Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Obsah ŽvK leden 2016

Napsal(a)  pondělí, 04. leden 2016 12.50

 

Číslo: 1/2016

Poruchy příjmu potravy

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa Vím, komu jsem uvěřil
  • Poruchy příjmu potravy
    • Satanovo klamstvo na „A“
    • Chceme vylepšit obraz Boží?
    • PPP
    • V zajetí mentální anorexie
    • Bulimie
    • Jak se anorexie vplížila do mého života
    • Jak pomáhat?
  • Povídka Jmenuji se Bulimie a tohle je můj příběh
  • Emeritní biskup se zamýšlí nad historií
  • Mesiáš podle Matouše Světlo pro lid v temnotách
  • Zamyšlení
    • Nová nemoc v církvi?
    • Nejsme zodpovědni za celonárodní probuzení
  • Svědectví Můj život už není prázdná loď
  • Dětem Čistota duše
  • Ze života církve Aktualizovaná zpráva z odboru NF Nehemia...
  • Zápisník Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

„On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. K tomu jsem já byl ustanoven hlasatelem a apoštolem a učitelem národů. Proto také toto snáším, ale nestydím se za to; vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.“ (2Tm 1,10–12)

Drazí čtenáři,

není lepší způsob, jak zahájit nový rok, než připomenutím základních pravd evangelia: Kristus porazil smrt a otevřel dveře k věčnému životu. To byl základ víry všech generací křesťanů a je i základem naší víry. Autor listu, Pavel, tato fakta považuje za základ své apoštolské mise.

Navzdory dlouhým a spletitým dějinám křesťanství, kdy se lidé snažili tuto krystalicky jasnou zvěst zatemnit v zákonickém náboženství či rozpustit v liberální teologii, pravda evangelia září nezmenšeným jasem i dnes, na počátku jednadvacátého století. I my ovšem čelíme pokušení jak zákonictví, tak liberalismu. Proto je pro nás důležité vědět, čemu, nebo spíše komu věříme.

Pavel napsal tento list jako svůj poslední – píše v poutech, je vězněm císaře Nera a tuší svůj brzký odchod (4,6). Současně si je vědom, že pochodeň evangelia převezme mladší generace, a tak jednomu z nich, blízkému spolupracovníkovi Timoteovi, píše povzbuzující pokyny a napomenutí. Timoteus je povahově spíše bázlivý, navzdory Božímu povolání občas propadá skepsi a malomyslnosti. Pavel mu tedy připomíná Boží dar, který mladý služebník obdržel skrze vkládání Pavlových rukou, a vede jej k tomu, aby oheň tohoto daru rozněcoval.

Na této straně věčnosti neexistuje dokonalost

Napsal(a)  úterý, 22. prosinec 2015 09.20

Rozhovor s Jennifer a Stevem Cuttinovými

Sedíme v příjemně vybaveném obýváku (nábytek je ze Saudské Arábie od Jennifeřiných rodičů a Cuttinovi si ho nechali přivézt nákladním kontejnerem. :-)), upíjíme ovocný čaj a vzájemně se oťukáváme. S Jennifer se už znám z baby klubu Andílci, který jsem do letošního září vedla, ale se Stevem mluvím dnes poprvé… První otázka je „jednoduchá“, chtěli jsme totiž slyšet Američany mluvit česky. Obdivujeme je, protože po čtyřech semestrech latiny víme, jak je těžké tvořit věty a myslet na skloňování a časování zároveň.

Toto je môj domov: Czechoslovaki

Napsal(a)  pondělí, 14. prosinec 2015 09.14

Rozhovor s Peterem a Jankou Kozicovými

Sedíme u počítače, z obrazovky na nás hledí dvě milé veselé tváře. Srší z nich pokora, radost, vděk. Jejich nadšení pro Pána Ježíše je zcela nakažlivé. Po příjemném hodinovém rozhovoru vypínáme počítač nabiti radostí a obdivem. Takhle nějak si představujeme skutečné služebníky… Seznamte se, prosím: Jana a Peter Kozicovi.

Rozhovor s bratrem Jánem Libou - „Túžim, aby meno Ježiš Kristus bolo na Slovensku vzácne!“

Napsal(a)  pátek, 11. prosinec 2015 10.38

Bratře Janko, vnímal jste Boží povolání k převzetí štafety?

Zodpovednosť a povolanie idú ruka v ruke. Cítim to Božie povolanie. Ak by som ho necítil, nešiel by som, pretože stáť v tejto službe je zodpovedné.

Určitě máte v srdci nějakou představu, kam by měla církev směřovat...

Je veľa vecí na srdci. :-) Ponajprv si tak pred Božou tvárou prajem, aby som vedel byť Božím dobrým spolupracovníkom, pretože Apoštol Pavol píše, že sme Božími spolupracovníkmi. Aby mi Boh dal milosť porozumieť, čo chce robiť v tejto dobe, pretože žijeme v dobe historicky vážnej. Jedna vec je porozumieť, ale druhá je pohľad ako ďalej.

„Tu řekl Elijáš všemu lidu: ,Přistupte ke mně!‘ Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael.“ (1Kr 18,30)

Milí bratři a sestry,

text dnešní úvahy nás vede do Izraele v časech působení proroka Eliáše. Tento Boží muž se právě chystá přinést oběť Bohu a krokem, který tomu bezprostředně předcházel, byla oprava pobořeného Hospodinova oltáře. Dívejme se na příběh jako na historický záznam skutečných událostí. Autoři a zapisovatelé událostí byli zpravidla struční – zachycovali jen podstatné rysy a klíčové informace. Tak si můžeme být jisti, že pokud popis události obsahuje určitou, konkrétní zmínku, není v textu náhodou. Můžeme si být jisti, že oběť byla provázena řadou dalších, méně podstatných událostí. Proč autor zaznamenal takový detail, že Eliáš opravil oltář? Tento oltář nebyl používán, přednost se dávala sousednímu oltáři, který byl zasvěcen Baalovi. Prorok chce obnovit službu Hospodinu.

Oltář byl více než jen kamenným stolem. Šlo o svaté místo, symbol Boží přítomnosti, prostor, kde Hospodin přijímal dary od člověka. Oltář nesmí být poškozen – zde jde víc než jen o pouhou funkčnost tohoto zařízení. Jde o vyjádření úcty k Bohu.

Naše životy jsou obětí Bohu. Náš život, naše osobní bohoslužba, vše, co děláme je obětí Bohu. Nepotřebuje náhodou i náš oltář, obrazně řečeno, občas poopravit?

ŽvK obsah prosinec 2015

Napsal(a)  pátek, 04. prosinec 2015 14.23

 

Číslo: 12/2015

Život misionářů v Česku

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa Opravit oltář
  • Život misionářů v Česku
    • Co když je bouře na moři kvůli neposlušnému Jonášovi?
    • Jsem Pražák...
    • Novodobá historie misionářů...
    • Pochopili jsme, že už nejsme v Americe...
    • Ještě jsem nepřestala
    • Toto je môj domov: Czechoslovakia
    • Koupili jsme dům a byli jsme šťastni
    • Nejhorší je pocit, že nikam nepatříte...
    • Na této straně věčnosti neexistuje dokonalost
    • Bůh JE to nejlepší!
  • Evangelizace Škola evangelizace Reinharda Bonnkeho
  • VOŠMT Novinky
  • Emeritní biskup se zamýšlí nad historií
  • Vánoční speciál
    • Mikulajda
    • A to je vše?
    • Hledání „rovnáku na ohýbák“
    • Misionáři a Vánoce
  • Holky sobě
    • Čtěme méně přísloví a více Píseň písní :-)
    • Co je tvé největší potěšení?
  • Dětem Pavlík má svůj velký den
  • Ze života církve Život je víc

Vrba-Wetzler Memorial 2015

Napsal(a)  úterý, 24. listopad 2015 15.46

„Teraz je čas mlčať a kráčať,“ říká sedmdesátiletý Fedor Gál, nositel myšlenky založit tradici Vrba-Wetzler Memorialu v okamžiku, kdy stojíme na okraji vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Všichni se nacházíme přibližně na tom místě, kam se 7. dubna schovali a odkud 10. dubna 1944 utíkali dva mladí slovenští Židé – Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba.

Dnes, 20. srpna 2015, vyrážíme po jejich stopách. A není to poprvé. Vloni se nás tady sešlo čtyřicet, letos je nás o šedesát víc. Slováci, Češi, Poláci, Maďaři, Britové, Kanaďané, Izraelci a Američané. Už jsme měli možnost nasát hrůznou atmosféru tohoto místa věčně poznamenaného nepředstavitelným utrpením stovek tisíc vězňů a hromadným vražděním civilního židovského obyvatelstva nacisty okupované Evropy.

Nahrávky z konference pro ženy 2015 s názvem "Vodopád života" můžete najít v sekci Zdroje / Ke stažení / Konference.

Rozhovor s bratrem Woodem

Napsal(a)  pátek, 20. listopad 2015 17.09

Ten zázrak nemohl nikdo zpochybnit...

Bratře Woode, prozraďte našim čtenářům, jak jste se stal křesťanem, prosím.

Mí rodiče byli misionáři. V deseti letech jsem měl sen, že Ježíš přišel podruhé, ale nebyl jsem připraven, což ve mně vyvolalo strach. Hned jsem volal k Bohu, že mu budu sloužit. Pokud se však obrátíte jen ze strachu, nejsem si jist, jak duchovně porostete. (smích) Ve třetím ročníku jsem slyšel jednoho kazatele, který přinesl apologetické kázání na téma vzkříšení Krista a proč je věřit v Krista normální. Doposud jsem víru bral pouze jako skok do tmy, nyní jsem slyšel mnoho důkazů, na kterých lze spolehlivě postavit víru v Kristovo vzkříšení. Nazval jsem to svým intelektuálním obrácením. Takže jsem měl obrácení vlastně dvě. :-)

Tehdy jsem přemýšlel nad tím, co se stalo s Kristovým tělem. Vymysleli si to apoštolové a ukradli ho? Není možné si jen tak přes noc vymyslet celý příběh o vzkříšení a roznést ho často za cenu života do celého světa, aniž by se vloudila chybička. Navíc apoštolové měli vysoký kredit, jak kladli důraz na pravdu! Ani farizeové, ani Římané s tělem nic neudělali, sami tvrdili, že tělo někdo ukradl. Takže jedinou teorií, která odpovídala všem faktům, bylo, že Ježíš byl vzkříšen.