Nahlédnutí do Trans World Radia

V redakci Trans World Radia, které připravuje českou část vysílání Rádia 7 a další rozhlasové bloky na různých frekvencích a pro další rozhlasové subjekty, pracovali a pracují také členové Apoštolské církve. Jednou z nich je sestra Lenka Malinová, kterou jsme požádali o rozhovor.

Leni, co tě vedlo k tomu nás pozvat?

Myslím si, že je škoda, že je o práci Trans World Rádia (dále TWR) a Rádia 7 docela malé povědomí, a také si myslím, že církev by si měla vzít tuto misijní snahu za svou. Protože jsem členkou Apoštolské církve, pozvala jsem vás jako zástupce Apoštolské církve a našeho časopisu.

Děkujeme za pozvání. Jaká je tvoje zkušenost s TWR?

Moje zkušenost sahá hodně daleko, ještě do dob, kdy jsem uvěřila, bylo mi kolem osmnácti let. Tehdy se poslouchalo rádio Monte Carlo, tajně, na malých tranzistorových rádiích. Neposlouchala jsem ho osobně, ale setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří byli buď povzbuzeni nebo dokonce i díky vysílání uvěřili.

Potom uplynulo hodně, hodně let, než jsem se dostala do Brna, kde nyní žiji. Vystudovala jsem vysokou, založili jsme rodinu a vypadalo to, že se můj život bude ubírat úplně jiným směrem. Ale nakonec, věřím, že z Boží vůle, jsem se ocitla tady. Jsem tomu ráda, jelikož mám vztah jak k rozhlasové práci, tak i k té tvůrčí práci s jazykem, protože jsem vystudovala češtinu.

Jak je to dlouho, co jsi tu začala pracovat?

Moje první návštěva proběhla tak asi před sedmi lety, kdy natáčela hudební skupina z našeho sboru v TWR cédéčko. Potom sem můj nejstarší syn nastoupil místo vojenské základní služby na takzvanou civilku. Protože už děti vyrostly, hledala jsem práci, a tak jsem se sem přišla zeptat, zda by nepotřebovali češtinářku. I když měli pracovníků dost, neodradilo mě to. Po čtyřech letech jsem se přišla zeptat znovu a tentokrát se ptali, proč jdu tak pozdě, že už jsem tu dávno měla být (smích).

Kdy to bylo?

Kolem roku 2002 jsem do rádia začala docházet brigádnicky, bez nároku na finanční odměnu. Nejprve jsem se musela naučit základům práce s počítačem, to bylo docela legrační. Potom jsem dostala dílčí úkoly, začala jsem od těch nejmenších, třeba že jsem do archivu zapisovala písničky z cédéček. Postupně jsem začala docházet na dva dny v týdnu, pořád zadarmo. Asi po dalších dvou třech letech jsem se rozhodla, že uzavřu pracovní smlouvu a začnu tady pracovat. V současné době pracuji na šestihodinový pracovní úvazek.

Kdo tě platí?

Práce TWR je misijního charakteru, TWR je nezisková misijní organizace, takže vše, co tady děláme, je hrazeno z darů. Každý zaměstnanec je povinen si sehnat sponzory, aby zajistil aspoň tři čtvrtiny svého platu. V minulosti to bylo tak, že jsme dostávali dotace ze Západu, od TWR Evropa. Ty se postupně snižovaly, teď je to třetí rok, co jsme úplně bez dotací.

Co ti bylo stimulem k takové časové a pracovní investici?

Teď řeknu něco velmi osobního, s čím možná všichni nebudou souhlasit, ale myslím si, že to tak někdy je. Bůh dá člověku určitý sen. Měla jsem v sobě velikou touhu něco takového dělat už asi před dvaceti lety, kdy k nám jezdily různé návštěvy ze Západu. Pamatuji si na jednoho bratra z Norska, který sliboval, že tady založí rozhlasovou stanici a že nás vybaví, a my jsme se tehdy s manželem pro to tak nadchli! On měl být technikem, já moderátorkou.

K tomu nikdy nedošlo a jakoby to usnulo. Potom se tady objevilo české TWR a já s údivem zjistila, že se naplnilo to, po čem jsem vždycky toužila, jak se můžu podílet na Boží práci. Nejsem člověk, který by chodil po ulici a oslovoval lidi. Někdo to umí, já ne, ale nemám problém mluvit před velkým množstvím lidí, nemám problém mluvit do mikrofonu, nemám problém něco vymyslet a napsat. Je to velká Boží milost sloužit tím, co mi dal, čím mě obdaroval.

Jak vidíš práci v mezidenominačním rádiu?

Všechno má své výhody a nevýhody. Týmová práce lidí, kteří jsou z různých sborů a společenství, má výhodu v tom, že se navzájem můžeme obohacovat tím, že Bůh každému dá na věc nahlédnout z určitého pohledu. Tak si sloužíme a jsme si požehnáním. Je pravda, že v zásadních věcech se musíme shodnout, to by jinak ani nešlo, proto máme hlavní biblické zásady, na kterých stojíme a které se zavazujeme dodržovat.

O TWR slýchám někdy jako o lidovém protestantském rádiu, někdy jako o úzce evangelikálním. Jak to tedy je?

Lidé, kteří se podílejí na práci TWR, prožili skutečné obrácení a žijí každodenní vztah s Bohem. Celosvětové TWR se drží Lausannského vyznání víry (které je k nahlédnutí i na našich webových stránkách) a každý náš pracovník i externista se musí vyjádřit, zda je schopen a ochoten pracovat na základě tohoto vyznání. Samozřejmě se vždy ptáme na jeho svědectví a také nás zajímají reference z jeho domácího sboru. Takže abych se vrátila k původní otázce, TWR je mezidenominační společenství lidí, kteří chtějí ukázat světu to, co sami ve vztahu k Bohu prožili a žijí.

Co je konkrétní náplní tvé práce?

V současné době pracuji jako redaktorka, mám na starosti několik pořadů a potom také práci, která patří k chodu celodenního vysílání, jako je například tvorba scénářů. Dále je to pořad Fortepiano, to je živý pořad, který se vysílá jednou týdně, vždy ve čtvrtek od jedné hodiny. Tam si zvu hosty, křesťany, kteří mají nějaký zajímavý životní příběh nebo zkušenost. Například jsem tu měla nedávno děkana Farmaceutické fakulty Veterinární univerzity v Brně nebo spisovatelku a ilustrátorku dětských knih Vlastu Švejdovou.

Potom mám na starosti půlhodinový pořad Čajovna, který se předtáčí, vysílá se v sobotu od pěti hodin. Sama volím témata a píšu úvahy v délce kolem deseti minut, vše se pak doplní písničkami

V pořadu Z regionů telefonuji na různá místa v naší zemi, kde se organizují křesťanské akce, a dělám kratičké reportáže.

Kromě toho mám na starosti Četbu na pokračování, kde zajišťuji autorská práva pro knihy, které načítáme, a když mi čas dovolí, ráda také načítám. Mám na starosti četbu na pokračování pro dospělé a moje kolegyně se stará o pohádky. Knihy, autorská práva, lidi, kteří to budou načítat, hudbu, to zajišťujeme společně.

Ještě usedám za mikrofon a moderuji, minimálně jednou týdně několik hodin ve vysílání Rádia 7.

Jakou knihu teď načítáš?

Skončila jsem Setkání v Jeruzalémě a pracujeme na knížce Poklady pod sněhem, ta by měla být kolem Vánoc už ve vysílání, a chystáme další zajímavé tituly.

Máš přehled, jak se daří průběžně finančně zajišťovat takový velký projekt?

Z víry, protože od doby, kdy přestaly dotace, se musíme potýkat s tím, jak zabezpečit chod a provoz. Máme dům, kde máme zázemí, kanceláře, všechno. Samozřejmě provoz toho všeho něco stojí a dvanáct lidí se musí taky nějak zaplatit, takže to nejsou malé částky. Zkrátka to, že fungujeme, je Boží milost.

Čím by mohla naše církev přispět k práci TWR?

Především tím, že budeme dál dávat informaci o existenci a poslání Rádia 7, potažmo TWR. Členové naší církve by se mohli podílet na vysílání a tím i na vnitřní misii tak, že by mohli přispívat i finančním darem.

Rozhovor o TWR s Karlem Káňou,

Jak ses dostal ke spolupráci s TWR?

Můj švagr je dlouholetým spolupracovníkem a sponzorem TWR. Kdykoli jsme se viděli a měli chvíli čas, tak či onak přišla řeč na TWR. Časem jsme s manželkou začali TWR podporovat, dostávali jsme pravidelně jejich časopis Anténa a byli jsme poměrně dobře seznámeni s touto službou. Nicméně to nebyla žádná spolupráce. Kam až mi paměť sahá vybavuji si jako první klíčový moment oběd v Olomouci. Tam se mě bratr Martin Moldan zeptal, jestli bych za naši církev nechtěl pomáhat TWR. Takhle to začalo.

V čem vidíš přínos TWR pro čtenáře Života v Kristu?

Čtenáře Života v Kristu považuji za lidi, kteří mají obecně kladný vztah k misii. Vysílání TWR může pomoci jejich přátelům, kteří Pána teprve hledají. Ale je také posilou pro mnohé bratry a sestry, kteří se nemohou dostat do shromáždění. A také je povzbuzením pro mnohé mladé lidi, kteří do shromáždění chodí, a přece ve vysílání TWR najdou obohacení. Nedávno jsem byl v nějakém pořadu TWR. Ve sboru jsem se o tom nezmínil. Dost mě překvapilo, že dva lidé ze sboru to slyšeli. Do té doby jsem nevěděl, že TWR poslouchají.

Jak hodnotíš osobně TWR, co ti přináší?

Mohu vidět TWR zevnitř, účastním se dvakrát ročně schůzky Rady TWR a jsem v častém kontaktu s mnoha pracovníky TWR. Obdivuji jejich nasazení. Jsou to skuteční křesťané, slouží Pánu. Těší mě, že mají denně společné modlitby v zasedačce. Jejich práce je (i vzhledem k platům) opravdu více službou než zaměstnáním. Pán jim evidentně pomáhá, koná pro ně zázraky. Jejich administrativa je ukázkovým příkladem. Tak dobře připravené porady jsem ještě nikde neviděl. No, a vysílání, to by byla samostatná kapitola. Rádio TWR zvěstuje Krista. Nevysílá reklamy. Je to čistě misijní rádio. Samo se považuje za nástroj pro církve, jak zasáhnout národ evangeliem. Žel, církve to nevidí a považují TWR za jakousi organizaci, která si někde v koutě dělá svou práci.

Jak vidíš TWR a perspektivy spolupráce s Apoštolskou církví?

Myslím si, že nastal Boží čas, etapa, kdy Apoštolská církev bude silně podporovat TWR. A také využije TWR ke zvěstování evangelia. Nebudeme jediní, kdo pochopí, o jak vzácný nástroj jde. Ale budeme jednou z církví, která bude s TWR úzce a hodně spolupracovat.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Jirka Bartík