„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,2)

Drazí čtenáři,

v první řadě přijměte Boží požehnání do svých životů po celý rok 2019.

Jak vyjadřuje úvodní verš, myšlenkou, jíž bych se chtěl zabývat, je duchovní obnova.

Jednou z nejúžasnějších vlastností lidského organismu je jeho schopnost obnovy. Je známo, že většina buněk lidského těla se v pravidelných cyklech obnovuje: například kožní buňky se obnovují každé 2–3 týdny, některým buňkám v trávicím systému stačí k obnově pouhé čtyři dny. Kosterní svalová tkáň se prý kompletně obnoví zhruba za 15–16 let. Nebýt této úžasné schopnosti, byli bychom na prahu dospělosti samá jizva, šrám a modřina, protože naše zranění by se vůbec neuzdravovala. Nejspíše bychom se ale dospělosti vůbec nedožili.

Samotné slovo „obnova“ má širokou platnost: obnovovat se musí nejenom náš organismus, ale vědí o tom své i zemědělci. Plodiny pěstované na poli se musí střídat, aby se půda nevyčerpala a mohla se stále obnovovat. Po každé zimě se opravuje (obnovuje) silniční síť, neboť voda ve spojení s mrazem narušuje povrch silnic.

„Maminko, co to je? Můžu to vyndavovat?“ Zvědavá ruka se zanořila do krabice s vánočními dekoracemi. Postupně odhaluje lampičky, svícny, šišky a další poklady a nepřestává žasnout. To dítě je po mně.

Mám ráda Vánoce. Advent. Všechno to zdobení, očekávání, těšení. A světýlka.

„Nestíhám. Poraďte mi, jak mám vše stihnout, zejména v dnešní době.“

Otázkou organizace času se určitě nezabývají jen křesťané. Vyrostl z toho téměř celý obor. Dnes můžete navštěvovat přednášky, číst knihy a používat různé metody a aplikace, abyste nad organizací času zvítězili, byli efektivní a zároveň měli dost volného času.

„Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna…“ (Ga 4,4)

Kristovo narození považují mnozí lidé za nejvýznamnější vrchol světových dějin. Však také minimálně naše západní civilizace dělí čas na ten před Kristem (nebo před naším letopočtem) a na ten po Kristu (našeho letopočtu). A byť úvodní slova apoštola Pavla z dopisu Galatským ve svém kontextu nemají za cíl rozebírat to, jak onen Bohem stanovený čas Kristova narození konkrétně vypadal, pojďme se spolu vrátit o těch jednadvacet století zpět a podívat se na to, jak byl svět připraven na příchod svého Mesiáše a jaké faktory ovlivňovaly šíření evangelia v tehdejším světě.

Registrace na 1. konferenci Diakonie AC, která se bude konat 2.2. 2019 v Brně, je spuštěna!

Drazí čtenáři,

každý uživatel facebooku čelí záplavě krátkých videí různých kvalit: zvířátka, kuriózní autonehody, někdo si udělal legraci na cizí účet či někdo další zase předvádí své pozoruhodné dovednosti. Však to známe. Obsah většiny těchto videí zapomeneme obvykle krátce po jejich zhlédnutí (pokud je vůbec dokážeme zhlédnout až do konce). Jedno takové video se mi vybavilo až řadu měsíců poté, co jsem jej viděl:

Jakási mladá slečna sedí na zahrádce kavárny sama u stolku. Tvůrci nenechávají diváka na pochybách – slečna by se ráda s někým seznámila. Však také během chvíle přichází muž v odrbaných šatech s kulichem na hlavě (sympatický, ale přeci jen poněkud zanedbaný) a ptá se, zda je zde místo k sezení. Slečna jej s pohrdáním odmítne (takhle si budoucí partii rozhodně nepředstavuje). Za chvíli opodál zastaví drahé auto a z něj vystoupí muž v černých brýlích, v obleku s kravatou. Samozřejmě zamíří ke stolku, odkud jej slečna dychtivě sleduje, a přisedá. Nepamatuji si již detaily, ale pointou videa bylo toto: z fešáka se vyklube řidič čekající na svého bohatého šéfa, jímž ovšem není nikdo jiný, než muž č. 1 v odrbaných šatech. Krátký příběh končí záběrem na vyděšený a zklamaný obličej slečny, která se vlastní hloupostí nechala připravit o skvělou známost.

Zakládání sborů je trend, který je dneska „in“ a skrze který církev roste. Je také jednou z nejrychleji rostoucích evangelizačních aktivit. I statistika naší církve říká, že rostoucí sbory jsou sbory vstřícné k zakládání sborů.

Modlitba a duchovní boj v zakládání nových sborů

Charakteristika duchovního boje

Duchovní boj je na prvním místě záležitostí apoštolů, misionářů, překladatelů Božího slova, biskupů, pastorů, modlitebníků. Duchovní boje má každý, kdo je naplněn Duchem svatým, tudíž všichni křesťané, kteří opravdu chodí s Bohem. Je dobré si uvědomit, že i zakladatelé sborů jsou v první linii. Může se zdát, že nic moc nedělají, ale oni stojí v duchovním boji.

Do sekce Zdroje / Ke stažení jsme přidali nahrávky z konference pro ženy 2018 "Krásná".

Církev a Boží království jsou dvě veličiny, které spolu úzce souvisejí, ale stoprocentně se nepřekrývají. Boží království je věčné a navždy roste, přesahuje tento svět a přesahuje to, co dělá ta či jiná církev. Církev naproti tomu je místní fyzické vyjádření Božího království na konkrétním místě. Z toho vyplývá, že Bůh je činný také mimo církev jako takovou, protože církev může (a žel často to dělá) Bohu stavět překážky tvrdostí svého srdce, nevírou a podobnými omezeními. Jelikož je církev vyjádřením království v tomto světě, také podléhá (na rozdíl od samotného Království) zákonům tohoto světa: a to jak fyzickým, sociologickým, psychologickým, antropologickým, tak kulturním. Církev je vždy vyjádřením Božího Království ve své kultuře, v jazyce lidí, kteří již v dané chvíli v církvi jsou; je omezena svým stylem; lidmi, které již má; svými důrazy, filozofií služby; a dokonce tak praktickými a neduchovními věcmi, jako jsou fyzické prostory ke scházení.