Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
Ostatní

Ostatní

 úterý, 12. červen 2018 14.59

Když potraviny pomáhají...

Dne 27. 6. 1996 zřídilo vedení naší církve Diakonii jako účelové zařízení církve (dnes evidovaná právnická osoba).

Platí, že poskytování pomoci lidem v nouzi jde s nesením evangelia a činěním učedníků ruku v ruce. To jenom my si to často oddělujeme, protože se zdá, že pomoc lidem v materiální nouzi není dostatečně duchovní. Ale Pán Ježíš to tak nedělal. Byl velmi citlivý jak na duchovní potřeby, tak na tělesné. A v epištole Jakuba nalezneme následující:

„Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?“ (Jk 2,5)

„Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. (Jk 2,14–18) 

Diakonie je tu k pomoci. Jako nástroj pro sbory v této oblasti a současně nástroj motivace a povzbuzení, že jde naplňovat a uvádět Boží slovo do praxe.

Dodnes si pamatuji, jak nám dětem farář v nedělní škole vysvětloval, kdo je to diákon – jdi a konej.

Teď trocha alegorie. Kvalitní nesení evangelia a kvalitní pomoc v nouzi (nebo chcete-li evangelizace a sociální práce) je jako kvalitní železniční trať, po které může vlak (církev) úspěšně dosahovat svého cíle.

Jestli je v církvi praktikovaná jen jedna část Božího pověření, pak je něco špatně a dříve nebo později to pozná každý sbor nebo církev. A pokud na to bude reagovat, dají se věci zase do pohybu. Aby vlak nevykolejil, je třeba důsledně dbát na údržbu kolejí a zachování přesné vzdálenosti kolejnic od sebe. Tolik alegorie.

Diakonie AC je doposud málo využívaným nástrojem v rukou církve. Asi proto, že je v myslích členů církve vedena jako sociální služba. Církev by přece měla nést evangelium, a ne se zdržovat tak tělesnými záležitostmi, jako je pomoc lidem v materiální nouzi, dnes souhrnně nazývaná sociální.

A teď něco z praxe. Možná by podtitul názvu tohoto článku mohl znít „Co se děje, když Bůh dá jako nástroj k nesení radostné zprávy potraviny“. A od začátku letošního roku je tato možnost poskytnuta ze zákona státem. A zdarma. Tak proč ji nevyužít?! A nemusí to být jen Diakonie, tuto možnost má každý sbor církve. Najdou se lidé, kteří tento nástroj začnou používat?

Potraviny jsou nástrojem k osobnímu kontaktu s lidmi. Přesně k tomu kontaktu, kterým se otvírá možnost k budování důvěry, přátelství a sdílení svého svědectví o životě s Bohem. A přesně to většině z nás schází, protože jsme uzavření do sebe. A vůbec přitom nemusíme a ani nemáme opustit svou službu ve sboru a tvrdit, že teď dělám s potravinami, tak na další nemám čas. To je špatně.

Co to tak zkusit znovu a jinak? Začít se dívat po svém okolí na potřeby těch kolem nás. V domě, v ulici, kde bydlíme, v zaměstnání nebo i v obchodě. A s překvapením nebo s hrůzou zjistíme, kolik takových lidí máme jen ve své blízkosti.

Jsem přesvědčený, že tento nástroj může používat téměř každý člen sboru. Ostatní je jen záležitost logistiky a naplánování. V následujících svědectvích se dočtete, jak to začalo z Boží milosti fungovat u nás v Břeclavi.

A když máte ještě výborné spolupracovníky a dobrovolníky (je nás zatím 17) se skvělým ředitelem hypermarketu jako v Tescu Břeclav, pak je radost používat tento nástroj. Odezvou bylo třicet nových návštěvníků na našem velikonočním shromáždění. A průběžně chodí další.

Potraviny odebíráme z Tesca každý den a během týdne je dodáváme cca 300 lidem.

A ještě něco! Nevstupujte do této služby bez průběžných modliteb za všechny zúčastněné. Pokud budete mít zájem, rádi se s vámi podělíme o zkušenosti.

Jako Diakonie jsme připraveni, pokud to bude v našich silách, sborům pomoci.

Kdyby chtěl kdokoli pomoci Diakonii, rádi ji přijmeme.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

731 504 303.

Podpořit naši službu můžete:

Přes účet 73701158 / 2010, vs 1                  

Přes GIVT

 úterý, 29. květen 2018 10.37

Zodpovědnost jako klíčový postoj každého muže

Dnes budu mluvit o zodpovědnosti každého muže. Nemyslím si, že zodpovědnost by bylo to nejoblíbenější téma, o němž bychom rádi slyšeli a diskutovali.

Zodpovědnost je totiž postoj, který vrací míč na naši stranu hřiště. Pokud jsme vyrostli v charismaticko-letničním prostředí, věříme v moc modliteb (správné), ale někdy se modlíme za věci, které bychom měli vzít do svých rukou (nesprávné). Správné vnímání zodpovědnosti tedy vymezuje hranice mezi tím, co činí Bůh a co máme činit my.

 středa, 16. květen 2018 10.10

Žehnající duchovní muž

Když se mluví o žehnajícím duchovním muži, spoustě mladým křesťanským mužům se protáhnou ústa – to zas bude, co všecko jako muž musím dělat… Chci vás upokojit, bude to ještě horší. :-) Ne, nechci mluvit o tom, co musíte dělat, ale chtěl bych přinést úžasnou zprávu, co se Bůh rozhodl dělat skrze naše životy. Rád bych vás pozval do velikánského dobrodružství, kterým můžeme úplně změnit okolnosti našich životů, našich rodin, sborů, měst, celého národa. Pán Bůh je připraven každý den jednat v tvém životě a používat ho s velkou mocí. Rád bych, abychom se nadchli, že Bůh má pro nás plán, a to znamená, že znovu a znovu můžeš k němu přijít a říct: „Otče, souhlasím. Chci, abys jednal v mém životě i skrze můj život, použij si mě.“ A začne se dít zázrak. Boží moc začne prakticky působit v našich životech.

 pondělí, 23. duben 2018 13.07

Když práce znamená klikání

Styl práce se v posledních dvaceti letech v řadě profesí proměnil. Nástup osobních počítačů, a zejména internetu, se dotkl nejen pracovníků v administrativě, ale zasáhl školství, obchod – počítače mají skladníci, číšníci, technici i knihovníci. Na počítači vykonávají mnoho činností i pastoři. Ve spojení s internetem se počítač stává nezbytným pracovním nástrojem, zdrojem informací, prostředkem komunikace, fotoalbem i způsobem zábavy a relaxace.

 pondělí, 23. duben 2018 12.55

Kdo za to může?

Za první oběť automobilismu je považována pokroková Angličanka Mary Wardová, která zahynula před 149 lety: Vypadla v zatáčce na nerovné vozovce přímo pod kola svého těžkého, parou poháněného „automobilu“. O 27 let později zahynul první chodec, který byl sražen autem. Byla jím rovněž žena, anglická švadlena Bridget Driscollová, před hotelem Crystal Pallace. Nepříjemně pikantní na této události je fakt, že v tomto roce (1896) byl ve Velké Británii zrušen tzv. praporkový zákon, podle něhož musel před každým autem běžet člověk s praporkem a maximální rychlost byla stanovena na závratných 6,5 km/h. No a pak to nabralo „grády“: Dopravní experti odhadují, že od vynálezu automobilu do dnešního dne zahynulo na silnicích více než 30 milionů lidí.

 úterý, 10. duben 2018 10.49

HD generace

„Víte, že se o vás říká, že jste HD generace?“ ptala jsem se jednou ve třídě deváťáků v rámci programu o využívání médií.

„HD? Tak to naše děti budou asi FULL HD,“ odhadl žák v přední lavici s odbarvenou patkou. Třída jeho vtípek odměnila smíchem, což ho povzbudilo k tomu, aby ještě chvíli rozváděl myšlenku, jak asi prakticky vypadá, když je celá generace ve vysokém rozlišení. Když vyčerpal nápady, zakončil: „Ale to asi nebude to, co myslíte, že ne?“ Bystrý hoch.

 čtvrtek, 15. březen 2018 17.49

Ironie kříže

Jak nám prorok oznámil, jsme svatý lid, vykoupení Hospodinovi. A přitom, kdo z nás si zaslouží být nazván svatým? Kdo z nás si zaslouží, aby místo něj zemřel nejvzácnější člověk, který kdy chodil po této planetě? Když Ježíš umíral na tom morbidním popravčím nástroji, který my dnes máme ve sborech jako dekoraci, byl popliván, zbičován, posmíván, jeho nejvěrnější se rozutekli, a ti, co neutekli, ho zapřeli.

 pondělí, 12. březen 2018 09.32

Je stále kříž základem letniční víry?

Slyšel jsem vyprávět jeden pravdivý příběh. Na bohoslužbu jisté církve přišel poprvé v životě nový člověk. Říkejme mu třeba Karel. V závěru shromáždění všichni povstali a otočili se o devadesát stupňů doleva, zatímco zpívali závěrečnou píseň. Karel z toho byl zmatený a zeptal se člověka, který seděl vedle něho, jaký to má význam. Toho jeho otázka zaskočila. Odpověděl, že neví, ale že to prý dělají už celé roky a všichni jsou na to zvyklí. Karla jeho odpověď neuspokojila, naopak v něm probudila ještě větší zvědavost. Začal se tedy vyptávat dalších lidí. Nikdo mu nedokázal odpovědět, až konečně ve sboru našel jednoho staršího pána. Dědeček mu vysvětlil, že kdysi před lety měli ve sboru po levé straně na zdi napsán text závěrečné písně. Ačkoliv text postupně vybledal, až nakonec úplně zmizel, zvyklost nevybledla. Nikdo už nevěděl, proč se při zpěvu závěrečné písně všichni otáčí doleva. A nikomu to nevadilo. Ze setrvačnosti to dělali dál. Až když přišel „šťoura“ Karel, začali se věcí zabývat. Z počátku se to nikomu nechtělo řešit. Sbor byl rozpolcený, někteří chtěli zvyk zachovat, jiní se chytili za nos a začali přemýšlet nejen o tomto, ale i o dalších vyprázdněných rituálech, a o tom, jak vrátit Ježíšův kříž a zmrtvýchvstání do centra všeho dění.

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.