Pro křesťanskou víru platí to samé; vždyť i sám Ježíš je v Janově evangeliu nazýván „Slovem“. Skrze Boží slovo jsme se znovu narodili, jím rosteme k dospělosti, ono nás utváří. Apoštol Pavel píše, že „veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“. Zachování Božího slova a jeho předávání z generace na generaci je limitováno schopností číst a psát.
Čtení vždy bylo součástí jak bohoslužby veřejné, tak i soukromého ztišení. Když Ježíš ve svých třiceti letech vstoupil do synagogy v Nazaretu, byl vyzván, aby četl (L 4,16). Uvážíme-li, že byl synem tesaře, bez hlubšího náboženského vzdělání, něco to vypovídá o tehdejší kultuře. A nebyl rozhodně výjimkou; když jej o několik let později Římané ukřižovali, nad hlavu mu umístili ceduli popisující jeho vinu. A dozvídáme se, že ten nápis „četlo mnoho Židů“, protože tudy vedla cesta (J 19,20). Schopnost číst tedy nebyla něčím neobvyklým. Tím byly položeny základy k tomu, aby Židé mohli praktikovat svou víru i v době, kdy byl chrám v Jeruzalémě zbořen a zbožnost se koncentrovala do synagog i rodin.
Pro osobní zbožnost je rovněž důležité čtení. Již Jozue je vybízen, aby se „kniha tohoto zákona nevzdálila od jeho úst“ (Joz 1,8). V prvním žalmu je spravedlivý vybízen, aby „ve dne v noci rozjímal nad Hospodinovým zákonem“. Schopnost číst ovlivňovala zbožnost mnoha dalších biblických hrdinů: například prorok Daniel při studiu Jeremjášova proroctví „porozuměl počtu roků“ (Da 9,2), což jej inspirovalo k usilovným modlitbám za národ. Pavel píše Timoteovi: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení.“ (2Tm 3,15)
Je dědictvím reformace, že se Boží slovo zpřístupnilo i laikům. Knihtisk byl v té době již na světě, a tak se náklady na knihy – tedy i Bible – snížily tak, že se staly mnohem dostupnější i prostým lidem. Vznikem pietismu v druhé polovině 17. století se již osobní studium Bible stává normou zbožnosti.
Dnes je osobní čtení Bible mnohem důležitější než dříve. Zatímco v minulých stoletích byla západní společnost většinově křesťanská, dnes musíme vynaložit mnohem větší úsilí, abychom svou víru udrželi a obhájili. Navíc jsme vystaveni silné konkurenci nejenom různých křesťanství vzdálených konceptů spirituality, ale také, a to je mnohem záludnější, záplavě rozličných křesťanských směrů. Jejich společným rysem je, že vždy nabízí něco „víc“ než běžné křesťanství. Tak se stává, že lidé, unavení životem a znudění svou vírou, po těchto nabídkách ochotně sahají. Jejich ovocem nezřídka bývá rozdělení a zklamání. Jedinou obranou je dobré vyučování a hluboké poznání pravdy skrze osobní studium.
Až do tohoto okamžiku jsem psal o čtení Bible. Nyní bych rád zdůraznil prospěšnost čtení obecně. Sám docela dost čtu, a to nejen křesťanskou literaturu. Mou touhou je porozumět životu a společnosti, v níž žijeme. Jedině tak můžeme zasadit evangelium do širšího kontextu aktuálních a diskutovaných společenských témat. A samozřejmě čtu i beletrii a oddechovou literaturu.
O čtení jako takovém je známo, že s sebou nese řadu benefitů: rozšiřuje znalosti a rozhled, zlepšuje jazyk a vyjadřování, trénuje soustředění a trpělivost, posiluje paměť a myšlení, cvičí kritické myšlení, pomáhá se stresem a duševní hygienou a další.
Zajímavé je srovnání čtení tištěného textu se čtením na mobilu a obrazovkách počítačů. Z neurologického hlediska je sice „čtení jako čtení“, jde ovšem o to, jaké podmínky vytváří papír a jaké elektronický displej. U tištěného textu je jeho předností stabilita, a tím i prostorová orientace. Je prokázáno, že u statického textu si lidé lépe pamatují, než když text scrollují na displeji. Čtení na smartphonech či tabletech s sebou nese i riziko ustavičného rušení. Soustředění se tak stává mnohem obtížnější. Další nevýhodou je vyzařování modrého světla z obrazovek chytrých zařízení. Projeví se to zejména před spaním, a to z důvodu tlumení tvorby melatoninu (hormon, který pomáhá řídit cirkadiánní rytmus, tj. určuje, kdy se cítíme bdělí a kdy unavení).
Co tedy říct závěrem? Čtení je dovednost, která provází lidstvo celá tisíciletí. Je nejen prostředkem, jak předávat Boží slovo, ale i silným nástrojem, jak nad ním rozjímat a hlouběji jej studovat.
Z obecného hlediska s sebou čtení přináší rozvoj, kultivaci osobnosti, a tím i pomáhá budovat generaci schopnou samostatně myslet. V dnešní době plné fake news, konspiračních a jiných bizarních teorií je to více než dost.
Přeji Vám mnoho příjemných chvil strávených čtením!
Martin Moldan, biskup