Spasení přijímáme zcela zdarma a jinak to ani není možné, nelze si je zasloužit. Na druhé straně přijetí Ježíše jako Pána se má v našem životě plně realizovat. Praktickým vzorem pro nás je apoštol Pavel, který v jednom okamžiku svého života mohl napsat: „Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus." (Gal 2,20-21) Podobně mluví apoštol Jan ve svém prvním listu: „Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on." (1J 2,6)

Tato lekce je věnována dalším dvěma důležitým krokům, kterými zviditelňujeme a upevňujeme víru v Ježíše Krista.

Lekci začnu výrokem: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi." Tento výrok neplatí jen na náš případný výběr zábavné literatury, ale plně i pro knihu knih - Bibli.

Proč má Bible tak výsadní postavení mezi ostatními písemnými památkami? Proč je nejvydávanější knihou na světě? Lze jistě uvést řadu důvodů, z nichž jsem vybral dle mého názoru ty nejdůležitější.

Můžeme začít otázkou: Proč se máme modlit? Většinou je tato otázka spojena s představou dlouhé doby strávené ne zrovna příjemným a záživným způsobem.

Proto začnu druhem modlitby, který nemusí být dlouhý a bývá příjemný i záživný zároveň.

Slyšel jsem kdysi od jednoho pastora příběh: Členka jeho sboru přestala chodit do společenství. Když ji po čase potkal, ptal se jí, proč již nechodí do sboru. Odpověděla, že se ve sboru potýkala s problémy, ale od té doby, co je sama doma s Bohem, má s ním lepší obecenství než kdykoliv předtím, a že její duchovní růst se ohromně urychlil. Pastor jí odpověděl: „Teď mi lžeš." Na její překvapený pohled pokračoval: „To, co mi teď říkáš, je v přímém rozporu s Božím slovem, a proto to nemůže být pravda."

K teologii jsem měl vždycky nedůvěru. Dodnes jsem ovlivněn vyprávěním o učených disputacích na téma „kolik andělů se vejde na špičku jehly". Jestliže trpíš, milý čtenáři, podobnou antipatií, chci tě úvodem této kapitoly povzbudit. Jejím obsahem bude teologie, to nemohu zapřít, ale spíše část, která má hodně co dělat s praktickým životem a porozuměním Písmu. Pokud se totiž alespoň trošku nezorientujeme sami v sobě, nemůžeme jako křesťané na sobě plánovitě pracovat, což by bylo pro většinu z nás ochuzením.

Proto se nebojme a pojďme na věc.

Kdo je to Duch svatý? Je to Boží moc? Energie? Ne. Duch svatý je osoba stejně jako Bůh Otec a Pán Ježíš. Když si budeš v Bibli číst verše, které o něm mluví, zjistíš, že samostatně jedná, mluví, cítí atd. Toto žádná „energie" nedělá. Duch svatý je Bohem, stojí vedle Boha Otce a Pána Ježíše, a proto je křesťané nazvali „Boží trojicí".

Úvodem chci čtenáři vřele doporučit knihu Reinholda Ulonsky „Duchovní dary v učení a praxi". Na druhé straně si uvědomuji, že ne každý má možnost přečíst si místo kapitoly „Prvních kroků" knihu. Proto mi odpusťte následnou stručnost spolu s nedokonalostí.

Biblické verše, které mluví o ovoci, ukazují ke zvláštní věci. Hned v úvodu Matoušova evangelia říká Jan Křtitel farizeům, kteří se přišli nechat pokřtít, že teprve jejich ovoce spolehlivě ukáže, zda je jejich pokání opravdové či nikoliv (Mt 3,8) a nenechává nás ani je na pochybách, že pokud jejich život ovoce neponese, skončí ve věčném ohni (Mt 3,10). Dále, v Janově evangeliu, Pán Ježíš učí své učedníky jakým způsobem mají ovoce nést (J 15,1-6), a teprve potom apoštol Pavel vypočítává sborům různé druhy ovoce, které při nich jejich Pán bude vyhledávat (Ga 5,22 a Ef 5,9).

Když začínám psát lekci s tímto názvem, chce se mi v odpověď křičet: „na všechno!". Ano, je potřeba, abychom přijímali celé Písmo a neodchylovali se od něj ani na krok - to je ta nejlepší a nejúplnější rada pro každého křesťana. Neuchýlíš se napravo ani nalevo od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, tím, že bys chodil za jinými bohy a sloužil jim. (Dt 28,14)