Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
Martin Moldan

Martin Moldan

ženatý (šťastně), manželka Olga, tři děti. Podstatnou část života prožil ve Varnsdorfu, kde působil 15 let jako pastor sboru Apoštolské církve. V současnosti je v úřadu biskupa AC. Jeho silným přesvědčením je, že nejlepší evangelizační metodou 21. století je znovuzrozený a duchovně obnovený člověk. Mezi jeho záliby patří četba, příroda, fotografování, horské kolo.

Kdo je vůdcem?

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

V současné církvi se dnes často hovoří o potřebě rozvoje vůdcovství. Zatímco jedni mají přečtenou veškerou literaturu na toto téma a řešení většiny problémů v církvi vnímají z perspektivy vůdcovství, jiní se obávají kontaminace „čistého biblického křesťanství" vnášením manažerských technik. V tomto článku se pokusím prezentovat svůj pohled na podstatu a potřebu vůdcovství v současné církvi. Na mysli mám samozřejmě v první řadě AC.

Vůdcovství pro každého

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

„Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji." (Exodus 15,20)

Drazí čtenáři,

vyrůstal jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a jeden z mých nejsilnějších dojmů, jež se k tomuto období váže, se týká vztahu veřejnosti k autoritám. Toto období bylo charakteristické vysokou mírou skepse vůči vedoucím na všech úrovních a ve všech odvětvích života společnosti. Vysvětluji si to tak, že příčinou byly události tzv. Pražského jara a následující komunistické čistky. Vedoucí pozici nemohl zastávat nikdo, kdo nebyl hoden důvěry stranických orgánů. Často se preferovala oddanost straně oproti odborným kompetencím. O vedoucích se zřídkakdy mluvilo pozitivně – zažil jsem to jako mladý dospívající člověk ve škole i později na pracovišti. (Něco z této skepse vůči autoritám jsem později pozoroval i mezi křesťany).

Autorita je přitom princip daný samotným Bohem. Aby společnost fungovala, musí se opírat o systém autorit. Tuto skutečnost uznávala i první církev, viz například Římanům 13,1–7, kde Pavel píše o vztahu k vládnoucí moci. Autority dal Bůh i do církve, i když fungují na poněkud odlišném principu než světské. Troufám si říci, že společnost, která autority nerespektuje, je nemocná, a církev, která nemá kladný vztah k autoritám, těžko bude růst.

Slovo k Velikonocům

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

Drazí čtenáři,

Velikonoce, které tento měsíc slavíme, jsou skutečně zvláštním svátkem. Ve svých kořenech mají hned tři různé události: Za prvé jde o pohanské svátky spojené s příchodem jara. Za druhé Velikonoce navazují na historickou událost vyjití Izraele z egyptského otroctví. Během noci, kdy byl v každé rodině pečen beránek, byl lid vysvobozen. Třetím, pro nás nejznámějším důvodem slavení Velikonoc je památka ukřižování a vzkříšení Pána Ježíše Krista.

Je zajímavé sledovat, jak je vnímán význam Velikonoc v dnešní společnosti. Ačkoliv mnoho lidí si je vědomo křesťanských kořenů tohoto svátku (podle jednoho výzkumu si to uvědomuje 33% dotázaných), ve skutečnosti Velikonoce znamenají dnes jediné: pár dní volna a dodržování tradic, které s křesťanstvím mají pramálo společného.

Zpět k podstatě křesťanství

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

„Mnozí lidé mají křesťanství v mysli, někteří v srdci, avšak málokteří v rukách a nohách.“ (E. Sósa)

Drazí bratři a sestry,

netradičně jsem si dovolil začít toto úvodní zamyšlení nikoli biblickým veršem, ale citátem jistého argentinského misionáře. Eduardo Sósa je jedním z lidí, kteří hluboce ovlivnili můj život a já jsem za to vděčný jemu i Pánu. Obsah tohoto citátu jsem slyšel v různých obměnách snad tisíckrát během jeho návštěv v našem sboru. Slyšel jsem je tak často a s takovou intenzitou, že mi došlo, jak pravdivá jsou i v mém případě. Je jistě ušlechtilé o křesťanství přemýšlet, Bůh však očekává, že budeme i konat.  Dovolím si ještě jeden citát na adresu církve a křesťanů:

„Křesťanství začalo v Palestině jako společenství, přišlo do Řecka, kde se stalo filozofií, přišlo do Itálie, kde se stalo institucí, přišlo do Evropy, kde se stalo kulturou, a když přišlo do Ameriky, stalo se podnikem.“ (Sam Pascoe)

Pár slov o Boží lásce

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

Matouš 22:35-38 ... a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání.

Drazí čtenáři, předmětem mého únorového zamyšlení je Boží láska. Jak zdůrazňuje výše citovaný text, jde o největší přikázání Písma. Když hovoříme o Boží lásce, většinou máme na mysli lásku, kterou Bůh projevuje k lidem. Na tom není nic špatného, kdybychom si nebyli jisti tím, jak Bůh miluje člověka, těžko by se nám žilo. Hlavním poselstvím evangelia je láska projevená v Ježíšově oběti na kříži. Ve svém zamyšlení však budu klást důraz na původní význam – milovat Boha je přikázáním, které bylo dáno lidem. Ve své podstatě představuje podmínku v praxi těžko splnitelnou, avšak stále aktuální a platnou pro každého.

Hledět na Ježíše

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného. Marek 9,8

Drazí čtenáři, dovolte, abych Vám na prahu nového roku popřál hojnost Božího požehnání a milosti. Jako křesťané jsme mohli poznat, že skutečné životní štěstí nespočívá v pouhých materiálních hodnotách, ale ve věcech, které nás svým významem přesahují. Pocit štěstí můžeme zažít ve službě druhým lidem, když si nás Bůh používá. Přeji Vám, abyste se nechali v tomto roce Bohem mocně použít, abyste zakoušeli, jak jeho milost a moc proudí skrze Vaše životy směrem k potřebným.

Stařec a nemluvně

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat. Lukáš 2:25-34

Příběh o Milosrdném Samařanu trochu jinak

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." Lukáš 10,37

Drazí bratři a sestry,

příběh (nebo přesněji: podobenství) o Milosrdném Samařanu je velmi známý i za hranicemi křesťanské víry. Vyprávění o muži z opovrhované etnické skupiny, který poskytl pomoc na místě, kde před ním selhali dva náboženští profesionálové, patří právem ke klenotům světové literatury a kultury. Obraz Samařana (podle starších překladů Bible: Samaritána) se stal v průběhu dějin symbolem nezištné pomoci bližnímu, tímto jménem se zaštiťují dodnes různé humanitární a charitativní organizace. V internetovém on-line slovníku nalezneme pod heslem „samaritánství" vysvětlení, že jde o „prokazování milosrdenství a pomoci druhým". Lidé dodnes slovo „Samaritán" spojují se skutky pomoci druhým lidem více, než s dodnes existující etnickou skupinou.

O lenosti

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev." Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži. Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům. Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících. Přísloví 26,13-16

O muži, který se neustále učil

Napsal(a) pondělí, 21. říjen 2019 10.30

Drazí bratři a sestry, milí čtenáři,
téma duchovního růstu je něčím, co v poslední době zaměstnává mou mysl. Obecně vzato, růst osobnosti je něčím, co se nikdy nesmí zastavit. Je věk dítěte, které se učí, věk mladosti, kdy můžeme začít aplikovat nabyté znalosti a dovednosti a zakoušet tak první úspěchy; věk zralosti, kdy se člověk stává uznávaným a úspěšným, a ani zde růst nekončí. Přichází čas, kdy člověk bude více investovat do druhých, stávat se mentorem a rádcem.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.