Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Učení (1. lekce)

Motto: Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde. 1K 13,8

Úvod do lekce chci začít výše uvedeným mottem. Ekumenický překlad se svojí mírnější formulací "poznání - to bude překonáno" se jeví osamocen. Překlad KMS i NIV se shodují s použitým kralickým. Jestliže "učení v nic přijde" či současným jazykem řečeno "pomine", proč se dále učit, proč navazovat na "První kroky" druhými? Na jedné straně tu je zcela praktická potřeba: Poté, co zvládneme "První kroky", jsme schopni vyučovat základům křesťanství ať již lidi čerstvě obrácené či přicházející z jiného společenství, kterým chceme předat zdravé teologické základy. Kromě toho se však setkáváme s lidmi, kteří mají hlubší dotazy. Chtějí nejen vědět, že mají patřit do církve, která praktikuje celé Boží slovo, ale zajímá je konkrétně, jak vznikly letniční církve, proč je na světě celé spektrum církví atd. Měli bychom být schopni jim fundovaně odpovědět, jinak půjdou odpovědi hledat jinde. Nevíme, zda potom budou tyto odpovědi správné.

Druhý důvod nám dává samo Boží slovo, ve kterém je příkaz vyučovat a učení přijímat jasně zakotven... Abychom jej správně a plně pochopili, měli bychom v první řadě chápat, co je to "učení". K čemu je užitečné a k čemu ne. Zkusme hledat společně.

Učení apoštolů

Písmo nám ukazuje, že tu existuje "učení apoštolů", které je jasně oddělené od určité životní praxe prvotní církve (Sk 2,42). Společenství, Večeře Páně a společné modlitby jsou v každém případě jmenovány zvlášť. Stojí zato si povšimnout, že toto učení koncipují apoštolé, dále je již mohou předávat další členové církve, kteří již nemusí stát v apoštolském úřadě (např. učitelé, pastýři). Toto je důležité dnes, kdy řada křesťanů vytváří různá učení ale nejsou k tomu Bohem povoláni.

Kdo učení schvaluje?

Závažné body tohoto učení nekoncipuje ani jeden apoštol, ani tým apoštolů. Jeho schvalování se děje na širší bázi. Viz "1. Jeruzalémský koncil" (Sk 15. kapitola). Zde byli účastni nejen apoštolé, ale i starší sborů.

Základ životní praxe křesťana

V "Prvních krocích" vyučujeme, že základem života křesťana jsou čtyři věci: učení apoštolů, obecenství, Večeře Páně a společné modlitby. (Sk 2,42) To znamená, že učení tvoří jen jednu čtvrtinu této praxe! Představme si tyto čtyři věci jako čtyři nohy židle. Pokud jedna noha chybí, dojde k pádu. Ani jedna z těchto věcí tedy nemůže být v našem životě opomenuta. Na druhé straně je sporné, která je nejdůležitější, která méně atd. Nezbytná je pro nás každá! Často je učení přeceňováno a ostatní tři věci podceňovány. Někdy téměř ve sboru chybí! A přitom máme zkušenost, že sbor, ve kterém se nepěstuje společenství, se může jednoduše rozpadnout. Stejně tak manželství, kde scházejí společné modlitby.

Závěr: Učení v žádném případě nemůžeme přeceňovat. Má své pevné místo v životě křesťana ale nelze ho nadřazovat další důležité praxi.

Význam učení v našem životě

Ve 2P 1,5 jsme vyzýváni, abychom k víře připojili...poznání a k němu nakonec lásku. Vidíme tu "poznání" jmenováno kdesi na počátku řady věcí, z nichž zdá se "víra" stojí na nejnižším stupni žebříčku, "láska" na nejvyšším. Nemůžeme z jednoho verše vytvářet doktrínu, spíše nám vhodně doplňuje motto lekce, opět ukazuje, že učení nestojí na prvním místě důležitosti v našem životě.

"Nové učení"?

Nejváženější a nejvlivnější křesťanští vůdcové nevytvářejí nikdy nějaké "nové učení". Pokud ano, činí z toho dříve či později pokání. Pouze formulují "učení staré" - Bibli novým a svěžím způsobem.

Hráz falešným učením

Historie křesťanství můžeme z jednoho úhlu pohledu vidět jako nekonečný zápas čistého biblického učení s falešnými učiteli a jejich doktrínami. Dozvíme se o tom více v kapitole "Dějiny křesťanství". Zde můžeme jen odkázat na apoštola Petra - 2P 2,1.

Příklady učedníků

V 17. kapitole Matoušova evangelia čteme o proměnění Pána Ježíše na hoře, při kterém se setkal s Mojžíšem a Eliášem. Domnívám se, že nám jejich zjevení se v tomto okamžiku demonstruje kromě jiného jejich význam a velikost. O Mojžíšovi nám 5M 34,10 říká, že "Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš...". Na druhé straně Ježíš byl mnohými za svého života pokládán za Eliáše. (Mt 16,14)

Oba zmínění velcí mužové Starého zákona měli svého učedníky. Tito učedníci nesli ve svých životech pečeť svých učitelů. Byli to Jozue a Elíša. Jakým způsobem byli vyučeni? Nikde nečteme o soustředěném memorování předávaných znalostí. Spíše z líčení Bible vystupuje do popředí neokázalá běžná služba vykonávaná s trpělivostí a věrností: 2M 33,11; 2Kr 3,11

Nejpodrobněji máme popsánu výuku Ježíšových učedníků. I v jejich případě tvořila "teorie" jen část učebního procesu. Nedílnou součástí byla běžná služba.

Význam čistoty učení i praxe

Někdy se divíme, jak mohou mít někteří křesťané zakryté oči, že nechápou jasné pravdy Písma. K této otázce mi byla připomenuta příhoda z knihy "Poklady pod sněhem". Vnučka říká babičce, že přijme Ježíše do svého života, až vyčistí své srdce. Moudrá babička se jí otáže: "Představ si, že přijdeš k zabedněnému domu se zavřenými okenicemi, kde léta nikdo nebydlel a chceš jej uklidit. Co uděláš?" "Otevřu okenice a dám se do úklidu", odpovídá vnučka. "Tak je to s tvým srdcem", pokračuje babička. "Nemůžeš v něm uklidit, dokud nepustíš světlo - Ježíše - dovnitř."

K tomuto příběhu jsem dostal ilustraci: Naše srdce je jako vnitřek zmíněného domu. Jsou-li skla oken dokonale čistá, proniká dovnitř dostatek světla a předměty uvnitř vrhají ostré stíny. Vše je jasně rozlišitelné. Jakmile jsou okna špinavá, světla ubývá a stíny jsou měkčí. Již nerozeznáváme přesně. Tak to vypadá v srdci člověka, který nechal svůj život, své poznání pošpinit. Není již schopen rozlišovat přesně co je biblické a co ne. (viz také Žd 5,14: Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.)

Proto je tak důležité přijímat čisté učení a žít čistý život! V opačném případě nám ani nejlepší učení nic nepomůže. Nejsme schopni jej docenit, aplikovat ani odlišit od učení falešného.

Aleš Navrátil

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.