Evropa a křesťané

Drazí čtenáři,

Tyto řádky píši krátce po svém návratu z konference PEF, a chtěl bych se proto s vámi sdílet na téma Křesťané a Evropa.

V úterý 1. prosince loňského roku vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, onen rozporuplný dokument, který zaměstnával evropské politiky celý minulý rok. Co se změnilo? To, co jsme nazývali Evropskou unií před Lisabonem, byl souhrn právních vztahů mezi dvaceti sedmi členskými státy a jejich občany. Lisabonská smlouva tuto situaci fundamentálně mění tím, že dává Evropské unii podobu skutečné nadnárodní federace, čímž činí z 500 milionů Evropanů skutečné obyvatele nové federální Unie. Většina Evropanů o těchto ohromujících změnách ani neví. Slovy profesora Anthony Coughlana, „Lisabonská smlouva je dobře utajenou ústavní revolucí". Žijeme tedy v Evropě, která se dramaticky mění. Jak na tyto změny reaguje církev?

Měnící se politické uspořádání našeho kontinentu je pouze jednou z řady zásadních změn, kterým v dnešní době čelíme. Dalo by se psát o mnoha aspektech dnešního světa. Pamatuji si, že již před více než dvaceti lety, v době, kdy jsem se obrátil, přicházela proroctví o tom, že svět, do něhož přicházíme, bude poznamenán chaosem a bude to doba nesmírně složitá. Na změnu evropských politických struktur bychom měli odpovědět změnou církevních struktur.

Ve skutečnosti se Letniční hnutí v Evropě začíná sbližovat dříve, než dochází k procesu Evropské integrace. V roce 1966 je v Římě založeno Evropské letniční společenství. Těžištěm vzájemné spolupráce jsou konference a další setkávání, zaměřená spíše na vzájemné poznávání a povzbuzení. Teprve postupem dalších desetiletí si Letniční hnutí začíná uvědomovat společnou zodpovědnost za evropský kontinent.

Zlomovým obdobím jsou roky 2003 a 2004, kdy se Evropské letniční společenství (PEF) registruje v Bruselu a zřizuje stálou kancelář. Slovy současného předsedy PEFu Ingolfa Ellsela: „To, co jsme dělali společně do dnešního dne, byla modlitba a společné uctívání. Nyní musíme převzít společnou zodpovědnost za Evropu, nyní musíme společně začít pracovat."

V současné době PEF sdružuje okolo 2 miliónů letničních křesťanů, přičemž celkový počet všech letničních a charismatiků v Evropě se pohybuje okolo 4 milionů. Počet jednotlivých církví a hnutí sdružených v PEF je asi 50, k tomu je třeba započítat ještě dalších deset volně přidružených hnutí. Mezi největší evropská letniční hnutí (v rámci PEF) patří rumunské, ukrajinské a anglické. Letniční hnutí je jediným křesťanským hnutím v Evropě, které roste. Růst se pohybuje okolo 6% ročně.

Jaké jsou hlavní aktivity PEF? Každý rok v březnu se setkává výbor, složený ze zástupců jednotlivých církví a hnutí. Kromě toho má PEF řadu odvětví a oblastí, ve kterých pracuje. Nejznámější je PEM koordinující misijní činnost. Podle dostupných údajů zaštiťuje asi 1000 misionářů. Dále je to PEFY - platforma pro setkávání národních vedoucích mládeží. V obou zmíněných odvětvích máme jako Apoštolská církev své zastoupení. Oblastí je mnohem více, ale zmíním již jen dvě: Jde o cizinecké sbory, z nichž největší jsou africké (například jen v Německu představují 20% z celkového počtu letničních sborů sbory africké). Právě práce s imigranty je v současnosti nejdiskutovanější otázkou a současně i největší výzvou pro Evropské letniční hnutí. Ač si to z naší české perspektivy tolik neuvědomujeme, nárůst přistěhovalců z muslimských zemí se dramaticky zvyšuje, a vezmeme-li v potaz mnohonásobně vyšší porodnost těchto rodin, můžeme za krátkou dobu žít ve zcela jiném světě, než žili naši rodiče. Ve světě, který si jen stěží dokážeme představit a o jehož podobě i vrcholní politici odmítají diskutovat. Proto evangelizační práce mezi imigranty je pro církve sdružené v PEF vysokou prioritou.

Druhou oblastí, kterou chci zmínit, je práce s médii. Média sehrála obrovskou roli v počátcích letničního hnutí. Jak Thomas Barrat, tak později i Lewi Pethrus dokázali využít tisk, aby prosadili letniční hnutí ve společnosti. V současnosti je mediální práce zaměřena spíše misijně, na posledním setkání PEF jsme byli informováni o práci televizního kanálu Sat 7, který vysílá do zemí Středního východu. Toto televizní vysílání proniká do míst, kam se jinak s evangeliem lze dostat jen stěží. Dobrá zpráva je, že se pracuje na tom, aby i letniční v Evropě měli svůj vlastní televizní kanál. Provoz a údržba takovéhoto kanálu stojí obrovské peníze, proto je tento projekt zatím záležitostí prvních rozhovorů. Je třeba mnoha modliteb i ochotných dárců.

Kromě vlastních aktivit PEF spolupracuje s jinými organizacemi, které podporují Izrael. Konkrétně jde o ECI (Evropská koalice pro Izrael) a ICEJ (Křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě).

To, co vidím jako pozitivní na celém hnutí PEF, je skutečnost, že letniční křesťané mohou vydávat jeden hlas. Společnost bere vážně hlas církve, avšak pokud je církev roztříštěna do jednotlivých malých hnutí, je neviditelná, nepřehledná a pro stát (i Evropskou unii) stěží bude partnerem při rozličných jednáních.

Jaký je význam členství v PEF konkrétně pro nás? Tedy především - užší spolupráce letničních křesťanů vyplývá již ze samotného procesu Evropské integrace. Dalo by se říci, že naše děti budou stále více „evropské", tedy ovlivněné evropským myšlením. Budou více cestovat, budou častěji pracovat v zahraničí či studovat na zahraničních školách. To je realita, které budeme čelit. Nemůžeme se před ní skrýt, není možné se jako česká církev izolovat, chránit před tím, co přichází. Je třeba se připravit. Užší vazby a těsnější spolupráce s ostatními církvemi v Evropě je jedním z kroků, jak se připravit na budoucnost.

Další oblastí je misie. Osobně rozlišuji dva pojmy: Misií rozumím službu Bohem povolaného člověka v jiné zemi či jiné kultuře a to na dlouhou dobu. Pak je zde misijní zkušenost - může jít o krátkodobé misijní výjezdy, zahraniční stáž či misijní službu o délce do jednoho roku. Takovouto zkušenost bych doporučoval všem mladým lidem. Když mluvíme s mládeží o možnosti studia na Biblické škole, častou odpovědí je: „Co z toho budu mít?" Pokud se něco učím, a pak nemám možnost nabyté znalosti využít, pak studium bylo zbytečné. Misijní zkušenost je možnou odpovědí: Rok po studiu strávený na praxi v nějakém zahraničním sboru přinese užitek jak studentovi, tak i jeho domácímu sboru. Modlím se za to, aby naše církev byla církví misijní. Tím myslím jednak misionáře, které vyšleme, a jednak specifický způsob myšlení. Základem misijního myšlení je schopnost vidět za hranice vlastního sboru se záměrem pomoci.

Na závěr bych se s vámi chtěl rozloučit úryvkem z proroctví od emeritního biskupa R. Bubika, v němž hovoří o nadcházejícím probuzení: „Připravte se, začínáme, dlouho to sice trvalo, ale je to už připraveno. Dávejte ale pozor, bude se to dělat úplně jiným způsobem".

Jaké bude probuzení v našem národě? Jak bude vypadat naše země, naše církev za pár let? Modleme se za moudrost a Boží milost.

Martin Moldan, biskup AC