„David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Adulámu. Když o tom uslyšeli jeho bratři a celý dům jeho otce, sestoupili tam k němu. Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich velitelem. Bylo s ním na čtyři sta mužů.“ (1S 22,1–2)

„Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: ‚Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?‘ On to uslyšel a řekl: ‚Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.‘“ (Mt 9,10–12)

Drazí čtenáři,

v aktuálním čísle Života v Kristu se věnujeme březnové pastorské konferenci. Ta letošní byla tematicky zaměřena na pastorační péči, tedy oblast, kterou je třeba ustavičně rozvíjet a zlepšovat. Naší silnou stránkou je evangelizace, v péči o druhé se musíme zlepšovat. Péče o lidi v církvi je rovněž námětem mé úvahy.

U různých projektů se setkávám s pojmem „cílová skupina“. Tento pojem se používá zejména v marketingu – když se tvoří reklama na nějaké zboží, je třeba vědět, komu je chci prodat. Jinými slovy, jaká bude cílová skupina. Podle toho se zvolí styl reklamy – tedy například jazyk: bude formálnější, nebo lidovější? Použiji mládežnický slang? Od cílové skupiny se odvíjí celé ztvárnění reklamy včetně vysílacího času, jde-li o reklamu určenou pro televizi.