Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

„Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“ (Zj 3,16)

„Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.“ (Zj 3,19)

Milí čtenáři Života v Kristu,

téma, které mám nyní na srdci, se týká horlivosti. Horlivost popisuje život křesťana ze zcela jiné stránky než třeba věrouka, jež se zaměřuje na otázky vyznání. Horlivost se netýká ani jeho intelektu, ba ani nutně jeho srdce. Přesto všichni tak nějak obecně rozumíme, co je horlivostí myšleno. Jedním z důvodů, proč se horlivostí zabývám, je, že Bible sama jí věnuje velkou pozornost.

Pokud něčemu Boží slovo věnuje pozornost, ukazuje nám to, že i my bychom se tím měli zabývat. Potřebujeme však horlivost? Domnívám se, že ano. Naše církev vznikla z Rozhodných křesťanů – to „rozhodný“ má obdobný význam jako „horlivý“. Horlivost je tedy naším DNA. V průběhu let, kdy naše církev žila v ilegalitě, to byli většinou horliví křesťané, kteří jí drželi. Kdo nebyl horlivý, mohl se angažovat v některé ze státem povolených církví a nebýt tak v přímé opozici vůči tehdejšímu režimu. Jak původní Rozhodní křesťané, tak i církev v době totality – všichni o něco zápasili. Stálo jim za to hledat vlastní cestu, horlit pro pravdu, riskovat. Dnes žijeme v době, kdy není (zdánlivě) nutné za nic bojovat. Žijeme v době ekonomické prosperity, v naší zemi není válka, otázky, jaké většina lidí řeší, se často týkají více zábavy a druhořadých věcí než existenčních jistot. Potřeba horlivosti se ztrácí a s ní i pravá horlivost. Někdy je tato ztráta dokonce zdůvodněna jako únava, nedostatek času, rozumná víra a podobně. Pojďme se tedy nyní společně zamyslet, jak to s tou horlivostí doopravdy je.

Podobenství o milosrdném Samařanu jinak

Napsal(a)  pátek, 26. únor 2016 12.06

Někde na cestě v Evropě ležel jeden muž, cizinec, vysílený z cesty, nemocný a zubožený. Šel kolem jeden politik a zdaleka se mu vyhnul. Myslel si totiž – když mu pomůžu, přijdou jen další a bude jich tu jako smetí, promění to tu k nepoznání a naše země už nebude naše. A nechal jej být. Potom tudy procházel jeden kazatel, i ten jej zdaleka obešel. Myslel si totiž – když mu pomůžu, přijdou další jako on a změní víru a náboženství mého lidu, a to, co jsem pracně budoval já i církev přede mnou, přijde vniveč. A nechal jej tam. Šel tudy i jeden spořádaný občan a nechtěl se na něj ani podívat. Pomyslel si – tihle cizáci jsou jen potravou pro lupiče, kteří se na nich živí a jsou z nich milionáři, tohle nebudu podporovat. Navíc tu tihle žádnou práci nenajdou a budou žít jen na náš úkor a z našich daní. A křikl na něj – Běž zpátky, odkud jsi přišel! A nakonec tudy projížděli kočovní Cikáni. Našli jej tam a bylo jim ho líto. Přikryli jej a dali mu najíst a zůstal s nimi, až se dal do pořádku.

Do sekce Události / Připravujeme jsme přidali informace o Týdnu otevřených dveří na VOŠMT a o misijním výjezdu studentů do Bosny a Hercegoviny.

Můj kamarád se chce stát křesťanem

Napsal(a)  středa, 24. únor 2016 11.18

Zhruba před pěti lety jsem se seznámil s bratrem Ondřejem, který už delší čas slouží cizincům v ČR. Od Vietnamců po Peršany. Tehdy mě pozval na krátkodobý misijní výjezd do Řecka za uprchlíky z Afghánistánu. Byla to pro mě velmi silná zkušenost. Tento výjezd jsem si pak ještě 3x zopakoval a spolu se mnou i můj švagr Pavel.

Česká republika očima keňského přistěhovalce

Napsal(a)  pátek, 12. únor 2016 10.19

Česká republika je bezpochyby nádhernou zemí s úchvatnou krajinou, zelenými loukami a poklidným venkovem, starobylými, krásnými městy. Navštívíte-li Prahu, Olomouc, Český Krumlov, máte dojem, že jste v pohádce.

Srovnám-li ČR se svou zemí, musím uznat, že Česko má úžasnou infrastrukturu, zavedené instituce, prvotřídní služby, velmi dobrou dopravní obslužnost a všem dostupné zdravotnictví. Nemocnice jsou velmi dobře vybaveny.

Jako učitel angličtiny jsem velmi rád, že nemám nedostatek práce. Ve skutečnosti je zde dost pracovních příležitostí pro rodilé mluvčí se solidním ohodnocením.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Jasné a důvěryhodné předávání Božího slova v kontextu dnešního světa".

Uprchlictví z pohledu Bible

Napsal(a)  úterý, 09. únor 2016 09.55

Není uprchlík jako uprchlík stejně jako není vdova jako vdova či není křesťan jako křesťan.

Cílem tohoto krátkého zamyšlení na téma uprchlictví není přinést „správnou“ odpověď na tzv. uprchlickou krizi v Evropě, můžeme-li o krizi hovořit, ale zamyslet se nad tímto tématem z biblického pohledu.

K některým otázkám ve společnosti nelze přistupovat s černobílými brýlemi, jak jsme se sami přesvědčili během svého několikaletého pobytu v Asii. Dokonce ani studiem knih mnohdy nedojdeme ke správným odpovědím. Skutečné poznání daných věcí přichází spojením biblických znalostí Božích pravd, které Duch Svatý uchopí a člověku osvětlí a zároveň dojde k porozumění dané kultury. Dokud člověk osobně nestráví patřičný čas v dané zemi a kultuře a těmto lidem skutečně neporozumí, dojde k častému nepochopení a chybné interpretaci. Proto na otázky a problémy, se kterými se v životě setkáváme, musíme přistupovat holisticky a se znalostí Božího slova a vedením Duchem Svatým.

Obsah ŽvK únor 2016

Napsal(a)  úterý, 02. únor 2016 13.51

 

Číslo: 2/2016

Uprchlíci

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa Lidé na cestě
  • Uprchlíci
    • Uprchlictví z pohledu Bible
    • Podobenství o milosrdném Samařanu jinak
    • „Ahmed nechápe, proč nás máš tak rád.“
    • Česká republika očima keňského přistěhovalce
    • Chceme pomoci aspoň někomu
    • Imigranti a lidé knihy?
    • Evropa v bolestech
    • Pomoc uprchlíkům z východní Ukrajiny
    • Můj kamarád se chce stát křesťanem
    • Íránec Dariush je spasený!
    • Invaze? Uprchlíci? Poutníci?
    • „Sbírka na uprchlíky? Tentokrát rozhodně beze mne!“
  • Emeritní biskup se zamýšlí nad historií
  • Svědectví Bojujeme dobrý boj víry?
  • Dětem Panáček reziváček
  • Zápisník Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

„…Byl jsem na cestách, a ujali jste se mne.“ (Mt 25,35)

Milí bratři a sestry,

není tématu, které by více plnilo stránky světových médií a rozdělovalo společnost než otázka uprchlické krize. Za minulý rok přišlo do Evropy více než milion lidí, z nichž více než půl milionu má naději na azyl. Veřejnost (na rozdíl od mnohých politiků) vnímá spíše negativní stránku celé věci: Lidé si kladou otázku, zda evropské státy unesou obrovský nárůst imigrantů, zda nezkolabuje sociální systém, bojí se o pracovní místa, a zejména pak je veřejnost znepokojena narůstající kriminalitou. Zde zodpovědní politici, ač neradi, přeci stále častěji připouštějí, že i tento jev je přirozeným a vážným důsledkem stále většího proudu lidí směřujícího do Evropy.

Snad nejvíce znepokojujícím faktem však je souvislost mezi uprchlictvím a terorismem. Mezi nově příchozími jsou jedinci přicházející s jasným záměrem – škodit. Jde většinou o mladé muslimy, často konvertity, kteří prošli některým z výcvikových středisek na východě Sýrie. Jejich úkolem je přestěhovat se do některé z evropských zemí, nenápadně se integrovat do společnosti a pak, v určený čas, provést teroristický útok.

Pravdou ovšem zůstává, že mnozí lidé utíkají před válkou a pronásledováním, řada z nich již přišla o své blízké a členy rodiny. Utíkají, aby zachránili vlastní život. Jenom z válkou zmítané Sýrie pochází každý pátý uprchlík. Většina uprchlíků proudí z muslimských zemí. Postoj veřejnosti k uprchlíkům se liší: od naprosté odmítavosti až po otevřenou náruč, od „Herzlichwillkommen“ na německých nádražích až pro projevy xenofobních politiků. Jaký postoj by měli mít v této situaci křesťané?