Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Jak bychom reagovali dnes?

Napsal(a)  úterý, 12. listopad 2019 16.03

K demokracii se nedostáváme přes několik horečných týdnů revolučního nadšení, ale každodenní usilovnou a vytrvalou prací na sobě a pro své spoluobčany.

Drazí čtenáři,

svoboda je dar, za který máme být vděčni, vážit si ho a náležitě ho chránit.

Tímto tvrzením bych chtěl uvést listopadové číslo Života v Kristu – číslo, které si připomíná 30 let od sametové revoluce a pádu komunismu. Jako křesťané často stojíme stranou od politiky, náš život se soustředí více na církev a záležitosti Božího království. Jsou ale témata, která jsou natolik důležitá, že nám nesmí uniknout. Konec vlády komunismu a život v (relativní) demokracii k těmto zásadním tématům patří.

Jako malé dítě jsem bral věci okolo sebe jako samozřejmé, neměnné. Dokonce i jako křesťan (obrátil jsem se v osmnácti letech) jsem věřil heslu „Se Sovětským svazem na věčné časy.“ Ne, že by se mi to líbilo, ale narodil jsem se a vyrostl v době komunismu a škola mne naučila přijímat svět takový, jaký je. Dokázal jsem se modlit za probuzení, ale nedokázal jsem očekávat změnu na politické rovině.

Události druhé poloviny osmdesátých let otřásly mým přesvědčením. Nejprve to byla tzv. perestrojka v Sovětském svazu, která probíhala pod vedením tehdejšího sovětského vůdce Gorbačova. Tehdy zpochybnila status quo vládnoucí komunistické třídy a ukázala, že věci mohou být i jinak. Ruku v ruce s tím šla „glasnosť“ – politicko-společenský kurz, který znamenal větší otevřenost a menší potlačování svobody slova. Pamatuji si, jak v kinech běžel sovětský film Pokání (1987), odvážný pokus o vyrovnání se se zločiny stalinismu. Následující rok jsme dychtivě sledovali sérii stávek v Polsku, které vyvrcholily znovupovolením nezávislé odborové organizace Solidarita.

Kristfestovský inventář

Napsal(a)  pátek, 25. říjen 2019 14.51

(Rozhovor s Kirkem McAtearem, hlavním řečníkem na KF Young)

Kirku, jestli dobře počítám, jsi tu letos počtvrté.

Ne, už popáté.

To už jsi prostě kristfestovský inventář…

(Smích.) Miluji to!

Opravdu se setkávají s Bohem

Napsal(a)  úterý, 22. říjen 2019 09.45

(Rozhovor se Šárkou Beranovou, manželkou pastora sboru AC České Budějovice, společně jsou hlavními organizátory KF Young)

Mohla bys čtenářům ŽvK přiblížit, kde se vzala myšlenka KF Young, proč jste se rozhodli do toho jít?

Se Štěpánem jsme viděli potřebu nějakého programu pro dorosťáky. Možná je to i tím, že máme děti právě v tomto věku. Oni mají svoje potřeby, je záhodno se jim věnovat, investovat do nich. Děti věkové skupiny 10–14 let ve sborech máme, někde jsou jako „přerostlí“ ještě na besídkách, jinde jdou předčasně do mládeže. Viděli jsme, že tam je „díra na trhu“, a toužili jsme s tím něco udělat.

Obnova ze zálohy

Napsal(a)  středa, 16. říjen 2019 14.24

„Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít

nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato

i to, co má.“ (Mt 13,12)

Duchovní obnova

Napsal(a)  čtvrtek, 10. říjen 2019 13.47

Letošní Duchovní soustředění se odehrávalo v duchu obnovy. Všech sedm večerních programů včetně následných dopoledních skupinek se zaobíralo různými aspekty duchovní obnovy. V tomto článku shrnu některé myšlenky z mých kázání.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Biblická gramotnost v současné církvi".

Srdečně vás zveme na Modlitbu za domov s názvem Patříme k sobě!, která se uskuteční 28. října v kostele Českobratrské církve evangelické u Klimenta v Praze 1. Více informací na www.ekumenickarada.cz/mzd.

„Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (L 18,19)

Drazí čtenáři,

v jedné anketě byly dotazovány děti a mladí lidé, koho považují za svůj vzor. Výsledkem byla široká škála odpovědí, zahrnujících sportovce, hrdiny současné i minulé, modelky a – samozřejmě – dnes populární youtubery. Nechyběli ani rodinní příslušníci, například děda. Vzory jsou někým, koho děti obdivují a současně i touží napodobovat.

Největšími vzory pro dítě jsou však jeho rodiče: každá holčička se chce od malička oblékat jako její maminka, každý kluk jako malý bere do rukou nářadí svého otce a chce se podílet například na opravě auta. Je to vrozené a vědí to všichni rodiče.

Rodičovské vzory na dítě působí mnohem hlouběji než jen jako inspirace pro zábavu. Rodiče předávají dětem životní hodnoty, formují jejich charakter a každodenní postoje. Pokud doma rodiče tolerují lež jako prostředek, jak dosáhnout svých cílů, je pravděpodobné, že jejich děti budou jednat podobně. Do dětí se takové postoje „zapisují“ automaticky od útlého dětství: vztah k povinnostem, vztahy mezi rodiči navzájem, jednání s druhými lidi. Samozřejmě zdaleka ne u všech aspektů rodičovského chování platí, že je děti zdědí, ale vliv příkladu je neoddiskutovatelný.

Odpuštění: Kdy? Co? Komu? Jak?

Napsal(a)  úterý, 24. září 2019 16.39

(rozhovor s Tomášem Hasmandou, seniorem Středomoravské oblasti a pastorem regionálního sboru AC Valašsko)

Není otázkou, zda odpouštět, ale víme, že tento Boží příkaz není úplně jednoduché vždycky splnit. Rádi bychom tě vyzpovídali ohledně tvé pastorační zkušenosti. Začneme ale u tebe samotného, jak ty sám jsi zpracoval fakt, že ti Pán Bůh odpustil?

To nebyl pro mě problém. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině, mí rodiče brali víru upřímně a vážně. Měl jsem báječného tátu, laskavého, odpouštějícího, milosrdného. A když jsem si v Bibli přečetl, že Bůh Otec mi odpouští, snadno jsem tomu díky své pozitivní zkušenosti uvěřil. Mnohem těžší pak pro mě ale bylo zpracovávat odpuštění lidí vůči mně a odpuštění vůči sobě samotnému. To je trošku jiný příběh.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.