Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Vedení Duchem svatým v mém životě

Před pár dny jsem svědčil asi čtyřem lidem z naší třídy o Bohu a zvěstoval jsem jim jasné evangelium. Zbytek třídy to přinejmenším poslouchal, takže možná i víc než 10 lidí mohlo slyšet jasné biblické poselství. Jak to začalo?

Velmi jednoduše, prostě jsem se jedno ráno modlil, tak jak už mám nějakou dobu ve zvyku, aby si mě Bůh použil i ten den. Řekl jsem Bohu velmi jasně, že toužím po tom nechat se i tento den vést Duchem svatým. A tak mi Bůh vnukl myšlenku, abych na tabuli napsal tři věty (Ježíš osvobozuje; Máš jistotu spasení?; Kdybys dnes zemřel, šel bys do nebe?). Nebylo to pro mě jednoduché, protože jsem si říkal, co si o mně asi spolužáci ze třídy pomyslí? Nebudou si myslet, že jsem fanatik? Je to opravdu od Boha? A různé otázky podobného typu. Nakonec jsem však hlas Ducha poslechl a tyto věty jsem na tabuli napsal. Pak jsem jen čekal, až začnou do třídy chodit spolužáci, a byl jsem zvědavý na jejich reakci i na to, co chce Bůh dělat (poznal jsem totiž, že Bůh nikdy nic neříká jen tak pro nic za nic). Reakce byly různé; nikdo však nápisy nesmazal, jak bych čekal, ale každý, kdo do třídy vešel, si je hned přečetl a přinejmenším se nad tím alespoň krátce zamyslel. To však nebylo zdaleka všechno, začali jsme se totiž o těch větách, co jsou na tabuli, bavit s pár lidmi z naší třídy a došli jsme i k otázce jistoty spasení. Před celou třídou jsem tedy na tabuli kreslil propast a vysvětloval jsem, že jedině Ježíš je ta jediná a pravá cesta ke spáse. Dokonce přišli i někteří spolužáci ze zadních lavic a sedli si dopředu, aby mohli poslouchat poselství evangelia.

Nedal jsem žádnou výzvu a nevím, jestli někdo proměnil svůj život nebo vydal život Bohu, myslím si, že spíš ne, ale co vím jistě, je, že se Bůh některých lidí z naší třídy skrze toto dotýkal. Jak to vím? Bylo to na nich vidět. J A i mě samotného tato událost velmi povzbudila.

Mám ještě mnoho jiných příběhů, ale o těch možná až někdy jindy. Raději bych se s vámi teď chtěl podělit o některé věci, které mě Bůh naučil a které jsem přijal.

Tak zaprvé, Bůh mi ukázal, že chce, abychom do věcí vstupovali s vírou, a že nechce, abychom jen nečinně seděli. Bůh chce, abychom mu nesli ovoce a aby byl On sám skrze nás oslaven - Jan 15,8: „Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky."

Další věc, kterou mě Bůh naučil je, že nechce, abychom nežili z milosti. To znamená, že nechce, abychom věci dělali z nějakého donucení nebo snad pod nějakým nátlakem. Ale že život s ním má pro nás být něco přirozeného. Tak přirozeného, že je pro nás normální, že o něm budeme mluvit a že na nás lidé uvidí náš každodenní život s ním. Prosil jsem taky Boha, aby mi odpověděl na jednu otázku. Budu spasen, i když nebudu lidem svědčit o Bohu a když prostě budu žít takovým tím každodenním „křesťanským životem"? Odpověď zněla: „Ano i takový člověk, pokud má upřímnou víru a opravdu vydal svůj život Pánu Ježíši, bude spasen." Domnívám se však, že takovýto život je spíše ke škodě než k užitku našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Častokrát nevidíme, že svědčit lidem nemáme ze své vlastní síly, ale z moci Ducha svatého. A Bůh touží po tom, abychom žili život v moci a v plnosti. A toho můžeme dosáhnout jen tehdy, pokud se Bohu opravdu vydáme.

Nedávno mě šokovala jedna věc. Začal jsem se učit o Duchu svatém a zjistil jsem, že jsem žil spíše tělesně než duchovně. Bůh mi to tak jasně ukázal, že jsem z toho okamžitě musel činit pokání a řekl jsem Bohu, že takovýto život já prostě žít nechci. Řekl jsem mu, že chci žít život z Ducha svatého a chci, aby si mě mohl plně použít. Jednoduše jsem prostě řekl Božímu povolání ANO. Od té doby se začalo dost věcí v mém životě měnit. Každý den teď můžu z Boží milosti mít nějakou zkušenost s tím, jak Duch svatý jedná i skrze můj život a jsem za to Bohu moc vděčný.

Nechci vás však nechat v nevědomosti. Přichází i těžkosti a téměř bych řekl, že čím víc Bohu sloužím, tím víc těžkostí přichází. Následující text je citace:

„Jožo, zdá se mi to, nebo se z tebe stal takový fanatik???; Není status, kde bys nenapsal něco o Pánu Ježíši apod.; Nepřeháněj to, snad nejsi v nějaké sektě, myslím to dobře."

Tak tato slova mě docela zranila a prosil jsem Pána Ježíše za vysvětlení. Nikomu není příjemné, když ho nazývají fanatikem a sektářem. A víte, co mi Pán Ježíš ukázal? Ukázal mi, že se mám radovat, protože toto je pro mě ujištění, že patřím jemu. Satanovi se totiž nelíbí, když se šíří Boží království a bude se snažit nám v tom za každou cenu zabránit, ale my jsme na straně vítěze. Haleluja. Navíc mi Pán ukázal na Pavla - že i on byl nazýván sektářem - a na mnoho jiných částí Písma. Proto se raduji, neboť když je svět proti mně, tak mi tím vlastně potvrzuje, že já světu nepatřím, ale že patřím Kristu.

Naposledy bych chtěl napsat povzbuzení pro TEBE, kdo si tohle čteš. Nech se vést Duchem. Přemož strach a vstup do věcí s vírou. Dej Bohu prostor, aby mohl jednat, a uvidíš, že On jednat bude.

Joža Kohoutek, AC Vyškov