnost sebeovládání než život se svědomím zatíženým různými hříchy.

Znovuzrození spolu s naplněním Duchem poskytuje silnou motivaci k novému životu. Je to tajemství natolik hluboké, že jej neumím popsat, ale vyjadřuje je verš z listu Filipským: „Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle“ (Fp 2,13 ČSP).

Člověk naplněný Duchem má k dispozici rovněž nadpřirozenou moc Ducha svatého. Když se David Wilkerson, zakladatel Teen Challenge, dotazoval bývalých narkomanů, který faktor sehrál největší roli v procesu jejich uzdravení, většina uvedla právě křest v Duchu svatém.

Duch svatý tedy hraje rozhodující roli v budování nové osobnosti, postavené na pozitivních životních návycích. Ale stále platí – a to je ten kámen úrazu – že k tomu musíme přiložit své srdce. Věci samy o sobě nefungují, pokud pro ně něco nebudeme dělat my sami. Bůh je naším partnerem, naší silou, naším rádcem, naším motivátorem, dokonce naším vysvoboditelem z hříchu, ale stále platí, že jsme to my sami, kdo se rozhoduje.

Sebeovládání se tak stává jednou z nejdůležitějších dovedností křesťana dnešní doby – a současně i kritériem jeho síly a zranitelnosti. Absence sebeovládání vhání člověka do náruče negativních návyků a závislostí, naopak pěstování sebeovládání otevírá dveře k růstu zdravé a silné osobnosti.

Přeji Vám Boží požehnání,

Martin Moldan
biskup

Naposledy změněno pátek, 28 duben 2017 19:12