„Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec.“ (Mt 24,6 B21)

Drazí čtenáři,

myslím si, že když učedníci z Ježíšových úst slyšeli tato slova, moc potěšeni nebyli. Všichni si přáli, aby přišel Mesiáš a s ním i konec všech těchto trápení, a Ježíš, jak se zdálo – tyto naděje splňoval. Najednou říká, že konec hned tak nepřijde. A dokonce, že války musí být. To neznělo jako dobrá zpráva. Rozhovor se odehrál ve chvíli, kdy učedníci Ježíšovi ukazovali nádheru chrámového komplexu. Celý chrám byl velkolepou stavbou (stavěl se více než 80 let, a dokonce se asi 1000 kněží muselo z rituálních důvodů naučit zedničině). Není divu, že Židé na něj byli patřičně hrdí. Proč Ježíš najednou mluví o jeho zničení, o válkách a dalších hrůzách?

„Války musí být.“ Toto číslo časopisu vychází v době, kdy válečný konflikt na Ukrajině dosahuje jednoho roku trvání. Přestože tomu okolnosti nasvědčovaly, většina lidí nevěřila, že Rusové zaútočí. Většina lidí podlehla klamu, když si myslela, že se to nemůže stát. Lidé v Evropě (Amerika byla jiného názoru) se domnívali, že válka je něco, co do dnešního světa tak nějak už nepatří. Domnívali se, že svět se již poučil, že státy, které disponují jadernými zbraněmi, se budou chovat zodpovědně.

Svět se mýlil. Jako bychom zapomněli, že válečné konflikty, větší nebo menší, probíhají na světě kontinuálně. V Chorvatsku, kam tolik Čechů jezdí každoročně na dovolenou, jsou stále ještě nevyklizená minová pole jako důsledek války z počátku devadesátých let. Podle dostupných zdrojů v 21. století proběhlo a stále probíhá nejméně 50 válečných konfliktů, což je zhruba stejně jako za stejné období ve 20. století. Není tajemstvím, že v řadě z nich je zapojeno právě Rusko. Konflikt na Ukrajině je jiný než všechny ostatní boje. Především proto, že je tak blízko nás a lidé v naší zemi se poprvé po dlouhé době cítí sami ohroženi. Také z médií a od politiků často slýcháváme věty typu „je to i naše válka“ či „Ukrajinci bojují a trpí za nás“ a podobně. Nejsou to jen prázdné fráze, o tendenci k rozpínavosti Ruska víme své.