Věrouka
Apoštolská církev (AC) patří mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe se řadí k letničnímu hnutí, které v mnohém navazuje na tradici reformátorů (zásady Sola scriptura, Sola fide, Sola gratia, Solus Christus, Soli Deo gloria), novokřtěnců (důraz na vodní křest na základě osobní víry), pietistů (důraz na praktický křesťanský život), hnutí Moravských bratří (důraz na misii), metodistů (důraz na tzv. „druhou zkušenost"), hnutí svatosti (důraz na posvěcený život) a dalších.
Za měřítko víry a křesťanského života přijímá Písmo svaté jako jedinou věroučnou základnu, přičemž Písmem svatým rozumí 66 knih Bible bez apokryfů (deuterokanonických knih). Takto zaznamenané Boží slovo považuje za plně inspirované Duchem svatým, neomylné, v originálu bezchybné a přijímá jej za pravidlo pro křesťanský život a učení.
Ohledně osoby Ježíše Krista Apoštolská církev vyznává, že Kristus je plně Bůh a člověk, který se narodil z panny Marie a svým zrozením se pokořil, aby naplnil Boží dokonalou vůli - záchranu člověka. Přišel na svět, aby nám zjevil Boha Otce, ukázal nám cestu spasení a vzal naše hříchy na sebe, zlomil moc satana a osvobodil nás z moci smrti a hříchu. Zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby ospravedlnil všechny, kdo v něho věří. Nyní se Kristus přimlouvá, zachraňuje, křtí Duchem svatým, udílí služebnosti, vládne nad celou církví skrze Ducha svatého, Boží slovo a duchovní správce.
Termínu spasení se rozumí tak, že všichni zhřešili a odvrátili se od Boha. Nedokonalý člověk se nemůže sám spasit. Potřebuje činit pokání ze svých hříchů a uvěřit v Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Ti, kdo jsou způsobilí věřit a vyznávat svou víru v Ježíše Krista jako Božího syna, Pána a Spasitele, jsou podle učení Ježíše Krista a apoštolů křtěni ponořením.
Pojem církev je chápán jako společenství všech vpravdě znovuzrozených věřících, kteří žijí pod autoritou Ježíše Krista a jsou spojeni Duchem svatým a Božím slovem. Křest ve vodě a Večeře Páně jsou dva hlavní obřady církve. Pokud jde o vztah k jiným církvím, považuje AC ty, kteří uvěřili v Ježíše Krista, prožili odpuštění hříchů a jsou následovníky Ježíše, za Kristovu církev, tedy za své bratry a sestry.
V učení a praxi Apoštolské církve se kromě klasických axiómů křesťanské teologie zdůrazňuje osoba Ducha svatého v životě jednotlivce a církve. Všichni věřící jsou oprávněni a rovněž by měli na základě příkazu našeho Pána Ježíše Krista s horlivostí očekávat a opravdově usilovat o Otcovo zaslíbení křtu v Duchu svatém a ohni. Jednalo se o běžnou zkušenost všech členů rané křesťanské církve. Spolu s ním přichází odění mocí k životu a službě a udělení darů a jejich použití v díle služby (L 24,49; Sk 1,4-8; 1K 12,1-31).
Tato zkušenost se liší od zkušenosti nového narození a následuje jej (Sk 8,12-17, 10,44-46, 11,14-16, 15,7-9). Křest v Duchu svatém doprovázejí takové zkušenosti, jako je překypující plnost Ducha (J 7,37-39; Sk 4,8), prohloubení naší úcty k Bohu (Sk 2,43; Žd 12,28), posílení našeho zasvěcení Bohu a oddanosti jeho dílu (Sk 2,42) a aktivnější láska ke Kristu, jeho slovu a všem ztraceným (Mk 16,20).
Viditelným znamením tohoto křtu je mluvení v jazycích, jak dává Duch svatý promlouvat (Sk 2,4).
Spolu s důrazem na osobu a dílo Ducha svatého je letničním církvím vlastní důraz na tělesné uzdravení. Nadpřirozené uzdravení fyzického těla je nedílnou součástí evangelia a naděje na toto uzdravení je výsadou všech věřících (Iz 53,4-5; Mt 8,16-17; Jk 5,14-16).
Co se týče posledních věcí člověka, Apoštolská církev zastává biblickou naději Kristova návratu. Tehdy ti, kdo zemřeli ve víře v Krista, vstanou k věčnému životu a spolu s věřícími, kteří Kristův druhý příchod zažijí, budou uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už s ním budou žít navždy (1Te 4,13-18; Ř 8,23; 1K 15,51-52).
Více informací se můžete dozvědět na: