Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Bůh uzdravuje i dnes

Máme živého Boha, který slyší volání svých dětí.

Milí sourozenci v Kristu,

chci se s Vámi podělit se svým svědectvím z poslední doby.

Krátce bych představil naši rodinu. Jmenuji se Pavel Motyka a se svou ženou Emilii jsme v manželské smlouvě 30 let. Bůh nás obdařil třemi dětmi. Nejstarší dcera Monika je 5 let vdaná a s manželem Ríšou bydlí cca 12 km ve vedlejší vesnici. Mají dvouletého syna a našeho vnoučka Michala. Mladší syn Marek se ženil minulý rok a s manželkou Romanou bydlí v Ostravě. Nejmladší syn Pavel studuje posledním rokem v Brně a bydlí s námi doma. Všechny děti následují Pána Ježíše, což je Boží milost a naše velká radost. Bydlíme v Třinci - Oldřichovicích a patříme do sboru AC Oldřichovice.

Onemocněl jsem před sedmi roky ze dne na den. Ráno jsem se probudil a nemohl jsem se vymočit. Následovala různá vyšetření a dokonce první operace, ale potíže přetrvávaly. Pamatuji si na den, kdy v našem sboru sloužil dnes již emeritní biskup br. Rudek Bubik a po shromáždění si mne zavolal a řekl mi: „Mám pro tebe slovo od Pána, otevři Bibli a najdi si Izajáše 43 kapitolu a čti první verše": Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh.

Toto slovo mne upokojilo, ale když se zanedlouho zjistilo, že mám nádor velikosti pěsti na křížové kosti, trochu jsem znejistěl a ptal jsem se Pána, co to znamená ten oheň, přes který půjdu - bude to ozařování? Je ten nádor zhoubný? Následoval další zákrok, kdy byly vzaty vzorky a dlouhých 14 dnů čekání na výsledky, které ukázaly, že nádor není zhoubný, ale je natolik agresivní, že vrostl do křížové kosti, tím skřípl nerv ovládání močového svěrače. Nastoupila náročná operace, kdy byl nádor odstraněn, žel zákrokem musely být poškozeny nervy v pánevní oblasti. Potom jsem ještě musel projít dalšími urologickými operacemi. Za čtyři roky se situace jakoby vrátila, přišly opět bolesti v oblasti křížové kosti a magnetická rezonance, kterou jsem absolvoval co tři čtvrtě roku, ukázala znovu nález v oblasti křížové kosti. A opět to byl br. Rudek Bubik, který měl slovo poznání do této situace a sdělil mi slovo od Pána: „Půjdeš na další operaci, bude to operace na hranici života a smrti, ale projdeš tímto údolím vítězně".

Jelikož lékař, který mě operoval už předtím, je věřícím, sdělil jsem mu toto slovo a upozornil ho na to, aby s tím počítal, že operace, která mě čeká, bude těžká. A stalo se přesně tak, jak Pán zjevil. Operace byla natolik náročná, že ji lékaři museli po šesti hodinách přerušit, protože bych ji nepřežil a transportovat mě do jiné nemocnice. Tam jsem se probudil až druhý den odpoledne a velice jsem se divil, kdeže to jsem a proč tady jsem. Ošetřující lékař mi to krátce vysvětlil a doporučil mi odpočívat, protože mě bude čekat za tři týdny další operace. Pamatuji si jeho slova, kdy řekl doslova: „Pane Motyko, dal jste nám zabrat, my jsme vás přivezli doslova z druhého břehu". A tady jsem začínal poznávat význam slova - Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh.

Můj Pán byl se mnou a nedovolil, aby mě strhl proud. Tuto situaci ale chtěl využít ďábel a pokoušel se mne v této situaci zničit a smál se mi do obličeje. Fyzicky jsem byl zcela vyčerpán. Tehdy jsem si vzpomněl na Pána Ježíše, když byl fyzicky také vyčerpán na poušti a přišel k němu pokušitel. A tak jsem reagoval úplně stejně a ve Jménu Ježíše jsem se postavil proti a vykázal satana ze svého pokoje. Zmizel a v místnosti zavládl Ježíšův pokoj. Ještě pak v tom roce jsem prošel dalšími třemi operacemi. To vše se událo v průběhu srpna až prosince 2007. Byly to velmi náročné čtyři měsíce, ale byla to škola důvěry našemu Pánu Ježíši. Když jsem pak v lednu 2009 byl na další operaci, prožil jsem něco, co mne velice zasáhlo. Už jsem mnohokrát ležel v nemocnici, setkal se s různými lidmi, ale to, co jsem prožil druhý týden svého pobytu v nemocnici v Novém Jičíně, předčilo všechno. Během těch dvanácti dnů, co jsem byl v nemocnici, se vystřídalo na našem pokoji asi 10 lidí. Měli jsme tam i člověka, kterému sestry říkaly rekordman, protože byl dovezen se 4,18 promile alkoholu v krvi. K nám na pokoj se ale dostal, když už byl relativně střízlivý. Sám si přiznával, že to přehnal, ale otisk chodníku na tváři se už nedal tak rychle smazat. Pak tam byl člověk, který měl tři dny napojeny infuze a neustále naříkal, protože se mu lékaři snažili uklidnit slinivku. Když jsem se ho ptal, co se stalo, řekl mi pouze - dietní chyba. Ve skutečnosti to ale znamenalo, že kdo je nemocen se slinivkou, drží přísnou dietu a o alkoholu ani nemluvě. On byl ale na svatbě, dal si to, co neměl, a jako bonus to zalil alkoholem a slinivka nedala na sebe dlouho čekat.

Pak jsem tam měl silného diabetika, který měl u sebe nějaký přístroj a každou stravu pečlivě přepočítával, aby určil přesně hodnotu inzulínu, kterou si pak aplikoval. Když jsem se začal zotavovat a už jsem byl schopen i trochu sám se pohybovat, nastoupil k nám na pokoj nový pán. Když pak začala řeč, proč tu je, odvětil, že mu budou řezat nohu. A začal vyprávět, že si za to může sám, že mu zjistili cukrovku a on, že na chvíli bral tablety, a když se situace zlepšila, tak se na to vykašlal a dnes mu budou řezat nohu. No já jsem měl představu, že mu ji vezmou nad kotníkem a pak, když se zotaví, se s protézou může znova zařadit do života. Byl jsem ale velmi překvapen, když ho přivezli z operace a měl nohu uřezanou nad kolenem.

Druhý den nato nám dali na pokoj člověka, který tam byl jen jeden den, ale měl obě nohy amputované nad kotníkem. Nebyl moc komunikativní, tak jsem se nedozvěděl, jaký byl důvod, zda to byla cukrovka nebo nějaká infekce. Pak ho odvezli do LDN-ky.

Další den na lůžko vedle mě přivezli pacienta, který už měl jednu nohu nad kolenem amputovanou, a když mu ošetřovatelka vybalovala osobní věci do skřínky, upoutal mě zvuk šustícího papíru jakoby sáček s bonbony. Když už vytahovala čtvrtý, zeptala se ho: A to je co? A on na to - bonbony. Ale vy jste diabetik - on na to ano, ale já mám bonbony rád. Tak se nedivte, že vám řežou nohy a odešla. Měl jsem možnost vidět tu jeho nohu, kterou mu měli amputovat - to byl pohled, na který se nezapomíná. Viděl jsem toho už mnoho, ale to byla fakt síla a řekl jsem Pánu, že to je silné kafe i na mě. Modlil jsem se: Pane, dej mi sílu to tady vydržet a na druhý den mě náhle propustili domů.

Tu noc jsem nespal, a tak jsem měl možnost modlit se. Pane, co mi chceš skrze tyto případy říci, mám jim nějak sloužit pomocí, když oni nemohou? A teprve nad ránem mi Pán dal otázku - Proč tady jsou všichni? Jsou tady, aby jim amputovali nohu. Ale proč? Protože mají cukrovku. Ale tady jsi měl i jiného, který měl cukrovku, a nic takového mu nehrozilo. Ale tito ji brali na lehkou váhu, i když věděli, že ji mají. Oni ji podcenili a nyní nesou následky. A totéž se stane s lidmi, kteří berou hřích na lehkou váhu, vědí o něm, vědí, že s ním mají jednat, ale nic nedělají, naopak ještě si v něm libují. Pamatuj, dopadnou velmi špatně. Mluv o tom ve sboru. Oni neztratí nohy, ale tady jde o věčnost, o ztrátu věčnosti. A tu jsem začal volat: Pane, dej ještě milost, dej nám sílu, abychom jednali s hříchem, aby byl vymýcen z našich životů.

Vím, že mnozí, kteří čtete toto svědectví, jste se za mne i celou mou rodinu modlili. Jsem Vám všem za to velice vděčný, protože to je to, co jako věřící lidé máme - modlitby a přímluvy druhých. Jsem vděčný celému našemu oldřichovickému sboru, že mě i celou mou rodinu podepíral svými modlitbami a povzbuzoval v té těžké situaci, kterou jsme procházeli poslední roky.

A nakonec jsem si nechal to nejlepší. Možná jste někteří slyšeli informaci, že jsem začátkem tohoto roku podstoupil již čtrnáctou operaci v řadě, kde mi měl být odstraněn opět nádor na křížové kosti. V říjnu minulého roku mi byl pomocí PET vyšetření (Pozitronová Emisní Tomografie) diagnostikován nádor velikosti 67x42x33mm na křížové kosti. Tentýž nález již signalizovala i MR (Magnetická rezonance) v září minulého roku. Proto se lékaři rozhodli tento „objekt" z mého těla odstranit. Než k tomu došlo, musel jsem ještě absolvovat jeden zákrok, kdy mi byly odebrány vzorky tkáně z nádoru, aby se potvrdilo nebo vyvrátilo podezření, zda nádor je zhoubný či nikoli. Po čtrnácti dnech přišla zpráva - nádor není zhoubný. V lednu tohoto roku jsem nastoupil do nemocnice v Ostravě k plánované operaci. Ještě ve čtvrtek v den nástupu jsem absolvoval CT vyšetření, kde nádor byl identifikován s poznámkou - oproti minulému vyšetření progrese nálezu. V pátek ráno v 8 hodin mě ještě lékař poslal na Ultrazvuk (UZ), aby se přesně označilo místo na mém těle, kde se nádor nachází. Jelikož lékař, který mě operoval, je mým přítelem a bratrem v Kristu, dovolil jsem si udělat krátkou poznámku, aby se nedivil, když mě bude operovat, že tam nic nenajde. Na UZ se nádor nelišil velikostně od jiných vyšetření.

V půl desáté jsem již ležel na operačním sále a po chvíli jsem usnul díky anesteziologovi. Operace trvala 2,5 hodiny a odpoledne v půl druhé jsem už byl na lůžkovém oddělení. Asi za dvě hodiny na to přišel za mnou lékař a sdělil mi výsledek operace. Řekl asi tuto větu: „Měl jsi pravdu, nic jsme tam nenašli". Sám jsem byl tímto sdělením překvapen. Ještě druhý den jsem se ujišťoval a znovu ptal lékaře, zda se mi to nezdálo, ale on mě znova ujistil, že opravdu nic nenašel. Sdělil mi, že v místě nálezu byly nějaké známky toho, že tam něco bylo, a tak ty zbytky odebrali znova na histologické vyšetření. Nedávno jsem obdržel písemnou zprávu o tom, že výsledky jsou negativní.

A tak vzdávám chválu našemu Pánu za ten zázrak, který učinil a kterého jsem mohl být účasten, jen jsem si posteskl svému Pánu, zda to nemohl jinak zařídit, abych nemusel být operován. A Pán mi připomněl příběh slepého muže od narození, kterého uzdravil cestou z chrámu. Tehdy se učedníci ptali svého mistra, kdo zhřešil, zda ten slepý nebo jeho rodiče. A Pán Ježíš jim odpověděl: Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. A tak jsem děkoval Pánu za to, že si mne použil, aby se na mně zjevily Boží skutky. U sebe nyní mám svou zdravotnickou dokumentaci, která mé svědectví může potvrdit.

Chci prostřednictvím našeho časopisu ještě jednou poděkovat vám všem, kteří jste se za mne modlili. Máme živého Boha, který slyší volání svých dětí. Kéž je to pro nás pro všechny nové povzbuzení k následování našeho Pána celým srdcem.

Pavel Motyka, AC Oldřichovice