„Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna…“ (Ga 4,4)

Kristovo narození považují mnozí lidé za nejvýznamnější vrchol světových dějin. Však také minimálně naše západní civilizace dělí čas na ten před Kristem (nebo před naším letopočtem) a na ten po Kristu (našeho letopočtu). A byť úvodní slova apoštola Pavla z dopisu Galatským ve svém kontextu nemají za cíl rozebírat to, jak onen Bohem stanovený čas Kristova narození konkrétně vypadal, pojďme se spolu vrátit o těch jednadvacet století zpět a podívat se na to, jak byl svět připraven na příchod svého Mesiáše a jaké faktory ovlivňovaly šíření evangelia v tehdejším světě.

Zakládání sborů je trend, který je dneska „in“ a skrze který církev roste. Je také jednou z nejrychleji rostoucích evangelizačních aktivit. I statistika naší církve říká, že rostoucí sbory jsou sbory vstřícné k zakládání sborů.

Modlitba a duchovní boj v zakládání nových sborů

Charakteristika duchovního boje

Duchovní boj je na prvním místě záležitostí apoštolů, misionářů, překladatelů Božího slova, biskupů, pastorů, modlitebníků. Duchovní boje má každý, kdo je naplněn Duchem svatým, tudíž všichni křesťané, kteří opravdu chodí s Bohem. Je dobré si uvědomit, že i zakladatelé sborů jsou v první linii. Může se zdát, že nic moc nedělají, ale oni stojí v duchovním boji.

Církev a Boží království jsou dvě veličiny, které spolu úzce souvisejí, ale stoprocentně se nepřekrývají. Boží království je věčné a navždy roste, přesahuje tento svět a přesahuje to, co dělá ta či jiná církev. Církev naproti tomu je místní fyzické vyjádření Božího království na konkrétním místě. Z toho vyplývá, že Bůh je činný také mimo církev jako takovou, protože církev může (a žel často to dělá) Bohu stavět překážky tvrdostí svého srdce, nevírou a podobnými omezeními. Jelikož je církev vyjádřením království v tomto světě, také podléhá (na rozdíl od samotného Království) zákonům tohoto světa: a to jak fyzickým, sociologickým, psychologickým, antropologickým, tak kulturním. Církev je vždy vyjádřením Božího Království ve své kultuře, v jazyce lidí, kteří již v dané chvíli v církvi jsou; je omezena svým stylem; lidmi, které již má; svými důrazy, filozofií služby; a dokonce tak praktickými a neduchovními věcmi, jako jsou fyzické prostory ke scházení.

Téma letošního Duchovního soustředění znělo „Dobrý služebník“. V kázání o Boží milosti jsme si ukázali, že Boží milost přináší spásu všem lidem a vychovává nás. Každý dobrý služebník bude člověkem milosti – stejná milost, jaká nás zachránila, jaká nás proměňuje do obrazu Ježíše Krista, nás také vede k aktivní službě Bohu.

Kážeme evangelium v celé Evropě…

Tyto řádky píši ve čtyři hodiny ráno, kdy jsme spolu s několika stovkami dobrovolníků vše dobalili. Po dvanácti měsících příprav a 72 hodinách konference a evangelizace jsme dokončili náš maraton. S organizací založenou Reinhardem Bonnkem, Kristus pro všechny národy, jsme právě dokončili třídenní Konferenci ohně a Evangelizaci v maďarské Budapešti, kde jsme hostili Daniela Kolendu, Todda Whita, Bena Fitzgeralda a další evangelisty. Dvanáct měsíců příprav, tísíce naježděných a nalítaných kilometrů, nespočet setkání, telefonátů a emailů kulminovalo v naprosto jedinečném setkání, které během tří dnů navštívilo kolem 30 000 návštěvníků, z nichž 1 450 odevzdalo svůj život Ježíši, a na kterém se podílelo více než 1 000 dobrovolníků…