Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Život v Kristu

 středa, 26. duben 2017 08.54

Letniční se musí vrátit k modlitbám!

Rozhovor s bratrem Melvinem Ho, který vyučoval v Kolíně a v Brně jako hostující profesor na VOŠMT.

 čtvrtek, 20. duben 2017 11.31

Rodinné stříbro Apoštolské církve

Co je pro letniční identitu nejdůležitější? Co by neměla Apoštolská církev nikdy ztratit? Jsou to charismatická shromáždění? Je to pokání a posvěcení? Je to mluvení v jazycích, proroctví, zázračná uzdravení, evangelizace a misie?

 čtvrtek, 13. duben 2017 15.05

Zpověď letničního křesťana

Dovolím si začít trochu osobně. Narodil jsem se do prostředí, kde na mě letniční způsob zbožnosti dýchal s celou samozřejmostí na každém kroku. Ve sboru, který v 60. letech 20. století měl určitou míru svobody, bylo běžné vidět různé projevy duchovních darů, prorokování, výklad jazyků, dokonce kázání bylo ponecháno na tom, jak Duch v danou chvíli dá, nebylo předem připraveno. Když jsme na nedělní školce četli některé pasáže Nového zákona, třeba knihu Skutků, přišlo mi zcela samozřejmé, že se mezi námi dějí obdobné věci, jako v době, o které jsme četli. Stejně tak to bylo i v naší rodině. Pamatuji si na dlouhé večery, kdy se rodina sešla u dědy Pavla Wojnara a dospělí tak trochu zapomněli na nás děti a pustili se do rozhovorů o všem, co Bůh konal, koná i bude konat. Mělo to na mě obrovský vliv. Děda mi vůbec nepřipadal méně pomazaným Božím mužem než všichni bibličtí apoštolové. Mohl jsem do nekonečna poslouchat jeho svědectví o Boží ochraně, o Božím zaopatření i o Božím vedení. Vzpomínám na takový častý legrační detail, kdy všichni byli tak pohlceni těmi debatami, že domácí zapomněli rozsvítit světlo, a tak jsme se postupně propadali do tmy obýváku, zatímco nám jasně svítilo světlo Božího působení, které vyznívalo ze všech rozhovorů. Často se mluvilo i o problémech a doktrinálních sporech, byla to přece doba branhamistického rozkolu, který ve společenství našich sborů tehdy propukl. Asi jsme jako děti poslouchali věci, které jsme slyšet neměli, ale ve mně to všechno působilo obrovskou realitu jednání Božího ducha. Viděl jsem, že Bůh zasahuje, odpovídá na otázky, dává své prorocké zjevení i korekci. Viděl jsem důležitost, jakou mělo Boží slovo. Jak všichni Boží slovo citovali jako konečnou autoritu, jak samozřejmě očekávali, že se biblické věci budou dít i mezi námi.

 pátek, 31. březen 2017 13.56

Ještěže to nebyla svévole...

Vdávala jsem se, když mi bylo dost málo let. Oba jsme byli, zhruba řečeno, nevěřící. Já jsem sice o Bohu slyšela, ale vůbec mě nenapadlo, že by pro mě Ježíš mohl něco udělat. Žila jsem ve vzpouře proti zákonu, ve kterém jsem byla vychována. Moc velké štěstí jsem neprožívala. Po 17 letech manželství jsem se setkala s živým evangeliem, okamžitě jsem po něm chňapla a uvěřila. Myslela jsem, že to prostě jen řeknu svému manželovi a on okamžitě uvěří.

 sobota, 25. březen 2017 09.11

Manželství s nevěřícím

Téma, které bych dnes rád otevřel, se týká manželství s nevěřícím partnerem. Začnu dvěma protichůdnými tvrzeními: 1) „Manželství s nevěřícím může být pěkné“ a 2) „Nikdy si nevěřícího neber!“ Řeknete si, jak se v tom tedy máme vyznat? Proč si nevzít nevěřícího, když existuje naděje na pěkné manželství?“

 pátek, 17. březen 2017 18.51

Buďme kamarádi

Být lektorem etiky na základních školách je obvykle skvělá práce. Člověk se pohybuje mezi dětmi, kterým předává důležité hodnoty, a když má v ruce metodiky programů takové kvality, jakými jsou Etické dílny®, může mít i vcelku velkou naději, že jeho práce má skutečný efekt.

 pondělí, 13. březen 2017 10.16

Vztah s nevěřícím

Tématem vztahů se zabývá již apoštol Pavel a známá je pasáž o ne/táhnutí jha s nevěřícími. Během své služby mezi mladými jsem viděl mnohé situace, kdy se mladý člověk zamiloval do protějšku, který Ježíše neznal. Když si promítám minulých 15 let, neřekl bych, že by nějaká etapa byla tímto tématem poznamenána více a některá méně. Mluvíme-li tedy o dospívající generaci 16+, tento problém tu byl vždycky a bude i nadále.

 pondělí, 27. únor 2017 14.42

Čím je pro mne nedělní bohoslužba?

Veřejná oslava Boha

Nedělní setkání je pro nás v Chomutově veřejnou oslavou Boha v našich životech. Snažíme se nést a povzbuzovat slabé křesťany, pro které je neděle dobitím duchovní baterky, která se přes týden vybila, a pokud nenačerpá energii, bude opravdu těžké přežít další týden. Rozumíme tomu, že to tak mnohokrát je, a Bible s tím, podle mě, počítá. Cílem však je především oslavit spolu vše, co v našich životech Pán během týdne konal. Cílem je také načerpat povzbuzení z kázaného Slova a ze společenství Církve. Kázání je spíše pro věřící, celá bohoslužba je však laděná tak, aby byla srozumitelná a příjemná i pro hosty (vítání, kavárna…). Věřím, že se i křesťansky laděná bohoslužba stává evangelizací, pokud je hostům ve shromáždění patrná láska. Oni to poznají. Poznají nás podle lásky. Ježíš to taky věděl. Můžeme se přetrhnout v aktivitách pro nekřesťany, nebude to k ničemu, protože během pěti minut z atmosféry poznají, o co mezi námi jde. Znamená to nedělat kvalitní akce zaměřené na nekřesťany? Ne. Mluvím jen o vyváženosti.

Strana 1 z 16