Historie
Apoštolská církev (AC) patří mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe se řadí k tzv. letničnímu hnutí. V rámci celosvětového kontextu je možné zařadit počátky tohoto hnutí do prvních let dvacátého století. Stěžejní události, které daly letničním vznik, se odehrály v roce 1901 na biblické škole v Topece (Kansas, USA) a v letech 1906–1913 na Azusa Street v Los Angeles (také USA). Důležitými osobnostmi spjatými s těmito okamžiky byli Charles F. Parham (1873–1929) a William J. Seymour (1870–1922). V roce 1914 vznikla v Hot Springs v Arkansasu církev Assemblies of God. Ta je v současné době největší letniční denominací na světě.
V rámci evropského kontextu se stalo důležitým centrem letničního hnutí norské hlavní město Christiania (dnešní Oslo). Kazatel tamní episkopální metodistické církve Thomas B. Barratt (1862–1940) se stal jedním z nejdůležitějších průkopníků nově vznikajícího letničního hnutí na území Evropy. Mezi další důležité osobnosti tehdejší doby například patří v Německu Jonathan A. Paul (1853–1931), v Anglii Smith Wigglesworth (1859–1947), ve Švédsku Lewi Pethrus (1884-1974) a další. Dnes je většina evropských letničních církví sdružena v Letničním evropském společenství (PEF) a tvoří významnou součást kontinentálního křesťanského světa.
První letniční sbor na našem území vznikl na severní Moravě před rokem 1910. K jeho založení vedly události, které původně nesouvisely s tehdejším vývojem ve vznikajícím letničním světě. Skupina křesťanů se začala scházet ke studiu Božího slova a k modlitbám. Prosili o zmocnění k duchovní službě, Bůh je následně pokřtil v Duchu svatém a oni obdrželi dar mluvení v jazycích. Právě důraz na tuto zkušenost – přijetí křtu v Duchu svatém s doprovodným jevem mluvení v jazycích – je jedním ze základních rysů letničního hnutí. V roce 1910 byl zaregistrován Spolek rozhodných křesťanů. Postupně vznikaly další letniční skupiny i mimo území severní Moravy. Za nacistické nadvlády však byla činnost Spolku rozhodných křesťanů zakázána.
Po druhé světové válce stát dovolil činnost letničních společenství pouze pod zastřešením církví, které měly ochotu začlenit tato společenství do svých struktur. Věroučné rozdíly však vedly od počátku 60. let minulého století k tomu, že letniční křesťané začali usilovat o povolení vlastní církve. Ustanovující konference církve proběhla v roce 1964, nicméně letniční nadále čelili tlaku a represím ze strany komunistického režimu. Významný mezník ve snahách o legalizaci nově vzniklé církve představoval rok 1977, avšak konečný úspěch se dostavil až o dvanáct let později. Dne 25. ledna 1989 tehdy ještě komunistická vláda existenci církve oficiálně povolila.
Biskupem nově vzniklé Apoštolské církve se stal Rudolf Bubik (1941–2016), který sehrál klíčovou roli při integraci roztroušených letničních sborů a významně se podílel na procesu legalizace církve. V těchto nových podmínkách zahájila církev oficiální činnost, jejímž výsledkem byl významný nárůst členské základny, intenzivní proces zakládání nových sborů, rozvinutí misijních aktivit, založení vlastní oficiální vzdělávací instituce a celková konsolidace církve. Od roku 2008 vede církev biskup Martin Moldan.
Dnes se k Apoštolské církvi hlásí podle posledního sčítání lidu z roku 2011 téměř pět tisíc lidí.
Více informací o letničním hnutí a Apoštolské církvi můžete nalézt na: