Historie, učitelka života (6. lekce)

V minulé lekci jsem slíbil, že budu pokračovat dějinami letničního hnutí. Protože jak světové, tak české dějiny letničních již na stránkách našeho časopisu vylíčil bratr biskup (1997/3), odkazuji vás tímto na toto starší číslo. Sám bych chtěl pouze poukázat na několik důležitých skutečností:

Teologie a praxe letničních církví navazuje na několik století vývoje křesťanských církví počínaje reformací. Všechny zisky plynoucí z návratu k Písmu dnes nalézáme v letničním hnutí. Počínaje ospravedlněním z víry a konče křtem ve vodě ponořením těch, kteří uvěřili. Jestliže máme jako příslušníci tohoto hnutí být na co hrdí, pak tedy v první řadě na ty, kteří nám prošlapali cestu. Na ty, kteří bojovali a mnozí umírali, abychom dnes mohli vstupovat na jimi dobytá území. Je smutné, když to činíme se samozřejmostí a bez pocitu vděčnosti k těm, kteří nás předešli.

Letniční se stali v tomto století prvními nositeli křtu Duchem svatým a darů Ducha - charismat. I v tomto bodě stojí v proudu historie, nejsou ani první, ani poslední. V průběhu historie se stále objevovali jednotlivci i hnutí, kteří prožívali křest Duchem a skrze něž se projevovala charismata. Jmenujme si některé z nich:

Bernard z Clairwaux (1090 - 1153) - Francie (cisterciák)

František. z Assisi - 1220 (1182 - 1226) - Itálie (františkán)

Valdenští - 12. stol. (Petr Valdes, lyonský kupec)

John Wesley (1703 - 1791) - Velká Británie

Charles Finney (1792 - 1875) - USA

Dwight L. Moody (1837 - 1899) - USA

Dr. R. A. Torrey (začátek působení 1902) - USA

Probuzení ve Walesu (1904) - Evan Roberts

Topeka, Kansas,USA (1900) - Charles Fox Parham (1873 - 1929)

Los Angeles, Azusa Street (1906) - William James Seymour

A ti poslední? Zajisté charismatické hnutí, které se rozvíjí zhruba od šedesátých let až po dnešní den. Neváže se organizačně na klasické letniční hnutí, je ještě více nesourodé a roztříštěné. Proto je také ve větší míře ohrožováno herezemi. Na druhé straně se stalo výzvou pro mnohé zkostnatělé letniční sbory i církve, které si musely uvědomit, že nejsou tečkou křesťanského historického vývoje.

Právě proto, že mnohé letniční sbory ve svém vývoji začaly stagnovat, soustředily se na teologické malichernosti místo na evangelizaci a následný zdravý růst, došli někteří k názoru, že letniční hnutí je mrtvé. Opak je pravdou. Tito "mrtví letniční" jsou i v dnešní době v průměru nejrychleji rostoucími církvemi, v jejich řadách jsou nejpočetnější sbory na světě. Většina probuzení, které dnes hýbe světem, vychází z tohoto hnutí.

S vědomím těchto skutečností neztrácejme ze zřetele nic z toho, co bylo řečeno výše a zůstávejme pokorní před Bohem i lidmi, protože "pyšným se Bůh protiví, ale pokorným dává milost."

Aleš Navrátil