Mluvíme-li o potřebě ticha, nemáme na mysli jen útěk od akustických podnětů, byť toto je základ. Dnešní doba je charakteristická tím, že jsme zahlceni množstvím různých vlivů a podnětů, nejen zvukových. Neustálá dostupnost internetu s sebou nese informační přetížení. Sledujeme nejrůznější novinky, pohybujeme se na sociálních sítích, konzumujeme zábavná videa. I když to vypadá jako nenáročná zábava, pro psychiku a nervový systém jde o zátěž.

Pro tuto dobu je rovněž charakteristická vyšší míra stresu, která má své kořeny ve stále vyšších nárocích na jednotlivce. To se týká nejen dospělých, ale i dětí a mládeže. Škola, zaměstnání i rodina od nás vyžadují stále více. Pokud takový životní styl nevyvážíme dostatkem pohybu, zdravou stravou a odpočinkem, podepisuje se to na nás zdravotně i psychicky. Z toho důvodu se „ticho“ stává stále vyhledávanějším pojmem.

Moderní doba s sebou přinesla řadu nových stresorů, a tím i upřela na tuto oblast života větší pozornost. Ve skutečnosti, a tím se dostáváme k duchovním otázkám, bibličtí hrdinové odjakživa vyhledávali chvíle ticha, aby se mohli setkat s Bohem. Vzpomeňme třeba na Mojžíše, který strávil čtyřicet dní na hoře, aby od Hospodina přijal desky Zákona. Podívejme se na Ježíše, který časně ráno odcházel na pustá místa, aby se modlil. Bible je plná dalších příkladů.

Jistě, můžeme namítnout, že nejsme Mojžíš ani Ježíš a nečelíme takovým zásadním životním výzvám jako oni a ostatní bibličtí hrdinové. Ale obecný princip je jasný: Bůh k člověku obvykle mluví v tichu. Abychom zaslechli jeho hlas, musíme se často oddělit od všech rušivých vlivů a být s ním. Zdá se, že dnešní generace tuto zkušenost ztrácí. Je jednodušší vyhledávat konference s dobrou chválicí kapelou či navštěvovat sbor, kde mají skvělé uctívání, a potřeba Boží přítomnosti je vyřešena. Přesto si myslím, že osobní chvíle ticha bychom neměli jen tak pominout a vyměnit za nějakou dostupnější a časově nenáročnou náhradu.

Abychom důležitost ticha pochopili a ocenili, zkusme přemýšlet, jak ticho souvisí s charakterem. Nejde totiž jen o krátkodobé omezení rušivých podnětů, ale také o schopnost umět se ztišit a zachovat si toto ticho ve svém nitru i po návratu do přirozeného prostředí. Lidé, kteří vyhledávají a oceňují ticho, jsou charakterističtí vnitřní tichostí, která z nich vyzařuje. Ježíš je popisován jako „tichý a pokorný srdcem“. Vlastně už jedno ze starozákonních mesiášských proroctví začíná slovy: „Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici…“ (Mt 21,5)

Tichost se stala důležitým pojmem i ve vyučování novozákonních autorů. Pavel píše do Korintu: „Já, Pavel, vás napomínám tiše a mírně po způsobu Kristově…“ (1K 10,1) Ježíš se uměl nahněvat, křičet a být i „drsný“, ale přesto jeho znakem je spíše tichost než hněv. Po jeho vzoru si všechny následující generace křesťanů osvojovaly a vyhledávaly tichost jako jednu z důležitých ctností: Pavel píše, že máme všem lidem ukazovat tichost (Tt 3,2). Jakub zase píše o „moudré tichosti“ (Jk 3,13). Petr zdůrazňuje, že svědectví o své víře máme vydávat s „tichostí a bázní“ (1Pt 3,15–16). Tichý charakter souvisí s tím, jak jsme schopni trávit tiché chvíle se svým Pánem.

Zájem o ticho je v dnešní době na vzestupu. Nejen křesťané či jinak duchovně zaměření lidé, ale i podnikatelé, vrcholoví manažeři či jinak vytížení lidé vyhledávají ticho. Roste obliba krátkodobých pobytů v klášteře, lidé vyhledávají poutě (jako například do Santiaga de Compostela), doporučují se meditace, jóga a různá dechová cvičení.

Jako křesťané nemusíme vyhledávat nic nového – stačí znovuobjevit poklady křesťanské tradice. A chvíle ticha v odloučení k nim patří. Možná ne každý si bude moci dovolit vzdálit se od rodiny a být týden sám, ale můžeme uvažovat o méně náročných činnostech. Zvažujme například, jak odpočíváme. Co třeba místo televizního seriálu procházka lesem a modlitba. Co například půst od internetu a sociálních sítí?

V určitém věku si člověk rovněž uvědomí, že musí zvolnit své tempo. Už toho nezvládne tolik, a pokud nechce prožít vyhoření, je zapotřebí změnit životní styl. Největší poklad, který vlastníme, nespočívá v bankovním kontu, v tom, co máme, či v dosaženém vzdělání a titulech. Spočívá v tom, kým jsme jako lidé a co je v našich srdcích. Právě ztišení se může jevit jako ta správná cesta. Přesně to vyjádřil Pavel v listu do Kolosis: „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.“ (Ko 3,1–2)Pamatujme na to, že Bůh mluví nejčastěji v tichosti. Tím se vracíme k našemu úvodnímu verši: prorok Elijáš kráčel cestou trvající čtyřicet dní, aby se na hoře Oréb setkal s Bohem. Nenachází jej v hlasitých a spektakulárních projevech, jako byl vichr, zemětřesení či oheň, nýbrž v tichosti. Elijáše si představuji jako bouřliváka – musel to být tvrdý muž, aby byl schopen konfrontovat krále a Izrael s jejich hříchy. Měl za sebou nejen zkušenosti duchovní, ale inicioval i zabití několika stovek falešných proroků. Nyní získává nový pohled na Boha jako toho, který promlouvá tichým hlasem. Abychom byli schopni zachytit tento hlas i my, musíme se umět ztišit.

„Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: ‚V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.‘“ (Iz 30,15)

Martin Moldan, biskup