Velikonoční příběh
Napsal(a) Martin MoldanDrazí čtenáři,
v druhé polovině dubna církev slaví Velikonoce, nejvýznamnější křesťanský svátek v roce. Mnohého moderního křesťana možná ani nenapadne, jak jsou Velikonoce významné, za nejdůležitější událost v roce by označil například sborovou dovolenou, evangelizaci nebo nějakou obzvlášť skvělou křesťanskou konferenci. Změnil se i samotný způsob, jak někteří křesťané Velikonoce tráví: raději využijí těch pár dní volna a jedou s rodinou někam ven. To však nic nemění na tom, že velikonoční svátky mají své důležité místo v událostech kalendářního roku a je potřeba je slavit.
Zde nabízím alternativu pro ty, kteří na Velikonoce volí chatu či návštěvu rodičů. Proč neoslavit Velikonoce tím, že se hlouběji zamyslím nad svou osobní vírou? Zde je totiž přímá spojitost – nebýt velikonočních událostí, nebylo by ani křesťanství. To, co se stalo v Jeruzalémě během těchto svátků na počátku našeho letopočtu, tvoří základ křesťanské věrouky. Nebojme se tedy si během těchto dní položit pár osobních otázek: „Proč věřím zrovna tak, jak věřím?“ „Jak důležité místo má víra v mém osobním životě?“ „Na jakých základech stojí?“ Kdybychom na tyto otázky nenalezli dostatečnou odpověď, bylo by něco velmi v nepořádku. Nebojme se tedy malé velikonoční sebereflexe.
Každým rokem pořádá organizace Royal Rangers v České republice akci s názvem Royalfest. Pod touto značkou se skrývá setkání mládeže plné chval a uctívání. Asi ve své paměti tápete, co nebo kdo Royal Rangers je. Toto jméno patří organizaci, která slouží dětem v naší zemi již 25 let, a přední hlídky jsou jednotlivé oddíly, které pracují ve sborech, církvích. Royal Rangers je službou, která si vytkla za cíl přinést evangelium, učit žít a prakticky naplňovat Boží zákony a v neposlední řadě vystrojit do služby děti od 6 do 18 let.
Rozhovor s Lechem Ochodkem, starším sboru AC Karviná
Lešku, Rada časopisu na tebe prozradila, že jsi byl u ustavující konference a prakticky u všeho, co se dělo v naší církvi na začátku. Nás by zajímalo, jak ses k tomu dostal. Musel jsi být křesťanem už předtím, než se církev ustanovovala…
Bratře Pavle, během svého života jste byl ovlivněn rabínem Gamalielem (Sk 22,3) a farizejskou tradicí (Fp 3,5). Avšak nejvíce vás oslovilo setkání s Ježíšem (Sk 9,3–6). Co se vlastně stalo?
Když jsem slepý seděl v Damašku (Sk 9,9), Hospodin otevřel oči mého srdce. Pochopil jsem, že to, co můj lid po staletí vyhlížel – naději na vzkříšení, věčné dědictví a moc Boží, to všechno se naplnilo v Ježíši Nazaretském. Jeho smrtí a vzkříšením jsou navíc zachráněni nejen Židé, ale i pohané (Ef 3,6).
Co mají společného Atény s Jeruzalémem, Berlínem a Azusa Street?
Napsal(a) Radek Smetana úterý, 05. březen 2019 16.13Pár myšlenek k tématu duchovního a teologického vzdělávání v církvi
Vzdělávání ve věcech víry má dlouhou historii jak v židovské, tak v křesťanské tradici. Popsat tuto historii by dalece přesahovalo kapacitu tohoto článku. Je však možné definovat alespoň některé hlavní rysy, které lze v tomto procesu vzdělávání v průběhu času nalézt.
O pravém vztahu k Bohu
Napsal(a) Martin Moldan„To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.“ (1K 7,35 ČEP)
Drazí čtenáři,
na počátku této úvahy byl dopis, který jsem obdržel někdy v polovině osmdesátých let. V tu dobu jsem vykonával základní vojenskou službu a jako nově obrácený křesťan jsem se radoval z každého dopisu, který mne povzbudil ve víře. Někteří lidé mi psali pravidelně, za což jsem byl obzvlášť vděčný. (Pro ty z vás, kteří osmdesátá léta nepamatujete, jen upřesňuji, že šlo o dobu bez internetu a mobilních telefonů. Byli jsme odkázáni na písemnou korespondenci, přičemž takový dopis putoval cca tři dny). A tak pisatel jednoho takového povzbudivého dopisu použil zmíněný biblický verš. Musím říci, že za dva roky vojny jsem dostal mnoho povzbudivých dopisů od celé řady křesťanů, ale pamatuji si jen tento jediný, respektive z celého dopisu pouze tento verš. Slova „… abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování“ mi prostě nějak utkvěla v paměti a pokaždé, když je v Bibli čtu, si vzpomenu na vojnu a na tento dopis. Teprve dnes jsem však dospěl k tomu, abych se veršem detailněji zabýval.
Verš neobsahuje žádné takzvaně „akční“ poselství. Neučí nás ani žádné převratné duchovní pravdě, spíše patří mezi ty, které během čtení Bible okem rychle přelétneme, aniž by nás více oslovily. A přesto jsou slova „… věrně lnuli k Pánu bez rozptylování“ nesmírně hluboká a potřebná. Zvlášť v dnešní době, kdy jsme rozptylováni tolika věcmi, se musíme tomuto „lnutí“ učit.
Duchovní soustředění 2019
Napsal(a) Tomáš SüssZveme vás na Duchovní soustředění Apoštolské církve 2019, které proběhne v areálu hotelu Dlouhé Stráně. Termín konání je 13. – 20. 7. 2019. Přihlásit se můžete na: www.acregistrace.cz a to do 30. 6. 2019.
Konference, kterou by muži v naší církvi neměli minout. Limity 2019 je 2. ročník celostátní konference mužů Apoštolské církve. Název LIMITY jsme ponechali jako trvalý název konference. Chceme vyzývat muže v naší církvi, aby s Boží pomocí svých limitů ve všech oblastech svého života dosahovali či dokonce je překonávali. Muži potřebují mít ve svém životě správné výzvy a tato konference chce takové výzvy mužům předkládat.
Pohádky v tom mají jasno. Princ a princezna se do sebe zamilují, ale pak zjistí, že jim stojí v cestě nějaké nepřekonatelné nástrahy. Princ je statečně zdolá, může u toho ještě jako vedlejší efekt pomoci nebo zachránit další lidi, shledá se s princeznou a vezmou se. Konec. Maximálně ještě ujištění, že spolu žili šťastně až do smrti.
Magazín PLT 01/2019
Napsal(a) Tomáš SüssV sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Ženy ve službě".