Kažme zabitého Beránka

Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. (1 K 5,7-8)

Milí bratři a sestry, drazí čtenáři, zdravím vás při čtení březnového čísla Života v Kristu.

Pro nás křesťany jsou nejvýznamnější událostí měsíce Velikonoce. Velikonoce jsou svátkem, ve kterém se mísí tři kultury: v první řadě jsou to prastaré svátky jara, pak je to židovský Nový rok jako připomínka vyjití z Egypta a nakonec křesťanské Velikonoce jako vzpomínka na ukřižování Pána Ježíše. Zrovna tak i dnes můžeme zaujmout k Velikonocům postoj ze tří různých perspektiv: jednak je to perspektiva velikonočních tradic, na mnoha místech naší země stále připomínaná. Jde o směs různých zvyků, křesťanské symboliky i dávných vzpomínek na doby, kdy na našem území vládlo pohanství. Do této kategorie patří například pomlázky, koledy a podobně. Další perspektivou jsou komerční velikonoce, regály v obchodech plné čokoládových zajíčků a barevných vajíček. Komerce zde těží z lidské sentimentality. A poslední perspektivou jsou Velikonoce z pohledu Bible. To nás bude zajímat nejvíce.

Připomeňme si, že Hod beránka a Svátek nekvašených chlebů se slavili společně, dohromady tvořili tři týdny dlouhý svátek. Nejprve se v každé rodině zabíjel beránek, který byl předepsaným způsobem upraven a sněden. Následná slavnost nekvašených chlebů spočívala v tom, že se z obydlí odstranil veškerý kvas a jedly se nekvašené chleby, takzvané macesy. Celé takto slavené Velikonoce jsou současně i předobrazem oběti Pána Ježíše, tedy významu jeho smrti pro nás. Právě tento rozměr má na mysli apoštol Pavel v úvodním textu. Pavel svůj list směřuje do korintského sboru, který bojuje se závažným problémem: vyskytl se tam případ sexuální nemorálnosti. Pavel tento hřích silnými slovy odsuzuje, avšak nejde zde jen o slova odsouzení - vše je dáno právě do souvislosti s Velikonocemi. Tak jako svátek nekvašených chlebů, jenž následoval po Velikonocích, vyžadoval odstranit z domácnosti veškerý kvas, tak i člověk - křesťan, vyznávající Pána Ježíše, musí svůj život očistit od veškerého hříchu.

Všimněme si pořadí: Nejprve beránek, pak nekvašené chleby. Nejprve člověk porozumí Kristově evangeliu, pak je schopen rozejít se s hříchem. Jde zde o Boží milost, ale o takovou milost, která současně zavazuje. Nekvašené chleby následovaly po Hodu beránka, ale „ten, kdo nebyl ochoten odstranit kvas, byl vyobcován" (Ex 12,15). Hříšník, ke kterému se vztahuje úvodní text, byl prokazatelně člověk, který hřešil po přijetí evangelia, tedy neodstranil starý kvas. A protože obětovaný beránek a nekvašené chleby spolu vzájemně souviseli, musíme nutně ve stejné souvislosti vidět i život křesťana po jeho obrácení. Na počátku musí být jasně kázán Kristus. Musí být kázán jako ten, který vysvobozuje svůj lid ze zajetí hříchu, ujímá se jej jako svého vlastnictví a vede jej do zaslíbené země - k věčnému životu.

Platí tedy, že jenom tam, kde je kázán Beránek, mohou být kázány i nekvašené chleby. Setkávám se s tím, že lidé někdy dobře nerozumí tomu, co znamená být křesťanem. Myslí si, že uvěřili v Ježíše. Do jisté míry se jejich životy i změnily. Ale problém nastane tehdy, jsou-li konfrontováni se „starým kvasem", tedy s něčím, co není v pořádku a co si do té doby neuvědomovali. V tu chvíli mají pocit, že jsou omezováni, že po nich někdo vyžaduje něco, nač nemá právo, a zasahuje do jejich soukromí. Člověk není schopen jíst nekvašené chleby, pokud před tím nejedl Beránka.

Co znamená jíst Beránka? V první řadě si všimněme samotného faktu, že beránek byl ve Starém zákoně nejen zabit, ale i sněden, a to speciálním, předepsaným způsobem. To ukazuje, že nešlo jen o rituál, jehož byli lidé pasivními svědky, ale tím, že jej snědli, stávali se aktivními účastníky oběti. Nejde jen o víru ve smyslu tichého souhlasu, nýbrž o účast na Kristu. Mimoděk se mi vybavuje i název jednoho současného televizního pořadu - „Jste to, co jíte". Ano, člověk se stává tím, co jí. To formuje jeho vzhled, zdraví, tělesnou i duševní pohodu. Mít účast na Kristu znamená růst do podoby Krista. Celý starozákonní text ve 12. kapitole 2. knihy Mojžíšovy popisuje detailním způsobem, jak slavit Velikonoce, a svým způsobem tak i naznačuje tajemství obětovaného Krista. Pavel toto tajemství znal, a tak se modlil: Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus (Ko 2,2).

V druhé řadě si všimněme i kontextu událostí. Hod beránka neslaví spokojený lid, jemuž se z Egypta nechce. Je to přesně naopak: Obětování beránka je znamením svobody pro utlačovaný národ. Představuje naději vítězství, svobodné budoucnosti, existence ve vlastní zemi. Tak jako oni oběť beránka potřebovali pro své přežití, tak i my Kristovu oběť potřebujeme pro svůj život. Kdo tuto potřebu nepocítil, nikdy tajemství Ježíše Krista nepochopí. Pro Izraelity v té době byl tedy Hod beránka nejen slavností, nýbrž i zkušeností: Za několik hodin je Hospodin vyvedl z egyptského otroctví. Proto byly Velikonoce vždy prvořadým svátkem v židovské liturgii. Jako svátek byly povinné pro každého obyvatele Izraele.

Hod beránka spolu se svátkem nekvašených chlebů nám tedy ukazují spojitost mezi Kristovou obětí a následujícím svatým životem. Žít svatě není snadné, z vlastních sil to rozhodně nedokážeme. Ve skutečnosti to není ani moc zábavné. Ale v souvislosti s Kristovou obětí dostává svatost zcela jiný význam: je reakcí na vysvobození z hříchu, je svátkem nového života, je projevem vděčnosti a lásky vůči Bohu, je i ovocem Ducha svatého, který v nás přebývá. Hledejme Kristovo tajemství, kažme Krista ukřižovaného. Tam, kde je známo Kristovo tajemství, tam je možno jíst nekvašené chleby.

Před několika lety jsem byl hostem v jednom rozhlasovém pořadu a měl jsem hovořit na téma Velikonoce. Paní redaktorka mi v průběhu vysílání položila otázku: „A co pro vás osobně znamenají Velikonoce?" Odpověděl jsem, že Velikonoce jako každoroční svátek pro mne neznamenají téměř nic. Velikonoce slavím každý den. A právě o to zde jde: snažme se poznat tajemství Velikonoc a budeme mít svátek každý den. Ochutnáme-li Beránka, zachutnají nám i nekvašené chleby!

Přeji vám Boží přízeň po celý čas.

Martin Moldan,

zástupce biskupa