Drazí čtenáři,

prosinec je na jednu stranu měsícem vánočních svátků, to znamená pár dní volna, které trávíme obvykle s rodinou a přáteli, a na druhou stranu je posledním měsícem v roce, a tedy i časem určitého bilancování a hodnocení. Ohlížíme se za uplynulým rokem, hodnotíme, co se podařilo a co nikoli, a vyhlížíme vstříc roku novému.

Jako křesťané se snažíme zohlednit oba rozměry: chceme si připomenout příchod Spasitele na svět a současně také chceme uvažovat o svých vlastních životech. K předvánočnímu rozjímání bych tedy chtěl nabídnout následující biblický text, který, jak věřím, obsahuje obě zmíněné dimenze:

„Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: ‚Hle, Beránek Boží!‘ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: ‚Co hledáte?‘ A oni mu řekli: ‚Rabbi‘, což se překládá ‚Učiteli‘, ‚kde bydlíš?‘ Řekl jim: ‚Pojďte a uvidíte.‘ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne.“ (J 1,35–39)

Máme před sebou příběh, který se odehrál na počátku Ježíšovy služby. Je možné, že jde o osobní vzpomínku apoštola Jana, pisatele evangelia. Spolu s Ondřejem, který je druhým hrdinou příběhu, se hlásil k Janu Křtiteli. Nešlo tedy o žádné „duchovní začátečníky“, Jan svým učedníkům jistě poskytl dobré základy. Přesto se rozhodují následovat Ježíše, i když ho ještě vůbec neznají. Spontánně vykročí za ním, aniž by měli jakýkoli plán.