O duchovních darech

Rozhovor s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem

Proč je to dnes s duchovními dary v církvi tak nějak „nic-moc"?

Z jednoho prostého důvodu: církev se víc a více upíná na filosofii a vypíná život. Často uvádím jeden příměr: My lidé na podzim obdivujeme listnaté stromy, hlavně v horách, kdy listy tak krásně mění barvy. Ovšem je to jen z jednoho důvodu: že ten list umírá. Církev se těmto listům dnes v mnohém podobá. Dělá umění, má propracované chvály, propracovaná kázání, ale není v nich moc a nejsou tam vidět dary. Jednou jsem četl takovou parodii, kde autor psal: „Duchu svatý, my už máme naši teologii tak dobře propracovanou, na našich shromážděních nám perfektně všechno funguje, prosím tě, nepřekážej nám. Zůstaň si na stránkách Bible, tam ti bude dobře, a nám bez tebe bude taky dobře. Ty se neumíš chovat, stále se nám do toho nabouráváš, takže bude lepší, když uděláme tuto dohodu." Pokud chceme tuto dohodu brát vážně, pak se nesmíme divit, že nemáme moc.

Jak se projevovaly duchovní dary a Boží působení za dobu existence letniční církve v naší zemi (což je přibližně posledních sto let)?

Tato církev prakticky většinou vznikala díky darům Ducha svatého. Například sbor v Suché vznikl díky tomu, že matka třech nebo čtyřech dětí umírala na tuberkulózu. Sešla se rodina, která byla věřící, ale spíš jen na úrovni dodržování desatera, pouze její bratr byl skutečně znovuzrozený Boží služebník. Když se modlili, najednou zjistili, že je mrtvá. Začali křičet, ale on se modlil dál, až je překvapilo, že tam je ještě někdo, kdo se taky modlí. Když otevřeli oči, ta mrtvá seděla na posteli a chválila Pána. Na základě této události začal vznikat sbor, protože sousedé se to dozvěděli. Sousedé znali názor lékařů, věděli, že na souchotiny není pomoci. A kdyby ji nepřinutili, aby ještě ten den ležela, tak vstala, aby je obsloužila. Takže můžeme vidět dary uzdravování, i jiné, po celý čas. Mohu hovořit o proroctvích, viz třeba bombardování Třince, jsou to věci prokazatelné. Je to popsáno v knize Historie letničního hnutí. Takto mohu jít dále historií, až dojdu do naší doby. Čili dary uzdravování, proroctví a jiné byly naší součástí, a pokud dneska nejsou, tak je to problém dnešní doby.

Jaké kroky bychom měli podniknout k nápravě?

Vrátit se ke kořenům. Nedomnívat se, že to vyřešíme nějakou filosofií, ale začít hledat cestu jinou, cestu, kterou šli naši otcové, kterou šli apoštolové. Všímejme si, že Bůh vždy začínal svou práci s prostými lidmi, kteří byli ochotni přijmout jeho moc a jeho nadpřirozené konání, a vesměs to probuzení končí filosofií. Podtrhuji, že nejsem proti vzdělání. Jen volám po tom, abychom nebrali svým vzděláním do rukou Boží moc, moc Ducha svatého, ale poddejme naše vzdělání jeho moci, aby si jeho moc mohla naše vzdělání používat. To je právě ten velký problém, že lidé si myslí: „Já jsem pročetl, prostudoval, vystudoval, já mám nadhled, já si to rozsoudím." A jsou vedle, protože Boha nejde posuzovat lidsky.

Ptal se Pavel Slepička.