Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Význam spirituality

Napsal(a)  pátek, 14. říjen 2016 09.21

Úvodem

Mezi hlavní důvody, proč píši tento článek, patří určité znepokojení z pomalého duchovního růstu u mnohých křesťanů. Jsou mnozí, kteří i po letech svého duchovního života zápasí se stále stejnými problémy. Dále je zde řada těch, kteří na první pohled možná vypadají spokojeně, ale pod maskou zdánlivé radosti a vyrovnanosti se skrývá frustrace ze života, vztahů, církve i sama sebe. A nakonec je mezi námi velké množství těch, kteří zasvětili svůj život Bohu, poctivě mu léta slouží, jsou oporou svých sborů – zkrátka ti, bez kterých by církev nefungovala tak, jak funguje. Zároveň však tito věrní služebníci cítí, že potřebují něco více než jen každodenní rutinu. Hledají hlubší vztah k Bohu, kladou si otázku, kde brát další sílu a motivaci do života. Potřebují strategii pro svůj duchovní život – a také jistou vnější pomoc od církve.

Milí čtenáři,

námětem dnešního slova je bolest. Ačkoli ji nemáme rádi, doprovází nás po celý průběh života. Setkáváme se s ní v různých formách: Během nemoci, známe bolest těla stejně jako bolest duše, může jít o bolest dlouhodobou nebo třeba náhodnou, když se například praštíme kladívkem do prstu. Bolest můžeme snášet sami a bolest sledujeme u našich bližních. Bolest přijímáme a bolest rovněž způsobujeme. Nejraději bychom ji ze života vytěsnili, ale stále a znovu se s ní setkáváme, často nás zaskočí ve chvílích, kdy na ni nejsme připraveni. Pojďme nyní společně otevřít tuto méně příjemnou stránku lidské existence a pokusme se nad ní zamyslet.

Je pravda, že člověk není stvořen pro bolest, ale současně je bolest do světa dána jako nutnost. Bez ní by to nešlo. Četl jsem příběh o mladé dívce, která trpěla zvláštní nemocí – necítila žádnou bolest. Její nervová zakončení byla na vnější podněty naprosto necitlivá. Tato dívka zemřela ve svých šestnácti letech, plná popálenin a jiných zranění, která ovšem vůbec nevnímala.

Je přirozené, že tělo je nastaveno tak, aby bolest vnímalo a do jisté míry se před bolestí chránilo. Vezměte si například reflex očního víčka: Kdykoli se v blízkosti oka ocitne cizí předmět, oko se během „okamžiku“ zavře. Tělo bolest odmítá a chrání se před ní.

Obsah ŽvK říjen 2016

Napsal(a)  úterý, 04. říjen 2016 15.34

 

Číslo: 10/2016

Duchovní soustředění

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa
    • Cesta k bolesti
  • Duchovní soustředění
    • Význam spirituality
    • Jde čerpat do zásoby?
    • Poznámky z DéeSka
    • Komiks
    • Boží dlaň drží letadlo
    • Otázky a odpovědi
    • Děti na DéeSku
  • O mladých pro mladé
    • Kultura Království
    • „Back to school“
    • Zkušenosti
  • Misie
    • Jak jsem se stal „misionářem“
    • „Člověk míní a Pán Bůh mění“
    • Misie v Daruvaru
  • Mesiáš podle Matouše
    • Křesťan druhé míle
  • Holky sobě
    • Nechtělo se mi...
    • Být jako dcera Selofchadova
  • Svědectví
    • Měl jsem svoji hlavu
  • Dětem
    • Večerníček na toulkách
  • Zápisník
    • Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

„Alija“, vzestup

Napsal(a)  pondělí, 03. říjen 2016 16.12

Od zničení Šalomounova chrámu v 6. století našeho letopočtu žije většina židovského národa mimo zemi Izrael. „Alija“, návrat do této země, je od té doby touhou, která spojuje Židy na celém světě. Hebrejské slovo „alija“ v doslovném překladu znamená „vystoupení vzhůru“. Do země Izrael – a zvláště do jejího centra, Jeruzaléma – se vždy stoupá nahoru. Platí to i pro lidi, kteří do Izraele přicházejí z výše položených krajin, například z Alp nebo z Himálaje. Opuštění Svaté země je naopak vždy sestupem. Například už o Abramovi se v 1. knize Mojžíšově 12, verši 10 píše: „Tu Abram sestoupil do Egypta...“ Jeho návrat do Zaslíbené země popisuje začátek další kapitoly: „I vystoupil Abram z Egypta.“ (Gn 13,1) V tomto jazykovém úzu je hebrejská Bible důsledná, stejně jako moderní hebrejština.

Do sekce Zdroje / Studijní texty - Praktická teologie jsme přidali diplomovou práci Mgr. Dany Bobkové s názvem "Principy a metody koučování v pastorační práci".

Nejlepší období našeho života

Napsal(a)  středa, 21. září 2016 11.01

Jako mladík jsem horlivě sloužil Bohu. Dal mi úžasnou ženu a skvělou rodinu. Dal, že moje podnikání prosperovalo, že jsem měl dobré jméno ve společnosti i službu v církvi. Nic z tohoto světa se nemohlo vyrovnat tomu, co mi dal Bůh.

Do sekce Zdroje / Studijní texty - Praktická teologie jsme přidali diplomovou práci Mgr. Olgy Moldanové s názvem "Slavení večeře Páně v letničních církvích".

Misie trochu jinak

Napsal(a)  úterý, 13. září 2016 08.39

Zůstala jsem úplně sama…

Při své první návštěvě Vladikavkazu v Severní Osetii jsem zažil mnoho zajímavých momentů, které ve mně i po letech zanechaly nesmazatelný otisk.

Jedním z nich bylo setkání s mladou ženou z Dagestánu, kterou jsme potkali v budově místního křesťanského rádia. Tehdy přijela, aby se svým otcem, který byl muslim, namluvila biblické příběhy v jejich jazyce. Už tato informace sama o sobě upoutala naši pozornost. Muslim, a namlouvá biblické příběhy?

Obsah ŽvK září 2016

Napsal(a)  úterý, 06. září 2016 11.33

 

Číslo: 9/2016

Misie trochu jinak

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa
    • Hledět k neviditelnému
  • Misie trochu jinak
    • Misie trochu jinak
    • Rádi byste jeli na pracovní výjezd?
    • Nejlepší období našeho života
    • Jak jsme budovali naši modlitebnu
    • Práce všeho druhu
    • Přehled pracovních výjezdů pořádaných Nehemií
    • Historie stavby TC Šluknov
    • Ptali jsme se...
    • Pomáhat je požehnáním
  • Mesiáš podle Matouše
    • Absolutní dokonalost – absolutní milost III.
  • Izrael vs. ČR
    • „Alija“, vzestup
  • O mladých pro mladé
    • Kristfest Young
  • Dětem
    • Klíč k bráně
  • Zápisník
    • Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

„…nebo jako by viděl Neviditelného, tak se utvrdil.“ (Žd 11,27 KB)

Drazí čtenáři,

téma, které mám dnes na srdci a které bych Vám rád předal, se týká duchovnosti. Můžeme jej vyjádřit otázkou: „Jak se stát duchovním člověkem?“ Budeme se zamýšlet nad tím, v čem duchovnost spočívá a jak ji získat. Samozřejmě také potřebujeme vědět, zda je duchovnost vůbec v dnešním světě důležitá. Nechceme se zabývat věcmi, které nesouvisejí s životem na této zemi a kromě našeho vlastního uspokojení nemají žádný jiný užitek.

Když se řekne „duchovnost“, „duchovní člověk“, v našem kontextu si pravděpodobně vybavíme jedince bohatě vybaveného duchovními dary. Tedy někoho, kdo se (úspěšně) modlí za nemocné, prorokuje a Bůh k němu mluví.

Je pravda, že duchovní dary jsou naším „rodinným stříbrem“ a nedáme na ně dopustit, ale jsou i jiné perspektivy. Člověk z jiného věroučného prostředí si možná představí někoho, kdo je nesobecký, vykazuje ve svém životě hojnost ovoce Ducha, zvládá vlastní život a je zapojen do různých služeb ve svém sboru.

Abychom však příliš nekomplikovali představu duchovnosti, řekněme, že duchovní člověk je někdo, kdo je naplněn Duchem svatým, rozvíjí v sobě Kristův charakter, disponuje duchovními dary a žije v lásce se svými bližními. Otázka je, jak se takovým člověkem stát.