Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

„Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Ř 12,1)

„Tak se Pavel dostal také do Derbe a do Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timoteus; jeho matka byla židovka, která uvěřila v Krista, ale jeho otec byl pohan. Bratří v Lystře a v Ikoniu o něm vydávali dobré svědectví, a Pavel ho chtěl vzít s sebou.“ (Sk 16,1–3)

Milí bratři a sestry,

dnes bych se s vámi chtěl podělit o některé myšlenky ohledně poznávání Boží vůle v životě. Jde o téma, se kterým se často setkávám v nejrůznějších pastoračních rozhovorech: Obvykle se týká naší budoucnosti (například služby Bohu, zaměstnání, studia). Otázka je vždy stejná: „Jak poznám, co je Boží vůle pro mne?“

Poměrně rozšířeným omylem je postoj „čekat, až Bůh zjeví svou vůli“. To se zdá být duchovní, řeknete si: „Proč je to špatné?“ Na hledání Boží vůle samozřejmě není vůbec nic špatně. To máme dělat. Dokonce jsou situace, kdy nám nezbývá nic jiného než prostě čekat, až porozumíme tomu, co Bůh chce. V běžných životních situacích ale tato zdánlivě vysoká duchovnost prozrazuje něco spíše nezdravého. Často jde o strach z chybného rozhodnutí. Co když budu dělat něco, k čemu mne Bůh nevolá? Jak poznám, k čemu mne skutečně volá? Raději budu čekat a modlit se, abych něco nepokazil (nepokazila).

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Zdravý pastor = zdravý sbor".

Můžete se přihlásit na Pobyt pro nezadané, který bude probíhat 19. až 22. října 2017. Více informací v sekci Události / Připravujeme.

Obrácení pokerového hráče

Napsal(a)  pondělí, 25. září 2017 16.27

Pred mojím obrátením som bol stále vo väčšej a väčšej temnote. Už asi dvadsaťjeden rokov som fajčil marihuanu, cigarety, pil som veľa alkoholu a bol som závislý na pokri. Päť až šesť dní v týždni som hral poker, a keď som bol doma, tak som dospával prehýrené noci, lebo cez deň som aj chodil do práce (keď som nejakú mal). Moja rodina zo mňa nič nemala a situácia bola stále viac a viac vážna, ba až kritická.

Skrytá nebezpečí internetu

Napsal(a)  úterý, 19. září 2017 08.56

Byli jste někdy ve tři hodiny ráno na Václavském náměstí? I když je hluboká noc, hemží se to tam různými lidmi. Někteří jen procházejí, jiní se potácejí, jiní něco nabízejí. Co všechno zlého by se vám tam teoreticky mohlo stát…? Zkuste chvíli přemýšlet. Nadávky. Rasistické útoky. Nalítnutí podvodníkovi. Setkání s vymývači mozků. Přepadení. Únos. Sexuální obtěžování. Znásilnění. Vražda.

Šikana mezi dětmi

Napsal(a)  středa, 13. září 2017 15.38

Bible šikanu nazývá útlakem, ponížením, trápením, zotročením… Způsob šikany může být fyzický, včetně sexuálního útlaku, psychický, včetně ponížení na sociálních sítích… Nám svěřené děti mohou být v pozici trápených, ale pozor, i v roli zotročovatelů. Nechat slabšího, aby byl nedobrovolně utlačován, je hřích. Utlačovat nevinného je také hřích.

Metrový odstup

Napsal(a)  středa, 06. září 2017 13.37

Přicházím do třídy. Zdravím studenty a poprosím je, aby dali pryč lavice a sedli si do kruhu. Někteří s reptáním, jiní, nadšení změnou, to udělají. Vedle jedné dívky je z každé strany minimálně metrová mezera… Když je znovu motivuji, že potřebujeme uzavřený kruh, nakonec velmi neochotně mezeru zmenšují asi tak na půlmetrový odstup na každé straně. Doprovázejí to hodně nepěknými poznámkami vůči oné dívce. Stačí mi tři minuty v této třídě, kterou vidím prvně, a je mi to jasné. Zase je to tady. Problematické vztahy ve třídě.

„Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“ (Mt 2,10–11)

Drazí čtenáři,

dovolte, abych s Vámi sdílel příběh, který ke mně v posledních dnech silně promlouvá. Biblický text, k němuž se váže, je svou povahou spíše vánoční, ale o tom psát nechci. Podíváme se dnes na příběh mudrců, klanějících se právě narozenému Ježíši, z trochu jiné strany.

Tito mudrcové (podle tradice byli tři, ale to není důležité) přišli z oblasti dnešního Íránu a patřili k učené náboženské třídě, která se mimo jiné zabývala astrologií. Rozhodně nebyli židovského původu. Z pozorování hvězd došli k závěru, že se právě narodil „Veliký král Židů“. Nevíme, jaké byly jejich znalosti ohledně očekávaného Mesiáše, ale narozenému králi přisoudili takový význam, že podstoupili dlouhou cestu, aby se mu poklonili a obětovali dary. Možná byli posly tamního vladaře, který jejich prostřednictvím chtěl vyjádřit úctu narozenému králi.

Rád přemýšlím nad tím, co se odehrávalo v jejich hlavě. Následovali hvězdu, ale ta nesvítila stále, a tak se drželi přibližného směru a zcela logicky směřovali do Jeruzaléma, hlavního města Judska. Zamířili do královského paláce, neboť kde jinde by se měl královský potomek narodit? Nicméně Herodes, který byl toho času na trůnu, o ničem nevěděl, a navíc byl dostatečně chytrý na to, aby skryl své znepokojení. Hvězda se záhy objevila znovu a poslové byli přesměrováni do Betléma, malého města vzdáleného od Jeruzaléma jen pár kilometrů. Po krátké době již stojí ve dveřích malého domku a nevěřícně zírají na mladý pár, držící v náručí novorozeného Ježíše.

Luther a Duch svatý

Napsal(a)  pondělí, 21. srpen 2017 10.18

Protestantská teologie v jejím luterském směru je především christologická, tedy soustředěná na osobu a dílo Ježíše Krista. Reformace vyzdvihla Ježíše Krista jako jediného původce spásy a jako jediného prostředníka mezi Bohem a člověkem. Ukázala Ježíše jako hlavní střed Písma. Luther kladl velký důraz na to, abychom při čtení vždy hledali Ježíše Krista, a to jak v Novém, tak i ve Starém zákoně, a z této perspektivy Písmo také vykládali. Ježíš Kristus je rovněž jedinou hlavou církve a také jedinou normou učedníka a služebníka.

Silná slova, silný život

Napsal(a)  úterý, 08. srpen 2017 11.14

Reformace se nám většinou spojuje s vážnými věcmi – dějinný zápas o závaznost základních biblických pravd, jako je vztah k Písmu, znovuobjevení učení o Boží milosti, víra, radikální předefinování vztahu k Bohu a dílu Ježíše Krista. Na tom přece nic úsměvného nemůže ani být! A přece. Protagonista reformace Dr. Martin Luther byl nejen člověkem rázným, popudlivým, ale i vášnivým. Jeho vášeň pro Boží věc ho velmi často zavedla i k tomu, že používal ostřejší, zemitější výrazivo. V německých knihkupectvích lze dokonce zakoupit publikace sestavené pouze z takových silných výroků. S určitou mírou nadsázky by se snad i dalo říct, že Luther byl (pozdně středověkým) mistrem bonmotu. Daleko předčí v tomto ohledu naše (třeba politické) současníky. Je z čeho vybírat, vždyť sebrané Lutherovy spisy čítají 80 tisíc stran ve 120 svazcích! Nabízím několik málo příkladů z nepřeberné zásoby Lutherovy literární činnosti: „Mojžíš je mrtev.“ Luther byl schopen těžká, teologicky náročně uchopitelná místa Bible vysvětlit několika málo slovy. Konkrétně: Jak lze prostým lidem, kteří si na základě učení samozvaných proroků vytahovali z Bible některé židovské předpisy a činili je závaznými, vysvětlit, že některé věci nám křesťanům prostě nepatří? Že náleží pouze a jenom do konkrétní doby a konkrétní situace? V pohnuté době Reformace existovali lidé, kteří dokonce biblický příkaz „zabij Amaleka“ aplikovali na konkrétní politické odpůrce, třeba na vrchnost. A tak zabíjeli a pálili. Těmto a jiným blouznivcům Luther řekl: „Mose ist tod.“ Mojžíš je mrtvý. Živý je Ježíš a jeho evangelium. Nejsme adresáty všech výzev Starého zákona. Nabádá nás proto: „S Písmem se musí jednat opatrně.“ Krátká věta „Mojžíš je mrtev.“ by mohla zastavit zabíjení na základě nesprávného pochopení Bible. Zapamatovatelnější vyjádření bychom hledali jen těžko. Pochopitelné, jednoduché a jasné.