Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Otevřený dopis emeritního biskupa Rudolfa Bubika všem mladým bratřím a sestrám

Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!" (Iz 6,8)

Drahý bratře, drahá sestro, byl bych raději, kdybych s tebou mohl mluvit osobně. Přál bych si, abych se ti mohl dívat do očí a říct ti, co mi už téměř od podzimu klade Duch svatý na srdce, abych sdělil vám, mladým lidem, kteří vstupujete do života.

Žijeme ve velmi zvláštní době. Všechno, co sleduji kolem nás, je tak jiné, než bývalo. Lidé jsou čím dál víc znepokojeni situací kolem nás, hledají všemožně odpovědi na mnohé otázky. Vidíme, jak roste zájem o různé nejen nekřesťanské směry, ale dokonce okultní, lidé kolem nás hledají, ale kdo jim sdělí skutečnou pravdu?

 

Je tomu už více než padesát let, kdy jsem byl v podobné situaci jako ty. Je pravda, že tehdejší doba byla jiná, a přece v mnohém tak podobná. I já jsem si kladl otázku, kudy se bude ubírat můj život. Přijal jsem však radu svých rodičů a dalších zkušených bratří a sester a začal hledat odpověď na otázku, co udělat se svým začínajícím životem, v Božím slově a na kolenou. Dnes už, po tom, když ta léta uběhla, mohu s apoštolem Pavlem říct: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. (2Tm 4,7) Ale jaký byl začátek? Duch svatý mě povzbuzoval a já volal k Bohu: Tobě chci vydat svůj mladý život, se vším, co mám i mít budu. Použij si ho.

Při jedné příležitosti mi Bůh odpověděl, že přijímá mou nabídku a vezme si mě do své služby. Když mi představil svůj plán, jakový má pro můj život, první moje reakce byla: Otče, ale já nemám potřebné vzdělání. A jeho odpověď? Beru si tě do své školy. Byla tvrdá. Tvrdý výsměch a ponižování v dílně, kdekdo mnou opovrhoval. Později jsem zakusil podobné zážitky, jaké měl Yonggi Cho na modlitební hoře, ale já je měl v hlubinách 800 metrů pod povrchem země, kde jsem tenkrát pracoval. V té době mě formoval, dával mi ze svých darů Ducha svatého a uváděl mě do tajemství Písem. Jsem mu za to všechno vděčný.

Ano, dobíhám do konce a chtěl bych vám tuto pochodeň předat. Vy máte jiné možnosti pro začátek, než jsem měl já. Je tu Boží dar, který byl naší církvi dán, a to je biblická škola v Kolíně. To je místo, kde můžeš vstoupit do Boží školy života. To je místo, kde ti Duch svatý pomocí svých služebníků položí základy, abys i ty později mohl v plnosti žít a pracovat pro něj. Abys i ty jednou mohl se ztotožnit s tím, co řekl apoštol Pavel na konci svého života.

Ale teď se chci zamyslet nad mottem tohoto dopisu. Je tady několik věcí. Izajáš uslyšel Boží hlas: Koho pošlu, kdo mi půjde? A nejen to, vnímal, že Hospodin mluví osobně k němu. Pochopil, že Bůh těmito slovy vyzývá právě jeho, aby se stal jeho vyslancem. A zareagoval: Zde jsem, pošli mě. A pak taky šel. Modlím se o to, abys i ty teď při čtení tohoto dopisu uslyšel Boha živého, který k tobě mluví: Koho pošlu do české země, mezi můj lid, který v ní žije? Kdo bude tak ochotný a půjde? Milý mladý bratře, milá mladá sestro, uslyšíš-li také tento Boží hlas, zamysli se, nač se tvůj dobrý nebeský Otec ptá. Žádá tě, abys mu pomohl či pomohla najít někoho, kdo ponese jeho Slovo mezi lidi ztracené v jejich hříšných životech? Nebo se tě ptá, zda jsi ochoten či ochotna být tím, kdo poslechne a přijme z jeho ruky tento úkol? A pokud uslyšíš, že zve právě tebe, pak neváhej a odpověz: Zde jsem, pošli mě. Izajáš nelitoval, já taky nelituji. Jsem Bohu vděčný, že mě poslal. Ale teď hledá tebe.

Současně bych chtěl odpovědět na dvě otázky, které od vás často dostávám. První otázka zní: Když skončím tu školu, kam půjdu do zaměstnání? Co budu dělat? Moje odpověď je jednoduchá. Budeš postupovat v Boží škole dál. Možná tě povede na vysokou školu, možná do zaměstnání, aby základy, které jsi dostal na biblické škole, mohly být dobroušeny, dodělány. Postupně přijde čas, kdy si tě postaví tam, kde tě bude potřebovat. Jednou jsem se modlil za náš národ, za jednotlivá místa v našem národě, a když jsem se modlil za jednu oblast, kde nejsou znovuzrození věřící, položil mi můj drahý, nebeský Otec otázku: Jestliže ti tam zítra dám sto znovuzrozených duší, kdo se o ně postará, komu je svěříš? Ano, komu je svěřit? Jsi připraven vstoupit i do druhé části Boží školy?

Druhá vaše otázka zněla: Ta škola je... a teď jsem slyšel různé výtky, námitky. A na to mám jednu krátkou odpověď. Ta škola bude taková, jaký budeš ty. Co tam ty vneseš, to tam bude. Vneseš tam Ducha modlitby, pokory, touhy po Božím slově? Často v kázáních vzpomínám příběh jednoho muže Jonathana Gofortha. Byl z Kanady a toužil jít na misii. Dostal se na biblickou školu a s hrůzou zjistil, že na této biblické škole je biblický jen nápis nad dveřmi. Ale on to nevzdal. Začal bojovat na kolenou před Bohem. A než tu školu opustil, byla biblickou se vším všudy. Tam pracoval Duch svatý.

A proto nechoď cestou různé kritiky a poměřování, ale naopak vnes tam to, co ti On vkládá na srdce. Neboj se, bratři a sestry z vedení školy jsou skutečnými Božími služebníky, rádi ti pomohou, aby Duch svatý převzal vládu nad tebou, aby tě uváděl do tajemství Písem, a ty jsi mohl po vzoru mnoha našich předchůdců opustit školu plný moci Ducha svatého k tomu, aby náš národ mohl být plně získán pro Ježíše Krista.

Bůh ti k tomu správnému rozhodnutí žehnej. A ještě jednou na závěr zvaž, jestli ve slovech: Koho pošlu, kdo mi půjde? neslyšíš: Volám tě. Půjdeš?

Váš spolubratr v Kristu Ježíši a spolupracovník na Jeho díle

emeritní biskup Rudolf Bubik