„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je.“ (Adolf Heyduk, Dědův odkaz)

Drazí čtenáři,

pokud se zeptáte průměrného Čecha na to, co je to štěstí, je pravděpodobné, že vám odpoví slovy výše uvedené básně. (Známou repliku z této básně proslavil film Škola základ života). Heyduk zde popisuje štěstí jako něco prchavého, neuchopitelného, něco, za čím nemá smysl se honit, protože nám vždycky nakonec unikne: „Štěstí vlašťovice družně švitořivá, z římsy okenečkem v síňku se ti dívá, dřív než na hnízdečko stéblo jí chceš dáti, juž ti u souseda počne štěbotati.“

Přes to všechno idea štěstí hraje v lidském životě obrovskou roli. Všichni se honíme za nějakou formou štěstí, ať už si pod tím pojmem představujeme cokoli. Navzdory roli štěstí, které jako lidé tak vysoce oceňujeme, v Bibli se tento pojem, alespoň ve formě blízké našemu chápání, nevyskytuje. (Proto jsem jako úvodní text zvolil známou báseň místo obvyklého biblického verše).