Zajímavé je zamyslet se nad samotným slovem „úzkost“. Souvisí se slovem „úzký“, což naznačuje stísněnost a omezení, které člověk při úzkosti pociťuje. Souvislost mezi pojmy „úzkost“ a „úzký“ není jen v češtině, obdobně je na tom němčina se svým angst či angličtina s anxiety. Obě slova souvisí s latinským angustus (úzký). Kořeny pak sahají až k indoevropskému anghu, což znamená „stísněnost“ nebo „útlak“. Podobnou souvislost nalezneme i v biblické hebrejštině.
Vysvětlení pojmu naznačuje, jak se člověk prožívající úzkost může cítit. Psychologové úzkost vymezují vůči strachu, obě emoce, byť jsou si v lecčems podobné, vykazují řadu odlišností. Například platí, že strach bývá zaměřen na konkrétní podnět, kdežto úzkost bývá neurčitá. Strach obvykle trvá krátce, úzkost může přetrvávat dlouhou dobu.
Setkat se můžeme rovněž s pojmem „existenciální úzkost“. Ta se pojí se smyslem života a svobodou spolu se zodpovědností, které k hledání smyslu patří. Touto otázkou se podrobně zabývali mnozí existenciální filozofové. Do této kategorie rovněž patří úzkost ze smrtelnosti, osamělosti či bezmocnosti. Opět zdůrazňuji, nemusí jít o nic mimořádného, takové stavy patří občas k životu (na internetu naleznete testy, které vám mohou pomoci zjistit, jak na tom jste a zda potřebujete odbornou pomoc).
Jedna ze současných forem úzkosti si vysloužila pojmenování „pustá neděle“ (dle V. Frankla Nedělní neuróza, pozn. aut). Jde o to, že člověk, který smysl svého života vidí v práci, přes týden má plný diář různých schůzek a aktivit, se najednou cítí vykořeněný a prožívá úzkost, když přijde neděle a on neví, co dělat. Lidé často neumí být sami se sebou, což může být zdrojem úzkostí.
Při čtení Bible zjistíme, že téma úzkosti jí není vzdálené. Setkáme se s ní hned na počátku stvoření, kdy Bůh říká ženě: „Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost.“ Jistě se to netýká jen ženy, ale celého lidstva. Známý český psychiatr Cyril Höschel zcela ve shodě s tímto veršem říká, že „celý život je boj s úzkostí“. Důležité je vědět, že úzkost nemusí být vždy patologickým jevem (pokud není příliš častá, silná nebo dlouhotrvající). Prostě čas od času k životu patří a je normální, pokud jí není příliš.
O úzkosti se na mnoha místech zmiňují i žalmisté. Například v Žalmu 25,17 se David modlí: „Soužení mého srdce se množí, vyveď mě z mých úzkostí!“ Na jiných místech je úzkost spojována s Božími soudy, v konkrétní podobě jde o různé formy pohrom, například války. Lukáš 21,25 dokonce hovoří o „úzkosti národů“ jako znamení poslední doby.
Téma úzkosti je i tématem pastoračním. Ježíš nás vybízí, abychom se „úzkostlivě nestarali, co budeme jíst, pít a čím se oblékat“. Jistě nejde o uzavřený seznam starostí vzbuzujících úzkost – spíše jde o příklady. Máme ve všem důvěřovat Otci v nebi. Na druhou stranu tomu ale můžeme rozumět tak, že pokušení podléhat úzkostným starostem bude tématem po celý náš život.
Zajímavým způsobem pracuje s tématem úzkosti apoštol Pavel: „Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech.“ (2K 6,4) Podobně píše i ve 2K 12,10: „Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista.“ Jinými slovy, úzkost k životu křesťanského služebníka patří. Nejde o to se jí vyhnout, ale naučit se ji snášet, pracovat s ní, dokonce doslova „mít v ní zálibu“. To si může dovolit napsat člověk, který ví, že je ovládán Kristem, a nikoli úzkostí.
Nyní je čas nastínit, jak nad úzkostí vítězit. Podívejme se za tím účelem na verše z listu Římanům 8,35–37: „Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené na porážku.‘ Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.“
Text naznačuje, že úzkosti, stejně jako jiné nepohodlné situace, vždy budou. Prostě tvoří součást našich životů a jako takové je musíme umět přijmout. Strategií není se jim za každou cenu vyhýbat, ale nedovolit, aby nás ovládaly. Nemáme pod kontrolou život do té míry, abychom se vyhnuli všemu negativnímu, ale můžeme stanovit svou reakci. A tou je, že nedovolíme, aby nás jakákoli úzkost či cokoli jiného odloučily od lásky Boží v Kristu Ježíši. Jak je to možné? Vysvětlení nalezneme ve verši 32: „On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“
Neexistuje žádná zkratka, jak si zajistit pohodlný život prostý jakéhokoli strachu a úzkosti. Existuje ale růst do křesťanské zralosti, během něhož poznáváme, co pro nás Bůh vykonal a kým jsme v něm. To je cesta, které učí Bible a po které bychom měli kráčet.
Martin Moldan, biskup