Jak odpočíváme?

A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal. (Gn 2,2)

Milí bratři a sestry, drazí čtenáři,

letní měsíce, které jsou před námi, jsou pro většinu z nás časem odpočinku a dovolených. Mnozí lidé si vybírají dovolenou, cestují nebo tráví čas na chatě či chalupě anebo si alespoň vezmou pár dní volna. Pro jiné je zase léto časem usilovné práce - co se doma nestihlo udělat přes rok, musí se stihnout během dovolené. Že jsou letní měsíce v tomto ohledu mimořádné, můžeme vidět i na nedělních shromážděních: Účast bývá podstatně nižší než během roku. Na druhou stranu vidíme řadu hostů, rodin trávících svou dovolenou právě v blízkosti našeho města. A právě odpočinek je tématem tohoto červencového úvodníku. Jak máme odpočívat? Je to povinnost, výsada či zbytečná věc? Proč je odpočinek tak důležitý? Pokusme se na tyto otázky nalézt odpověď.

Potřeba odpočinku

Verš v úvodu článku nás odkazuje na samý počátek stvoření světa a ukazuje nám, že odpočinek má původ u Boha. Osobně se nedomnívám, že se Bůh cítil fyzicky unaven z práce - spíše zde vytváří řád a vzor svému stvoření. Ukazuje nám, že život má svůj rytmus - práci i odpočinek. Ukazuje též, že práci je věnováno více času než odpočinku. Ano, stvořený svět má svůj rytmus: den a noc, práce a odpočinek, spánek a bdění. Později přibývá i rozdělení roku na jednotlivá roční období a princip odpočinku vidíme v přírodě mnohem zřetelněji. Život člověka má tedy rytmus práce a odpočinku, rekreace. Existují dva extrémy - nečinnost a workoholismus. Obojí je zlé. Dopřávat odpočinku mnohem více času, než je nutné, může hraničit s leností a na druhou stranu neschopnost odpočívat je též hříchem. Hříchem těžko viditelným, neboť přespříliš zaměstnaný člověk působí seriozně, on se přeci tolik obětuje. V Božím záměru ale není, abychom únavu potlačovali množstvím kávy či různých chemických preparátů, nýbrž abychom odpočívali. Odpočíval i Pán Ježíš a učedníci.

Jak odpočíváme?

Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku můžou existovat naprosto rozdílné odpovědi. Pro jedny je odpočinek nicneděláním, pro druhé usilovnou prací třeba na chatě. Obecně platí, že odpočinek by neměl být prostým lenošením, nebo alespoň by lenošení mělo představovat menší část naší rekreace. Jedno pravidlo říká, že manuálně pracující lidé by měli hledat odpočinek v duševní činnosti - například přečíst si nějakou knihu, navštívit zajímavá místa či města. Duševně pracující lidé by odpočinek měli naopak zaměřit spíše fyzicky - sport, turistika a podobně. Jak odpočíval Ježíš?

„Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. Mk 6,31-32

Z těchto řádků můžeme vysledovat dvě důležité skutečnosti: Za prvé učedníci s Ježíšem zvolili místo odpočinku jiné, než bylo místo jejich běžného působení. Ano, je moudré netrávit dovolenou doma, ale pokud možno na místě, které nám nepřipomíná naše běžné každodenní povinnosti a pomůže nám skutečně se zrekreovat. To platí zejména pro lidi bydlící ve městech a na velkých sídlištích. A za druhé - všimněme si spojení ...aby byli sami. Čas dovolené je čas věnovaný sobě samému a svým nejbližším. Vytížený člověk potřebuje mít čas pro sebe, není to přepych, nýbrž nutnost. Je to čas, kdy můžeme intenzivněji přemýšlet nad sebou samým, podívat se na sebe a na život z jiného zorného úhlu, popřípadě zhodnotit či přehodnotit zaběhlé životní cesty. Čas dovolené má také být časem věnovaným svým nejbližším. Během roku je rodina málokdy delší čas spolu. Zaměstnání, škola a jiné povinnosti působí, že se lidé doma často jen míjejí. Je tedy velmi důležité najít si během léta alespoň týden, kdy rodina bude spolu.

Odpočinek jako teologické téma

Kdybychom o odpočinku hovořili pouze jako o příjemně stráveném čase v kruhu nejbližších, bylo by to nedostatečné. Odpočinek je rovněž důležité teologické téma. Je pozoruhodné, že Bůh svůj izraelský národ soudil nikoli proto, že by nebyli pracovití, ale naopak - že nedokázali odpočívat. Přesněji řečeno, nedokázali odpočívat tak, jak jim to Pán Bůh nařídil. Výraz, který v Gn 2,2 kralická Bible překládá jako odpočinul, je v hebrejštině š-b-t. To není nic jiného než sabat, jedno z přikázání Desatera: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý". Tento sabat byl chápán jako „slavnost Hospodinova, den svatý". Lid je právem kritizován, že význam tohoto svátku překroutil. Místo, aby jej prožívali v Boží blízkosti, trávili sedmý den svými zálibami. Prorok Izaiáš lid ujišťuje, že správně pojatý den odpočinku nám umožní nalézt „rozkoš v Hospodinu" (Iz 58,13-14). Vyhněme se pro tuto chvíli otázce „Co křesťané a sobota?", která očividně přesahuje rámec tohoto zamyšlení, a zůstaňme u konstatování, že odpočinek nutně s sebou musí nést duchovní rozměr.

Naleznete odpočinutí svým duším

Teologický význam pojmu „odpočinutí" rozvíjí Pán Ježíš v Mt 11,28-30:

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.

Břemena, o kterých Ježíš mluví, ukazují na různé starosti které nás v životě tíží. Je toho mnoho, co bere pokoj naší duši - a zde Ježíš nabízí odpočinutí. Říká: „Vlož své břemeno na mne a já ti dám odpočinout!" (1Pt 5,7). Odpočinutí, které můžeme mít ve svých duších, je důležitější a hlubší než fyzické odpočinutí, než pár dní dovolené. Je základem, na němž náš křesťanský život stojí. Miliony lidí po celém světě ročně vynakládají obrovské peníze za luxusní dovolené, aby si na pár dní odpočinuli od pracovního stresu, avšak jejich duše zůstávají neproměněny.

Svatý odpočinek

Již církevní otcové znali pojem „svatý odpočinek" - „otium sanctum". Věděli, že se nemohou věnovat duchovním věcem, jsou-li zavaleni přemírou vnějších aktivit. A zároveň věděli, že i usilovná každodenní práce má být konána s vědomím Boží přítomnosti. Proto součástí každého odpočinku, každé dovolené či prázdnin musí být prostor i na tento „svatý odpočinek".

Význam slova „rekreace" má původ v latinském re-creatio, doslova „znovustvoření". Ano, tak jako se během dní volna obnovujeme fyzicky, duševně, musíme pamatovat i na duchovní obnovu. Až tedy budeme trávit svůj čas na horách, u vody či na chatě, věnujme dostatek kvalitního času tomu, abychom byli se svým Pánem. On je ten, kdo nás vodí na „zelené pastviny a k tichým vodám". Souhrnem tedy: Odpočinek je Boží princip, povinnost nikoli přepych. Bůh sám jde příkladem. Odpočívat dokázal Pán Ježíš se svými učedníky. Odpočinek je čas věnovaný sobě a svým nejbližším. Při odpočinku jde nejen o obnovení tělesných a duševních sil, ale o obnovení našeho ducha, našeho vztahu s Bohem. Jen tak bude naše rekreace skutečně komplexní!

Přeji vám požehnané strávení letních měsíců

Martin Moldan,

zástupce biskupa