Jdi až za Jordán

„...dokud Hospodin nepřivede do odpočinutí vaše bratry jako vás. Až i oni obsadí zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh, vrátíte se do své země a obsadíte ji; tu vám dal Mojžíš, služebník Hospodinův, v Zajordání na východě." (Joz 1,15)

Rúbenovci a Gádovci měli převeliké množství stád. Když spatřili jaezerskou a gileádskou zemi, shledali, že to je vhodné místo pro stáda. Gádovci a Rúbenovci tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a předákům pospolitosti: „Atarót, Díbón, Jaezer, Nimra, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón, země, kterou Hospodin před izraelskou pospolitostí porazil, je zemí vhodnou pro stáda. A tvoji služebníci mají stáda." A dodali: „Jestliže jsme u tebe nalezli přízeň, nechť je tvým služebníkům přidělena do vlastnictví tato země. Nevoď nás přes Jordán." (Nu 32,1-5)

Dál sestoupí hranice k Jordánu a bude vybíhat k Solnému moři. To bude vaše země, vymezená hranicemi kolem dokola. (Nu 34,12)

Pokoj tobě, drahý čtenáři. Nechť ti Hospodin zástupů dá svůj pokoj při četbě tohoto úvodníku.

Měsíc červen není jen údobí, kdy začíná dozrávat první ovoce. Nezapomenu, jak jsme se jako děti těšili na první třešně májovky. Začínají se objevovat jahody a podobné ovoce, blíží se konec školního roku se závěrečnými zkouškami, pro některé rovněž s přijímacími na další školu. Rád bych však připomenul, že bychom se měli častěji zamýšlet nad tím, že prakticky celý život jsme v Boží škole a v průběhu celého života musíme rozvažovat, co bude dál.

Do úvodu jsem dal verše, nad kterými jsem se v souvislosti nad jedním kázáním musel hodně zamýšlet. Tyto verše mě velmi oslovily. Popisují celkem běžnou událost v životě Izraele. Tedy událost, která vypadala běžně jen do chvíle, než jsem si uvědomil dvě věci, které někdy podceňujeme.

Tyto dvě věci bych chtěl charakterizovat skutečným příběhem jedné sestry, o které nevím, zda ještě žije. Setkala se s ní bývalá studentka naší biblické školy Marcela Pochmanová, která se připravovala na misii, a proto studovala na finské misijní škole. Právě tam měla možnost vyslechnout svědectví této sestry, v té době již stařenky. Sestra vyprávěla, že jako děvčátko byla na jednom mládežnickém táboře dotčena Duchem svatým a slíbila: „Pane, celý můj život ti bude patřit. Jsem ochotna žít jen pro tebe." Ovšem - v té době neměla chlapce. Pak přišel ten pravý. Všechno na něm bylo správné - výška, barva vlasů, inteligence, chování. Připravovala se tedy svatba. Když se před svatbou modlila, ptala se: „Bože, jak to vidíš ty?" Odpověď byla pro ni poměrně zarážející. Bůh jí řekl: „Vdáš-li se, já ti požehnám, ale nenaplníš moji vůli. Nevdáš-li se, já ti požehnám a mou vůli naplníš."

Všichni dobře víme, že v modlitbě Páně najdeme slova: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. (Mt 6,10 - kral.) Přiznejme si však, že my Češi, hlavně pocházíme-li z letničně-charismatických kruhů, však často těmito slovy myslíme: Buď vůle má jak na zemi, tak i v nebi.

Zmíněná sestřička po probojované, proplakané noci volala chlapci, že sňatek ruší, a odjela na misii do Afriky. Po letech pak vyprávěla novým připravujícím se misionářům: „Nikdy jsem nezažívala slast přivinout vlastní dítě k prsům, ale zato jsem k sobě přivinula tisíce černoušků a tisíce černoušků mi říkalo mámo."

Izrael měl od Boha daný slib. Už Abraham dostal zaslíbenu zemi. Byla potvrzena Izákovi, byla potvrzena Jákobovi, při sestupu do Egypta, Mojžíšovi na hoře Oreb. A teď se izraelský lid blíží k cíli. Blíží se Jordán. Ovšem také roste únava z cesty. A země, kterou lid prochází, je tak bohatá. Začala diskuse. Kde začala? V kterém stanu? Už se nedovíme, která žena řekla svému manželovi: „Už se mi nechce stále znovu a znovu stěhovat. Ráda bych si zařídila domek, ráda bych už měla něco z vlastního stromu a vlastní zahrádky. Podívej se, taťko, jaká je tu nádhera, jak by se tu páslo."

Rúbenovci a Gádovci viděli zemi, která se jim líbila, která byla vhodná pro jejich stáda. Už se tak nemuset stěhovat! Už nemuset stavět a bourat stany! Je jasné, že nemohou nechat bratry bez přispění, že bojovníci budou asi muset doprovodit ostatní lid. Ale kdyby mohli zůstat v zemi, která byla vhodná pro jejich stáda, mohli by mít už rodinu zabezpečenou, zázemí, klid. To by bylo ono.

Tak to vždycky začíná. Myšlenka, kterou nejdřív odvrhneme, se nám po čase začne líbit, pak o ní uvažujeme a nakonec... nakonec ji přijmeme.

Příslušníci dvou izraelských pokolení tedy přišli za Mojžíšem a předložili mu svou prosbu. Rádi by se usadili před Jordánem, vzdají se proto i svého dědictví v zemi zaslíbené. Jak se můžeme dočíst dále, Mojžíš vyhověl, ovšem s určitými podmínkami. Nevěřím, že by to Mojžíš udělal svévolně! Že by se neradil s Hospodinem. Nakolik jsem poznal svého drahého Pána a Spasitele, vím, že je Bůh velmi milosrdný. Mnohokrát mi dal najevo, jak mu vadí, když musí odmítnout naši prosbu. Vždyť On by nejraději naplnil každou naši žádost. Ovšem který prozíravý otec vyplní prosbu, která není rozumná, která ve svých důsledcích může vést až do záhuby? Proto nám Bůh s bolestí říká: „NE!"

Připomeňme si, kolik bylo reptání na poušti, kolikrát ho zarmucovali. Velmi ho to bolelo, ale vždy odpouštěl. A tady, kousek od cíle, znovu další svéhlavost. Země, která se lidem líbila, jim byla nad Boží zaslíbení.

Bůh určil jako hranici Izraele Jordán. Jím zaslíbená země byla za řekou, ne před ní. Bůh dovolil, aby se Rúbenovci a Gádovci usídlili před Jordánem, ale nebyla to země podle Boží vůle. Podívejme se do knihy Jozue: Vaše ženy, děti a stáda nechť zůstanou v zemi, kterou vám dal Mojžíš v Zajordání. Ale vy ostatní, udatní bohatýři, vojensky seřazeni přejdete před svými bratřími řeku a budete jim pomáhat, dokud Hospodin nepřivede do odpočinutí vaše bratry jako vás. Až i oni obsadí zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh, vrátíte se do své země a obsadíte ji; tu vám dal Mojžíš, služebník Hospodinův, v Zajordání na východě." (Joz 1,14-15). Opakovaně je zde zdůrazněno, že země před Jordánem nebyla určena pro izraelský lid. Jinak řečeno, zemi za Jordánem dal Bůh synům izraelským dle svého zaslíbení. A před Jordánem? Chtěli jste ji, Mojžíš vám ji tedy dal. Znovu se vrátím k dříve zmíněnému příběhu: „Vdáš-li se, požehnám ti, ale nenaplníš mou vůli."

Podíváme-li se na pozdější vývoj v této oblasti, bylo to vždy sporné území, kde měl Izrael vždy velké potíže a krize. Když budeme studovat 34. kapitolu knihy Numeri, zjistíme, že hranice Izraele měla jít až nahoru k Rible. Území Izraele mělo zahrnovat Sidón, Týr a další města, to znamená značnou část dnešního Libanónu a Sýrie. Dneska tam jsou problémy. Izrael se dostal jen po Dan, dále už ne, jako by jejich síly byly vyčerpané. Získali něco, co jim nepatřilo, ale nedobyli to, co Bůh jejich otcům zaslíbil.

Bůh dává veliká zaslíbení. Toto zaslíbení, Zajordání, měl ještě v rukou nepřítel a izraelský lid neměl uvést do této země Mojžíš, ale Jozue. Mojžíš - s ním už měli zkušenosti. Mojžíš, to byla zjevná Boží moc. Ale Jozue? Vyrůstal sice vedle Mojžíše, ale kdo věděl, jaký bude? Bude všechno zvládat? Bude Bůh s ním? Jozue nastoupil na místo Mojžíše a měl uvést lid do země plné nepřátel, ale zároveň do země, nad kterou bděl Hospodin.

Zamýšlejme se nad svým životem. I my jsme v Ježíši Kristu povoláni, abychom žili s Bohem, abychom každodenně prožívali obecenství s ním, abychom každý den mohli pod mocí Ducha svatého vítězit nad svými žádostmi, nad vlastním Já, abychom mohli být vítězi nad duchem tohoto světa, aby skutečně skrze náš život vyzařoval náš drahý Pán. Nám byla dána duchovní země zaslíbená, a proto nám patří všechna zaslíbení Starého i Nového zákona; nám patří, jak říká Petr, Duch svatý i jeho dary. Naším úkolem je prokázat tomuto světu, že Bůh je Bohem živým.

Proč nám schází tolik mužů, kteří by skutečně mohli stát jako hlava rodiny? Nejen rozhodovat, ale především nést zodpovědnost, uvádět rodinu do země zaslíbené. Proč máme tolik problémů ve sborech, proč nám schází tolik matek, které by dokázaly doma vytvářet rodinné teplo? Jsme unavení, stačí nám, co máme, a neuvědomujeme si, že jsme mimo stanovené území. Jsme v pohraničí, ale nedosáhli jsme toho, co nám Bůh chtěl dát.

Proto tě chci znovu povzbudit, nenechej se odradit, i když se ti zdá, že už ti to stačí. Ne! Jděme dál, abychom pro sebe, své rodiny, sbory a církev dobývali celou zaslíbenou zemi. K tomu vám přeji hojnost Boží moci, moudrosti a požehnání a mnohá vítězství do různých zkoušek. Bůh buď s vámi.

Váš bratr

Rudolf Bubik,

biskup Apoštolské církve