Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Historie, učitelka života (3. lekce)

Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde. Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí. Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu. Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového. Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi. Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom. Kazatel 1,1-11

Když jsem se v minulých dvou lekcích snažil odradit od přecenění vyučování a následně jsem ukázal na proměnu našeho života k obrazu Kristovu jako na hlavní úkol pro nás křesťany zde na zemi, stojí nyní otázka: Co dál? Osobně si myslím, že vše nejdůležitější již bylo řečeno. Přesto nás Písmo vyzývá, abychom vyučovali a učili se stále.

Po modlitbách a hledání jsem se rozhodl v tomto pásmu vyučování navázat stručným přehledem církevních dějin. Často jsou mi totiž kladeny otázky, na které by bylo zavádějící odpovídat jednou větou: "Proč je tolik denominací?" "Do které mám patřit?" "Mohu denominaci opustit a odejít do druhé?" atd. Na nekončící řadu dotazů jsem většinou dával odpovědi až v hodinovém výkladu, který většinou zabíhal do církevní historie. Pokusme se společně nalézt určitý rámec poznatků, který by nám umožnil tyto otázky alespoň zčásti zodpovědět již předem.

Proč by nám měly být vodítkem právě církevní dějiny? Vždyť v jednom ze starších čísel časopisu Život v Kristu byl článek od Aleše France "Sola scriptura - pouze Písmo". Ano, ale právě toto Písmo bylo již v předchozích tisíciletích nespočetněkrát rozebíráno, vyzdvihováno či zlehčováno a dějiny církve jsou toho názorným dokladem. Ze všech výdobytků i omylů minulých generací se můžeme poučit, těžit z nich a ušetřit si mnohá zdržení, omyly a pády. Právě církevní dějiny jsou názornou ilustrací Pavlovy výzvy "Všeho zkusme, dobrého se podržme." Ano, v řadě podstatných závěrů učiněných z Písma se křesťanské církve shodují, v jiných, také podstatných, se naopak rozcházejí. Kde je pravda? Kterou cestou se dát? Zde je nám historie velmi dobrou pomocnicí - ukazuje nám ovoce mnoha těchto cest a to mnohokrát nejen v rozpětí desetiletí, ale staletí či tisíciletí. Vzácná zkušenost - ovšem jen pro toho, kdo je ochotný se učit. Buďme ochotní!

V souvislosti s touto výzvou mne napadají dva citáty - dovolte mi se s nimi podělit. Sir Isaac Newton řekl: "Viděl jsem dál než ostatní, protože jsem stál na ramenou obrů." Tento křesťan a geniální přírodovědec si uvědomoval, že jeho pronikavé úspěchy na poli fyziky, matematiky, astronomie stojí na prošlapané cestě, kterou šli jeho předchůdci.

Na straně druhé Zdeněk Jirotka ve svém humoristickém románu "Saturnin" podává obraz svého strýce, kterým nám ukazuje na protipól Newtonova přístupu: "Názor tety, že strýc byl vědeckým pracovníkem, také není možno úplně vyvrátit. V určitém smyslu slova byl člověkem, který objevil celou řadu chemických pouček a pravidel nejrůznějšího druhu. Všechna tato pravidla už před ním objevili jiní, ale strýc o tom nic nevěděl, a nelze proto jeho zásluhy přehlížet.... A strýček opravdu na leccos přišel. Tak například zjistil při pokusu, který měl velmi vzrušující průběh, že lít vodu do kyseliny je hloupost, a vůbec mu nevadilo, že tento poznatek, korektněji vyjádřený, mohl získat z učebnice chemie pro nižší třídy škol středních, aniž by si byl při tom popálil prsty a zánovní vestu."

Ale nyní již vážně - neudivovalo vás někdy, jak málo jsou lidé ochotni se učit z historie? 70! let bylo potřeba, aby se někteří lidé vzdali přesvědčení, že komunismus je ta pravá ideologie, která spasí svět. Kolik milionů mrtvých a kolik utrpení toto poznání stálo. A navzdory tomu máme u nás i ve světě komunistické strany, které stále věří, že by to "nějak šlo". Třeba jen trošku jinak... Jak tragické!

I někteří křesťané jsou přesvědčeni, že toto či ono je tou pravou cestou, tím správným pochopením Písma pro praxi našich životů. Často ale vůbec nevědí, že touto cestou před nimi již šli jiní a dílem uspěli či naopak ztroskotali. Stačí si otevřít církevní dějiny a ušetříme často léta či desetiletí marného hledání a ztráty s ním spojené. Proto jsem uvedl na začátku lekce citát z knihy Kazatele, kde se v 10. verši říká: "Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi."

Dosti teorie, pojďme k věci.

V prvé řadě mi nezbývá, nežli opět odkázat na již citovaný článek Aleše France - ano - Pouze Písmo! Pokud se ohlédneme za historií protestantských a posléze letničních církví, je zcela zřejmá jedna věc: nakolik se tyto církve kdy přimykaly k Písmu jako normě svého života, natolik byly světlem tomuto světu. A naopak...

Je třeba toto stále zdůrazňovat? Není to již "omletá písnička"? Nechceme raději "jít dál"?

Samotná Bible nám dává odpověď: Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá, a dá ti veliká a dobrá města, která jsi nestavěl, domy plné všeho dobrého, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivoví, které jsi nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se, pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, při jeho jménu přísahat. Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev těch národů, které jsou kolem vás, neboť uprostřed tebe je Bůh žárlivě milující, Hospodin, tvůj Bůh. Ať Hospodin, tvůj Bůh, nevzplane proti tobě hněvem a nevyhladí tě z povrchu země. Dt 6,4-15

O autoritě Písma vypovídá ono samo: Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. 2Tm 3,16-17

Chci znovu zdůraznit jednu věc: Mnozí vykladači Písma jej dílem úspěšně zlehčují tvrzením, že celá řada míst je historickou zkušeností, která byla aktuální pro církev před tisíci lety, ale dnes již jsme dál... Tak byl smeten v některých církvích ze stolu křest Duchem svatým a jeho dary, protože "kdysi sloužily rozšíření církve, ale nyní již nejsou potřeba". Tak mnohé církve odkázaly apoštolský úřad do historie, protože "se vztahoval jen na Ježíšových dvanáct" atd.

Chci-li popřít či zlehčit Písmo, není to pro inteligentního a výmluvného člověka problém. Ale ovoce historie tyto mluvky protříbila a obhájila ty, kteří praktikovali Písmo věrně v celém rozsahu. Přijali model v něm popsané prvotní církve za vzor a ne jako historickou, již dávno překonanou zajímavost.Od tohoto pohledu - víry v duchovní, textovou i historickou autentičnost Písma - se budou odvíjet další lekce tohoto pásma vyučování.

Aleš Navrátil

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.