Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
Martin Moldan

Martin Moldan

ženatý (šťastně), manželka Olga, tři děti. Podstatnou část života prožil ve Varnsdorfu, kde působil 15 let jako pastor sboru Apoštolské církve. V současnosti je v úřadu biskupa AC. Jeho silným přesvědčením je, že nejlepší evangelizační metodou 21. století je znovuzrozený a duchovně obnovený člověk. Mezi jeho záliby patří četba, příroda, fotografování, horské kolo.

O co v životě vlastně jde

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.“ (Ef 4,11–17)

„Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.“ (2Pt 1,16)

Drazí čtenáři,

letní číslo našeho časopisu nám jako hlavní téma přináší řadu zamyšlení nad uměleckým žánrem nazývaným fantasy. V redakci jsme se rozhodli dát prostor těmto úvahám, neboť jde o něco, co velmi výrazně ovlivňuje naši generaci. Tento žánr zahrnuje řadu autorů, jejichž východiska jsou křesťanská a jejichž díla představují alegorii na biblická témata. Stejně tak je zde spousta autorů „hraničních“ a pravověrní křesťané vedou diskuse, zda čtení jejich knih a sledování filmů je přípustné. A samozřejmě jsou i díla zcela „za hranou“.

Svou úvahu začnu příběhem, který, s jistou nadsázkou, lze považovat rovněž za fantasy žánr. V řecké mytologii figuruje postava známá pod jménem Pandora. Její jméno znamená „obdarovaná všemi dary“. Vypráví se, že bohům vadilo, jak šťastně a spokojeně si lidé na zemi žijí, a proto stvořili tuto dívku a poslali ji na zem. Obdarovali ji všemi dary – od krásných a užitečných až po takové, kterých se sami chtěli zbavit. Jejich cílem bylo zanést na zem zlo a problémy všeho druhu. To se mělo naplnit tak, že se Pandora vdá a svou skříňku otevře. Po počátečních neúspěších se našel muž jménem Epimétheus, který neuposlechl varování a Pandoru si vzal za ženu. Netrvalo dlouho a skříňka byla otevřena. Zlo se rozletělo do všech stran a od té doby zůstává Pandořina skříňka symbolem zhoubného daru a následně uvolněného zla.

Křest jako závazek

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme – na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.“ (1Pt 3,21–22)

Drazí čtenáři,

hlavním tématem aktuálního čísla našeho časopisu je křest. Tím i splňujeme podmínku, kterou jsme si předsevzali, totiž že časopis bude s určitou pravidelností reflektovat základní pravdy křesťanské víry – a křest k nim bezesporu patří. Připravili jsme pro vás sérii článků na toto téma, ve kterých autoři křest pojímají z různých úhlů pohledu.

Při jejich četbě může čtenář podlehnout pocitu, jak je to vše složité a kolik nezodpovězených otázek k tomuto tématu existuje. Co vlastně křest vyjadřuje? Souvisí s odpuštěním hříchů? Nebo ilustruje ztotožnění se s Kristem? Vyjadřujeme jím smrt starého člověka a narození nového? Bible nabízí všechny tyto perspektivy, a ještě některé další.

A jak je to s provedením křtu? Máme křtít ponořením, politím nebo pouze pokropením? Křtíme malé děti, popřípadě od jakého roku je křest dovolen? A pokud jsem byl pokřtěn nesprávně, je možné se nechat pokřtít znovu? To jsou běžné otázky, které člověka v souvislosti se křtem napadnou.

Na druhou stranu – a nyní mluvím jako pastor, který pokřtil desítky, možná stovky lidí – nově obrácení tyto otázky obvykle neřeší. Je až překvapivé, jaké jasno mají lidé, kteří uvěří v Ježíše Krista. Aniž bylo zapotřebí nějakého komplikovaného vyučování, většinou všichni jasně spojovali své obrácení se křtem. Prostě věděli, že křesťanský život začíná křtem, a naprosto instinktivně to také chtěli vyjádřit.

Účast na Božím záměru

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

„Ježíš přistoupil a řekl jim: ‚Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.‘“
(Mt 28,18–20)

Drazí čtenáři,

stojíme na počátku nového roku a já vám přeji dostatek Božího požehnání do doby, která je před námi. Svět vstupuje do třetího roku koronavirové krize a zdá se, že konec je stále ještě v nedohlednu. Už dávno se nehovoří o návratu do normálu, nýbrž o nové normalitě; s určitými aspekty protivirové ochrany se společnost bude muset naučit žít.

Významné události vždy na sebe upoutávaly příliš pozornosti a církev se tak nechávala strhnout od svého hlavního poslání a zabývala se činnostmi druhořadými. Tato doba není výjimkou; řada jedinců se nechává ovlivnit různými konspiračními teoriemi; společenským tématem číslo jedna je v řadě zemí očkování. „Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ (Žd 2,1)

Náš úvodní text z Matoušova evangelia obsahuje dva silné výroky: je to Ježíšovo konstatování „veškeré moci na nebi i na zemi“ a jeho slib, že bude „s námi po všechny dny až do skonání tohoto věku“. Vskutku žádná historická osobnost, hnutí nebo náboženství v celých dějinách se nemůže chlubit takovými charakteristikami. Ani nejmocnější vládci, co kdy přebývali na zemi, nemohli, byť jen náznakem, říct, že mají absolutní moc na zemi (a to ještě nemluvíme o nebi). Takováto moc zůstává pouhým nesplnitelným přáním totalitních mocnářů nebo politických stran.

Vejít do odpočinutí

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“ (Mt 11,28–30)

Drazí čtenáři,

text z Matoušova evangelia nás provází celým rokem a v tomto posledním čísle bych chtěl téma „Ježíšova odpočinutí“ uzavřít. Několikrát jsem se nad ním zamýšlel v Životě v Kristu, kázal ve sborech a také celé duchovní soustředění bylo zaměřeno na obsah těchto několika veršů. Jedno přísloví říká, že „ideály jsou jako hvězdy. Nikdy se jich sice nedotkneš, ale budeš-li je následovat, bezpečně tě povedou k cíli.“ I tato Ježíšova slova jsou pro mne ideálem. Stále znovu a znovu musím přicházet ke Kristu, abych u něj ten odpočinek nacházel. Z praktického hlediska jde tedy o dynamickou zkušenost, nikoli setrvalý stav. Mnohokrát se cítíme v životě přetíženi a potřebujeme znovu a znovu nacházet ono nabízené odpočinutí.

Myslím si, že je to tak v pořádku. I bibličtí hrdinové, svatí Nového zákona nežili rozhodně žádný život „na obláčku“. Těžce zápasili, pracovali do noci, často zakoušeli pronásledování. Odpočinek pro ně byl spíše nadějí do budoucna. Nyní na zemi však zakoušeli spočinutí v Kristu, které je naplňovalo novou silou, novým odhodláním jít dále, jejich srdce mohla prožívat pokoj i v nejtěžších situacích. Abychom mohli podobné odpočinutí poznat, pojďme si připomenout, co měl Ježíš na mysli, když tato slova vyslovil.

Poslední nepřítel

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

„Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt.“(1K 15,26)

Drazí čtenáři,

před pár lety jsem byl pozván na jakousi lidovou slavnost v jednom malém středomoravském městě. Kromě stánků s občerstvením, ukázkami lidových řemesel a nezbytnou slivovicí byl součástí slavnosti i průvod masek. Řada lidí v maskách čertů, až hrůzyplně věrohodných, se proháněla městem sem a tam. Viděl jsem něco takového poprvé v životě a malým dětem bych takový zážitek rozhodně nedoporučil. Otázka, kterou jsem si kladl, zněla: „Kde se v lidech bere ta fascinace ďáblem a smrtí?“ Antropolog či etnolog má jistě na to svou odpověď, já si odnesl pouze zajímavou zkušenost.

Pravda je ta, že my umírání a smrt obvykle vytěsňujeme ze života. Lidé dnes málokdy umírají v domácnostech obklopeni svými blízkými. Tuto poslední etapu lidského života odkazujeme do nemocnic a ústavů. Neradi se na to téma bavíme. Jako Češi jsme dokonce jedineční ve svém postoji k pohřbům – jsme svědky stoupajícího trendu, kdy se pohřeb odehrává bez řádného rozloučení, bez účasti blízkých. Pak není divu, že generace, která nezažila válku ani jiné katastrofy, téma smrti hledá zástupně ve filmových hororech, počítačových hrách – a možná i lidových slavnostech.

Přitom jde o něco, čemu se nikdo z nás nevyhne. Je chybou před tímto tématem utíkat. Zkuste někdy přemýšlet do hloubky nad evangelijním příběhem, v ekumenické Bibli nazvaným Uzdravení posedlého v Gerase. Příběh nalezneme ve všech třech synoptických evangeliích (např. L 8,26–39). Jde zde o to, že Ježíš potká posedlého člověka, který žil v prázdném hrobu a svým chováním ohrožoval celé okolí. Nikdo tím směrem raději nechodil. Ježíš jej nalezne, osvobodí, a démoni, kteří z člověka vyjdou, zaženou do jezera početné stádo vepřů.

Užitečná církev

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

„Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.“ (Sk 10,38 B21)

Drazí čtenáři,

jedna z důležitých vlastností církve je její prospěšnost, užitečnost pro svět. Nikdy neměla být ghettem do sebe uzavřených lidí, zaměřených jen na svou vlastní zbožnost. Naopak, Ježíš církev poslal „do světa“, to znamená, že je zde v jistém slova smyslu pro svět. Křesťané mají konat podobné skutky, jako konal Ježíš.

Výše uvedený verš stručně shrnuje Ježíšovo působení. Pokud bychom citovali i předchozí verš, pak by celý text začal slovy „Dobře víte, co se dělo po celém Judsku.“ Apoštol Petr tehdy zvěstoval evangelium úplně prvním pohanům, ale uvědomoval si, že i oni byli obeznámeni s působením Ježíše z Nazareta. Možná tomu nedokázali rozumět, ale alespoň nějak jednoduše chápali, že ten prorok „konal dobro a uzdravoval“.

Konání dobra je v textu odlišeno od uzdravování. Šlo tedy o jinou činnost, byť konanou ve stejné moci Ducha. Jelikož jsme více zaměřeni na zázraky uzdravování, nebude na škodu, pokud si připomeneme i to blíže nespecifikované „konání dobra“. Zdá se na první pohled, že evangelijní příběhy zachycují jen uzdravování, osvobozování démonizovaných, kříšení mrtvých, ale při pozorném čtení nalezneme i jiné skutky konání dobra.

Přitažlivá církev

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

„Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.“
(Žd 12,22–24)

 

Drazí čtenáři,
výše citovaný verš patří mezi texty popisující nádheru církve. Boží město prozářené světlem, andělé, slavnostní shromáždění, Ježíš. Autor listu nešetří výrazy, aby popsal církev jako slavnou a nádhernou. Je pravda, že jde o pohled duchovní, který je lidskému oku většiny z nás odepřen, ale neměli bychom o tento pohled usilovat? V listu do Efezu se apoštol Pavel modlí, abychom schopnost duchovního vhledu získali (Ef 1,18). A ještě odvážnější otázka: Není možné, aby i lidé mimo církev, nevěřící, něco z této slávy rovněž mohli spatřit?

Když jsem na poslední konferenci Apoštolské církve v roce 2017 představoval vizi církve, jedním ze tří bodů byl právě pohled na církev, která je pro lidi přitažlivá. Stručně jsem tenkrát nastínil strategii, jak pracovat, aby se lidem v církvi líbilo, a církev tak měla i potenciál získat další jedince.

Před pár týdny se mi myšlenka přitažlivé církve opět oživila. Četl jsem rozhovor s pastorem čínské domácí církve. Tento typ církve v Číně již řadu desetiletí roste závratným tempem a její členskou základnu dnes zdaleka netvoří jen chudý venkovský lid. Naopak, potkáme tam lidi ze střední třídy, byznysmeny, manažery, odborníky z nejrůznějších profesí. Pastor Wang během rozhovoru zmínil: „V Evropě je církev stará. Zde je moderní. Náboženství tu má vyšší ideály a znamená pokrok.“

O pravdě

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

„Ale píši ti to pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.“ (1Tm 3,15)

 

Drazí čtenáři,

žijeme v době, která se někdy nazývá jako postpravdivá nebo také postfaktická. Tento výraz popisuje situaci, kdy pravda a fakta již nehrají klíčovou roli a nahrazují je pocity. Někdy se tak děje naprosto vědomě a cíleně, například při utváření veřejného mínění nebo během předvolebních kampaní, jindy je to prostě odrazem dnešní digitalizované doby. Internet, a zejména pak sociální sítě, mají výrazný vliv na formování pohledu na svět. Tento trend se nevyhýbá ani křesťanům.

Úvodní verš z pera apoštola Pavla popisuje církev jako zcela výlučné místo na této zemi. Místo, kde pravda hraje důležitou roli. Základem klasické antické architektury (nazývané řádová) jsou sloupy. Šlo o systém sloupových řádů, sloup určoval výšku a mohutnost stavby. Když Pavel psal tato slova, možná měl před očima některý z antických chrámů, jež se v troskách dochovaly dodnes. Mohutnost, síla i krása jednotlivých sloupů nám pomáhá porozumět tomu, jakou roli hraje pravda v církvi.

Jestliže je církev připodobněna ke sloupu v chrámu, co je tedy tou pravdou? Jaký je vztah církve k pravdě? Na první pohled je patrné, že sloup je důležitý; pokud se jakkoli naruší, celá budova se může zřítit. Vztah církve a pravdy je tedy zásadní. Pokud doba postfaktická má tendenci pravdu jakkoli nahrazovat, měli bychom na to být připraveni.

Co s Letnicemi?

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

Drazí čtenáři,

letošní svátek Letnic připadne na 23. května. Jelikož Apoštolská církev nepatří mezi tzv. liturgické církve, nemáme ani předepsán přesný způsob bohoslužeb a nejsme také povinováni zohlednit veškeré události křesťanské tradice. To nám na jednu stranu dává svobodu a spontánnost v našem duchovním životě, na druhou stranu však nesmíme zapomínat na důležité události dějin spásy. Letnice jsou jednou z nich. 

V hebrejské kultuře se jednalo o svátek žní. Slavil se padesát dní po Velikonocích, proto šlo o pohyblivý svátek. Byl jedním ze tří nejdůležitějších izraelských svátků, během kterých se každý Izraelec mužského pohlaví musel ukázat před Hospodinem v Jeruzalémě. To vysvětluje, proč se o Letnicích, které jsou popsány ve Skutcích 2, sešlo v hlavním městě tolik lidí.

Jelikož se novozákonní události naplňovaly ve schématu starozákonních svátků, byl Pán Ježíš ukřižován o Velikonocích a Duch svatý sestoupil o Letnicích. Kdybychom podrobně zkoumali všechny izraelské svátky, na každém bychom mohli nalézt nějaké aspekty Nové smlouvy. 

Křesťané tedy spojují Letnice se sesláním Ducha svatého. Spolu s Kristovým ukřižováním a vzkříšením jde o nejdůležitější události dějin spásy. Letnice ale nesmíme chápat odděleně od velikonočních událostí; jsou jejich zakončením a vyvrcholením. Seslání Ducha svatého na svět je důsledkem toho, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, vystoupil k Otci a posadil se po pravici jeho trůnu (byl oslaven). Přesto je Letnicím věnována řada samostatných starozákonních proroctví a předobrazů. Podívejme se alespoň na některé. 

Velikonoce v době covidové

Napsal(a) úterý, 09. srpen 2022 15.11

„Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.“(1K 5,8 ČEP)

Drazí čtenáři Života v Kristu,

letošní Velikonoce jsou již druhé v pořadí, kdy se církev nemůže scházet v normálním režimu. Zatímco důvodem zákazu scházení v minulosti byly politické režimy nepříznivě nakloněné křesťanství, v této době je nepřítelem virus. Nepatrná, pouhým okem neviditelná částečka, svou podstatou cosi na pomezí mezi živým a neživým. Virus a zhoubné ideologie však mají jedno společné: rychle se šíří, mění životy lidí, je obtížné proti nim bojovat. 

Současná doba, která vstoupila do druhého roku své existence, způsobila podstatnou změnu života celé společnosti. Běžný rytmus života všech lidí je totálně narušen, a to takovým způsobem, že mnozí tuto situaci přirovnávají, ať již právem, či neprávem, k nejhorší události lidstva od druhé světové války. Téměř nic nefunguje normálně, nemůžeme se normálně scházet, normálně cestovat, normálně pracovat, normálně nakupovat, děti nemohou normálně chodit do školy. Někteří na této době možná vydělají, ale většinové ztráty budou obrovské.

Jako křesťané jsme se naučili celkem dobře fungovat v on-line prostoru. Nedělní shromáždění, modlitební skupinky i různá pracovní setkání se ve většině sborů staly standardem. To je to pozitivní na celé věci, myslím totiž, že některé z našich aktivit mohou klidně zůstat on-line i po skončení krize. Ušetříme tak čas i peníze. 

Strana 1 z 12
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.