Muž povolaný, aby kázal o svatosti

V roce 1997 Sergio Scataglini prožil Boží navštívení, které navždy změnilo jeho život. Tato zkušenost také způsobila, že jeho služba nabyla mezinárodních rozměrů. On sám je přesvědčen, že bez svatosti nikdo, ani církev, neuvidí Pána, a dodává, že „svatost v církvi je to, co rozhodne o tom, zda evangelium zasáhne každý kout naší země."

Scataglini je mužem zcela vydaným Bohu. Narodil se v Buenos Aires v Argentině, vyrostl v církvi a mnoho let sloužil Bohu s velkým zápalem. Až jednoho dne Duch svatý jakoby žhavým železem poznamenal jeho srdce touhou po svatosti. Léta Sergio dostával prorocká slova, že si ho Bůh touží používat i v zahraničí. Všechna tato zaslíbení a mnohá proroctví se začala plnit od té doby, kdy byl pokřtěn ohněm. V době, kdy došlo v jeho životě k této proměně, byl Sergio pastorem církve, která se jmenuje „Puerta del cielo" (Nebeská brána) v La Platě v Argentině, kde s manželkou Katty a se svými třemi syny, Natanaelem, Jeremym a Micheášem, bydleli.

Manželé Scatagliniovi se poznali na Fullerově teologickém semináři v Pasadeně v Kalifornii ve Spojených státech, kde oba získali titul v oboru teologie. Po šesti letech se Sergio vzdal svého pastorství a byl vyslán jako pastýř-misionář, aby naplnil povolání kázat národům. I rodina se přestěhovala do Spojených států. Sergio cestoval po Spojených státech, Evropě, Latinské Americe i Dálném východě, aby další lidi vyprovokoval ke svatosti a totálnímu posvěcení. Je zakladatelem a prezidentem služby Scataglini ministries. Slouží také ve vedení nadace „Křesťanská iniciativa Argentiny", která má křesťanskou školu a dva dětské domovy pro opuštěné děti. Vede také program v rozhlase, který se jmenuje „Společně, aby svět uvěřil", který vysílá ve více než dvaceti zemích a na více než tisíci stanicích v Latinské Americe. Je autorem knihy „Oheň jeho svatosti", kterou vydalo nakladatelství Casa creación a která vyšla ve dvanácti jazycích. V září roku 2002 vyšla v angličtině a ve španělštině jeho druhá kniha „Dvanáct přestoupení". V následujícím rozhovoru nám Sergio otevírá své srdce.

Pán tě povolal, abys kázal o svatosti. Během let na toto téma kázali mnozí a ve většině případů církev cítila pouhé odsouzení. Ale to se u tebe neděje. Proč?

Obdržel jsem svatost jako dar, jako Boží objetí, a nyní kážu, že svatost je zázrak, který je třeba prožít. Kristus byl vzkříšen pro naše ospravedlnění, a to je první zázrak. Stejně jako jsme se nemohli spasit, také jsme nemohli sami sebe ospravedlnit. Spasení je skrze víru a posvěcení také skrze víru. Všechna sláva náleží Kristu. Svatost není souhrnem dobře míněných dobrých lidských skutků, ale je to Boží zásah do našeho srdce, které potřebuje očistit. Kážu o svatosti se zlomeným srdcem, protože kdyby nebylo Božího milosrdenství, sám bych byl svázaný hříchem. Sám jsem se neposvětil, On mě posvětil a jediné, co mi nyní zbývá, je žít v poslušnosti jako odpověď na to, co On udělal v mém životě. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; On se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu'. (1K 1,30-31)

Řekni nám něco o tom zážitku, který jsi měl s Bohem a který tě dovedl až na toto místo svatosti.

Byl to neuvěřitelný zážitek, který začal na den Letnic v roce 1997 a způsobil, že jsem se šest dnů třásl v Boží přítomnosti. První dva dny byla tato přítomnost laskavá a objímala mě, ale třetího dne se stala děsivou. Ukázala mi mé „křesťanské, náboženské, zbožné" hříchy, oblasti, kam hřích vstoupil velice potichu a které zůstaly tak, aniž by se vyřešily. A v ten den Bůh změnil mou mysl. Ukázal mi, že jsem se nechal oklamat překrouceným biblickým vyučováním, podle něhož je přijatelné mít ve svém životě nějaké malé procento hříchu. Zeptal jsem se ho, proč jsem si toho nevšiml už dříve, a On mi odpověděl: „Zrádné a převrácené je lidské srdce." Zhrozil jsem se. Tehdy mi jasně řekl: „98% svatosti nestačí." Pochopil jsem svou největší chybu. Nesnažil jsem se být jako Ježíš, snažil jsem se být dostatečně dobrý. On nás miluje, On nám žehná, a proto přichází, aby dělal v našich srdcích velké operace.

Mnozí čtenáři si mohou pomyslet, že je nemožné, aby byli v tomto světě stoprocentně svatí. Co bys jim odpověděl?

Souhlasím, i já říkám: Opravdu je to nemožné, potřebuji pomoc, potřebuji Boží zásah. Tam, uprostřed krize, zoufalství, kdy uznáme selhání své hříšné přirozenosti, se naše duše pozvedá a prosí Boha, aby nám dal svoji svatost. A když to udělá On, je to stoprocentní.

Jak si svatost uchovat?

Asi tak, jako udržujeme čisté svoje ruce - myjeme si je několikrát denně. Stejným způsobem si udržíme čistotu, kterou nám Bůh dává tím, že můžeme svou mysl obmývat každodenně vodou a krví. Voda je Boží slovo a krev je Kristus. Dalším praktickým příkladem je zahrada. Plevel roste stále, ale ten, kdo se o svoji zahradu stará každý týden, týden za týdnem plevel vytrhává. Jinými slovy, udržuje svoji zahradu v dobrém stavu, protože den co den sleduje a vytrhává, co tam nepatří. Náš život také potřebuje tuto péči, vytrhávat i s kořenem to, co se snaží vyrůst a není z Boha. Ale toto všechno začíná posvěcením, které přichází z nebe.

Jak jsi poznal, že Bůh chtěl tvoji službu přesunout do Spojených států?

Nebylo to snadné rozhodnutí, ale učinili jsme ho z poslušnosti, i když v tu dobu bylo skutečně těžké, aby to sbor pochopil. Navíc to bylo těžké i pro tým služebníků, který nás doprovázel v La Platě v Argentině. Ale Bůh se za nás postavil. Od té doby, co jsme se v roce 2000 přestěhovali, pokračuje naše služba také v La Platě skrze „Setkání proměny", kde se shromáždily tisíce věřících a sbor v La Platě přijímá požehnání. Pořád v těchto setkáváních pokračujeme. V listopadu 2001 jsme se poprvé v historii tohoto místního sboru setkali na fotbalovém stadionu. Před tímto setkáním jsme začali i s programem v rozhlase a nyní ten program zasíláme ve formě mikroprogramu dalším více než dvaceti zemím. Každý den se přidává nějaká nová rozhlasová stanice, která tento program přejímá. Poslušnost přináší požehnání. V době, kdy jsem činil toto rozhodnutí, mi Bůh položil na srdce potřebu spolupráce s církví ve Spojených státech, co se týče příprav terénu na probuzení. Vidím jen dvě možnosti - buď máme velké probuzení, nebo budeme mít velký propad. Probuzení mění historii národa, protože nefalšované probuzení zahrnuje duchovní obnovu Kristovy církve a také sociální reformu, která zasáhne všechny sociální, ekonomické a politické aspekty dané země. Její zákony a instituce jsou proměněny, jak se to stalo například v Anglii při Wesleyánském probuzení. To všechno zahrnuje také obrácení mnohých nevěřících.

Jaké jsou největší duchovní potřeby Spojených států?

Shrnu je do jedné, která zahrnuje všechny ostatní: spojit národ k modlitbě za probuzení - sílící hnutí věřících, kteří se vášnivě, toužebně modlí, aby na ně nedolehla Boží ruka, ale aby Bůh poslal probuzení. Podle mého názoru tato země není připravena, aby se sjednotila ve velkých evangelizačních projektech, ale můžeme se sjednotit na modlitbě jako výchozím bodu. Společná modlitba usnadní cestu ke sjednocené církvi.

Které jsou největší duchovní potřeby Latinské Ameriky?

Stejné jako v severní Americe, sjednocená modlitba za probuzení. V našich mikroprogramech v rozhlase prezentujeme poselství o svatosti a každý den povzbuzujeme posluchače, aby se přidali k modlitbám za své národy. Toto je jenom malinké zrnko písku ve srovnání s velkou potřebou, která existuje. Je potřeba pomazaných mužů a žen, kteří by zaplavili internet voláním po společné modlitbě. Je zapotřebí věřících, kteří by zaplavili umění a média, kteří budou volat křesťany a obyvatele vůbec, aby prosili Boha o milosrdenství, odpuštění a požehnání. Rychlý růst církve v některých částech Latinské Ameriky je jasným znamením, že Bůh jedná, ale růst sborů sám o sobě nezmění společnost, potřebujeme probuzení na národní úrovni. Společná modlitba dláždí cestu pro takové Boží navštívení.

Známe velké probuzení, které bylo vylito na Argentinu v osmdesátých letech. Nyní tato země prochází velmi těžkým obdobím. Co se stalo?

Neúplné probuzení může být velmi nebezpečné. V Argentině jsme možná přijali první část probuzení, ale nedopatřením jsme přeskočili tu druhou. Přijali jsme místní růst církve, ale už jsme nerozvinuli společnou strategii evangelizace a modlitby, abychom zasáhli města a celou zemi žhavým poselstvím, které nám Bůh předával. Stejně jako král Jóaš v 2Kr 13,10-25 měl pouze částečné vítězství, protože vystřelil šípy jen třikrát místo pětkrát nebo šestkrát. A tak my v Argentině jsme podle mého názoru zůstali dlužni odpověď tomuto velkému Božímu dílu. Spojili jsme se trochu, ale ne úplně, modlili jsme se, ale ne v úplné jednotě, snažili jsme se zasáhnout ztracené, ale nikdy jsme se nezkoordinovali na úrovni měst nebo národa. A tehdy ďábel přináší represi. Přichází na místo, které Bůh požehnal, a pokud ho nachází prázdné, přivede s sebou posilu, aby škodil ještě více než předtím (Lukáš 11,24-26).

Nicméně oheň, to Boží jednání, nebylo uhašeno. Učíme se a očekáváme na další Boží vanutí. V Argentině tisíce služebníků a služebnic dále přinášejí s velkým úsilím evangelium a dávají naději národu, který ji urgentně potřebuje.

Tvá žena Katty se podílí na tvé službě a je zřejmé, že tvoříte tým. Myslíš, že Pán povolává a pozvedá další týmy mužů a žen?

Moje manželka je velmi inteligentní, má lepší paměť než já a v mnohých oblastech mě svými schopnostmi nechává pozadu. Chápu, že to je Boží dar a ne problém, beru tedy podnět z toho, co jí Bůh dal. Ve službě mezi sebou nesoutěžíme, ale doplňujeme se.

Ano, stále častěji vidím manžele, kteří pracují společně. To slouží k povzbuzení a také k ochraně obou dvou. Také vidím společenství, která přijímají a povzbuzují ženy ve službě. Stejně jako Bůh dal do rodiny muže a ženu, také ve svém království zahrnuje službu obou. V této službě se vzájemně doplňují. Prosím Boha, aby uchránil mé srdce od jakékoli diskriminace. Nikdy nepodceňuji nikoho jen kvůli barvě jeho pleti, pohlaví nebo národnosti. Součástí každodenní svatosti je vidět bližního Kristovýma očima.

Jsi otcem třech synů, řekni nám něco o tom, jaké má Bůh plány pro tuto novou generaci?

Dlouho jsem se až extrémně zabýval budoucností svých synů. Moje cesty, moje absence, tolik stěhování, to mi dělalo starost. Ale dostal jsem se do bodu, kdy moje duše skutečně uvěřila, že Boží plán v jejich životech bude naplněn. Jeden z mých učitelů mě povzbudil, když řekl: „Nemysli si, že tvé děti jsou obětmi, řekni jim, aby věděly, že je velkou ctí, že mohou být součástí rodiny, která slouží Bohu." A tak jsem to udělal. Dává jim to pocit důstojnosti, i když někdy učinit oběť se stává údělem.

Tuto generaci bych definoval slovy: hrdinská, pevná a duchovní. Říkám to ze srdce, protože vidím, že mladí, kteří se opravdu drží evangelia, tyto charakteristiky mají. Jsou hrdinové, protože vidí, že na zemi přicházejí těžké dny. Mnozí z nich, i když jsou ještě velmi mladí, jsou odhodlaní obětovat pro evangelium všechno. Jsou pevní proto, že se drží nejen Božích zaslíbení, ale také Božích požadavků. Přijímají prosperitu, ale také utrpení. Jsou duchovní, protože opustili povrchní věci. Viděl jsem mladé lidi hodiny uctívat, mnozí se postí jako málokdo v jiných generacích. Znám mladé lidi, kteří jsou povolaní na nejnebezpečnější místa misií a připravují se na to s radostí a pílí. Učí se jazyk, studují kulturu, nehledají osobní slávu. Nejsou hvězdami, nýbrž jsou křesťany typu „měsíc", kteří odrážejí to, co přijímají od Boha. Mnozí z nich jsou prostí, nejsou domýšliví, tisíce z nich rostou ve službě v tichosti. V mnohých z nich vidím vážnost, která budí pozornost. Všiml jsem si, že pokud se věřící chová tímto způsobem, pak se rozvíjejí velice dobře stejně jako jeho dary, schopnosti i jeho vztahy s jinými služebníky a služebnicemi.

Sergio, modlíme se, aby Bůh stále žehnal tobě a tvé rodině a aby jeho pomazání bylo vylito na tvůj život a tvou službu jako nikdy předtím. A kromě toho se také modlíme, aby tvá nová kniha byla Duchem svatým použita k tomu, aby zlomila pouta a okovy, které svazují tolik lidí. Děkujeme za tvůj čas.

Děkuji za vaše modlitby, cítím, že tato služba závisí v prvé řadě na modlitbách. Modlím se a prosím nyní Boha nebes, aby sestoupil se svým svatým ohněm na každého ze čtenářů, abychom brzy mohli slyšet svědectví, jak Duch svatý zapaluje srdce v Kristu. Amen.

Se svolením přetištěno z časopisu Vida Cristiana, Noviembre/Diciembre 2002

Přeložila Mgr. Ivana Bartíková, PhD.