„Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“ (Př 4,23)

Drazí čtenáři,
dovolte, abych Vám nejprve popřál hodně Božího požehnání do nového roku. Ať Vás Boží milost provází na všech Vašich cestách a Bůh Vás zahrne svým požehnáním. Nežijeme ve snadné době a Boží vedení budeme potřebovat.

Jako námět této novoroční úvahy jsem zvolil verš z knihy Přísloví, který je zároveň veršem pro naši církev na tento rok. Křesťanská spiritualita má dvě polohy: zaměřuje se jak směrem ven, k našim bližním a potřebám okolo nás, tak se současně obrací i do lidského nitra. Nic z toho, pokud je jen samo o sobě, není správné – potřebujeme obojí. Ani sám do sebe zahloubaný křesťan, ani aktivista snažící se změnit svět nepředstavuje správný přístup, pokud zůstává takto jednostranný. Abychom byli dobrými služebníky, potřebujeme i nějakou reflexi vlastního nitra ve světle Božího slova, a naopak – pěstování duchovního života nemůže spočívat jen v zaobírání se sebou samými, ale musíme se učit odvracet od sebe, abychom viděli potřeby druhých. Náš verš nás však v tuto chvíli vede do vlastního nitra, přemýšlejme tedy nad tím, co ohrožuje lidské srdce a jak se tomu bránit.