Kam kráčíš Evropo?

27. až 29. ledna t. r. jsem opět navštívil spolu s dalšími zástupci a představiteli českých církví Brusel. Bylo to po několika letech moje druhé setkání se zástupci Evropské unie (EU).

Naposledy jsem se tímto směrem angažoval v roce 2003, kdy jsme spolu s mými přáteli Vladimírem Bíbou a Alešem Francem pomáhali koncipovat postoj Apoštolské církve ke vstupu České republiky do EU.

Letošní výjezd mne velmi mile překvapil množstvím informací a inspirací, které jsem si odvezl. Chci se s vámi o několik střípků, které považuji za důležité, podělit.

Na adresu vedení EU jsem slýchal v uplynulých letech většinou skeptické výroky typu: „Zákonů a směrnic Brusel produkuje tolik, že je poslanci ani nestačí číst a hlasují, jak je napadne..."

Několik setkání s vysoce postavenými zástupci nejrůznějších unijních institucí můj skeptický postoj nikterak neovlivnilo. Přicházeli na čas či s drobným zpožděním s tím, že netuší, co po nich budeme chtít, ale vyjdou nám maximálně vstříc (zdvořilý úsměv).

Zlom pro mne nastal v okamžiku, kdy se naše výprava opozdila díky frontě v jídelně o takřka neodpustitelných dvacet minut a museli jsme se omlouvat českému poslanci Evropského parlamentu panu Hynku Fajmonovi, který na nás měl, jako i většina ostatních, vyhrazenu jednu hodinu.

Jeho reakce byla pro mne překvapivá: Vyjádřil stručně naději, že i ve zbývajícím čase se nám snad podaří stihnout vše podstatné. Pan Fajmon spustil vodopád své výmluvnosti, který byl pozoruhodný již svojí formou. Jeho projev by se dal publikovat prakticky bez korektur, zároveň oplýval slovní zásobou, které jsem místy nestačil.

Předložil nám ve zkratce svůj pohled na fungování EU a jejích struktur:

- Postoj unie ke křesťanským církvím a rodinám členských států je v podstatě likvidační.

- Proklamovaný systém subsidiarity (respektování samostatnosti v rozhodování členských států v některých oblastech) z velké části nefunguje.

- Evropské strany Zelených a některé levicové strany představily jako prioritní cíl pro lidstvo potažmo Evropu zastavení globálního oteplování.

- Největším problémem lidstva není však ve skutečnosti hypotetické zvednutí průměrné teploty na Zemi během desítek let o jeden stupeň Celsia. Největším problémem je podvýživa potažmo hlad, který doléhá cca na jednu miliardu lidí. Mnozí z nich umírají buďto v důsledku podvýživy nebo přímo hladem.

- EU se jednostranně zavázala do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o 20%. Ve světle skutečnosti, že EU produkuje celosvětově jen 16% emisí, jde o krok, který má celosvětový dopad symbolický. Nejen z hlediska procentuálního, ale především proto, že v Evropě zavřené znečišťující provozy se přestěhují do Asie, která z velké části snižování skleníkových plynů ignoruje. Jediným výsledkem bude snížení ekonomické konkurenceschopnosti Evropy vůči ostatnímu světu. Protože je Evropa největším dodavatelem humanitární pomoci strádajícím zemím, důsledkem bude také snížení této pomoci, narůstající hlad a počty zemřelých v jeho důsledku.

- Získávání energie z obnovitelných zdrojů je z velké části téma přinášející dílem politické zisky některým stranám a jednotlivcům, dílem zisky firmám, které na tomto novém byznysu profitují.

- Co v tomto mohou dělat křesťané? Některým politickým skupinám se podařilo díky masivní mediální kampani vytvořit de facto nové náboženství - uctívání Země. Na nás je se tomuto plošnému útoku v masmédiích postavit. Nestačí své názory ventilovat v církevním tisku, který má relativně malý okruh čtenářů. Je potřeba jít do masmédií sekulárních.

Po panu Fajmonovi si vzala slovo paní poslankyně doktorka Zuzana Roithová. Její profesní kariéra jak lékařky tak političky je skutečně impozantní. Stačí navštívit její internetové stránky. Na rozdíl od svého kolegy je nadšenou budovatelkou EU a jejích struktur. Hovořila o svém členství v největší poslanecké skupině Evropského parlamentu (EP) - tento má 785 poslanců, kterou je Evropská lidová strana - Evropští demokraté - 289 poslanců. Z její řeči vysvítalo, že sama pojímá svoji práci poslankyně velmi zodpovědně. Povzbuzovala nás informací, že nově navrhované zákony či směrnice jsou svěřeny některému z členů poslanecké skupiny, který si je prostuduje a následně doporučí celé skupině poslanců, jak v dané věci hlasovat. Sama je evidentně otevřená na „hlas lidu", komunikuje s voliči a je schopna je vést ke společné akci. (Viz jí organizované nedávné internetové petice.)

Jak pan poslanec tak i paní poslankyně se hlásí ke křesťanské víře.

Zajisté jsme se setkali s celou řadou dalších bruselských celebrit včetně našeho eurokomisaře a expremiéra pana Špidly. Reference z těchto setkání by však již neúměrně rozšířily tento článek.

Co závěrem? Napadá mne několik bodů:

- Vliv EU na naši zemi je obrovský. V oblasti politické a následně ekonomické.

- Vliv „modlitby spravedlivého" je taktéž obrovský. Vliv jednotné akce církve v praktické oblasti taktéž. (V době, kdy jsem zastupoval naši církev na půdě Řídícího výboru Ekumenické rady církví případně v jednáních církve - stát, jsem mohl toto prožívat opakovaně a následně i celá naše církev.) V každém případě jsme tedy jako křesťané potažmo církev schopni výrazným způsobem ovlivnit osud českých křesťanů, osud České republiky i celé Evropy. Abychom mohli působit cíleně a ne „dávat rány jako naprázdno", potřebujeme pro nás aktuální a kvalitní informace „z Bruselu", komunikaci s tamějšími pracovníky a zpětnou vazbu. K zajištění takového kontaktu stačí jeden člověk, což se při velikosti naší církve nemusí jevit jako nepřiměřené plýtvání.

- Kromě modliteb je možné komunikovat především s českými poslanci v EP, kterých je v současnosti dvacet čtyři. Lze od nich jak získávat informace tak lobovat v zájmu českých křesťanů.

Aleš Navrátil