Cíl

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. (Mt 11,29-30)

Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Žd 13,7-8)

Pokoj tobě, drahý čtenáři. Vítám tě při otevírání říjnového čísla našeho časopisu „Život v Kristu". Je mou touhou, aby ti Hospodin zástupů dal vnímavou mysl, abys mohl při čtení tohoto časopisu přijmout požehnání, které ti spolu s celou redakcí chceme předat.

Pojďme se, stejně jako naše děti ve škole, učit v Boží škole. Měli bychom se soustředit na to, co se v této škole budeme učit, co budeme probírat a z čeho vycházet.

Dnešní doba způsobila, že jsme trochu nemocní. Nemocí nás všech však není žádná choroba se složitým latinským názvem. Tato nemoc se dá vyjádřit pouhými dvěma slovy: Nemám čas.

Když jsem začal psát tento článek, potřeboval jsem najít dva verše, které jsou v úvodu. V minulosti bych vzal těžkou knihu jménem konkordance, pracně listoval, hledal, neboť nevím přesně, kde potřebné slovo je. Teď jsem jen zmáčknul několik kláves a počítačový program mi okamžitě ukázal, kde hledané slovo najdu. Šlo to tak daleko, že mi potřebný výraz ukázal hned v několika překladech najednou, velmi rychle a poměrně snadno. Mohu uvést mnoho dalších příkladů. Snad právě proto, že mnoho věcí můžeme získat tak rychle a snadno, chceme, aby se všechno dělo stále rychleji a rychleji, a proto ustavičně nemáme čas. Když se však podíváme na lidský život, který stvořil náš Pán, vidíme, že tam neurychlíme nic. Žena počne a na děťátko musíme počkat devět měsíců. Budeme-li hodně spěchat, je ovšem možné porod urychlit, technicky to dneska jde, ale jaký bude výsledek? Nedonošené dítě, inkubátor a nebo také mrtvé dítě. Znovu bych mohl dát mnoho příkladů, že všemu, co Bůh udělal, dal také časový rozměr. Každou jeho věc můžeš urychlit, ale i s důsledky, které v těchto případech budou vždy negativní.

Všimněme si prvního verše, který jsem dal do úvodu. Pán Ježíš nám ukazuje velmi závažný princip funkční v Boží škole.

Za prvé - Vezměte na sebe mé jho. Co všechno je obsaženo v té kratičké větě? Vezměte - všimni si, že tam není „přijměte", jinými slovy „nechejte na sebe složit". Ty sám vezmi to jho s láskou, s radostí, ne s naříkáním a pláčem, ne s reptáním, protože v takovém případě bude velice těžké. Když ho bereš s láskou, tvůj postoj je úplně jiný.

Už jsem se v tomto úvodníku zmínil o rodičovství, uvedu proto jeden příklad z této oblasti. Těhotenství, porod i péče o děti objektivně přinášejí matkám hodně obtížných i bolestivých zážitků, obav i bezesných nocí. Každá máma, mám na mysli dobrá máma, vám však potvrdí, že stačí úsměv, přitulení, neuměle namalované srdíčko nebo kytička a nepříjemné chvilky se stávají minulostí, ba často dokonce humornou vzpomínkou. A důvod? Mateřská láska.

A za druhé, náš Pán říká: učte se ode mne. Podívejme se na naše dnešní okolí, co a od koho se lidé učí, kdo je jejich vzorem. Vstup do pokoje svých dětí a podívej se, co mají vylepené na zdi. Kdo je vlastně jejich vzorem? Jsou to herci, sportovci, nebo snad zpěváci? Kdo ovlivňuje jejich život? Ale nejde jen o mládež. Podívejme se na to, kdo ovlivňuje život střední generace - úspěšní podnikatelé, politici nebo jiné vzory, které nám předkládá televize. A co ovlivňuje starou generaci? Vzpomínky na minulost, hořkost a neodpuštění v srdci, pláč nad zničeným životem a rozbitými plány života?

Pán Ježíš nám dává jasný příklad. Bude-li On vzorem, budeme-li se učit od něj, zachováme si mládí v čistotě, vstoupíme do života s Božím požehnáním, chráněni Boží mocí před nástrahami hříchu a pekla. Budeme-li se ve středním věku učit od něj, naučí nás správnému pořadí hodnot pro život, naučí nás žít skutečně naplněný život v souladu s Boží vůlí. Když se od něj budeme učit ve stáří, bude nám znovu a znovu připomínat slova apoštola Pavla: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou (F 3,13).

Často ve svých kázáních cituji píseň: „My jdeme k domovu, v náruč Otcovu, na rtech píseň, mizí tíseň". Mnozí z vás ji jistě znají. Budeme-li se učit od našeho drahého Spasitele, poznáme a pochopíme, že nejsou důležité okolnosti, ale cíl. Proč bychom měli být v popelu minulých událostí, když můžeme hořet novou nadějí? Proč bychom se měli utápět ve vzpomínkách na své minulé hříchy, když můžeme s otevřeným srdcem přijít ke svému nebeskému Otci a přijmout odpuštění?

Učme se od Pána Ježíše, neboť i když to neměl lehké, přesto vítězně došel. Možná si i ty při čtení tohoto úvodníku myslíš, jak právě ty to máš těžké, ale uvědom si, že On to měl všestranně těžké. Uč se od něj.

A za třetí: jsem tichý a pokorného srdce. Vše, co náš drahý Pán prožíval, čím procházel, bylo v duchu těchto slov. Vzal z Otcovy ruky dobrovolně jeho vůli, aby se vzdal svého božství. Přišel na tuto zem, žil tady jako člověk, ovšem na rozdíl od nás bez hříchu, a pak vzal na sebe náš hřích a přijal z Boží ruky také trest za něj, a to vše tiše a s pokorou. Možná mi řekneš, že to nedokážeš. Možná ne hned, ale Pán Ježíš říká: uč se to, uč se to ode mne. Na rozdíl od jiných různých učitelů a vzorů, on naše jho a břemeno chce nést spolu s námi. On nám chce dát sílu k tomu, abychom se i my naučili plnit jeho vůli.

Chci se ještě letmo dotknout druhého verše, který si můžete přečíst v úvodu. V tomto verši nám Písmo ukazuje, že máme mít na paměti, jak došli ti, kteří nás vedli a učili. To je velký problém dnešních dnů. Nás spíš zajímá dnešek, ne to, jak ten člověk došel, nakolik je vzorem v tom, co říká a učí. A znovu uvedu jeden příklad. Četl jsem životní příběh jednoho bratra, kterému se dostala do rukou kniha o modlitbě. Byl jí velmi povzbuzen a s ohromnou touhou se modlil, aby se mohl setkat s autorem té knihy. Konečně se mu to jednou na letišti povedlo. Ve své knize psal: „Já ho tak vítal a objímal, sděloval jsem mu, jak mne ta kniha povzbudila, a chtěl jsem vědět něco víc o jeho modlitebním životě, o kterém psal v této knize. Bylo pro mne strašné zjištění, když mi ten bratr řekl: „Drahý bratře, to, co jsem o modlitbě napsal, já nežiji, jenom jsem napsal svou představu, jak by to mělo být."

Kolik i my máme kolem sebe různých svědectví, jak „by to mělo být". Sleduj televizní filmy a dozvíš se, jak by měl vypadat život. Čti křesťanskou i nekřesťanskou literaturu a dozvíš se, jak by to mělo být. Zjistíš však, že to nefunguje. Proč? Protože to není prožité, prověřené a potvrzené vlastní zkušeností.

Proto vezmi vážně radu Boží školy: dávej pozor, od koho se učíš, a pak nebudeš zklamán. Bude-li tvým vzorem někdo, kdo ve víře vítězně došel, protože Bůh byl s ním, následuj ho a Bůh, který byl s ním, bude i s tebou. A stejně, jako došel On, dojdeš i ty vítězně k cíli.

Pán ti bohatě žehnej.

Tvůj bratr

Rudolf Bubik,

biskup Apoštolské církve