Proč bych se měl stát křesťanem?
Milí bratři a sestry, v minulém čísle časopisu jsme si ukázali, že pokud nás Bůh chce nějak omezit, sleduje tím vždy jen naše dobro, protože nás miluje, a proto je dobré jeho „omezení" přijímat a nevzpírat se mu. Dnes se zamyslíme nad tím, proč by se člověk měl chtít stát křesťanem. Jasno v odpovědi na tuto otázku si potřebují udělat nejen nevěřící, ale i mnozí křesťané. Duch tohoto světa nás totiž bombarduje heslem „Prioritou je úspěch tady a teď", na jehož základě bychom mohli snadno zapomenout, jak zní správná odpověď na tuto otázku. A přitom je tak jednoznačná!
Mnozí lidé se dnes chtějí stát křesťany proto, aby se jim na zemi lépe dařilo, či aby jim Bůh splnil nějaké lidské přání, aby je zbavil starostí, aby jim dal bohatství, kariéru atd. Správná odpověď by však měla znít: Jsem křesťanem proto, abych získal život věčný. Vždyť to je vůle Boha Otce pro nás, proto poslal Pána Ježíše trpět na kříži: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16) Je-li naším hlavním motivem cokoli jiného, dříve nebo později odpadneme!
Neboť je pravdou, že při obrácení nás Bůh vysvobozuje z různých svázaností - a tím se náš život stává příjemnější, zároveň však začíná boj s naší starou přirozeností, která chce dělat věci, kvůli kterým můžeme život věčný ztratit, a zatímco dříve jsme nechávali hříšným žádostem naší lidské přirozenosti volný průchod, dnes tyto žádosti mocí Ducha mrtvíme, v důsledku toho přicházejí různé boje a zkoušky, které bychom dříve neměli. Není také pravdou, že od okamžiku obrácení za nás Bůh sám vyřeší každý náš problém, ani není pravdou, že Bůh vyplní všechny naše lidské žádosti, zkrátka, život křesťana není bezproblémovou procházkou růžovým sadem - kdo takovému učení věří, a proto se stal křesťanem - ten v čase zkoušek odpadá - proto je třeba, abychom stavěli naši víru na správném základě.
Evangelium, které kážeme nevěřícím, by mělo tuto skutečnost zohledňovat. Proto nás Boží slovo nabádá, abychom kázali evangelium ...ne moudrostí slov, aby nebyl vyprázdněn Kristův kříž. (1K 1,17 NS). Co nám chce říci tento verš? To, že z našeho evangelia nemá být líbivými řečmi vyprázdněna zpráva o kříži, zpráva o tom, že staneme-li se křesťany, nečeká nás tady na zemi jen bezproblémový život, kdy v odpověď na naši víru Bůh bude nadpřirozeně dělat všechno za nás, ale čekají nás i mnohé boje, zápasy a problémy - čeká nás obtížná cesta - kdybychom opustili tuto cestu a Ježíše, a znovu bychom žili svévolně, žilo by se nám tu na zemi v jistých ohledech snadněji! Proto nám i Boží slovo říká: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Mt 7,13-14) - dobrovolně jdeme tou nesnadnou cestou, protože víme, že plná odměna nás čeká až na věčnosti - život věčný - tady na zemi nás čekají mnohá zaslíbení - ale tato zaslíbení jsou spojena s pronásledováním. Takže kromě boje s naší lidskou přirozeností nás čeká i pronásledování. I když dnes v naší zemi není pronásledování zjevné, skryté určitě zůstává, má podobu různého zesměšňování, urážení, nemysleme si, že svět nás přijme s otevřenou náručí a bude nám pomáhat evangelizovat, naopak vstupujeme do boje na nepřátelské území ducha tohoto světa. Nevyprazdňujme tyto pravdy před nevěřícími lidmi - nezatajujme jim je! Nesnažme se je nalákat na růžové evangelium - nerozšiřujme tu úzkou cestu na širokou jen proto, aby se po ní vydalo více lidí - nechtějme být úspěšní v očích lidí za tuto cenu! Pamatujme, že spolu rozšířením cesty se mění i její směr - už nevede do života - ale do zahynutí! Říkejme lidem celou pravdu, i za tu cenu, že jich bude Pána Ježíše následovat méně. Žít v pravdě je důležitější než být úspěšný v očích tohoto světa.
Nezamlčujme lidem, že křesťanství není možné bez nesení kříže. Vždyť i Pán Ježíš řekl: Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. (L 14,27) Co znamená nést kříž? Znamená to, že dělám ochotně a s radostí i věci, o kterých vím, že jsou Boží vůlí pro můj život, ačkoli viděno pouze lidským pohledem by pro mě bylo lepší, kdybych je nedělal! Z perspektivy věčnosti je však pro mě lepší, když je udělám. Vzorem je nám opět Pán Ježíš. Šel na kříž raději, než aby se stal králem, kterým ho lidé chtěli provolat (viz Jan 6,15). Pán Ježíš jako Boží Syn měl moc na to, aby se tím králem skutečně stal, lidsky viděno, měl našlápnuto ke kariéře světovládce - dal však přednost utrpení, aby naplnil vůli Otce - ...sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,7-8) Boží slovo nám v pátém verši listu Filipským přikazuje, že máme smýšlet stejně. Naplnit Boží vůli pro náš život by nám mělo být přednější než úspěch v očích tohoto světa - je důležitější, abychom byli úspěšní před nebeskými pozorovateli.
Když jsem se jednou díval na nějaký kříž, všiml jsem si, že vypadá podobně jako znaménko plus. A tak jsem si uvědomil, že je důležité, jak se my křesťané na kříž díváme. Vidíme v něm jen ten kříž - jen těžké břemeno, anebo v něm vidíme plus pro naše životy? Žijeme tady na zemi, proto nám dnes ještě dostatečně nedochází, jak obrovský je rozdíl mezi životem na věčnosti u Boha a „životem" na věčnosti od Boha odděleně, nechápeme dostatečně velikost té odměny, která je přichystána těm, kdo zvítězí. Tuto perspektivu věčnosti musíme mít stále na zřeteli, jen tak budeme ochotni snášet to krátké a lehké soužení, (které) působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. (2K 4,17-18)
Petr Skřičil, AC Olomouc