Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Moc synovství

Ohlédnutí za Dlouhými Stráněmi 2010

Když v devadesátých letech přijel do České republiky dalajláma, dostal otázku, jestli je i v křesťanství moc srovnatelná s tou, kterou mají východní náboženství. Dalajláma odpověděl: „Ano, v křesťanství je taky moc, ale křesťané ji nepoužívají."

Zamysleme se i my nad touto otázkou.

... (zvěstování) evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. (Ř 1,3-4)

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. Tady Bible znovu hovoří o moci synovství. To znamená, že v Božím synovství máme zakódovanou určitou moc. A proč ji není vidět? Často v kázáních dávám otázku, jak dlouho je na zemi elektřina. Neptám se ovšem, kdy byla objevena, ale jak dlouho je na zemi. Odpověď je: Od stvoření. Zeměkoule byla stvořena i s elektřinou, jen lidé neznali fyzikální zákon o elektřině. Naši rodiče řezali pilou nebo nosili vodu ručně, a přitom tu byla elektřina. Podobně je tu moc synovství, a přesto mnohdy žijeme jakoby bez ní. Jak je možné, že se neprojevuje? V čem je chyba? Proč církev v této zemi není církví plnou moci, plnou Ducha svatého? Začneme u moci synovství.

Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. A my víme, že se to stalo. Adam vzal plod tohoto stromu a zemřel. Fyzicky sice žil dále, ale něco zemřelo.

Je třeba, aby se to, co zemřelo v Adamovi, mohlo skrze Boží moc znovu narodit. Ale teď se chci věnovat tomu, jak to vypadá. V tomto bodě totiž vidím velké neporozumění, vidím velké chyby v naší zemi.

Nejdříve se podíváme do Starého zákona, kde Bůh prorokovi Ezechielovi namaloval plán, jak bude znovuzrození vypadat. A právě díky tomu, co hovoří Ezechiel, máme dnes možnost zkontrolovat jako v zrcadle, jak to vypadá s námi. Proč ta moc není v našem životě vidět? Proč se neprojevuje v manželství? Proč se hovoří o rozvodech? Proč máme nejrůznější problémy? Proč máme problémy v rodině a s dětmi? Jak je to možné? Někde je chyba. A teď budeme každý u sebe hledat, kde tato chyba je.

Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. (Ez 36,24) A jak bude vypadat ten proces, vidíme v dalších verších:

Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. (Ez 36,25)

A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26)

Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,27)

Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Ez 36,28)

Především, celé dnešní kázání vám chci předat jako ten, který ví, o čem mluví. Nekážu dnes nic, co by se opíralo o jakoukoli literaturu, co by se opíralo o jakékoli slavné muže, hovořím o tom, s čím jsem se setkal a co v praxi prožívám. Chci vám ukázat na to, co je reálné. Prosím vás o jedno: Přestaňte mě brát jako nějakého supermana. Jsem stejný člověk jako vy. Vím, že jsem některé pohoršil tím, že se někdy odmítám za lidi modlit. Ani dnes nevím, zda se budu po kázání modlit nebo odejdu, záleží na tom, zda na to budu mít sílu. Jsou tu pastoři, kteří se za vás budou modlit, a jsou to lidé duchovní a kvalitní. Nedomnívej se, že mou modlitbou získáš víc. Vzpomínám si, že mi kdysi jeden pastor nadšeně sděloval, že v jeho sboru je jeden služebník, který má trojí požehnání od samotného Claudia Freidzona. Jsem rád, že mohu nazývat lidi jako Bonnke, Yongi Cho, Freidzon a jiné svými osobními přáteli, a přesto vám řeknu, že to jsou stejní lidé jako my. Mají boje, mají zápasy.

Teď půjdeme do Nového zákona. Nejdřív budu hovořit o takzvaných nedělních křesťanech. Pán Ježíš nám všem, kolik nás tady je, dal úkol, abychom mu činili učedníky. V Čechách se spíš snažíme získávat pro Ježíše Krista sympatizanty. Po všechny následující dny vám budu říkat, jaký je mezi tím rozdíl.

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." (J 3,1-2) Kolik lidí mi už řeklo: „Já vím." „Já vím, že Bůh je..., já vím..., já vím..." Bůh na mně pracuje různými způsoby, a tak mi při jedné příležitosti skrze několik snů ukázal takového sympatizanta. V tom snu jsem najednou nejdřív viděl sám sebe v oblečení, v jakém kdysi malovali poutníka od Bunyana. Šel jsem s holí, unaven cestou a ta cesta končila. Co dál? Na konci cesty stála budova, taková chata pro stavební dělníky. Vešel jsem do ní a byl tam někdo, kdo rozděloval úkoly a práci. Když už všem dal práci, zeptal jsem se, co mám dělat já. On se na mě mile podíval a řekl: „Ty už nic. Došel jsi vítězně do konce, teď si sedni a odpočiň." Vešla za mnou i Maňka a říká: „Rudku, já jsem tak unavená, mě tak bolí nohy." Říkám jí: „Maňko, sedni si. Došli jsme a zvítězili." Po ní přišel muž, takový pravý bavorský turista. Klobouček se sojčím pírkem, hůlčička, podkasané nohavice... S ním přišla celá skupina podobných turistů a posadili se. Najednou se dveře kanceláře znovu otevřely a vyšel tentýž člověk se dvěma dekrety, ze kterých přečetl naše jména, a z kanceláře se ozval hlas: „Strava a ubytování zajištěno." Ten turista říká: „A co my?" Muž s dekrety řekl: „Já vás neznám. Kdo jste, odkud jste přišli?" Jejich jména v seznamu nebyla.

Víte, jaký typ křesťanů to je? Co dělá turista? Hůlčička, fotoaparát a hodnotí: to se mi líbí, to má úroveň a tohle je kýč. To pochválí, to odsoudí, to shodí - a sám neudělá nic.

Jeden takový turista se plavil na lodi, která narazila na útes. Lodníci pumpovali ze všech sil, aby vyčerpali vodu z podpalubí. Kapitán požádal cestující, aby s pumpováním pomohli, protože lodníci jsou na pokraji sil. Tento turista odmítl se slovy, že si zaplatil za cestu a ne za dřinu u ruční pumpy. A jak dopadl? Utopil se spolu se všemi ostatními.

Takový křesťan-turista přijde do sboru, zhodnotí, jak pastor kázal a chválící skupina hrála a zpívala, ale to je všechno, co mu shromáždění dalo. Jiný zas přechází z jednoho sboru do druhého a hledá ten „dokonalý" - ovšem podle svých představ. Nejlíp ví, jak má takový sbor nebo křesťan vypadat.

„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." (J 3,3-4)

Ukázalo se, že Nikodém vůbec nevěděl, o čem je řeč. Pán Ježíš zdůraznil, že člověk nemůže uvidět Boží království, pokud se znovu nenarodí, ne však tělesně.

Prvním krokem ke skutečnému znovuzrození je pokání. Pamatuji si na jednu starší sestru z žukovského sboru, která po dobrých třiceti letech svého křesťanského života vydala svědectví, že právě prožila znovuzrození. Až po této době pochopila, že číst Písmo, modlit se, vidět vyslyšené modlitby ještě nemusí znamenat znovuzrození. Až když se jí dostalo vysvětlení, že skutečné pokání není jen pouhá lítost nad skutky, mohla prožít znovuzrození.

Rád uvádím příklad skutečného pokání. Francouzský král rozhodl, že na počest návštěvy pruského císaře udělí milost jednomu z galejníků. Vyslechli osudy mnoha z nich, kteří byli - podle svých slov - odsouzeni nevinně. Jen jeden přiznal, že je právem potrestán za své činy a milost si nezaslouží. Už to, že nemusel zemřít, považoval za milost pro sebe. A právě tento člověk dostal šanci na nový život - znovu se narodil.

Lítost, kdy člověk obviňuje kdekoho, že může za jeho problémy, však opravdové pokání není.

Pokropím vás čistou vodou. To znamená, že člověka se dotkne Boží slovo a naučí se žít jako křesťan. Přijme slovník a chování ostatních lidí ze sboru, ale to ještě není znovuzrození.

Jiné (zrno) padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Připomeňme si v této souvislosti, že Ezechiel hovoří o první transplantaci srdce, když říká Bůh: Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26) Dokud se tak nestane, zrno Božího slova naráží na kámen v lidském srdci. Mnozí lidé zakoušejí velké citové prožitky, mohou přijmout mnohé věci. Zaseté Boží slovo rychle vzejde. Haleluja. Ale pozor. Zůstaneš-li u toho, co jsi dostal, nepečuješ-li o to, přijde čas, kdy ne bouře, ne mráz, ale slunce, to životodárné slunce, je zničí.

Mnozí lidé prožijí na evangelizací Boží dotek, povstanou na výzvu, prožijí obrácení, mohou vydávat svědectví, naučí se, jak žít, chovat se, modlit se - ale pak přijdou zkoušky a takový člověk končí. V devadesátých letech se mnoho lidí nadchlo pro Boží slovo - ale kde jsou dnes?

A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. (Jk 1,21)

Když prožijeme první krok a přijmeme Boží slovo, dovede nás do určitých bojů, do určitých zápasů, protože najednou uvidíme, že něco nehraje. Jsme omyti krví Beránka, jsme čistí, vidíme, co všechno je špinavé a nevíme si s tím rady. To je začátek procesu.

Výstižný příklad člověka obráceného bez pokání bychom našli ve Skutcích 8,9, kde je řeč o Šimonovi ze Samaří. Byl to černokněžník, znal moc, lidé ho obdivovali - a pak přišlo evangelium. Viděl moc Božího slova, přijal je a čekal, až ji bude moci uplatnit. Boží slovo u něj prudce vzešlo. Později přišli apoštolové, modlili se, Duch svatý sestupoval a činil velké věci. A v té chvíli se projevilo Šimonovo kamenné srdce. Uviděl moc, která byla silnější, než měl do té doby, a on po ní zatoužil. Zatoužil po ní natolik, že byl připraven za ni platit, jen aby ji měl pro sebe, aby s její pomocí získal převahu nad ostatními.

Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího." Už se tu neříká, že nemůže vidět, ale že nemůže vejít. A to je podstatný rozdíl. Na nádraží si můžete prohlížet moderní vlaky, ale pokud nevejdete dovnitř, brzdy zasyčí, dveře se zavřou, vlak jede a vy zůstanete na místě. Takový je rozdíl mezi „vidět" a „vejít".

Když nás Boží slovo usvědčuje, že naše srdce ještě není v pořádku a zůstává kamenným, a my v pokání padneme před Bohem, dostaneme nové srdce, ve kterém může Boží slovo růst.

Jiné (zrno) zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. Pán Ježíš to vysvětluje takto: U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo... (už ne jen vyslechnou, ale slyší) ... ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. (Mk 4,18-19) Některé překlady říkají: nedozraje, je nezralé, nepoužitelné. Jak to vypadá? Člověk přijme znovuzrození, jeho srdce je už masité, ale najednou musí začít řešit problémy. Přicházejí starosti v rodině, s dětmi, financemi - a člověk se v nich ztrácí.

:

Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. (1P 1,23)

A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic. (Ga 4,7)

a všechno, cokoli děláte, i v poslušnosti, dělejte ne lidem, ale Bohu. Toto je pravdivé a skutečné znovuzrození.

Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat." My někdy letmo přečteme nějaký úsek Písma, aniž si dáme práci promyslet, o čem je řeč. Víte, kdo byl Saul? Špičkový rabín, už v mládí členem synedria, chlap, kterému to pálilo. Vystudoval u nohou Gamalielových. Zastaví ho Boží moc. No dobře. „Kdo jsi, Pane?" „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ." Všimněme si několika bodů. Saul neřekl: „Dobře, Pane, sedněme si tady na příkop a vysvětlíš mi něco." Co mu řekl Pán Ježíš? „Jdi do Damašku." „Tak počkej, Pane, a tam v té synagoze jsou nějací špičkoví rabíni? Jsou tam nějací doktoři? Pokud to tam znám, nic moc, Pane." A co říká Ježíš: „Já tam mám církev." „Církev? Tam těch několik chlapů, kteří sotva umí číst a psát? Pane, a nepopletl sis to?" „Saule, já tam mám církev a ta ti řekne, co máš dělat." Ježíš Kristus od Saula chtěl poslušnost bez „ale". Saul poslechl, šel do Damašku a čekal, koho za ním Pán Ježíš pošle.

Aby bylo možné udělat z rabína Saula apoštola Pavla, tři roky s ním na poušti pracoval Duch svatý. Bůh ti vymění kamenné srdce za masité, neboť z lidského srdce pocházejí zlé myšlenky, pomluvy atd. Ale když už ho budeš mít, pak začíná tvrdá práce. Bůh začne na člověku pracovat, aby předělal jeho myšlení a chápání. Vím, o čem mluvím. I v mém životě to Bohu léta trvalo.

Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. (J 3,6)

...ale přijmete moc (poprvé je použito slovo moc) Ducha svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě (přeloženo do češtiny v rodině), v celém Judsku, (přeloženo do češtiny v celém sboru), v Samaří (v okolí), a pak až do nejzazšího konce světa.

Přijmete moc Ducha svatého a budete svědky. Mnozí budeme tvrdit, jak veliká to byla moc, když se nás tenkrát Bůh dotkl. Někdy bychom potřebovali tu odvážnou sestru, která v jednom sboru v Americe v modlitbě řekla na adresu bratra, který příliš často chodil dopředu na výzvu: „Pane Ježíši, prosím tě, nic mu nedávej, vždyť on je děravý. Z něho tvé požehnání hned vyteče." A jak to vypadá s námi? Máme jenom to „Tam jsem prožil... ó, to bylo tak mocné, když se mě ten bratr dotkl... a když jsem byl na té a oné konferenci..." A je to mocné i dnes? Moc, kterou přijmeme, nemáme pro vyprávění o velkých zážitcích. Mohou být, ale jako průvodní jev. To hlavní je: Budete mi svědky.

Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. (Sk 2,1-2) Od chvíle, kdy mi Duch svatý zjevil, o čem mám kázat, jsem se velmi modlil, aby toto soustředění bylo místem, kde sestoupí Duch svatý. Byl jsem toho několikrát svědkem a mé srdce po tom velmi touží. Ještě o tom budu mluvit v dalších dnech. Co bylo výsledkem toho, že Duch svatý sestoupil? Výsledkem bylo to, co čteme ve Skutcích 2,12-14: Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?" Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!" Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je. Lidi, jak tu sedíme, týká se to i nás. Nejzranitelnější jsme, když nás začnou zesměšňovat. Toho se všichni bojí. Jen nebýt zesměšněn, posmíván. A lidé byli udiveni, ale posměvači zabrali. Jaká byla odpověď těch, kteří to prožili? Petr se postavil a začal hovořit. Jestli se nás tu Bůh skutečně dotkne, nebude důležité, zda se to místo zatřese nebo ne, ale to, co to s námi udělá, až se vrátíme domů, do normálních dnů.

Pak budete sídlit v zemi.

Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. (J 3,8) Křesťan, narozený z Ducha, začne žít a chodit s Bohem v praktickém životě. Bůh má právo kdykoli mě zastavit, přesměrovat, mluvit a já tam nevkládám žádné ale. Řeknu vám jeden osobní příklad z posledních dnů. Když se mě lidé ptají, jak se cítím, odpověděl bych: Velmi dobře. Velmi mlád. Až na to, že mé tělo mi každé ráno dokazuje, že to není pravda. Co kdysi bylo hračkou, dnes je problémem. Kdysi jsem tvrdíval, že noc je na cestování a den na práci, že škoda tratit čas tím, že budu přes den cestovat. Dnes už to dávno není pravda.

Letos na Letnice mě pozvali na celosvětové modlitby, které se konaly v Praze. Vyžádal jsem si čas na modlitbu, volal jsem k Bohu, radil jsem se s bratrem biskupem a oba mi doporučili tam jet. Z programu modliteb jsem se dozvěděl, že se budu modlit čtyři minuty, dvakrát po dvou minutách. A proto mám jet do Prahy? „Otče, a ty tam nemáš jiné? Přece tam je tolik velikánů. Vždyť to je přece jedno, kdo se bude modlit." A On mi říká: „To není jedno. Já tam potřebuji tebe." „Otče, ty víš, jak jsem slabý." Odpověď zněla: „Já ti pomohu." Ještě v autě jsem se ptal: „Pane, opravdu to děláš pro čtyři minuty?" A On mi říká: „Ale já tě tam potřebuji. Když mi vydáš svá ústa na ty čtyři minuty, já si z toho už něco udělám, neboj se."

Bůh věděl, co dělá. V Betlémské kapli všechno běželo podle programu, modlil jsem se a po modlitbě jsme odjeli domů. Nevím, kdy naposled jsem prožíval tak velikou Boží blízkost jako toho dne v autě na zpáteční cestě. Bůh mi dal velmi jasně najevo, že si cení to, že jsem jel pro ty čtyři minuty. Vítr vane, kde chce.

Nemusím vědět proč. Nemusím znát Boží záměry. Potřebuji jenom poslechnout, říci: „Ano, Otče." Chodit s Duchem svatým znamená mít stálý kontakt s ním, znamená mít stálé spojení. Na rozdíl od nás má pokrytou celou zeměkouli. Před jeho signálem se neskryješ. Jen měj svůj mobil stále zapnutý.

Země, kterou přicházíš obsadit, není totiž jako země egyptská, z níž jste vyšli, kterou jsi oséval semenem a zavlažoval šlapáním čerpadla jako zelinářskou zahradu. Země, do níž táhnete a kterou máte obsadit, je země hor a plání. Pije vodu z nebeského deště. Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni neustále upřeny, od začátku roku až do konce. (Dt 11,10-12) Život, do kterého tě chce Bůh uvést, život, do kterého tě vede, má sice hory a údolí, budeš prožívat různé boje a zápasy, ale je to země, nad kterou bdí Hospodin, tvůj Bůh. Jsem mu vděčný, že můj Bůh je na trůnu, a proto má vše pod kontrolou.

Jednou v zimě jsme byli v Hustopečích. Nenávidím sníh, i když je jen na obrázku, a hlavně když mám cestovat. Dálnice byla tehdy neuklizená, mokrý sníh, hrozně to klouzalo. A já mám jet domů z Hustopečí. Vjeli jsme na dálnici a bylo zle. Třicet, čtyřicet maximum a auto jezdilo, kudy chtělo a ne kudy chtěl řidič. Modlil jsem se: „Pane, proč? Copak to nemohlo počkat několik hodin, než bych dojel v suchu domů?" Ale On mi chtěl něco ukázat a řekl mi: „A já ti teď ukážu, co dokážu. Podívej se na hodiny. Domů dojedete bez jediného problému, až na tu poslední zatáčku na Červenkách, a průměrnou rychlost budete mít sto kilometrů za hodinu." A my jeli sotva třicet a teď tomu uvěř. A tam jsem pochopil, kým On je. Za chvíli se sníh ztratil a my jsme se rozjeli. Když jsem doma sečetl průměrnou rychlost, byla něco přes 101 km za hodinu. A jen v jedné zatáčce nám trochu sklouzlo kolo na štěrku. Bůh nepotřebuje, aby anděl hlídal každou zatáčku, On ví předem.

Hospodin je můj Bůh. A On bdí nad touto zemí. On bdí nad životem. Je to však život, kde jsou hory a údolí. Občas procházíš údolím stínu smrti, kde ďábel útočí, ale ty víš, že On je s tebou. Takový je život v zaslíbené zemi.

Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla (Žd 4,9-10) Tady není řeč o nebi, ale už o této zemi. My máme vejít do nové země a žít v ní v odpočinutí od své práce. To znamená: Já mu sloužím, mému tělu se to ne vždy líbí, ale On mě chce uvést do odpočinutí, abych odpočinul v něm.

A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti. Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; (Žd 4,11-12) A Petr hovoří v 1P 2,9: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu',... Haleluja, amen, to je úžasné.

...abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Cílem není, aby ses vyžíval na různých konferencích a prožíval já nevím, co všechno, ale abys hlásal mocné skutky toho, který tě poslal. A jak k nim se dostaneš? Začni žít v té zaslíbené zemi a On tě začne vést. A On vesměs učí tím způsobem, jako mě, když jsem jel z Hustopečí.

Na závěr se podívejme ještě jednou na Boží plán.

První bod:

(Ez 36,25) Přijal jsi Ježíše Krista jako svého Spasitele? Je už tvé jméno zapsáno v Knize života?

Druhý bod:

(Ez 36,26) Zjistíš, že Bůh má moc změnit tvé myšlení a tvůj charakter.

Třetí bod:

Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,27)

Budeš žít v moci jeho Ducha svatého, tato moc se bude projevovat a ty půjdeš od vítězství k vítězství.

Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Ez 36,28)

Rudolf Bubik