Požehnání a misio Dei (3. část)

Požehnání tak, jak je vidí americká a evropská kultura

Kultura může velmi ovlivnit způsob, jak člověk nahlíží na Boží požehnání. Z pohledu ateizmu, jakožto jednoho extrému, může mít sekulární kultura sklon být k požehnání slepá. Jakékoliv dobro ve světě vidí jako úplnou náhodu anebo něco, co se přihodí vlivem lidské duchapřítomnosti anebo vládnoucí struktury. Zajisté pak ponětí o Bohu, přebývajícím mezi lidmi anebo věčnému spasení by bylo předmětem výsměchu. Extrémně předuchovnělé kultury jsou druhým extrémem, kde pohled na Boha a jeho zaslíbení ohromně kolísá. Například muslim může vidět Boží zaslíbení jen v ohledu posmrtného života a odměny za dodržování zákona. Animista spatřuje všemohoucího Boha jako vzdálenou sílu. Požehnání a prokletí mu přichází skrze místní duchy. I mezi pokřesťanštěnými kulturami je biblický pohled na požehnání zabarven kulturními brýlemi. Vzhledem k tomu, že autor je Američan povolaný jako misionář pro Českou Republiku, je v jeho zájmu zjistit, jak Američané a Evropané obecně vidí Boží požehnání.

I když Američané a Evropané sdílejí mnohé z kulturní historie díky skutečnosti, že většina Američanů má rodinné kořeny v Evropě, v mnoha ohledech jsou obě kultury vzdálené. Evropané nepovažují Američany za emigranty, ale raději za někoho vzdáleného. Ve stejném smyslu většina Američanů se nesvazuje se „starým kontinentem". Američané smýšlejí jinak o náboženství, politice atd. díky kulturním odchylkám, které tam jsou.

Rovněž v Evropě jsou ohromné rozdíly stát od státu. V mnoha názorech ukazují Poláci, Češi, Slováci a Britové, že uvažují jinak, než v ostatních zemích Evropy. Často mají obecně více společného se svými americkými protějšky než se svými francouzskými a německými sousedy. Avšak protože většina knih a zdrojů pohlíží na Evropu jako celek díky vynořující se Evropské Unii, i my je také budeme seskupovat. (Nebyly nalezeny žádné zdroje popisující současný trend v České Republice.)

Zatímco jsme v roce 2000 byli na misijním poli, malá, 93 stránková kniha se stala číslem jedna, New York Times bestsellerem. Byla to The Prayer of Jabez: breaking through to the blessed life (pozn. překladatele: „Jabezova modlitba: průlom do života v požehnání."). Během celého roku nám pak přátelé, rodina a ti, kteří nás podporují, psali nadšené maily o tom, jaký převrat způsobila tato kniha v jejich modlitebním životě. „Bůh chce požehnat tvým financím a dát ti víc" zněla opakující se fráze.

Jednou, během návštěvy jednoho člena naší rodiny, jsme uvažovali o menším bytě v České Republice, který by se více podobal standardním českým životním podmínkám. Bylo by to pro nás pohodlnější a snad by to i odňalo některé kulturní představy spojené s „bohatými" Američany. Členové rodiny téměř slzeli při myšlence, že bychom bydleli ve dvoupokojovém bytě. „Bůh vás nepovolal až sem, abyste tu žili takhle. On vám chce požehnat a rozšířit vaše hranice!" říkali. „Měli byste si přečíst The Prayer of Jabez." Zdálo se, že je nezajímá, jak by mohl náš životní standard ovlivnit naše svědectví. Pouze to, že jsme žili pohodlněji.

Poté, co jsem sám knihu četl, jsem zjistil, že její hlavní myšlenka byla misijně zaměřená. 1) Překvapilo mě to. Kniha víceméně nebyla o tom, jak Bůh žehná pro požehnání samotné, ale proto, aby se naopak zdroje používaly pro následné šíření evangelia. Ale jak tedy mohlo tolik lidí opomenout hlavní myšlenku? Odpověď tkví v tom, jakými kulturními brýlemi knihu četli.

Brýle současné americké kultury jsou brýlemi okamžitého uspokojení. Tato kultura je kulturou konzumní, materialistickou. Proto jakýkoliv odkaz na požehnání je vykládán jako okamžité materiální požehnání. Morris O. Williams tento druh pohledu jako postoj „nebe již nyní". Píše: „Žijeme ve světě „nebe již nyní". Ti, jejichž postoj a životní styl naznačují „nebe již nyní" nastavení mysli, vyhledávají kazatele, kteří jim řeknou, že nemusíme čekat na nebe. Tvrdí, že jej můžeme mít již v tomto životě. „Jsme Boží děti", říkají nám, „a On chce, aby jeho děti měly ze všeho to nejlepší." Jaké to překroucení pravdy! Jak proti Písmu. Jak materialistické a sobecké." 2)

Nastavení „nebe již nyní" u současné americké kultury je možno nejlépe rozpoznat při srovnání s americkou kulturou v minulosti. Jeremy Rifkin ve svém mezinárodním bestselleru The European Dream (pozn. překladatele: Evropský sen) zaznamenává kulturní posun. „Mnoho kritiků společnosti by se přelo o tom, že co miliony Američanů považují za „americký sen" je spíše „americkým denním snem". Původní americký sen slučuje víru v Boha s vírou v těžkou práci a oběť pro budoucnost. Nové náhražky jako legální gamblerství, show televizních celebrit atd. jsou založeny na výmyslech a podvodu. 3) Rifkin namítá, že současní Američané nejsou ochotni „splácet své dluhy" a pracovat pro lepší budoucnost. Opožděné uspokojení není pro všechny přijatelné.

Toto zaslepení volbou „tady a teď" je pro americké křesťany skutečnou léčkou. Stejně jako Izrael i jiní v historii církve mají sklon zaměřit se na nynější naplnění Božího zaslíbení o požehnání. Zapomínají na eschatologické naplnění a na zodpovědnost, která s požehnáním souvisí.

Modely dávání v Americe odráží rostoucí sebestřednost mezi křesťany. V roce 2004 pouze 9% znovuzrozených křesťanů dávalo desátky. Nejrychlejší úpadek v dávání na charitu, na jednoho obyvatele, byl u evangelikálních křesťanů. 4) Tento úpadek je dalším důkazem, že američtí křesťané ztrácejí ze zřetele odpovědnost používat Boží požehnání pro následné požehnání národů evangeliem.

Rovněž mezi americkými letničními sbory hrozí skutečné nebezpečí, že zapomenou na své evangelické kořeny, pokud dovolí, aby jim jejich zaměření diktovala kultura. York říká: „Mnoho letničně-charismatických věřících již došlo poznání, že na zkušenost orientované („teď a tady" zaměřené) náboženství se stává sebestředným. Církev si nemůže dovolit, uzavřít se do oslavy požehnání." 5) Úspěch závisí na nás, když se budeme těšit na budoucí naplnění Božího poslání a Kristův příchod. Úspěchem je naplňování Velkého poslání samotnou církví.

Poblouznění Ameriky okamžitým uspokojením má vliv na způsob, jakým Amerika pohlíží na Boží požehnání, i když existují také další kulturní faktory. Rifkin odhaluje část vlastního obrazu Ameriky, který na ni měl dopad. Od počátku měli Američané smysl pro osud. Zvláště křesťané se viděli jako oddělení Bohem pro určitý účel. Podle Rifkina „Pojem „vyvolený lid" napříč dějinami stále odeznívá, stává se mottem amerického snu." 6) Zmiňuje Melvilla, když říká:

„My Američané jsme zvláštní, vyvolený lid - Izrael naší doby. Neseme archu svobod celého světa. Bůh nám dal za budoucí dědictví velké pole působnosti politických pohanů, kteří by měli ještě přijít a spočinout u naší archy. Jak lidstvo očekává, Bůh naší rasy předurčil veliké věci a veliké věci i vnímáme ve svém srdci. 7)

Význam, být oddělen pro Boha, dal Američanům sebedůvěru. Mnoho našich sborů to inspirovalo k vyslání misionářů. Stojí za zvážení, jestli to nepřispělo k velikým úspěchům, které Amerika během staletí prožívá. Postavilo to však i zeď výjimečnosti, která naopak bránila šíření evangelia. Stejně jako dávný Izrael se mnoho Američanů stalo izolovanými s pohledem na svět jako „my a oni", Židé a pohané, čistí a nečistí. Jeví se to, jako kdyby si Američané mysleli: Jsme lepší, protože jsme více požehnáni, nebo protože máme větší víru v Boha, nebo protože máme nejsilnější armádu. Rifkin namítá, že síla amerického snu spočívá v jeho výjimečnosti nikoli univerzálnosti. Domnívá se, že americký sen neměl původně být nikdy exportován, raději měl být hromaděn mezi Američany. 8) Americkým křesťanům zní jeho argument v mnohém pravdivě ve smyslu, že národní hrdost a bezpečnost v našich požehnáních nás může zaslepit vůči zodpovědnosti, která přichází s pozicí, ve které to naše požehnání je, a to požehnat národy evangeliem. V kontrastu vůči americkému individualistickému cíli být oddělený, Evropané své sebeurčení teprve hledají. Stále více se snaží potlačit své historicky sebeurčující rozdíly a vytvořit novou univerzální identitu.

T. R. Reid sleduje v Evropě snahu vytvořit identitu „Evropanů" spíše než Němců, Francouzů, Řeků atd. 9) Zatímco Rifkin v ní vidí budování obšírnější mezinárodní identity coby celosvětových občanů, nabízejících naději tomuto temnému světu skrze vládní systém, který nabízí mír a ekonomickou stabilitu. 10) Ať už je jejich konečný cíl jakýkoliv, je jasné, že o sobě smýšlejí ve více nadnárodních pojmech.

Evropský kulturní ideál celosvětového zahrnutí by dobře zapadal do biblické teologie misie. Nakonec Boží poslání je ve svém záběru celosvětové. Avšak do evropské kultury pronikl jiný prvek, který zastírá biblický pohled na Boží požehnání - humanizmus. Evropané z velké části odmítli víru v osobního Boha a nahradili ji vírou ve vládní a sociální systém. 11) Tento typ humanizmu způsobuje, že vidí dočasné požehnání jako přímý následek dobré sociální organizace než jako milost od milujícího Boha. „Samotné ponětí o Bohu, který učinil vyvolený národ (z Ameriky) a zaslíbenou zem, často vyvolává úšklebky nevíry, zvláště pak mezi více sekularizovanou evropskou populací, která již dávno osobního Boha opustila." 12)

Ačkoli kdysi veliké centrum křesťanství, dnešní Evropa je v pozici duchovního úpadku. Během uplynulých pěti nebo šesti století Evropa podstoupila masivní proces „sekularizace". 13) Ten je charakterizován buď naprostým zesvětštěním, které zahrnuje i přímé útoky na Boha i církev, nebo menší zesvětštění, které Boha i církev ignoruje. Mnozí lidé, aby Evropu popsali, použili i termín „post-křesťan". 14)

Dr. Phillip Jenkins popisuje to, co nazývá „dekristianizací" Evropy:

Velká Británie nabízí ukázkový příklad dekristianizace. Dle průzkumu z roku 2000, 44 % Britů se vůbec nepřiklání k žádnému náboženství. Více varující pro církve je fakt, že 2/3 lidí ve věku 18-24 let se popisují jako bez náboženství: téměř polovina mladých lidí dokonce ani nevěří, že Ježíš byl historickou osobností, což je docela radikální postoj. 15)

Výsledná kombinace kolektivní totožnosti a humanizmu způsobuje, že Evropané věří, že osobní úspěch je mimo moc jednotlivce. Pokud je někdo úspěšný, pak by to mohlo být znakem chytré manipulace systémem anebo v nejlepším případě prostě náhoda. V jakémkoliv případě tu nejde o rozpoznání Božího požehnání nebo smyslu pro zodpovědnost zužitkovat požehnání pro šíření evangelia.

Povšimli jsme si postoje bezmocnosti mezi českými církvemi, který pramení z těchto kulturních pohledů. Někteří Češi cítí vlastní neschopnost pro Boha cokoli udělat, protože jsou „příliš chudí". De facto ale patří mezi nejbohatší země bývalého východního bloku, akorát nerozpoznali všechna ta požehnání, která obdrželi. Mnozí z nich cítí bezmocnost ve víře vykročit šířit evangelium, protože nemají organizovanou strukturu, která by jim to nařídila. Cítí se ztraceni bez byrokratického systému, který by jim to úsilí nařizoval. Nerozpoznávají požehnání a úspěch jako pocházející od Boha a ne od člověka.

Stejně jako jejich americké protějšky, Evropané také podlehli kulturnímu postoji „tady a teď". Právě jako u Američanů je jejich pohled formován konzumenty hnaným globálním trhem, který zdůrazňuje okamžité uspokojení. Ať už to přijímají nebo ne, okamžité uspokojení není mezi jednotlivci populární představa. Jako následek se evropské vlády snaží přimět lidi plánovat budoucnost tak, že uzákoňují skvělé sociální systémy, mají ekologické zájmy atd. Rozpoznaly již, že pokud to ponechají na nich samotných, evropští jednotlivci budou hledat okamžité uspokojení na úkor své budoucnosti. Opět, tento kulturní aspekt ztěžuje evropským křesťanům pohled na budoucí požehnání Kristova příchodu a převzetí zodpovědnosti za šíření evangelia.

1) Wilkinson, Bruce H. And Kopp, David The Prayer of Jabez: Breaking through to the Blessed Life. (Oregon, Multnomah, 2000), 54

2) Williams, Morris O. Partnership in Missions. (Springfield: DFM, 1986), 33

3) Rifkin, Jeremy. The European Dream (New York: Penguin, 2005), 30

4) "Study: Few Christians Tithe," Today's Pentecostal Evangel (26 June 2005): 7

5) York, John. Missions in the Age of the Spirit. (Springfield: Logion Press, 2000), 163

6) Rifkin, Jeremy. The European Dream (New York: Penguin, 2005), 18

7) Ibid.

8) Ibid., 17

9) Reid, T.R. The United States of Europe: the New Superpower and the End of American Supremacy. (New York: Penguin, 2004), 226

10) Rifkin, Jeremy. The European Dream (New York: Penguin, 2005), 385

11) Ibid., 85: Rifkin argues that Europe combined Protestant theology and enlightenment ideology to create a new faith in democratic socialism.

12) Ibid., 19

13) Hunter, George G. III How To Reach Secular People. (Nashville: Abingdon Press, 1992), 25

14) Ibid., 31

15) Jenkins, Philip. The Next Christendom: The Coming of Global Christianity. (Oxford: University Press, 2002), 94

Jason Morrison