Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Všední službou k nevšedním zázrakům

Napsal(a)  středa, 10. říjen 2018 11.42

Upravené kázání z Duchovního soustředění na Dlouhých Stráních

Jedním z hlavních teologických důrazů letničního hnutí je, že Bůh i dnes dělá zázraky. A není divu. Když toto hnutí na začátku dvacátého století vznikalo, navazovalo na mnohé další křesťanské tradice, jako například pietismus, puritánství a metodismus, které ve své době reagovaly na velice formalistické pojetí křesťanské víry, ať už v prostředí samotné církve (pietismus a puritánství) nebo ve společnosti (metodismus).

„Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ (L 15,7)

„Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ (L 15,10)

Drazí čtenáři,

o tom, co dělají andělé v nebi, mnoho nevíme. O to cennější je každá zmínka, kterou v Bibli nalezneme (jiné zdroje, než je Bible, nepovažuji za důvěryhodné). V těchto několika verších se dočteme, že se andělé radují, konkrétně z toho, když někdo, kdo byl vzdálen od Boha, se k němu navrací. Mohli bychom také říci, že nás sledují. Dokonce pečlivě sledují, s vrcholným zájmem o to, jaký je náš postoj k Bohu.

Za důležitý postřeh považuji důvod jejich radosti: je to pokání. Nepochybuji o tom, že se radují i z jiných věcí, třeba když se nám něco výjimečně dobrého povede. Je to podobné, jako když sledujeme v televizi fotbal nebo hokej: celá hra je vrcholně zajímavá, ale v jásot propukáme až v okamžiku, kdy se podaří umístit míč (puk) do brány protihráče.

Když jsem nedávno přemýšlel nad těmito verši, napadlo mne, kolik radosti dnešní církev poskytuje našim divákům v nebi. Souvisí to s chápáním slova „hříšník.“ V evangeliích je obraz hříšníka jasný. Je černobílý, přesvědčivý. Jsou to lidé jako třeba Zacheus – úředník pracující pro římskou vládu a žijící z daní spoluobčanů. K Ježíši přicházeli mnozí celníci a prostitutky. Apoštol Jan popisuje setkání Ježíše se samařskou ženou, která střídala muže jako na běžícím pásu.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Proklamace pravdy v sekulární době".

Člověk by měl být otevřený

Napsal(a)  úterý, 11. září 2018 14.57

Rozhovor s Michalem Apetauerem, AC Brno

Vyrostl jsi v pastorské rodině, takže jsi viděl určitý model vedení sboru. Nyní jsi sám pastorem. Je něco, co tě ovlivnilo, co jsi převzal od svého otce, nebo to děláš úplně jinak?

Ano, vyrůstal jsem v pastorské rodině a církev tehdy právě vycházela ze socialismu, proto si myslím, že způsob vedení mého taťky přirozeně vycházel z dané doby – nebyla náboženská svoboda, tedy i komunikace byla obtížná a hlavní vedoucí musel obsáhnout opravdu hodně věcí. S příchodem demokracie a náboženské svobody se začala měnit i naše společnost a postupně vzrůstala i potřeba přistupovat k vedení lidí v závislosti na těchto společenských změnách. Osobně ale moc nemám rád rozdělování na staré a nové myšlení, protože si myslím, že je potřeba se držet Božích neměnných principů. Těm věříme v podstatě všichni, velká otázka nastává při jejich praktickém uplatňování v dané době. Boží principy jsou stejné, ale zároveň musíme hledat jazyk, formu, nové způsoby pro jejich uplatnění tak, abychom mohli přinášet evangelium prostě, srozumitelně a relevantně v době, ve které žijeme, a zároveň abychom efektivně dokázali spravovat Boží dílo a fungovat v Božím království. Myslím si, že pokud nám opravdu jde o to, aby byl Bůh na prvním místě, i generace se nakonec na tomto mohou shodnout. Koneckonců, teď jsme v Brně v procesu založení druhého sboru a taťka (František Apetauer, pastor AC Jihlava, pozn. red.) je nadšený z toho, jak jsme začali a že k nám přicházejí lidé, kteří nikdy nebyli v církvi a neznají Krista.

Dnešní doba – zážitkový život

Napsal(a)  úterý, 11. září 2018 13.50

Rozhovor s Mirem a Martou Tóthovými, pastorským párem z Nitry

 

Jaký je rozdíl mezi pastorem dvacátého a dvacátého prvního století? Jestli vůbec nějaký rozdíl má být.

Miro: Hm, je to určite veľký rozdiel. Myslím, že sa úplne mení generácia, ktorú oslovujeme, takže aj cieľová skupina je diametrálne odlišná. Je tu viditeľný posun od moderny k postmoderne, a dokonca niektorí hovoria až k metamoderne, čo je za postmodernou, a to sú ľudia, ktorí rozmýšľajú úplne inak. Adresát, ktorého oslovujeme, je úplne iný. Ak chceme zasiahnuť svet, ako Randal Ross dnes kázal (rozhovor jsme natočili na pastorálce na Slovensku, pozn. red.), ak chceme priniesť zmenu, transformáciu kultúry, musíme zmeniť spôsob, ako uvažujeme o službe... Určite nemáme meniť posolstvo, ale meníme metodiku, prístup a možno aj uvažovanie. Každý pastor, ktorý zasahuje nezasiahnuté mesto, je misionár. V akomkoľvek českom alebo slovenskom meste slúžime, buď zakladáme zbor alebo vedieme existujúci zbor, čelíme sekularizmu, a možno na Slovensku o trochu viac aj formálnej religiozite. Takže žijeme a slúžime v prostredí, v ktorom sme misionári. Každý misionár potrebuje poznať svoje prostredie. Rovnako, ako keď niekto ide do Afriky a potrebuje poznať hostiteľskú kultúru, aj my musíme poznať našu hostiteľskú kultúru, a to je obrovská výzva. Mať jasnú hranu, mať jasno v tom, kto sme, čo je naša identita a nerobiť morálny kompromis, a na druhej strane milovať a poznať kultúru, v ktorej žijeme… Nemať nejaký zo zásady odmietavý postoj, ale mať skutočnú lásku k ľudom a poznať ich. A to je obrovský štýl.

Marta: Ja si myslím, že v dnešnej dobe je veľmi dôležité chcieť pochopiť novú generáciu. To si vyžaduje otvoriť srdce niečomu, čomu nerozumieme, a to je veľmi ťažké, málokto z nás to chce. Ale ak naozaj chceme posúvať veci ďalej, musíme ich posúvať mladším. A mladší majú úplne iný pohľad na vec. Musíme sa viac naučiť vidieť veci ich očami. Dnešní mladí si nedávajú servítku pred ústa, ako sme si možno my dávali, pre nás bola úcta k starším oveľa väčšia a iná. Títo mladí to povedia priamo, čo na srdci, to na jazyku, a niekedy nám to vyráža dych. Ale pravda je taká, že ak to spracujeme správne, naše vzťahy môžu byť oveľa hlbšie, veľmi obohacujúce na obidvoch stranách. Ak chceme zasiahnuť túto mladšiu generáciu, musíme byť otvorení počuť pravdu. Oni naozaj milujú pravdu. Pre nich je pravda veľmi dôležitá, hoci je niekedy ich forma prejavu pravdy pre nás šokujúca.

Pastor 21. století

Napsal(a)  úterý, 11. září 2018 13.38

Když se nad tímto tématem zhluboka zamyslíme, musíme uznat, že církev je zcela jedinečná instituce. Vždyť kolik známe institucí, které nepřetržitě fungují dva tisíce let, a zároveň jsou stále ve fázi růstu? To je výsledek mimo veškeré kategorie. Samozřejmě, známe náboženství a hnutí, která existují také velmi dlouho. Většinou jsou ovšem bez institucionální formy (třeba hinduismus) nebo jsou vázány na konkrétní národ a kmen (židovství). Mít však instituci se všemi známkami organizace, která existuje tak dlouho a stále roste, stále se rozvíjí a která je stále schopna zasahovat nové následovníky napříč rozdílnými kulturami, je unikátní záležitost.

Nedávno mne pobavila jedna kreslená anekdota. Šlo o výjev z jakési tiskové konference, kde za stolem sedí čtyři postavy a novinář klade jednoduchou otázku: „Jaký je váš názor na nedostatek potravin ve zbytku světa?“ Zástupce Afričanů, stylizovaný černoch, jemuž jsou vidět všechna žebra, odpovídá: „Co jsou to potraviny?“ Fešácký Evropan s arogantním výrazem ve tváři rovněž reaguje otázkou: „Co je to nedostatek?“ Američan, tradičně ve smokingu a s kloboukem v barvách americké vlajky, se táže: „Co je zbytek světa?“ Korunu tomu ovšem nasadí Arab svým dotazem: „Co je to názor?“

Tento vtip však kromě své komičnosti obsahuje závažnější poselství: žijeme v globalizovaném světě, kde je nutné, aby lidé různých názorů občas zasedli ke společnému stolu. To ale neznamená, že si vždy budou rozumět – naopak, rozdíly jsou někdy tak značné, že se neshodnou ani v základní terminologii. Jednoduše řečeno, někdy nejsme ani schopni rozumět tomu, nač se druhý ptá, natož mu dát správnou odpověď.

V květnu jsme pořádali pastorální konferenci s názvem „Pastor v 21. století“. Hostem a hlavním řečníkem byl Randal Ross, pastor asi osmitisícového sboru Calvary Church v Chicagu. Byť název konference dává tušit, že šlo o výlučně pastorskou záležitost, současně navozuje další otázky: „Je-li něco jako pastor ve 21. století, pak by měly být i sbory 21. století. A jsou-li takové sbory, právem bychom měli mluvit o křesťanovi a křesťanství obecně v 21. století.“ Jsou takové otázky oprávněné, nebo je jednoduše smeteme ze stolu slovy „Bible je nadčasová a platí stejně jako v prvním, tak i v jednadvacátém století? Tak jako se nemění Boží slovo, nebude se měnit ani víra a morálka navzdory tomu, co se děje okolo nás.“

Mesiáš podle Matouše - Existuje neodpustitelný hřích?

Napsal(a)  středa, 22. srpen 2018 13.25

„Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.“ (Mt 12,31–32)

Zemřel Ježíš za všechny hříchy? Vyjma jednoho? Co všechno může být člověku odpuštěno? Jak ještě hříšný člověk může mít naději, že dostane Boží milost? Jsou nějaké hranice Boží milosti?

Jaké jsou tvé koníčky a sny?

Napsal(a)  středa, 22. srpen 2018 13.08

V jedné diskuzi kdysi dávno se jeden pastor zeptal ostatních, zda mají nějaké koníčky. Někteří začali opatrně takovými svatými koníčky, jako čtení duchovních knih… Když se neprozřetelně zeptali mě, nadšeně jsem se rozpovídal o potápění, jízdách na motorce, sbírání nožů a hodinek, o tom, jak bych chtěl najít nějaký poklad, a jak pouze neskáču z padáku, protože se bojím. Ten pastor pak řekl: „Bratři, budete se muset za mě modlit, já jsem asi divný, nemám žádný koníček.“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že něco není dobře. Že ta naše křesťanská kultura je zaměřená hodně jednosměrně. Že správný muž je jenom hrozně duchovní, a všechno ostatní je mimo. Není špatné být duchovní, ale muž jako takový musí být komplexní.

Odpočinek je stav tvého srdce a tvé mysli

Napsal(a)  středa, 22. srpen 2018 13.03

Původním záměrem bylo udělat malou biblickou studii na téma odpočinku. Po brouzdání v konkordanci a přemýšlení o kontextu daného slova v Písmu jsem dospěl k několika závěrům.

  • Odpočinek je v Písmu velmi silným tématem, ačkoli na málo místech najdeme popis odpočinku, který by odpovídal jeho pojetí ve 21. století.

  • To však neznamená, že Písmo nám nemá dnes k tomuto tématu co říci. Právě naopak. Více než kdykoli v minulosti je zejména mysl člověka vystavena tak úpornému tlaku na výkon a potřebuje odpočinek.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.