Role ženy

Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. 1Tm 2,12-15

Za svůj život jsem procestoval mnohé země a v různých kulturách jsem se setkal s různými výklady tohoto verše. I v dnešní době se dostáváme k různým výkladům a postojům. Domnívám se, že abych mohl tento verš vyložit, musím jít do daleko širšího kontextu Božího slova.

Pavel se tu odvolává na stvoření a pád člověka. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a dal jim jméno Adam. To znamená, že muž a žena byli jeden celek, i když byli dva. Slyšel jsem hodně názorů na pojem žena, ale jsem nucen držet se Písma. Není pravda, co vyučoval Brannham a jemu podobní, že žena je méněcenná, protože byla stvořena z muže. Není pravda, co tvrdí mnozí dnešní učitelé různých směrů, že žena je rovnocenným partnerem muže. Proto nemůžu z biblického pohledu souhlasit s emancipací a podobnými snahami.

Rád bych na tomto místě poukázal na několik bodů. Pán Ježíš nám zjevuje, že u Boha jsou lidé nepohlavní, před Bohem rovni. Jsou jako andělé. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. (Mt 22,30). To znamená, že i před narozením. Když jsem se narodil, Bůh ve své svrchovanosti rozhodl dát mi tělo muže a Maňce, mé ženě, tělo ženy. Každému dal jeho tělo s určitým úkolem, pravomocemi a vybavením. Nebudeme tady nějak rozebírat, že muž je duchovně, duševně i fyzicky vybaven jinak než žena. Žena se neliší jen tím, že má prsa a rodidla, ale i jinak přemýšlí, jinak reaguje, protože je žena. Bůh stvořil každého jinak, ale přesto je stvořil jako dva jedince, kteří mají vytvořit jeden celek. Před pádem do hříchu si byli absolutně rovni, tvořili jeden celek a doplňovali se. Proto v době, než přišel hřích, nebyly ani autority.

Žena byla v ráji svedena. Mohli bychom říci, že po dnešní den táhne nad sebou stín prokletí. Jenže tady bych byl opatrný, protože apoštol Pavel na jiném místě píše: V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha. (1K 11,11-12)

Svým způsobem jsou si rovni a přece ne úplně. Když přišel hřích, Bůh ustanovil autority. Pavel ve 13. kapitole listu Římanům říká, že všechny autority jsou od Boha. A s autoritami Bůh také stanovil i zodpovědnost. To znamená, že muž je hlavou rodiny, to je dané Bohem, ale má i zodpovědnost za ženu a rodinu. Žena je jeho pomocnicí. Pavel, když říká nedovoluji ženě učit, poukazuje na něco jiného. Může sestra kázat, vyučovat atd.? Pokud bychom řekli, že ne, pak tu máme další verš, který jako kdyby byl v rozporu. Mám na mysli, když Pavel píše, že starší ženy mají vyučovat mladší. Tak, jak já rozumím pojmu učit, jedná se o to, že žena nemá stanovovat linii učení. Nevidím ale jako problém, když žena pod autoritou svého muže, pastora a jiných ve sboru pracuje, i včetně vyučování, jak ale stanovil pastor.

Dalším velikým problémem dnešních dnů, se kterým se velmi často setkávám, je povzdech některých sester: „Ale když já nemám možnost seberealizace.„ Jsem nucen upozornit, že dvě věci nejde spojit - vdát se a seberealizovat se. Pokud se jednou vdáš, tvou hlavou se stává tvůj manžel a tvá seberealizace je v něm. To znamená, že jsi částí jeho, ale i částí jeho povolání. Je-li tvůj manžel vedoucím chval, pastorem, vedoucím skupiny, ty jsi jeho částí. V každé této části mu děláš zázemí, doplňuješ ho, protože on tě k doplnění potřebuje.

Uvedu příklad ze své rodiny. Od začátku, kdy jsme se vzali, mi moje manželka vždy vzorně dělala zázemí. Rodily se nám děti a ona mi umožňovala sloužit tím, že se starala o děti, o domov, měli jsme dobytek, pole, dům. Dokud byla svobodná, hodně cestovala, měla kamarádky, přítelkyně. To skončilo. Já jsem vedl různé akce a ona mi dělala zázemí tím, že vařila, starala se o děti, vařila pro hosty, organizovala kuchyň při rodinných rekreacích. Vždy stála v každé situaci věrně po mém boku. Když mě zatkli, povzbuzovala mě a říkala mi: „O nás se nestarej. O mě a děti (bylo jich pět) se Bůh postará. Ale ty tam pevně stůj.„ Modlila se za mě, to byla její seberealizace. Děti odrostly a já se stěhoval do Kolína. I když byla zvyklá na hospodářství, přesto neřekla ne. Když děti odešly z domu, povolal jsem ji, aby sloužila sestrám v rámci církve. Bránila se tomu, ale nakonec to přijala a dnes je velkým požehnáním, protože nás Bůh do vedení církve povolal oba dva. Tady si právě musíme umět uvědomit, oč se jedná.

Ještě verš, bude spasena jako matka. V některých kulturách se to vykládá až převráceně. Nemyslím si, že žena je na světě jen proto, aby rodila děti a starala se o ně. Ani já nejsem na této zemi stvořen jen proto, abych děti plodil, ale abych se svou manželkou naplnil Boží vůli. Jsem proti názorům, se kterými jsem se setkal v některých kulturách, kde muž vesele plodí děti, rodiny jsou deseti a více členné, kde se tvrdí, že žena je tu proto, aby byla spasena skrze rození dětí. To je extrém.

Ale druhým extrémem je kontrola rodičovství. Máme i takové rodiny, kde můžete uslyšet: „Víš, my jsme taková zvláštní rodina, my děti mít nechceme.„ Bůh řekl jasně, že děti jsou požehnáním od Hospodina. To je cíl a účel rodiny, to je směr, kterým bychom se měli ubírat - mít i toto požehnání a spolu s dětmi sloužit Bohu. Pokud ses oženil, pokud ses vdala, pak si to uvědom.

Ovšem i tady je výjimka potvrzující pravidlo. Jako se muž může rozhodnout pro Krista zůstat sám, i žena může zůstat sama a sloužit. Pak se realizuje v povolání, které jí Bůh dal. Ale pokud ses jednou vdala, pak tvoje seberealizace je v manželovi. Jsou výjimky, je tu nemoc nebo něco jiného, pak přijmi i to, co překáží, abyste měli děti, a raději se ptej Hospodina, jak mu v této situaci můžeš sloužit. Neznamená to, že se nebudeme modlit, abys děti mít mohla.

Takový je smysl tohoto slova, že žena tím, že je doma, tím, že dělá zázemí muži, že se stará o děti, v tom naplní základní Boží vůli, i kdyby na Božím díle neudělala víc.

Proto jsem mnohým sestrám řekl: „Kdyby ti Bůh nedal nic víc než to, že vychováš z dětí Boží služebníky, kteří mají v tobě vzor, pak jsi naplnila Boží vůli pro svůj život.„ Že někdo možná přivede skrze literaturu nebo něco jiného daleko větší počet? Drahá sestro, je-li Boží vůlí pro tvůj život, abys své dvě děti, které ti dal, vychovala jako Boží služebníky, pak při odměňování budeš stát mezi velikány, kteří získávali statisíce. Oni sto procent, ty sto procent.

Měli bychom si umět uvědomit, že je třeba přijmout Boží stvořitelské dílo a v tom žít. Bůh nepovolal ženu k věcem, kde by měla mít vedoucí roli, ale spíše podpůrnou.

Pán ti žehnej.

Rudolf Bubik, biskup Apoštolské církve