Jsem velice rád, že současné vedení naší církve klade důraz na evangelizaci. Biblický podklad je evidentní a hlasy typu „je tu tvrdá půda, nemá cenu se snažit” v církvi neslýchám.

Situace v politické angažovanosti církve se mi jeví již jiná. Jasné povzbuzení v této oblasti buďto schází nebo mi uniká. To je důvodem tohoto článku.

Letošní osmnáctý duben jsem trávil služebně v Praze, takže jsem měl možnost se zúčastnit „Pochodu dobré vůle”, který organizovala Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém. Již tradiční akce je zaměřena proti soudobému antisemitismu a neonacismu.

Když jsme před pražským Rudolfínem sledovali vynikající profesionální taneční vystoupení a následně se odebrali v průvodu do Valdštejnské zahrady, vnímal jsem duchovní výjimečnost okamžiku: Průvod provázeli policisté nejen zastavující dopravu ale také evidentně aktivně dozírající, aby akce nemohla být narušena případnými extrémisty. Ve Valdštejnské zahradě nás přivítali čelní politici - předseda senátu PČR Přemysl Sobotka a primátor hl. m. Prahy Pavel Bém. Premiér Jan Fischer se omluvil. Veřejné společné zastání se izraelského národa ze strany křesťanů, politiků i výkonné moci státu je dle mého soudu vzácným okamžikem v dějinách nejen našeho národa ale lidstva vůbec. 

S radostí jsem se zdravil s členy naší církve, z nichž někteří přijeli až ze Slezska. Na otázku, proč vidím tak málo lidí z našich pražských sborů, jsem dostal odpověď: „Víš, oni mají děti...”

Byl nádherný slunečný den. Pochod byl výborně organizován, jak on samotný tak následné sejití ve Valdštejnské zahradě měly atraktivní a pestrý program. V zahradě si mnohé děti hrály či běhaly mezi stromy a keři. Ideální čas a místo pro výchovu mladé generace v klíčových hodnotách.

(Logicky jsem si vzpomněl na prvomájové průvody, které se mi jako dítěti líbily, jakkoliv byly podstatně časově i co se týče disciplíny náročnější. Znelíbily se mi, až když jsem „rozum bral” a sledoval přísnou evidenci „dobrovolné účasti” studentů.)

Jak vzácná příležitost, abychom jako dospělí vyjádřili zdravý biblický a zároveň občanský postoj jsouce příkladem mladším generacím! Jak nepatrná výseč dějin, kdy křesťané chápou konečně správně postavení Izraele v lidských dějinách a státní správa je v jejich veřejném vyjádření silně podporuje. Za několik let může tato vzácná konstelace pominout. Jaká škoda pro všechny křesťany, kteří toto nevidí a jaká škoda pro nekřesťany, kteří hledí jen na nepatrný zlomeček věřících v ulicích více jak milionové Prahy.  

Jsem přesvědčený, že vzácný čas prožíváme i jako národ: Znovu se nalézáme v krátkém dějinném úseku, kdy můžeme dění v naší zemi ovlivňovat nejen svými modlitbami ale i praktickým angažmá.

Nepochybuji o tom, že fatalismus v této oblasti pochází od toho zlého.

Písmo nám ukazuje totiž nejen předurčenost lidských dějin, ale zároveň příklady, jak je můžeme aktivně jako Boží služebníci ovlivnit. Abraham úspěšně smlouval s Hospodinem ve věci zničení Sodomy a Gomory. Podivuhodná ochrana Božích služebníků často včetně jejich okolí je doložena impozantním množstvím příběhů.

Slyšíme kolem sebe záplavu negativních vyjádření: „politika je špína, všichni jsou zkorumpovaní, není koho volit...”

Nic z toho není pravda: Daniel statečně hrál desítky let klíčovou roli v politice babylonské říše a zaangažoval do toho i své přátele. Z logického pohledu takový pokus vypadal zcela nesmyslně, bez nejmenší naděje na úspěch. Ale Bůh se oslavil.

Nejen v naší zemi ale i na úrovni vedení Evropské unie jsou politici, skrze které může Bůh pozitivně jednat.

Oddělovat modlitby od praktických kroků a rezignovat na volby je z mého pohledu obdobně nešťastné jako oddělování „víry od skutků”.

Devatenáctého dubna mne čekaly pracovní povinnosti na Ekumenické radě církví až odpoledne, takže jsem mohl dopoledne reagovat na pozvání k návštěvě semináře v Poslanecké sněmovně pořádaného paní poslankyní Michaelou Šojdrovou na téma rodiny.  

Pro mne osobně bylo klíčovým okamžikem vystoupení sestry Marie Frydrychové, která úvodem vyjádřila své přesvědčení, že veřejná prohlášení mohou mít na národ významný dopad. Následně činila pokání za svoji generaci, která otevřela do Československa dveře potratům, rozvodům a atheismu.

Za předsednickým stolem seděli zástupci čtyř politických stran - ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Zelených. Každý z nich měl širokou možnost se vyjádřit za svoji stranu k otázce rodinné politiky. Zástupce ODS, poslanec Marek Benda mluvil jasně a promyšleně o nebezpečích zasahování státu do rodin včetně výchovy dětí, paní poslankyně Šojdrová zastupující KDU-ČSL se plně stavěla za zachování a podporu tradiční rodiny. Na vystoupení dalších dvou politických zástupců jsem žel neshledal takřka nic pozitivního. Z negativ mně nejvíce utkvělo tvrzení, že ani „nemáme definovat, co je to rodina”.

Tož, „koho budeme volit”? Kdo čteš, rozuměj.

Aleš Navrátil