Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Když potraviny pomáhají...

Napsal(a)  úterý, 12. červen 2018 14.59

Dne 27. 6. 1996 zřídilo vedení naší církve Diakonii jako účelové zařízení církve (dnes evidovaná právnická osoba).

Platí, že poskytování pomoci lidem v nouzi jde s nesením evangelia a činěním učedníků ruku v ruce. To jenom my si to často oddělujeme, protože se zdá, že pomoc lidem v materiální nouzi není dostatečně duchovní. Ale Pán Ježíš to tak nedělal. Byl velmi citlivý jak na duchovní potřeby, tak na tělesné. A v epištole Jakuba nalezneme následující:

„Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?“ (Jk 2,5)

„Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. (Jk 2,14–18) 

Diakonie je tu k pomoci. Jako nástroj pro sbory v této oblasti a současně nástroj motivace a povzbuzení, že jde naplňovat a uvádět Boží slovo do praxe.

Dodnes si pamatuji, jak nám dětem farář v nedělní škole vysvětloval, kdo je to diákon – jdi a konej.

Teď trocha alegorie. Kvalitní nesení evangelia a kvalitní pomoc v nouzi (nebo chcete-li evangelizace a sociální práce) je jako kvalitní železniční trať, po které může vlak (církev) úspěšně dosahovat svého cíle.

Jestli je v církvi praktikovaná jen jedna část Božího pověření, pak je něco špatně a dříve nebo později to pozná každý sbor nebo církev. A pokud na to bude reagovat, dají se věci zase do pohybu. Aby vlak nevykolejil, je třeba důsledně dbát na údržbu kolejí a zachování přesné vzdálenosti kolejnic od sebe. Tolik alegorie.

Diakonie AC je doposud málo využívaným nástrojem v rukou církve. Asi proto, že je v myslích členů církve vedena jako sociální služba. Církev by přece měla nést evangelium, a ne se zdržovat tak tělesnými záležitostmi, jako je pomoc lidem v materiální nouzi, dnes souhrnně nazývaná sociální.

A teď něco z praxe. Možná by podtitul názvu tohoto článku mohl znít „Co se děje, když Bůh dá jako nástroj k nesení radostné zprávy potraviny“. A od začátku letošního roku je tato možnost poskytnuta ze zákona státem. A zdarma. Tak proč ji nevyužít?! A nemusí to být jen Diakonie, tuto možnost má každý sbor církve. Najdou se lidé, kteří tento nástroj začnou používat?

Potraviny jsou nástrojem k osobnímu kontaktu s lidmi. Přesně k tomu kontaktu, kterým se otvírá možnost k budování důvěry, přátelství a sdílení svého svědectví o životě s Bohem. A přesně to většině z nás schází, protože jsme uzavření do sebe. A vůbec přitom nemusíme a ani nemáme opustit svou službu ve sboru a tvrdit, že teď dělám s potravinami, tak na další nemám čas. To je špatně.

Co to tak zkusit znovu a jinak? Začít se dívat po svém okolí na potřeby těch kolem nás. V domě, v ulici, kde bydlíme, v zaměstnání nebo i v obchodě. A s překvapením nebo s hrůzou zjistíme, kolik takových lidí máme jen ve své blízkosti.

Jsem přesvědčený, že tento nástroj může používat téměř každý člen sboru. Ostatní je jen záležitost logistiky a naplánování. V následujících svědectvích se dočtete, jak to začalo z Boží milosti fungovat u nás v Břeclavi.

A když máte ještě výborné spolupracovníky a dobrovolníky (je nás zatím 17) se skvělým ředitelem hypermarketu jako v Tescu Břeclav, pak je radost používat tento nástroj. Odezvou bylo třicet nových návštěvníků na našem velikonočním shromáždění. A průběžně chodí další.

Potraviny odebíráme z Tesca každý den a během týdne je dodáváme cca 300 lidem.

A ještě něco! Nevstupujte do této služby bez průběžných modliteb za všechny zúčastněné. Pokud budete mít zájem, rádi se s vámi podělíme o zkušenosti.

Jako Diakonie jsme připraveni, pokud to bude v našich silách, sborům pomoci.

Kdyby chtěl kdokoli pomoci Diakonii, rádi ji přijmeme.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

731 504 303.

Podpořit naši službu můžete:

Přes účet 73701158 / 2010, vs 1                  

Přes GIVT

Drazí čtenáři,

dnešní zamyšlení, které bych s vámi chtěl sdílet, se týká vztahu křesťana a sportu, v obecnější rovině pak vztahu křesťana k jeho tělu.

Uvěřil jsem v prostředí, kde se pro hodnocení veškerých pohybových aktivit s oblibou používal Pavlův výrok „…tělesné cvičení malého jest užitku, ale pobožnost ke všemu jest užitečná, a má i nynějšího i budoucího života zaslíbení.“ (1Tm 4,8 kral.) Poté, co jsem se obrátil, zanechal jsem aktivního působení v oddíle řecko-římského zápasu. Krátce na to jsem přestal i běhat (nepraktikoval jsem běh na závodní úrovni, ale běhával jsem pravidelně a přinášelo mi to radost). Svých rozhodnutí nelituji – byla výrazem mého tehdejšího chápání víry a projevem oddanosti a zasvěcení Bohu. Mnozí, kteří se v té době stávali křesťany, činili tak v postoji radikální změny života se vším všudy. Přesto otázku sportu vidím dnes poněkud jinak.

Svět zná osobnosti, jejichž svědectví dokazuje, že mezi sportem a upřímnou vyznávající vírou nemusí být žádných překážek. Jedním z těchto hrdinů je i Eric Liddel.

Eric se narodil roku 1902 v Číně v rodině skotských misionářů, od svých pěti let však navštěvoval školy v Británii. Během studií na Edinburghské univerzitě exceloval v běhu na 400 metrů – krátce po startu upadl a chtěl závod skončit. Na pokyn rozhodčího se vrátil na trať, v běhu pokračoval a přesto, že poslední běžci měli náskok 18 metrů, dohonil je, a nakonec doběhl jako první. Následující rok měl reprezentovat svou vlast na olympiádě v Paříži (1924). Byl nominován na trať 100 a 200 metrů, což byly jeho nejsilnější disciplíny.

Zodpovědnost jako klíčový postoj každého muže

Napsal(a)  úterý, 29. květen 2018 10.37

Dnes budu mluvit o zodpovědnosti každého muže. Nemyslím si, že zodpovědnost by bylo to nejoblíbenější téma, o němž bychom rádi slyšeli a diskutovali.

Zodpovědnost je totiž postoj, který vrací míč na naši stranu hřiště. Pokud jsme vyrostli v charismaticko-letničním prostředí, věříme v moc modliteb (správné), ale někdy se modlíme za věci, které bychom měli vzít do svých rukou (nesprávné). Správné vnímání zodpovědnosti tedy vymezuje hranice mezi tím, co činí Bůh a co máme činit my.

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Menší sbory: péče o jejich zdraví a růst".

Žehnající duchovní muž

Napsal(a)  středa, 16. květen 2018 10.10

Když se mluví o žehnajícím duchovním muži, spoustě mladým křesťanským mužům se protáhnou ústa – to zas bude, co všecko jako muž musím dělat… Chci vás upokojit, bude to ještě horší. :-) Ne, nechci mluvit o tom, co musíte dělat, ale chtěl bych přinést úžasnou zprávu, co se Bůh rozhodl dělat skrze naše životy. Rád bych vás pozval do velikánského dobrodružství, kterým můžeme úplně změnit okolnosti našich životů, našich rodin, sborů, měst, celého národa. Pán Bůh je připraven každý den jednat v tvém životě a používat ho s velkou mocí. Rád bych, abychom se nadchli, že Bůh má pro nás plán, a to znamená, že znovu a znovu můžeš k němu přijít a říct: „Otče, souhlasím. Chci, abys jednal v mém životě i skrze můj život, použij si mě.“ A začne se dít zázrak. Boží moc začne prakticky působit v našich životech.

„Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.“ (Ga 6,7–8)

Drazí čtenáři,

v měsíci květnu si církev připomíná svátek Letnic (tento rok to bude 20. 5.). Protože naše církev od tohoto svátku odvozuje svůj název i věroučný důraz (říkáme si letniční a klademe důraz na novozákonní význam Letnic), zamysleme se nad významem a odkazem této starobylé izraelské slavnosti.

„Letnice“ v hebrejštině doslova znamenají „50 dní“, stejně je tomu i v latině a řečtině. Padesát dní znamená období mezi velikonoční obětí a slavností sklizně. Svátek rovněž souvisí s přijetím Zákona na Sinaji během putování Izraele do zaslíbené země. Šlo o jeden ze tří nejdůležitějších svátků, během nichž se každý Izraelita měl ukázat před Boží tváří (Dt 16,16). To je rovněž důvod, proč o Letnicích, když byl vylit Duch svatý, bylo v Jeruzalémě tolik lidí (Sk 2,5). Bůh to naplánoval vskutku moudře!

Když práce znamená klikání

Napsal(a)  pondělí, 23. duben 2018 13.07

Styl práce se v posledních dvaceti letech v řadě profesí proměnil. Nástup osobních počítačů, a zejména internetu, se dotkl nejen pracovníků v administrativě, ale zasáhl školství, obchod – počítače mají skladníci, číšníci, technici i knihovníci. Na počítači vykonávají mnoho činností i pastoři. Ve spojení s internetem se počítač stává nezbytným pracovním nástrojem, zdrojem informací, prostředkem komunikace, fotoalbem i způsobem zábavy a relaxace.

Kdo za to může?

Napsal(a)  pondělí, 23. duben 2018 12.55

Za první oběť automobilismu je považována pokroková Angličanka Mary Wardová, která zahynula před 149 lety: Vypadla v zatáčce na nerovné vozovce přímo pod kola svého těžkého, parou poháněného „automobilu“. O 27 let později zahynul první chodec, který byl sražen autem. Byla jím rovněž žena, anglická švadlena Bridget Driscollová, před hotelem Crystal Pallace. Nepříjemně pikantní na této události je fakt, že v tomto roce (1896) byl ve Velké Británii zrušen tzv. praporkový zákon, podle něhož musel před každým autem běžet člověk s praporkem a maximální rychlost byla stanovena na závratných 6,5 km/h. No a pak to nabralo „grády“: Dopravní experti odhadují, že od vynálezu automobilu do dnešního dne zahynulo na silnicích více než 30 milionů lidí.

Můžete se přihlásit na Pobyt pro nezadané, který bude probíhat 7. až 10. června 2018. Více informací v sekci Události / Připravujeme.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.