Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

V sekci Zdroje / Magazín PLT si můžete stáhnout nové číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem "Muži ve víře".

„Davidův žalm, když byl v Judské pustině. Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi. Proto tě vyhlížím ve svatyni – chci hledět na tvou moc i slávu, neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat – tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně.“ (Ž 63,1–5)

Drazí čtenáři,

pevně věřím tomu, že Boží slovo je pevné, nepohnutelné, věčné. To však současně nemusí znamenat, že jeho výklad (který se odráží v kázáních, psaných textech nebo písních) bude vždy aktuální. Každá doba má své důrazy, zápasy a témata. Proto jsou myšlenky, které slýcháváme často (a rádi), a naopak myšlenky, které v kázáních téměř neslýcháme. Setkáme-li se s nimi, působí na nás, jako by byly z jiné doby. Nelíbí se nám, nelahodí našemu uchu, neoslovují nás. Často se s nimi vyrovnáme třeba tak, že jim dáme „nálepku“ – například „zákonické“, „náboženské“ nebo naopak „příliš volnomyšlenkářské“ – aniž bychom se obtěžovali prozkoumat, zda je to biblické.

Jednu z myšlenek, která může takto působit, nalezneme v našem úvodním textu: „… neboť tvé milosrdenství je lepší než život.“ Pokud takovéto vyznání oblékneme do pěkné melodie a zpíváme během bohoslužeb, nezní příliš nebezpečně. Dokonce se můžeme takto i modlit. Bude to znít duchovně a v účastnících se navodí pocit, že jsou dobří křesťané. Ale vzít toto prohlášení vážně, doslova?

První Sympozium o posledních věcech

Napsal(a)  středa, 29. květen 2019 15.40

Varování: Následující text obsahuje mnohoslabičná slova, která zazněla na Sympoziu o posledních věcech v Olomouci 30. 1. 2019. Prosíme čtenáře, aby se jich nelekali. Nejsou životu ani zdraví nebezpečná.

Zdá se, že jedním z nejoblíbenějších teologických témat je v poslední době eschatologie, tedy otázka, jak bude podle Bible vypadat poslední část dějin. Žádné jiné biblické téma nevzbudilo mezi křesťany tolik zájmu a diskuzí na sociálních sítích i mimo ně než právě toto. A s mnohými diskuzemi přicházejí i mnohé otázky, ale také nesouhlas. Proto jsme se na Vyšší odborné škole misijní a teologické škole v Kolíně (VOŠMT) rozhodli uspořádat sympozium právě na toto populární téma. Smyslem sympozia bylo přenést alespoň část diskuzí na formálnější půdu. Dát prostor k tomu, aby mohly zaznít jak rozmanité názory na výklad biblických pasáží důležitých pro toto téma, ale také dát příležitost k prezentaci výsledků bádání o tom, jak se chápání eschatologie měnilo v dějinách. Účelem akce tedy nebylo dát definitivní odpověď na to, co nás čeká, ale vytvořit prostor pro láskyplnou a věcnou diskuzi a pozvat všechny, kteří by si to rádi poslechli. A přesně takové sympozium se uskutečnilo ve středu 30. ledna 2019 v Olomouci.

O věcech budoucích

Napsal(a)  pondělí, 20. květen 2019 10.12

„Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ (Tt 2,11–13, B21)

Stále živá kniha Zjevení

Napsal(a)  úterý, 14. květen 2019 17.58

Nedávno jsem měl tu čest zúčastnit se pastorální konference Apoštolské církve, věnované tématu „eschatologie“. Jelikož je o mě známo, že se připravuji na sepsání zásadního spisu o biblické knize Zjevení, dostalo se mi té výsady, že jsem mohl účastníky konference oslovit.

Abeceda eschatologie

Napsal(a)  sobota, 11. květen 2019 17.29

Evangelium, dobrá zpráva o Ježíši Kristu, je dobře pochopitelným poselstvím o záchraně. Prorok píše o cestě, po které nepůjdou nečistí a ani hloupí na ní nezbloudí. (Iz 35,8) Ale ne všechna místa v Bibli jsou tak jasná a jednoduše srozumitelná. Typickým příkladem je nauka o posledních věcech tzv. eschatologie (eschatos – poslední, završená míra skutečnosti a logos – slovo, řeč nebo význam).

Drazí čtenáři,

název článku jsem si vypůjčil ze stejnojmenné knihy od P. Hietta, protože přesně vystihuje to, o čem chci psát (další obsah článku je již na zmíněné knize nezávislý). Hlavním námětem květnového čísla Života v Kristu je eschatologie – nauka o věcech budoucích z pohledu Bible. Není to zcela jednoduché téma, proto i některé články jsou v tomto čísle místy poněkud složitější. Není to myslím na závadu, ve své době měl dokonce i apoštol Pavel pověst pisatele, jehož listy byly občas obtížné k pochopení (2Pt 3,15–16). Vím, že bychom si přáli, aby všechny věci byly jasné, přehledné a srozumitelné, ale tak to prostě není, alespoň tedy ne u eschatologie. Potřebujeme se cvičit v moudrosti, abychom „byli schopní porozumět přísloví a podobenství, slovům moudrých a jejich hádankám.“ (Př 1,6) Naše poznání je však pouze částečné. (1K 13,9)

Grenz v knize Co s tisíciletým královstvím napsal: „Základním záměrem eschatologie je umožňovat hlubší chápání přítomného věku se zřetelem na Boží budoucnost a na tom základě být voláním v přítomnosti.“ Jinými slovy, přítomný věk a věk budoucí nejsou od sebe až tak odděleny. To, co prožíváme nyní a jak nakládáme se svými životy v současnosti, má bezprostřední dopad na náš osud ve věku budoucím. Ono prolínání obou věků je natolik těsné, že v jistém smyslu můžeme dokonce říci, že již nyní žijeme ve věčnosti.

Přesně tak to chápali Ježíšovi současníci a první křesťané. Jan Křtitel, stejně jako Ježíš, začínali svá kázání slovy: „Naplnil se čas a přiblížilo se království nebeské!“ Zdaleka nešlo jen o pojem judaismu, apoštol Pavel o řadu let později rovněž hlásá Boží království (Sk 28,31).

Kdo uvěří naší zprávě?

Napsal(a)  čtvrtek, 18. duben 2019 17.42

Touto otázkou začíná nádherná 53. kapitola proroka Izajáše. „Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.“ (Iz 53,1–4)

Co Velikonoce znamenají pro křesťana?

Napsal(a)  úterý, 16. duben 2019 15.09

Velikonoce – prastaré svátky jara, nebo židovský nový rok (připomínka vyjití izraelského národa z egyptského otroctví), anebo křesťanské Velikonoce (ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista)? Ty křesťanské Velikonoce, že jo? :-)

Můžete se přihlásit na Pobyt pro nezadané, který bude probíhat 30.5. až 2.6. 2019. Více informací v sekci Události / Připravujeme.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.