Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Jak a kdy k nám mluví Bůh?

Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. (Žd 1,1-2)

Všichni znovuzrození křesťané jsou zajedno, že nejvyšší autoritou jejich života je Pán Ježíš Kristus. Jedině Kristus může zavazovat naše svědomí k poslušnosti a svatosti. Avšak křesťané nejsou zajedno v názoru, kdy a jak k nim Kristus mluví.

Jak vlastně slyšíme Kristův hlas? Kdy a jak k nám promlouvá Bůh, když ho fyzicky nevidíme a neslyšíme?

Jsou křesťané, kteří věří, že Bůh k nám promlouvá skrze křesťanskou tradici a naslouchají Bohu skrze studium teologie.

Jsou křesťané, kteří vidí Pána Ježíše Krista ve svém pastorovi a věří, že Bůh k nim mluví skrze něho.

Jsou křesťané, kteří tvrdí, že k nim Bůh promlouvá skrze osobní prožitky víry, a proto pečlivě naslouchají hlasu svého svědomí, svých pocitů i hlasu událostí okolo sebe.

Jsou křesťané, kteří věří, že Bůh osvěcuje Duchem svatým jejich rozum a že zdravým rozumem pochopí Boží pravdu.

Jsou křesťané, kteří tvrdí, že Bůh k nám promlouvá výlučně skrze své Slovo.

Kdo z nich má pravdu? Který způsob nám zaručí, že opravdu uslyšíme nezkreslený, zavazující Kristův hlas?

Jsou křesťané, kteří věří, že Bůh k nám promlouvá skrze křesťanskou tradici. A mají pravdu!

Zkušenosti historické církve jsou užitečné nejméně ze dvou důvodů:

Nejsme prvními křesťany na zemi.

Kristus dnes není jiný než za doby našich předchůdců ve víře.

Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Žd 13,7-8)

Je dobré se učit ze zkušeností těch, kteří byli křesťany před námi. Může nás to ochránit od zbytečných chyb. Naši křesťanští předchůdci se ve své době potýkali v podstatě se stejnými problémy, s jakými se potýkáme i my.

Církevní vůdcové od počátku svou víru vyjadřovali ve formulích a krédech. Jedním z nejstarších je Apoštolské vyznání víry, nazvané tak proto, že údajně shrnuje nauky apoštolů. V průběhu dějin církve bylo přijato mnoho dalších prohlášení víry a věřící je používali k zveřejnění klíčových zásad svého učení, případně aby se ohradili proti bludným naukám. (Např. Nikajské vyznání víry, Nikajsko-konstantinopolské vyznání víry, Athanasiovo vyznání víry atd.)

Věroučná prohlášení církve mají pro nás dodnes určitou hodnotu, protože pomáhají zaměřit pozornost věřících na podstatné prvky víry. Umožňují také, aby přihlížející svět slyšel jasný výklad křesťanské teologie. (Apoštolská církev vyjádřila svá základní doktrinální stanoviska ve vyznání víry uvedeném v Ústavě Apoštolské církve. Tyto věroučné teze jsou podstatné pro vytvoření a udržení společenství mezi členy církve. Za svrchovanou autoritu je však považována Bible.)

Shrnutí: Bůh k nám nepochybně promlouvá skrze křesťanskou tradici. Blahoslavení jsou ti, kdo se pomocí studia teologie dovedou poučit na chybách svých předchůdců. Avšak studium teologie nesmí převýšit důležitost Bible. Bůh studium teologie podporuje jen do té míry, do jaké se kryje s Písmem.

Jsou křesťané, kteří věří, že Bůh k nim mluví skrze jejich pastora. A mají pravdu!

Autority církve jsou bezesporu jedním z Božích vysílacích kanálů. Bůh promlouvá skrze vedoucí církve.

Církevní autority mají v různých církvích různé podoby. Na úrovni denominace oficiální hlavou církve je:

buď jeden vedoucí (papež, patriarcha, biskup apod.),

nebo skupina vedoucích (synod, rada církve apod.),

nebo kombinace uvedených způsobů (biskup a rada církve, synodní senior a synod atd.).

Podle toho rozlišujeme presbyterní, kongregační a presbyterně-kongregační uspořádání církve.

Na místní úrovni pak působí autority pastorů, kazatelů, farářů a kněží.

Bůh vysílá své pokyny na frekvenci autorit velmi často. Především si vedoucích používá, aby vycvičili Boží lid pro dílo křesťanské služby a vedli jej k jednotě víry a k duchovní zralosti.

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. (Ef 4,11-14)

Práce autorit je náročná a většinou nedoceněná, jak říká i následující ilustrace (kterou jsem přejal z devocionáře Our Daily Bread, July 13, 2003):

Za zkušeným Božím služebníkem přišli členové jistého sboru a stěžovali si na nedostatky svého pastora. Boží služebník vycítil jejich jednostranný pohled a poradil jim, aby zkusili praktikovat čtyři následující body:

Když pastor káže, dívejte se mu přímo do očí a během kázání, kdykoli se to hodí, říkejte „amen" a „haleluja". Uvidíte, že se váš pastor „ukáže k smrti".

Poklepejte občas pastora po rameni a mluvte s ním hlavně o věcech, které se mu povedly. Uvidíte, jak se váš pastor „upracuje k smrti".

Obnovte své zasvěcení Bohu a požádejte pastora, aby vám svěřil nějakou práci ve sboru. Váš pastor z toho „dostane infarkt".

Stále povzbuzujte sbor, aby se za pastora modlil. Brzy dosáhne takových výsledků, že si toho všimne nějaký větší sbor a přetáhne vašeho pastora k sobě.

Shrnutí: Bůh k nám bezesporu promlouvá skrze církevní autority. Blahoslavení jsou ti, kdo se naučili poslouchat nadřízeného a neošklivit si ho pro jeho lidské nedostatky. Avšak vedoucí církve nesmí překročit učení Bible. Bůh své delegované autority podporuje jen do té míry, do jaké se jejich služba kryje s Písmem.

Jsou křesťané, kteří tvrdí, že k nim Bůh promlouvá skrze osobní prožitky víry. A mají pravdu!

Bůh k nám promlouvá také skrze osobní prožitek, s jehož pomocí lépe a hlouběji pochopíme Boha a jeho slovo.

Základem pro duchovní prožitek křesťana je Duch svatý. Římanům 8, 16 říká, že Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Nestačí intelektuálně zvládnout učení o spáse. Pokud má být křesťanův život proměňován do podoby Krista, musí hluboce prožít svou hříšnost a také Boží ujištění, že mu bylo odpuštěno. To je práce Ducha svatého.

Osobní zkušenosti s Bohem jsou pro nás velmi důležité. Bratr Hlavsa z Bratrské jednoty baptistů natočil pro děti audiokazetu s názvem Kamínky a kameny, kde malé či velké osobní zkušenosti víry přirovnává ke kamenům, na nichž stojí stavba našeho života.

Osobní zkušenosti víry jsou například naše vyslyšené modlitby.

(Ježíš řekl:) Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. (J 16,24)

Prožíváme radost, když Bůh vyslyší naše prosby za spasení našich bližních, za ochranu na cestě, za peníze, za lepší známku z matematiky, za životního partnera atd. Někdy nám Pán daruje velmi dramatické zkušenosti, například tělesné uzdravení nebo osvobození od démonů. Jindy zas prožíváme lásku a vděčnost, když si uvědomíme, jak nás Bůh v minulosti chránil a zajišťoval.

Shrnutí: Bůh k nám bezesporu promlouvá skrze osobní zkušenosti víry. Blahoslavení jsou ti, kdo se naučili respektovat varovný hlas svého svědomí a vrozené intuice. Avšak osobní prožitek nesmí překročit hranice Písma. Dejme si pozor, abychom si nevymýšleli a neviděli v každém pocitu či události hned Boží znamení. Naše prožitky mají Boží původ jen do té míry, do jaké se kryjí s učením Písma.

Jsou křesťané, kteří věří, že Bůh k nim promlouvá skrze rozum. A mají pravdu!

Bůh nás učinil tak, abychom byli jeho obrazem. Naše rozumové schopnosti tedy odrážejí naši podobu s Bohem, který je vysoce inteligentní bytost. Používat zdravého rozumu pro příjem Božího slova není samo o sobě špatné.

Rozumu používáme při úvahách o Božím stvoření. Logickým závěrem pozorování přírody je, že slepá náhoda nemohla stvořit dokonale provázaný systém vesmíru. Jedinou adekvátní odpovědí je, že vše učinila inteligentní bytost - Bůh. (srov. Ř 1,18-20.)

Rozumu používáme při studiu biblických jazyků, při bádání nad starověkými texty a dokumenty, při rekonstrukci společenského a hospodářského světa Bible. Takové použití rozumu je užitečné, protože umožňuje pochopit Boží zjevení.

Z běžného života též známe pojmy jako zdravý rozum, nebo životní moudrost, nebo prozíravost, které jsou dostupné pro všechny lidi, věřící i nevěřící. V 16. kapitole evangelia podle Lukáše je podobenství o nepoctivém správci, který podváděl svého pána a když dostal výpověď, ještě se stačil prozíravě zajistit na stáří.

Pán Ježíš neschvaluje nepoctivé jednání správce. Jenom říká, že synové světa jsou prozíravější, než synové světla (věřící), protože systematicky zajišťují svou budoucnost. Měli bychom pamatovat na svůj budoucí vstup do nebe a nelpět na věcech, které si do nebe beztak nevezmeme.

Dostal se mi do rukou letáček Akademie J. A. Komenského, která nabízí kurzy jazyků. Na letáčku bylo motto:

Myslete na budoucnost - investujte do vzdělání.

Rád bych očistil jméno posledního biskupa Jednoty bratrské J. A. Komenského spojovaného s tímto reklamním sloganem. Tvrdím, že pod takové heslo by se nikdy nepodepsal. Dosvědčuje to jeho kniha Jedno nezbytné, která končí těmito slovy:

„Souhrn této nejvyšší moudrosti je:

Nezatěžovat se ničím, co přesahuje životní nezbytnosti, spokojit se s málo věcmi, sloužícími k pohodlí a chválit Boha.

Jestliže ty pohodlné (věci) chybí, spokojit se pouze s nezbytnými.

Přijdeš-li i o ně, snaž se zachovat sebe sama.

Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys Boha neztratil. Kdo totiž má Boha, může všecko postrádat, poněvadž má navěky své nejvyšší dobro s Bohem a v Bohu." (str. 181)

Takže heslo skutečného J. A. Komenského by nejspíše znělo:

Myslete na budoucnost - navraťte se ke Kristu.

Shrnutí: Bůh k nám nepochybně promlouvá skrze rozum, životní moudrost a zkušenosti. Blahoslavení jsou ti, kdo se dovedou řídit zdravým úsudkem a nepodléhají zničujícím emocím. Avšak lidský rozum nesmí zpochybňovat svrchovanost Bible. Rozum je dobrý sluha, ale zlý pán. Bůh podporuje rozumnost jen do té míry, do jaké se kryje s Písmem.

Jsou křesťané, kteří tvrdí, že Bůh k nám promlouvá výlučně skrze své Slovo. A mají pravdu!

Bůh k nám promlouvá skrze své Slovo, které má dvě podoby:

Pán Ježíš Kristus je Slovo Boží. V souladu s J 1,1-14 víme, že Pán Ježíš Kristus je vtělené (inkarnované) Slovo Boží.

Bible je Slovo Boží. V souladu s 2Tm 3,16 a 2Pt 3,16 víme, že 39 knih Starého zákona a 27 knih Nového zákona tvoří inspirovaný kánon Bible - bezchybně, neomylně zapsané Boží zjevení.

Slovo Boží Pán Ježíš nám svou nevinnou smrtí zajistil spasení.

Slovo Boží Bible zaznamenává historii spásy.

Boží Slovo promlouvá k naší víře a životu velmi jasně. Všichni, kdo se pravidelně modlí a čtou Bibli, vědí, že Bible je závazná norma pro náš život, protože jejím autorem je sám Bůh. Veškeré otázky osobní víry, prožitků a mravů podléhají posouzení Bible.

Čtenáři Bible se však musí učit Bibli správně vykládat. Nesmí například vytrhnout některé verše z jejich kontextu (text před veršem a za ním). Měli by znát alespoň základní historické informace o autorech jednotlivých knih kánonu i o lidech, kterým byly tyto knihy původně určeny.

Je doporučeníhodné porovnávat různé překlady Bible nebo si osvojit základy biblických jazyků. Písmo bylo totiž inspirováno v původních jazycích a každý překlad Písma je částečně jeho výkladem.

Vždy musíme Bibli číst s pokorou, aby nám ji Duch svatý vykládal. Už mnohokrát nesprávný výklad Písma způsobil rozbití v církvi. Také při studiu Písma platí, že Bůh se pyšným protiví a pokorným dává milost Bibli pochopit.

Závěrem

Jak šťastní byli učedníci Pána Ježíše, kteří ho slyšeli, viděli a také se ho dotýkali (1 J 1,1). My takovou výsadu nemáme. Když chceme s Pánem hovořit, jsme odkázáni na svou víru a představivost.

Písmo říká, že jednou všichni uvidíme Boha tváří v tvář (1K 13,12). Jednou budeme sloužit u trůnu Božího a Beránkova a budeme hledět na jeho tvář a na čele poneseme jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudeme potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude naším světlem a budeme s ním kralovat na věky věků. (Zj 22,3-5).

Do té doby k nám bude Bůh zpravidla mluvit nepřímo nebo v podobenství:

skrze historické zkušenosti našich otců ve víře,

skrze našeho pastora,

skrze osobní zkušenosti a prožitky víry,

skrze zdravý rozum,

ale především a nade vše skrze Písmo, které je neomylným bezchybným zápisem Božího zjevení.

Milan Buban,

ředitel VOŠMT