Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Luther a Duch svatý

Napsal(a)  pondělí, 21. srpen 2017 10.18

Protestantská teologie v jejím luterském směru je především christologická, tedy soustředěná na osobu a dílo Ježíše Krista. Reformace vyzdvihla Ježíše Krista jako jediného původce spásy a jako jediného prostředníka mezi Bohem a člověkem. Ukázala Ježíše jako hlavní střed Písma. Luther kladl velký důraz na to, abychom při čtení vždy hledali Ježíše Krista, a to jak v Novém, tak i ve Starém zákoně, a z této perspektivy Písmo také vykládali. Ježíš Kristus je rovněž jedinou hlavou církve a také jedinou normou učedníka a služebníka.

Silná slova, silný život

Napsal(a)  úterý, 08. srpen 2017 11.14

Reformace se nám většinou spojuje s vážnými věcmi – dějinný zápas o závaznost základních biblických pravd, jako je vztah k Písmu, znovuobjevení učení o Boží milosti, víra, radikální předefinování vztahu k Bohu a dílu Ježíše Krista. Na tom přece nic úsměvného nemůže ani být! A přece. Protagonista reformace Dr. Martin Luther byl nejen člověkem rázným, popudlivým, ale i vášnivým. Jeho vášeň pro Boží věc ho velmi často zavedla i k tomu, že používal ostřejší, zemitější výrazivo. V německých knihkupectvích lze dokonce zakoupit publikace sestavené pouze z takových silných výroků. S určitou mírou nadsázky by se snad i dalo říct, že Luther byl (pozdně středověkým) mistrem bonmotu. Daleko předčí v tomto ohledu naše (třeba politické) současníky. Je z čeho vybírat, vždyť sebrané Lutherovy spisy čítají 80 tisíc stran ve 120 svazcích! Nabízím několik málo příkladů z nepřeberné zásoby Lutherovy literární činnosti: „Mojžíš je mrtev.“ Luther byl schopen těžká, teologicky náročně uchopitelná místa Bible vysvětlit několika málo slovy. Konkrétně: Jak lze prostým lidem, kteří si na základě učení samozvaných proroků vytahovali z Bible některé židovské předpisy a činili je závaznými, vysvětlit, že některé věci nám křesťanům prostě nepatří? Že náleží pouze a jenom do konkrétní doby a konkrétní situace? V pohnuté době Reformace existovali lidé, kteří dokonce biblický příkaz „zabij Amaleka“ aplikovali na konkrétní politické odpůrce, třeba na vrchnost. A tak zabíjeli a pálili. Těmto a jiným blouznivcům Luther řekl: „Mose ist tod.“ Mojžíš je mrtvý. Živý je Ježíš a jeho evangelium. Nejsme adresáty všech výzev Starého zákona. Nabádá nás proto: „S Písmem se musí jednat opatrně.“ Krátká věta „Mojžíš je mrtev.“ by mohla zastavit zabíjení na základě nesprávného pochopení Bible. Zapamatovatelnější vyjádření bychom hledali jen těžko. Pochopitelné, jednoduché a jasné.

Luther a muslimové

Napsal(a)  středa, 26. červenec 2017 11.15

Problematika islámu je v díle doktora Martina Luthera výrazně přítomna; on sám je dokonce autorem několika spisů věnovaných „turecké“ problematice (tzv. Türkenschriften). Tato skutečnost je možná na první pohled překvapivá, nicméně musíme si uvědomit, že v době Lutherova působení došlo k velké expanzi Osmanské říše do východní a střední Evropy. Roku 1526 Turci zvítězili v bitvě u Moháče a obsadili podstatnou část Uher včetně Budína, o tři roky později dokonce poprvé neúspěšně obléhali Vídeň. Nebezpečí islámské invaze do Německa proto bylo „na dosah“.

Cesta k prozření

Napsal(a)  úterý, 18. červenec 2017 14.09

V roce 2017 si připomínáme 500 let od vystoupení německého augustiniánského kněze a teologa Martina Luthera, který zveřejněním svých tzv. 95 tezí, tedy původně podkladů k odborné teologické disputaci, zahájil koncem října roku 1517 hlavní vlnu reformačního církevního hnutí v tehdejším Německu a následně i v dalších evropských zemích. Dnes je tento Lutherův čin považován za přelomový do té míry, že datum 31. října 1517 je dokonce některými badateli považováno za konec středověku a počátek raného novověku. Osobnost a dílo Martina Luthera však nelze omezit jen na tento důležitý moment. Minimálně stejně významným počinem bylo například i jeho vyhotovení překladu Bible do němčiny. Své názory a postoje k různým tématům navíc Luther pohotově publikoval v množství spisů, kterými vybízel své následovníky k mnoha dobrým, ale žel i k některým špatným skutkům. Následující text je připomínkou okolností, které vedly tohoto významného církevního otce k učení, jež svého času otřáslo celým křesťanským světem.

ŽvK zdarma - květen 2017

Napsal(a)  úterý, 11. červenec 2017 22.35

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ukázkové květnové číslo s tématem Závislost na pornografii si můžete stáhnout v sekci Časopis Život v Kristu.

Registrace na studijní pastorální konferenci s tématem "Hermeneutika Ducha aneb Čtení Bible ve světě letnic", která bude probíhat 26.-29. 9. 2017 ve Žďáru nad Sázavou SPUŠTĚNA!

Obsah ŽvK červenec - srpen 2017

Napsal(a)  pondělí, 03. červenec 2017 11.34

 

Číslo: 7-8/2017

Reformace

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa
    • Potřebujeme reformaci?
  • Reformace
    • Cesta k prozření
    • Silná slova, silný život
    • Co by Luther přibil na dveře letniční církve
    • Hledal jsem odpověď v Písmu
    • Luther a muslimové
    • Martin Luther a Židé
    • Luther a Duch svatý
    • Martin Luther a jeho odkaz pro současnou církev
  • Prázdninové čtení
    • Experiment
    • Krása, nebo moudrost?
    • Prstýnek
    • Pokračovaly jsme v diskuzi
    • Příhoda s vlakem
  • Zakládání sborů
    • Staň se opravdovým učedníkem
  • Představujeme sbory
    • Vznik nového sboru v Mostě
    • Bůh má svůj plán a svůj čas
  • VOŠMT
    • Moje vyučování na VOŠMT
  • Svědectví
    • Můj život má smysl
  • Zápisník
    • Pomoc lesům na Karmelu 2017
  • Mesiáš podle Matouše
    • Co je ti po nás?
  • Čtení pro manžela
    • Dost
  • Dětem
    • Adélčiny mušle

„(...) obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Ef 4,23)

Drazí čtenáři,

tento článek je věnován Martinu Lutherovi a reformaci, u jejíhož zrodu velký německý teolog stál. Lidská společnost není statická, vše se neustále vyvíjí a formuje. Čas od času jsme však svědky obrovských, skokových změn, které svět změní k nepoznání. Výraz reformace však v sobě obsahuje myšlenku skokové změny zpět, směrem k původnímu uspořádání. Doslova znamená „obnovení“, „opravu“. Předpokládá tedy ideální stav, který kdysi existoval a od něhož se lidé odchýlili. Tím se liší od revoluce, která znamená rychlou změnu, v politice zpravidla převrat, protistátní a mimoprávní povstání.

Zajímá mne otázka, která s naším hlavním tématem úzce souvisí: Potřebujeme dnes nějakou reformaci? Jako denominace máme své kořeny v probuzeneckém hnutí, a proto je naše laťka nasazena vysoko: Toužíme po vylití Ducha svatého, projevech Boží moci a zástupech nově obrácených lidí. Je toto reformace? Domnívám se, že nikoli. Reformace v sobě obsahuje rozeznání konkrétního chybného jednání nebo učení, jeho odmítnutí a nahrazení novými skutky a postoji. V Lutherově případě to byl především důraz na ospravedlnění skrze víru, který byl vyjádřením opozice vůči tehdy rozšířené praxi prodávání odpustků.

Výraz „reformace“ s oblibou používají i některá obrodná hnutí, považujíce sama sebe za tu pravou novodobou reformaci, která vede církev k původnímu, nezkaženému stavu. Zda oprávněně, ukáže čas. Osobně si však nemyslím, že se Luther rozhodl udělat reformaci. Pouze byl konsternován stavem církve a bojoval za její nápravu. Dějiny jej následně označily za reformátora. Buďme tedy opatrní na to, než sebe (nebo někoho jiného) za reformátora označíme.

Myšlenky o pronásledování

Napsal(a)  úterý, 13. červen 2017 14.57

Velké poslání z Mt 28,19–20, které nám Ježíš přikázal, se hned od začátku naplňovalo skrze pronásledování. Apoštolové nejprve setrvávali v Jeruzalémě a byla to až Štěpánova mučednická smrt a následné pronásledování církve, které vyhnaly církev z Jeruzaléma. (Sk 6,8–8,1: ačkoliv se zdá, že Apoštolové sami v Jeruzalémě zůstali...) Toto pronásledování věřící zaválo až do míst, jako Fénicie, Kypr a Antiochie, míst, která sehrála klíčovou roli v růstu a expanzi Církve.

Deset nebezpečných mýtů o pronásledované církvi

Napsal(a)  čtvrtek, 08. červen 2017 15.39

Mýty mohou být nebezpečné. Falešné příběhy mohou vklouznout do naší mysli skrze zprávy, konverzaci nebo přes sociální sítě. Pokud těmto mýtům uvěříme, mohou změnit náš způsob přemýšlení, chování a uvést nás do pasivity. Sám jsem mnoha níže popsaným mýtům uvěřil. Některé jsou osobní, jiné jsou široce velmi rozšířené, a nelze jinak, než se jich vzdát, abychom uviděli celý obraz pronásledování. Naši bratři a sestry v Kristu spoléhají na naše modlitby a podporu – a my se nemůžeme nechat svést falešnými představami.