Chceme poznávat Boží vůli?

Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. (Mt 7,21)

Snad mi dáte za pravdu když řeknu, že asi každý křesťan by chtěl znát Boží vůli ve svém životě. Není na tom nic špatného, neboť k tomuto postoji nás Písmo vybízí. Z úvodního verše lze jednoduše rozeznat, že v Božích očích je činění Boží vůle důležité. Určuje totiž, kdo bude mít účast na nebeském království. Abychom mohli činit vůli našeho nebeského Otce, musíme ji poznat.

Co však pro poznání Boží vůle činíme? Zůstáváme jen u touhy chtít znát anebo aktivně spolupracujeme s Bohem na poznání jeho vůle? Jednáme moudře v této oblasti? Přemýšlejme spolu, která témata jsou dnes v církvi tolik populární. Nebudu se je snažit vyjmenovat, neboť sám uznávám, že jsou mnohá potřebná a důležitá. Svým pohledem však docházím k závěru, že mi nějak schází vyučování, konference a knihy o hledání Boží vůle. V našem sboru se tomuto tématu také moc často z kazatelny nevěnujeme, ale věřím, že je předmětem mnohých rozhovorů a pastorační péče.

Může se zdát, že jsme trochu staromódní a neumíme držet krok s novými trendy a důrazy. Při svém zamyšlení nad ovocem, které přináší tyto reformační (podle mě spíše deformační) trendy, se mi tlačí slzy do očí. Vyučuje se nové poznání a výsledkem jsou křesťané, kteří jsou ještě více zahledění do sebe. Poznat Boží vůli se jim nějak nedaří. Došlo to už tak daleko, že se učí lásce k sobě samým. Matouš 22,39: Miluj svého bližního jako sám sebe. Údajně, abychom mohli milovat bližního, je potřeba se nejprve naučit milovat sám sebe. Jak smutné. Ve své pastorační praxi jsem se setkal s lidmi, kteří byli nespokojeni se svými schopnostmi, vzhledem, inteligencí, obvodem pasu, majetkem, šedinami atd., ale věřte nebo ne, všichni se měli rádi. Vždyť ochota hovořit o svém problému s druhými ukazuje na touhu zmenšit anebo vyřešit svůj problém. Proč to lidé dělají? Někdy také proto, aby se mohli mít ještě více rádi. Efezským 5,29: Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Učit lidi lásce k sobě, je egoismus jak vyšitý. Učit se lásce k bližnímu je těžší a nejde to snadno. Pavel se svým egoismem jednal hodně nezvykle. Galatským 2,20: ...nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Poznání Boží vůle nepřichází po několika modlitbách ani po rozhovoru s pastorem. Potřebujeme píli v procesu hledání. Má to co do činění s celoživotním úsilím. Je potřebné hledat v Písmu, rozvíjet svůj osobní vztah s Bohem, dovolit zkušeným Božím služebníkům, aby nám pomohli, modlit se a také se podívat na vlastní obdarování, která nám mnohé napoví. Podívejme se na tento verš: Efezským 2,10: Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Snažím se číst Písmo s otevřenýma očima a zde se dovídám, že jsme určeni k uskutečňování Bohem připravených skutků. Je to výsada, ale na druhé straně zodpovědnost. Pro někoho to může být velmi viditelná služba, jakou je například služba evangelisty, pastora, proroka a jiné. Pro většinu to však bude služba, kde prokáží věrnost v malých věcech, duchovní zralost, budou dobrými manžely, manželkami, otci, matkami, kteří se živí poctivou prací. Položme si někdy otázku, zda chodíme v těchto Bohem připravených skutcích. Modleme se jako David. Žalm 25,4-5: Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.

Milí bratři, milé sestry, nevzdávejme se v těžkých časech. Také ti, kteří žijí podle Boží vůle, procházejí útoky a mají někdy pochybnosti, zda jsou opravdu na místě, kde je Pán chce mít. Židům 10,36: Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.

Přeji mnoho úspěchů na cestě poznávání Boží vůle a chození v ní.

Lumír Folvarčný,

pastor AC Karviná