Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Otevřený dopis emeritního biskupa Rudolfa Bubika všem mladým bratřím a sestrám

Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!" (Iz 6,8)

Drahý bratře, drahá sestro, byl bych raději, kdybych s tebou mohl mluvit osobně. Přál bych si, abych se ti mohl dívat do očí a říct ti, co mi už téměř od podzimu klade Duch svatý na srdce, abych sdělil vám, mladým lidem, kteří vstupujete do života.

Žijeme ve velmi zvláštní době. Všechno, co sleduji kolem nás, je tak jiné, než bývalo. Lidé jsou čím dál víc znepokojeni situací kolem nás, hledají všemožně odpovědi na mnohé otázky. Vidíme, jak roste zájem o různé nejen nekřesťanské směry, ale dokonce okultní, lidé kolem nás hledají, ale kdo jim sdělí skutečnou pravdu?

Číst dál: Otevřený dopis emeritního biskupa Rudolfa Bubika všem mladým bratřím a sestrám

Škola Kristova, škola duchovní obnovy

Bylo to v březnu letošního roku, kdy jsem měl příležitost doprovázet našeho biskupa Martina Moldana na cestě do USA na konferenci, kterou pořádal bratr B. H. Clendenen. Kdysi letniční pastor, dnes misionář a zakladatel Školy Kristovy. Podivuhodný člověk, nejprve mě zaujal tím, že ho doporučil bratr David Wilkerson, potom zvěstí, která se o něm nese. Osmdesátišestiletý ohnivý kazatel, který bouří z podia a mluví tak jednoduché věci, které se vám přesto vrývají do mysli. Má pověst, kterou jsem si mohl ověřit, že je to skromný člověk, kterému neleží na srdci nic víc, než aby se kázal Kristus, ten ukřižovaný. Nejprve jsem si myslel, že je trochu moc radikální, když na nás vystřelil výrok: "Každý křesťan se modlí, když se nemodlíš, nejsi křesťan." Jenomže potom jsem si uvědomil, že mluví pravdu, jen zbavenou našich diplomatických hávů. Jednoduše, viděl jsem pravého letničního v akci, který nedával žádné místo pochybám, o co mu jde a kam směřuje.

Číst dál: Škola Kristova, škola duchovní obnovy

I řekl Bůh

Začnu tím, co je na počátku Bible: Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1,2) Tento první verš mi hodně připomíná Českou republiku dnes. Když Pavel Bubik přivážel tyto Bible přes celnici na Slezsko, šéf celnice mu řekl: „Mám tu jednoho věřícího, Bible dám jemu, ať to vybaví on." Ten věřící byl z Albrechtic, z evangelického kostela, a když tu Bibli vytahoval, dělal to s velkou úctou. Na rozloučenou řekl Pavlovi: „Kéž by tato Bible byla našemu národu velikým požehnáním." A k tomu zazněl komentář: „No, tahle věta by asi v Čechách nezazněla." A já bych rád dodal: „Do času. Teď ne, ale udělejme všechno pro to, aby i v Čechách zazněla." Proč? Protože ten verš má pokračování: I řekl Bůh: „Buď světlo!" A bylo světlo. (Gn 1,3) Formulace I řekl Bůh je v první kapitole knihy Genesis sedmkrát. Naposled, když stvořil člověka. Je zajímavé, že po pádu člověka do hříchu je naprosto stejná formulace uvedena ještě třikrát v Genesis a pak už v celé Bibli ani jednou. Po pádu ještě třikrát řekl Bůh to stvořitelské slovo. A já bych vám dnes chtěl ukázat, při jaké příležitosti to řekl.

Číst dál: I řekl Bůh

Rozhovor s Marií Bubikovou

Nedávno Ti vyšla kniha. Jak ses do ní pustila?

Kdysi v Kolíně bylo v rámci Aglow setkání sester, kde mě požádali, abych sloužila. Seděli jsme s organizátorkou, snad z Anglie, a překladatelkou Jarkou Ponerovou, když tu sestra říká: „Myslím, že je škoda, že nemáte v Čechách žádnou knížku pro české ženy. Je tolik knížek, svědectví z různých zemí, ale z Čech není nic. Ty bys ji měla napsat." A já na to: „Kdepak já, kdepak..." Ale Jarka se toho nepustila. Kdykoli se mnou byla, vždycky mi to připomínala a přesvědčovala mě, že mi pomůže, abych to třeba namluvila na magnetofon nebo napsala ručně, že by byla ochotna upravit to do knižní podoby.

Číst dál: Rozhovor s Marií Bubikovou