Následující řádky budou malým rozjímáním o roli utrpení v lidském životě. Rozhodli jsme se tak na redakční radě jednak proto, že duben je měsícem, kdy si připomínáme Velikonoce, ale také proto, že různé formy bolesti, strádání a utrpení občas potkají každého z nás a my se tomuto tématu nechceme vyhýbat.

Jistá indická legenda vypráví o mladém princi Siddhártu Gautamovi, jehož rodiče chtěli zabránit tomu, aby se jejich syn setkal s nemocí, bídou a utrpením. Nechali jej vyrůstat v přepychu a záměrně ho chránili před tvrdou realitou života. Nicméně bolest a utrpení si člověka vždy nějak najde, a tak bylo jen otázkou času, kdy se přihodí i tomuto mladíkovi.

Zda je legenda o Buddhovi (toto jméno onen mladík později přijal) pravdivá, či nikoli, v tuto chvíli není podstatné. Důležité je vědět, že utrpení znepokojuje všechny lidi po celém světě a odpověď na něj hledají mudrcové všech věků a kultur. Každé náboženství se jím nějak zabývá, a tak pomáhá lidem se s realitou bolesti vyrovnat.

Již jen tato skutečnost ukazuje na to, že jsme byli stvořeni pro lepší svět. Stále jsme si nezvykli na to, že život je provázen bolestí a umíráním, pořád s tím zápasíme, snažíme se tomu nějak vyhnout, eliminovat nebo alespoň trápení zmírnit. Jsme vděční za to, že lékařská věda má dnes odpovědi na mnohé nemoci, nabízí celou řadu léků jak na bolest těla, tak na bolest duše. Někdy ale ani to nepomáhá.

Velice inspirativním je biblický příběh o Josefovi: když mu bylo sedmnáct let, prodali ho jeho bratři do otroctví. Dostal se pak do domácnosti egyptského dvorního úředníka Potífara. Tehdy poprvé čteme „Hospodin byl s ním“ (Gn 39,2).

Jako by však toho neštěstí bylo málo, přišla další rána: Josefa nespravedlivě obvinili a šel do vězení. Být otrokem je zlé, ale být nespravedlivě obviněným a uvězněným otrokem je mnohem horší. Stěží si dokážeme představit, jaké myšlenky se mu honily hlavou. Nicméně právě v této chvíli čteme podruhé: „Hospodin byl s ním.“

Pravděpodobně máte jinou představu o Boží přítomnosti. To, že je s námi Hospodin, spojujeme se skutečností, že se nám dobře daří, prožíváme radost, zkrátka vše nám tak nějak vychází. Ne, že by Josef jenom a pouze trpěl; jako otrok u velitele tělesné stráže byl respektovaným služebníkem, jemuž jeho pán zcela důvěřoval. Jako vězeň si rovněž dokázal získat respekt, a proto „velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru“ (Gn 39,23). Nicméně, stále je to velmi podivná forma Boží přítomnosti a požehnání.