Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

„Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus.“ (1K 3,1 ČSP)

Drazí čtenáři,

zcela na úvod Vám chci popřát hodně Boží milosti a požehnání do roku, který je před námi. Kéž zakoušíte jeho přítomnost, moc a osobní vedení v životě.

Lednové zamyšlení tradičně vychází z Božího slova pro daný rok. Budu se tedy zabývat otázkou základů. Téma správných základů je důležité z mnoha ohledů, a proto bych se k němu chtěl vrátit i při jiných příležitostech, například v rámci letošního Duchovního soustředění.

Hlavním tématem prvního Pavlova listu do korintského sboru jsou vztahové problémy. Veškeré další otázky, kterým je v listu věnován prostor, jsou až na druhém místě. V této perspektivě musíme vidět i náš text o základech. V Korintu došlo k něčemu, čemu C. Keener ve svém Komentáři k Novému zákonu říká „kult celebrit“. Lidé ve sboru naprosto nechápali význam a poslání jednotlivých služebníků, a místo k Bohu směřovali svou pozornost k lidem. Důsledkem bylo, že neměli cit pro to, co Pavel nazývá Tělem Kristovým. Apoštol tedy vysvětluje obecně, jaký přínos mají jednotliví služebníci, poté obrací pozornost k sobě a říká, že jemu bylo z Boží milosti dáno položit základ.

Registrace na 3. celostátní konferenci mužů Apoštolské církve spuštěna! Více na www.acmuzi.cz a www.acregistrace.cz.

100% člověk a 100% Bůh

Napsal(a)  úterý, 17. prosinec 2019 11.13

Známe dobře našeho Pána, Mesiáše a Spasitele? Stačí nám k jeho dokonalému poznání jen Nový zákon, jak tvrdí současný moderní názor, nebo je třeba studovat celou Bibli – i s těmi prehistorickými židovskými chrámovými obřady?

Máme Bibli, ale co s ní?

Napsal(a)  středa, 11. prosinec 2019 15.15

Bible je Boží slovo. Jak k ní přistupovat, abychom jí správně rozuměli? V současné době s novými důrazy na některé morální a etické otázky je porozumění tomu, co pro nás Bible jako Boží slovo znamená, znovu velmi aktuální. Dnes se k tomu tématu vyjadřují snad všichni, od teologů a biblistů až po běžné křesťany. Ba, dokonce lidé, kteří nevěří, nás rádi poučují, srovnávají Bibli s Koránem, poměřují míru násilí v Koránu a v Bibli (samozřejmě v neprospěch Bible) a je kolem toho hodně zmatků. O to více je důležité, abychom si my, kteří bereme Bibli vážně, udělali v těch věcech jasno.

„Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ! Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?“ (Dt 4,5–7)

Drazí čtenáři,

již nějakou dobu si všímám určité diskuze na téma potřeby Starého zákona. Tato diskuze má dva základní rozměry: jeden je spíše etický a zpravidla se projevuje větou: „To je ale Starý zákon“, popřípadě „My nejsme pod zákonem!“ Tato věta bývá vyřčena v okamžiku, kdy požadavky křesťanské víry překročí hranice milosti a po člověku se něco závazného požaduje. Křesťanství v tomto pohledu představuje pouze lásku a jediným měřítkem správnosti je osobní vedení Duchem svatým, do kterého druzí lidé nesmí mluvit. Druhý rozměr je více teologický a klade důraz na naprostou dostatečnost Nového zákona. Vše, co potřebujeme ke spáse a novému životu, je obsaženo v druhé části Bible. Nač se obtěžovat texty, které měly svůj význam jen pro historický Izrael?

Mohl by se přidat ještě třetí důvod, praktický. Lidé dnešní doby neradi čtou, a proto čím tenčí Bible, tím lépe. Představa, že bych měl pořád dokola číst knihu o více než tisíci stranách, není pro každého lákavá. Normou pro současné sdělení se stává krátké video na sociálních sítích – pokud mne v prvních několika vteřinách nezaujme, přestanu jej sledovat. Studium Bible ovšem vyžaduje značnou časovou investici a čtenář se musí vyzbrojit značnou dávkou vytrvalosti.

Měli by se křesťané politicky angažovat a měli by pastoři prezentovat své politické názory na sociálních sítích?

Napsal(a)  pondělí, 25. listopad 2019 10.43

Jistě neexistuje mnoho více rozdělujících témat, než je politika a náš vztah k ní. Najít odpovědi na tyto dvě otázky bude docela obtížné, protože se jako křesťané určitě neshodneme na „křesťanských hodnotách“. Je například křesťanskou hodnotou zodpovědnost za sebe sama spojená s pokáním a placením dluhů jako následků svého životního stylu (viz Zacheus), nebo spíš odpouštění dluhů a soucit s těmi, kteří je nasekali a péče o ně (viz Ježíšova podobenství)? Může křesťan bojovat proti interrupcím a zároveň schvalovat trest smrti, nebo by měl být konzistentní na obě strany? Takto bychom mohli pokračovat v desítkách dalších dilemat, na která nemáme tentokrát prostor. Je jasné, že dělící linie politiky nejsou nějaké imaginární hodnoty, protože ty zase vyplývají z teologického porozumění Písmu, které máme jiné.

Jednou budem dál

Napsal(a)  úterý, 19. listopad 2019 12.44

Zamyšlení nad jednou písní, která se stala hymnou a „tváří“ protestů proti komunistickému režimu v listopadu roku 1989.

Srdečně Vás zveme na další modlitební setkání pro ženy, které se uskuteční 25.1. 2020 v AC Kolín pod názvem "CESTY KE SMÍŘENÍ". Více v sekci Události / Připravujeme.

Jak bychom reagovali dnes?

Napsal(a)  úterý, 12. listopad 2019 16.03

K demokracii se nedostáváme přes několik horečných týdnů revolučního nadšení, ale každodenní usilovnou a vytrvalou prací na sobě a pro své spoluobčany.

Drazí čtenáři,

svoboda je dar, za který máme být vděčni, vážit si ho a náležitě ho chránit.

Tímto tvrzením bych chtěl uvést listopadové číslo Života v Kristu – číslo, které si připomíná 30 let od sametové revoluce a pádu komunismu. Jako křesťané často stojíme stranou od politiky, náš život se soustředí více na církev a záležitosti Božího království. Jsou ale témata, která jsou natolik důležitá, že nám nesmí uniknout. Konec vlády komunismu a život v (relativní) demokracii k těmto zásadním tématům patří.

Jako malé dítě jsem bral věci okolo sebe jako samozřejmé, neměnné. Dokonce i jako křesťan (obrátil jsem se v osmnácti letech) jsem věřil heslu „Se Sovětským svazem na věčné časy.“ Ne, že by se mi to líbilo, ale narodil jsem se a vyrostl v době komunismu a škola mne naučila přijímat svět takový, jaký je. Dokázal jsem se modlit za probuzení, ale nedokázal jsem očekávat změnu na politické rovině.

Události druhé poloviny osmdesátých let otřásly mým přesvědčením. Nejprve to byla tzv. perestrojka v Sovětském svazu, která probíhala pod vedením tehdejšího sovětského vůdce Gorbačova. Tehdy zpochybnila status quo vládnoucí komunistické třídy a ukázala, že věci mohou být i jinak. Ruku v ruce s tím šla „glasnosť“ – politicko-společenský kurz, který znamenal větší otevřenost a menší potlačování svobody slova. Pamatuji si, jak v kinech běžel sovětský film Pokání (1987), odvážný pokus o vyrovnání se se zločiny stalinismu. Následující rok jsme dychtivě sledovali sérii stávek v Polsku, které vyvrcholily znovupovolením nezávislé odborové organizace Solidarita.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.