Není divu. Již nejméně patnáct let žijeme v počasní anomálii!

Na severu zeměkoule odtávají nebezpečným tempem ledovce a zainteresované vlády nemají na práci nic lepšího, než se mezi sebou hádat, kdo bude ledy uvolněnou zemi drancovat. Může z toho být docela klidně i válka, zvláště když si územní nároky činí, kromě dalších, Kanada a bývalý Sovětský svaz. Člověk má pocit hejna supů slétajících se na mrchoviště, protože jestli lze někde vidět umírat naši planetu, pak je to právě na severním pólu.

Úvahy k 60. výročí státu Izrael

Bůh jedná. O tom se v Bibli nepochybuje ani nediskutuje. Bible to předpokládá a vypráví o tom. Bůh povolává Abrahama, vyvoluje Izáka a zachovává věrnost Jákobovi. Stává se tak později známý jako "Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův". Na otázku "Jaké je tvé jméno?" odpovídá Mojžíšovi z hořícího keře "Jsem, který jsem!" (2. Mojžíšova 3,14). Je Bohem, který se zjevuje v dějinách, který dějiny tvoří, a proto také může být v dějinách rozpoznán. To potvrzuje apoštol Pavel (Římanům 1,20).

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Jan 14,27

„Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními." (Marek 16,20)

Žijeme v době, kdy se mnohé samozřejmé způsoby a přístupy mění, všelijak zpochybňují a hledají se jiné přístupy, a dnes to téměř vždy znamená, že se opouštějí ty křesťanské, a hledá se něco alternativního, nevyzkoušeného. V minulosti bylo v naší západní křesťanské společnosti velmi silné vědomí poslání, které spočívalo v nesení osvěty a civilizačního pokroku, spolu s evangeliem, do prostředí jiných kultur. Ve světle dnešních hodnot se na tyto snahy našich otců pohlíží s velkým despektem. Kultura je pokládaná za nedotknutelnou a nějaká snaha misijní aktivitou měnit svébytnou kulturu domorodých národů, je pokládána za nepřípustnou aroganci a necitlivost. Ve světle těchto proměn se také mění i pojetí křesťanské misie i samotné vnímání toho, co znamená být misionářem.

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proudy živé vody poplynou z jeho nitra', jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. (Jan 7,37-39)

Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.' (Mt 4,8-10)

Je to možná dva nebo tři měsíce, co jsem četla v Životě víry rozhovor se Staškem Bubikem o jeho dalších plánech, co se týče zakládání nových sborů. (Omlouvám se, pokud zde něco uvádím nepřesně, nemám článek k dispozici). Hovořil o vizi zakládání nových sborů v příštím roce ve Středních Čechách a o dvanácti okresech našeho kraje, včetně Kolína a Kutné Hory. Zarazila jsem se. Netvrdil tam sice, že by chtěl založit sbor právě v Kolíně nebo Kutné Hoře, dvanáct okresních měst je trochu hodně, ale kdo ví?

Určitě nejsem sama, kdo přemýšlí, jak je to možné, že my, Kristova církev, jsme tak trochu v útlumu. Působí ještě mezi námi Boží moc? Kde je ten sborový dům, který tak potřebujeme? A co probuzení, o kterém se tolik mluvilo? Nebyly to všechno jen nereálné sny? A vůbec, jaké jsou Boží záměry s jeho lidem?

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16