Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Milí čtenáři,

námětem dnešního slova je bolest. Ačkoli ji nemáme rádi, doprovází nás po celý průběh života. Setkáváme se s ní v různých formách: Během nemoci, známe bolest těla stejně jako bolest duše, může jít o bolest dlouhodobou nebo třeba náhodnou, když se například praštíme kladívkem do prstu. Bolest můžeme snášet sami a bolest sledujeme u našich bližních. Bolest přijímáme a bolest rovněž způsobujeme. Nejraději bychom ji ze života vytěsnili, ale stále a znovu se s ní setkáváme, často nás zaskočí ve chvílích, kdy na ni nejsme připraveni. Pojďme nyní společně otevřít tuto méně příjemnou stránku lidské existence a pokusme se nad ní zamyslet.

Je pravda, že člověk není stvořen pro bolest, ale současně je bolest do světa dána jako nutnost. Bez ní by to nešlo. Četl jsem příběh o mladé dívce, která trpěla zvláštní nemocí – necítila žádnou bolest. Její nervová zakončení byla na vnější podněty naprosto necitlivá. Tato dívka zemřela ve svých šestnácti letech, plná popálenin a jiných zranění, která ovšem vůbec nevnímala.

Je přirozené, že tělo je nastaveno tak, aby bolest vnímalo a do jisté míry se před bolestí chránilo. Vezměte si například reflex očního víčka: Kdykoli se v blízkosti oka ocitne cizí předmět, oko se během „okamžiku“ zavře. Tělo bolest odmítá a chrání se před ní.

Obsah ŽvK říjen 2016

Napsal(a)  úterý, 04. říjen 2016 15.34

 

Číslo: 10/2016

Duchovní soustředění

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa
    • Cesta k bolesti
  • Duchovní soustředění
    • Význam spirituality
    • Jde čerpat do zásoby?
    • Poznámky z DéeSka
    • Komiks
    • Boží dlaň drží letadlo
    • Otázky a odpovědi
    • Děti na DéeSku
  • O mladých pro mladé
    • Kultura Království
    • „Back to school“
    • Zkušenosti
  • Misie
    • Jak jsem se stal „misionářem“
    • „Člověk míní a Pán Bůh mění“
    • Misie v Daruvaru
  • Mesiáš podle Matouše
    • Křesťan druhé míle
  • Holky sobě
    • Nechtělo se mi...
    • Být jako dcera Selofchadova
  • Svědectví
    • Měl jsem svoji hlavu
  • Dětem
    • Večerníček na toulkách
  • Zápisník
    • Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

„Alija“, vzestup

Napsal(a)  pondělí, 03. říjen 2016 16.12

Od zničení Šalomounova chrámu v 6. století našeho letopočtu žije většina židovského národa mimo zemi Izrael. „Alija“, návrat do této země, je od té doby touhou, která spojuje Židy na celém světě. Hebrejské slovo „alija“ v doslovném překladu znamená „vystoupení vzhůru“. Do země Izrael – a zvláště do jejího centra, Jeruzaléma – se vždy stoupá nahoru. Platí to i pro lidi, kteří do Izraele přicházejí z výše položených krajin, například z Alp nebo z Himálaje. Opuštění Svaté země je naopak vždy sestupem. Například už o Abramovi se v 1. knize Mojžíšově 12, verši 10 píše: „Tu Abram sestoupil do Egypta...“ Jeho návrat do Zaslíbené země popisuje začátek další kapitoly: „I vystoupil Abram z Egypta.“ (Gn 13,1) V tomto jazykovém úzu je hebrejská Bible důsledná, stejně jako moderní hebrejština.

Do sekce Zdroje / Studijní texty - Praktická teologie jsme přidali diplomovou práci Mgr. Dany Bobkové s názvem "Principy a metody koučování v pastorační práci".

Nejlepší období našeho života

Napsal(a)  středa, 21. září 2016 11.01

Jako mladík jsem horlivě sloužil Bohu. Dal mi úžasnou ženu a skvělou rodinu. Dal, že moje podnikání prosperovalo, že jsem měl dobré jméno ve společnosti i službu v církvi. Nic z tohoto světa se nemohlo vyrovnat tomu, co mi dal Bůh.

Do sekce Zdroje / Studijní texty - Praktická teologie jsme přidali diplomovou práci Mgr. Olgy Moldanové s názvem "Slavení večeře Páně v letničních církvích".

Misie trochu jinak

Napsal(a)  úterý, 13. září 2016 08.39

Zůstala jsem úplně sama…

Při své první návštěvě Vladikavkazu v Severní Osetii jsem zažil mnoho zajímavých momentů, které ve mně i po letech zanechaly nesmazatelný otisk.

Jedním z nich bylo setkání s mladou ženou z Dagestánu, kterou jsme potkali v budově místního křesťanského rádia. Tehdy přijela, aby se svým otcem, který byl muslim, namluvila biblické příběhy v jejich jazyce. Už tato informace sama o sobě upoutala naši pozornost. Muslim, a namlouvá biblické příběhy?

Obsah ŽvK září 2016

Napsal(a)  úterý, 06. září 2016 11.33

 

Číslo: 9/2016

Misie trochu jinak

V novém čísle najdete

  • Slovo biskupa
    • Hledět k neviditelnému
  • Misie trochu jinak
    • Misie trochu jinak
    • Rádi byste jeli na pracovní výjezd?
    • Nejlepší období našeho života
    • Jak jsme budovali naši modlitebnu
    • Práce všeho druhu
    • Přehled pracovních výjezdů pořádaných Nehemií
    • Historie stavby TC Šluknov
    • Ptali jsme se...
    • Pomáhat je požehnáním
  • Mesiáš podle Matouše
    • Absolutní dokonalost – absolutní milost III.
  • Izrael vs. ČR
    • „Alija“, vzestup
  • O mladých pro mladé
    • Kristfest Young
  • Dětem
    • Klíč k bráně
  • Zápisník
    • Zambie 2015 aneb Hrdinové z Česka

„…nebo jako by viděl Neviditelného, tak se utvrdil.“ (Žd 11,27 KB)

Drazí čtenáři,

téma, které mám dnes na srdci a které bych Vám rád předal, se týká duchovnosti. Můžeme jej vyjádřit otázkou: „Jak se stát duchovním člověkem?“ Budeme se zamýšlet nad tím, v čem duchovnost spočívá a jak ji získat. Samozřejmě také potřebujeme vědět, zda je duchovnost vůbec v dnešním světě důležitá. Nechceme se zabývat věcmi, které nesouvisejí s životem na této zemi a kromě našeho vlastního uspokojení nemají žádný jiný užitek.

Když se řekne „duchovnost“, „duchovní člověk“, v našem kontextu si pravděpodobně vybavíme jedince bohatě vybaveného duchovními dary. Tedy někoho, kdo se (úspěšně) modlí za nemocné, prorokuje a Bůh k němu mluví.

Je pravda, že duchovní dary jsou naším „rodinným stříbrem“ a nedáme na ně dopustit, ale jsou i jiné perspektivy. Člověk z jiného věroučného prostředí si možná představí někoho, kdo je nesobecký, vykazuje ve svém životě hojnost ovoce Ducha, zvládá vlastní život a je zapojen do různých služeb ve svém sboru.

Abychom však příliš nekomplikovali představu duchovnosti, řekněme, že duchovní člověk je někdo, kdo je naplněn Duchem svatým, rozvíjí v sobě Kristův charakter, disponuje duchovními dary a žije v lásce se svými bližními. Otázka je, jak se takovým člověkem stát.

Víra „Otce vlasti“ – duchovní život Karla IV.

Napsal(a)  pondělí, 29. srpen 2016 10.51

Letošní 700. výročí od narození Karla IV. přímo vybízí k zamyšlení se nad jednotlivými aspekty života této výrazné osobnosti našich i evropských dějin. Stranou přitom nesmí zůstat ani duchovní stránka života Karla IV., která byla pevnou součástí jeho bytí. Hned v úvodu je ale třeba připomenout, že Karlovy možnosti křesťanského poznání a růstu byly v některých oblastech podstatně menší než ty, jež máme my, kteří těžíme ze staletých zisků (a ztrát) našich předchůdců ve víře.

Karel IV. se narodil do poslední generace před první reformační vlnou, která silně zasáhla i společenské špičky české společnosti, tedy husitstvím. I proto byl pevně ukotven v teologickém a myšlenkovém světě středověké římskokatolické církve. A ze stejného důvodu lze při zpětném pohledu nalézt jak četná pozitiva v jeho konání, tak i řadu problematických či přímo negativních činů. Odstup několika staletí rovněž znamená nutnou ztrátu části informací o Karlově životě. V dnešní době víme o Karlovi IV. především to, co on sám chtěl, aby o něm bylo známo.