Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Patří proroctví do současné církve?

Napsal(a)  čtvrtek, 14. prosinec 2017 11.53

Doufám, že v naší letniční církvi by jednoznačně zaznělo ANO. Ve skutečnosti by to mělo platit v každé církvi, protože je to nedílná součást duchovního života. Naše sbory jsou různé a také přístup k proroctví je v jednotlivých sborech odlišný. Pro všechny sbory však platí, že bychom se měli stále učit a v této službě růst a posouvat se dále, ať už je náš současný výchozí bod kdekoliv.

Drazí čtenáři,

prosinec je nejen posledním měsícem kalendářního roku, ale také měsícem, ve kterém křesťané slaví Vánoce, tedy svátek narození Spasitele. Ve srovnání s Velikonocemi, jejichž poselství je z křesťanského hlediska mnohem významnější, slaví Vánoce většina lidí v naší zemi. Vánoční koledy, cukroví, jesličky – to všechno jsou symboly Vánoc tak, jak je chápe běžný nevěřící člověk.

Vánoce však mají ještě jeden význam, který si lidé tolik neuvědomují. Jde o naplnění proroctví týkajících se příchodu Mesiáše. Ve Starém zákoně je mnoho pasáží týkajících se narození Spasitele, včetně mnohých pozoruhodných detailů. Evangelista Matouš uvádí narození Ježíše slovy: „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka.“ (Mt 1,22)

Proroctví týkajících se narození Ježíše je celá řada. Mezi nejznámější patří jistě proroctví z Izajáše 7,14: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘“.

Rýže. Stále dokola.

Napsal(a)  středa, 29. listopad 2017 13.50

Zase rýže. A s rýží vývar z místní speciality – vakoveverky létavé. Na snídani, oběd i k večeři, stále dokola. Pocit, že přece nemůžu urazit je ale silnější než moje nechuť, a tak nehledím na svůj bolavý zadek, sedám si na zem a pouštím se do jídla. Musím se trochu nutit k úsměvu, aby mí hostitelé nepojali podezření, že mi snad nechutná. Je to pro mě trochu výzva, protože už je to několik dní, co jsem se pořádně nevyspala, nenajedla, neměla svou milovanou kávu a o teplé vodě si nechávám jen zdát. Přesto musím uznat, že je to skvělé zakončení mé takřka dvouměsíční stáže v Thajsku – návštěva zapadlé vesnice, bez elektřiny i signálu, do které jsme jeli tři hodiny v otevřeném nákladním prostoru pick-upu. Po prašné cestě, která, když zaprší, je nesjízdná. Tento výjezd byl součástí thajského Campu Wycliffe, který se každoročně pořádá, aby účastníci mohli na vlastní kůži zažít, co vše může obnášet misie.

Hermeneutika aneb Jak číst Bibli s porozuměním

Napsal(a)  pondělí, 20. listopad 2017 15.13

„Žádnou hermeneutiku nepotřebuji, beru Bibli prostě tak, jak je“, „Modlím se a Duch svatý mi ukáže, jak Bibli rozumět“, „Vystačím si se zdravým selským rozumem“, „Bibli nemusím vykládat; stačí ji číst a dělat to, co říká“ – takové a podobné námitky můžeme někdy slyšet jako výraz odmítnutí hermeneutiky. Rozumím tomu. Sám jsem uvěřil v prostředí, které se vymezovalo vůči teologii. Byl jsem učen přijímat celou Bibli jako Boží slovo (tento postoj jsem dodnes neopustil) a věřil jsem tomu, že s pomocí Ducha svatého porozumím všem jejím tajemstvím (tento postoj jsem během let mírně korigoval).

Co je to hermeneutika Ducha?

Napsal(a)  čtvrtek, 16. listopad 2017 15.35

Na pastorální konferenci AC 26. – 29. září jsme měli možnost slyšet Craiga S. Keenera. Keener je jedním z předních světových odborníků na Nový zákon, jehož zvláštní specialitou je studium dobového pozadí. Je autorem několika komentářů, především pak komentáře ke knize Skutků, který se zdá být nejobjemnějším komentářem, jaký byl kdy ke kterékoli biblické knize napsán. Keenerovou poslední publikací je kniha Hermeneutika Ducha: Četba Písma ve světle Letnic (Spirit Hermeneutics: Reading Scripture in Light of Pentecost). Z programu konference vyplývá, že hermeneutika Ducha měla být tématem posledních dvou sezení, avšak z časových důvodů se na ni nedostalo. Nepatrnou kompenzací této škody budiž tento článeček, v němž Keenerovu knihu představím.

Plakát k projektu Rovný přístup k předškolnímu vzdělávání ve městě Brně ke stažení ZDE.

Síla prchavosti aneb Letniční hermeneutika v historické perspektivě

Napsal(a)  úterý, 07. listopad 2017 11.11

Letniční hnutí je rozmanité, prchavé a nestálé. Harvey Cox

Jak se dozvíte z jiných stránek tohoto čísla našeho časopisu, nedávno proběhla v rámci naší církve pastorální konference, která se zabývala biblickou hermeneutikou. Výraz hermeneutika pochází z řeckého slova herméneuein (= vykládat, překládat, přeložit) a nauka, která nese toto jméno, se obecně zabývá metodami správného chápání a výkladu textů, zejména náboženských, právních a filosofických. V biblické hermeneutice jde o to, jak už sám název napovídá, jak správně vykládat Boží slovo, tedy Bibli.

Do sekce Zdroje / Ke stažení jsme přidali nahrávky z konference pro ženy 2017 "Momenty".

„Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2Tm 3,15–17)

Drazí bratři a sestry,

aktuální číslo Života v Kristu je věnováno Božímu slovu. Naleznete zde ohlédnutí za pastorální konferencí, jejímž hlavním hostem byl Craig S. Keener, přední odborník na Nový Zákon. Pastorálka se zabývala otázkami hermeneutiky, tedy vědou o výkladu biblického textu. Tomuto tématu věnujeme řadu dalších článků tohoto čísla. Významem Božího slova se chci zabývat rovněž této úvaze. Přeji vám, aby čtení listopadového čísla našeho časopisu ve vás probudilo větší touhu zabývat se Božím slovem.

Bible sama sebe považuje za „Boží slovo, jež pochází z Božího Ducha“ (2Tm 3,16). V tom je jako celek naprosto konzistentní. Od jejího samého počátku až do konce je zřetelný důraz na skutečnost, že Bůh promluvil. V první kapitole knihy Genesis je to Slovo, které zaznělo z temnot a dalo povstat celému vesmíru se všemi jeho planetami včetně naší Země. V poslední knize Bible, v 19. kapitole Zjevení sv. Jana je popisován jezdec na bílém koni, jehož jméno je Slovo Boží. Z textu je zcela zřejmé, že jde o Pána Ježíše. Sám Boží Syn se tedy nazývá Slovem Božím (Zj 19,13; J 1,1).

Skupinová samota – oxymoron či nevyhnutnosť?

Napsal(a)  čtvrtek, 19. říjen 2017 15.44

Macrina Wiederkehr v jednej zo svojich kníh hovorí o tom, ako vo svojom detstve rada posielala kódované správy svojej priateľke tak, že nepoužívala medzerník. Niečo ako dnešné hashtagy, ale oveľa dlhšie. Takéto správy sa veľmi ťažko čítajú. Natoabytextdávalzmyselpotrebujememedzery. Macrina hovorí: „To, čo nám pomáha porozumieť skutočnému životu, sú pauzy.“

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.