Rušení událostí
Napsal(a) Tomáš SüssV souvislosti s mimořádnými opatřeními se ruší následující aktivity:
- Konference pro muže LIMITY 2020 v Olomouci dne 14. 3.
- Studijní pastorálka v Kutné Hoře ve dnech 25. – 27. 3.
- Seminář pro pracovníky s dětmi a mládeží v Kolíně dne 28. 3.
- IMPULZ - vzdělávací program pro mládež v Třinci 3. – 5. 4.
- Modlitební setkání v Olomouci 8. 4.
O první lásce
Napsal(a) Martin Moldan„Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Ne-li, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání.“ (Zj 2,4–5)
Drazí čtenáři,
hned na začátku tohoto psaní čelím (pro mne obtížnému) dilematu: Jak psát o lásce? Připomíná mi to situaci, kdy jsem si jednou uvědomil, kolik soudobých chval zpívaných během nedělních bohoslužeb je věnováno lásce. Jeví se, jako by láska byla hlavním a nejčastějším námětem většiny písní, které každou neděli zpíváme ve shromáždění. Zeptal jsem se vedoucí chval v našem sboru, jestli si vybaví také nějaké písně, kde námětem je pravda. Po nějaké chvíli si jednu skutečně vybavila, ale je zde zjevný nepoměr, písně ve prospěch lásky jednoznačně převažují. Téma lásky je pro naši dobu velmi důležité, a to nejen v církvi. Nemohu se ale zbavit pocitu, že se o ní více mluví, než kolik se jí produkuje. Odtud mé dilema.
Láska je něco, co člověk cítí. Ví, že miluje nebo že je milován. Jakkoli to pitvat může být víc ke škodě než k užitku. Před lety jsem měl rozhovor s jedním mladým mužem, který se chtěl stát křesťanem (alespoň to tvrdil). V zaměstnání pracoval jako soustružník, byl zvyklý číst technické výkresy, podle nichž potom zhotovoval požadované výrobky. Problémem bylo, že toto myšlení se pokoušel aplikovat i na křesťanství. Zdálo se, že stále nechápe, co má udělat, neboť ustavičně opakoval požadavek „Dejte mi technologický postup, jak se stanu křesťanem.“ Jiné jsou postupy, jak vysoustružit kus železa, a jiné postupy, jak porozumět tajemstvím víry. Podobně je tomu s láskou – můžeme o ní mluvit, ale to ještě neznamená, že jí porozumíme. Láska není otázkou správného postupu, ale vychází z hloubi srdce.
Možná vy sami nejste v obtížné situaci, ale někdo ve vaší blízkosti. Ve vaší rodině nebo v církvi. Nebo ve vašem okolí. Jób měl tři přátele, kteří byli nejenom zdrceni tím, co se mu přihodilo, ale vyhledali ho, aby ho politovali a potěšili. Vážili si ho, záleželo jim na něm a prožívali to s ním. A hlavně, mysleli to s ním jen dobře. Nejprve brečeli, následně s ním sedm dní mlčeli. Pak ale chtěli Jóba potěšit a povzbudit. Jejich snaha je zachycena ve velké části knihy Jób. Víme, že se jim to vůbec nepovedlo, i Bůh je pokáral. Čeho se vyvarovat, abychom nebyli takovými Jóbovými přáteli? Co raději neříkat? Třeba člověku nemocnému?
Vo svetle tragickej nehody v okolí Nitry dňa 13. 11. 2019, ktorá mala 12 oznámených obetí a veľký počet zranených, sa chcem obrátiť na nás, kresťanov. Je mnoho okolností, ktorým nedokážeme zabrániť. Dejú sa tragédie, ktorým sa nedokážeme vyhnúť. Častým ľudským reflexom býva zaboriť hlavu do piesku a blízku kalamitu odignorovať či prečkať. Inokedy sme v takom šoku, že situáciu neodhadneme a reagujeme neprimerane. Pre kresťanov je vo všetkom vzorom Ježiš. Ježiš poznal tragédiu. Denne sa stretával s chudobou, nemocnými, znevýhodnenými, obeťami útlaku a nešťastí. Evanjeliá zaznamenávajú, ako sa týchto ľudí dotýkal, ako ich uzdravoval a prinášal zmenu. Hoci nevieme pomôcť každému a nemôžeme mať „spasiteľský syndróm“, ako by sme mali reagovať podľa Ježišovho vzoru v čase kalamity? Ježiš rozpovedal dnes už známy príbeh „O milosrdnom Samaritánovi“. Dovoľte v krátkosti poukázať na pár krokov, ktoré môžeme urobiť každý. Všetci. Hocikto. Aj ty.
Lidé se odjakživa zabývali otázkou utrpení, zvláště v dobách, kdy je sami zakoušeli. Jak se k tomu máme postavit my křesťané? Hledáme odpovědi v rovině teologické i praktické. Brání nám utrpení věřit, nebo věříme ještě víc?
Kdo je to hlupák
Napsal(a) Martin MoldanDrazí čtenáři,
onehdy jsem při čtení Bible narazil na zajímavý text. V rámci svého ranního ztišení jsem četl 26. kapitolu v knize Přísloví. V prvních jedenácti verších předkládá autor deset charakteristik hloupého člověka. Je vidět, že autor (s největší pravděpodobností šlo o krále Šalomouna) byl opravdu znalcem života a s hlupáky měl zkušenost z první ruky. Veškeré charakteristiky včetně aplikací jsou dodnes aktuální a použitelné. Snad s výjimkou třetího verše, kde se nám radí vzít na hlupáka hůl. Zde bychom se snadno mohli dostat do problémů.
Celý text obsahuje překvapivý závěr. Člověk čte verš po verši, tu a tam se pousměje, občas pomyslí na někoho konkrétního, kdo mu (zcela náhodou) vytane na mysli, a hlavně si říká „Ještěže takový nejsem.“ Jde o jeden z textů, při jejichž četbě budeme určitě myslet na jiné lidi než na sebe. Vtom přichází závěr:
„Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.“ (v. 12)
Pozornému čtenáři najednou spadne čelist, neboť až do této chvíle se utvrzoval v tom, že je jiný. Tento verš zcela obrací smysl textu, reflektory jsou najednou namířeny přímo na nás a my si klademe otázku, kdo je ve skutečnosti ten hlupák a kdo ten moudrý. Čtení najednou není „o někom“, začínáme vnímat nepříjemné šimrání v žaludku a jsme nuceni přemýšlet o sobě. Připadali jsme si do této chvíle moudří? Najednou se cítíme trapně.
(Osobní vzpomínka na Reinharda Bonnkeho)
Připadá mi, že Reinharda Bonnkeho znám odjakživa – myslím tím od svého obrácení. Fotky z jeho masivních kampaní visely od mého znovuzrození na zdi mého pokojíku a vždy jsem snil o tom, že jednou taky budu součástí slavného vylití Ducha a probuzení, jaké zažívá on.
2. Konference Diakonie
Napsal(a) Tomáš SüssVšechny, které zajímá jak pomoci lidem měnit jejich životy skrze praktickou službu, zveme na 2. KONFERENCI DIAKONIE 15. 2. 2020 do Olomouce. Uzávěrka přihlášek již 10. února! Více na www.acregistrace.cz.