Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu

Manželství a služba

Já můj dům budeme sloužit Hospodinu. To je úžasné zvolání, zvolal ho Jozue ne jeho manželka nebo děti. Je skvělé, když v takové silné chvíli může hlava rodiny prohlásit: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu" a rodina za ním stojí. Ne že by se nemohli svobodně rozhodnout, ale rodina byla jednotná, když to řekl Jozue, jako by to řekli všichni. To je cíl, ke kterému chceme jít, aby naše církev byla církví rodin, které patří Pánu a které mu slouží.

Co se nám vybaví, když se řekne služba? Skupinky, chvály, nedělní besídky, vedení žen, technické věci atd. Ale Jozue měl na mysli něco jiného. Co se nám vybaví, souvisí s konkrétními aktivitami, ale podstatou služby je něco jiného. Jsou lidé, kteří mají mnoho služeb a jsou přetíženi, na jiné zase nic nevyšlo, a tak jsou bez služby. V naší době je církev programově orientovaná - ty budeš dělat to a ten to, ale to není biblické pojetí služby.

Služba může manželství i rozbít. Někdy si myslíme, že když dva slouží Hospodinu, musí to být to nejkrásnější, co může být, ale když sloužíme nemoudře a nedbáme na některé důležité věci, může to manželství rozbít. Je mnoho takových případů.

Proč někteří obstojí a jiní ne?

Prvních patnáct veršů knihy Jozue se odehrává v okamžiku, kdy Izraelci překročili hranice zaslíbené země, oslavili první vítězství, které už nebylo jen otázkou víry, ale stalo se realitou. Okusili první plody země a nabývají jistoty, že Bůh jim zemi dá. Tam zní výzva: „Vyberte si dnes, komu budete sloužit." Kdy Jozue výzvu lidu dává? Bylo to až poté, kdy lidé mohli zakusit, že Hospodin je s nimi, že Hospodin má na to, aby porazili Jericho, zakusili všechna vítězství od vyjití z Egypta. Bůh se jim dal poznat, dal jim zemi, která nebyla jejich, a ochraňoval je před nepřáteli. Jozue jim to všechno připomíná a pak dává výzvu: Teď se rozhodněte, komu budete sloužit!

Někdy chceme po lidech určitá rozhodnutí příliš brzo. Málokdo se obrátí, když poprvé v životě přijde na evangelizaci a před tím nikdy nic neslyšel. Bůh je mocný, ale než se člověk obrátí, musí vědět, ke komu se obrací. Chceme-li sloužit Bohu, musíme vědět, komu sloužíme. V tom je princip i pro rodinu. Sloužím Bohu proto, že Pána Boha znám, že jsem se s ním setkal. Služba Hospodinu hovoří o rodině. Nejde to tak, že jeden je duchovní, vykročí takovým tempem, že mu ostatní nestačí a má pro svou duchovnost tak vysoké nároky, že tím ostatní trpí a nemůžou to unést.

Služba Hospodinu vychází z toho, že jsme ho poznali: „Teď, když víš, co pro tebe Pán Bůh udělal, vyber si, komu budeš sloužit." To platí jak pro muže, tak pro ženu i pro děti. Služba není otroctví, není to povinnost. Je to následek toho, že jsem poznal milujícího Boha.

Pán Bůh nás nikdy nebude nutit ke službě a poslušnosti, když nebudeme vědět, s kým máme tu čest. Někteří autoři píší, že období Izraele před uvedením do smlouvy bylo časem, kdy si Pán Bůh svůj lid namlouval. I nás si Pán Bůh namlouval. Moudrý muž, hlava rodiny ví, že potřebuje dát čas a prostor ženě a dokonce i dětem, aby se ve službě našli. Jak snadno rodiče někdy předpokládají, že to, co je pro ně automatické, je automatické i pro děti. I děti potřebují poznat Pána Ježíše, vyzkoušet, jaký je, aby mu jednou řekly: „Ano, chceme ti sloužit." Jak je napsáno: Okuste a vizte, že je Hospodin dobrý.

Tím, že Pán Bůh jednal s Izraelem před smlouvou, dával jim identitu. Před tím byli pohany a sloužili modlám. Nyní se stávají lidem Hospodinovým. Pán Bůh se jim dal poznat, zachraňuje je, mají spoustu svědectví. Před tím nebyli nikým, teď jsou lidem Božím. Božími dětmi, jsou královským kněžstvem. Proto si můžou vybrat. Ani tehdy ani dnes služba nemá základ v aktivitách ale v tom, jak je nasměrované tvoje srdce.

Jozue pokračoval: „Odstraňte tedy cizí božstva, která jsou mezi vámi, a přikloňte se srdcem k Hospodinu, Bohu Izraele." (Jozue 24,23)

Služba začíná u proměny srdce. Srdce se může změnit jenom tehdy, když ví, komu slouží.

Na závěr, když řekli, že budou sloužit Hospodinu, uzavírá Jozue shromáždění přikázáním. To, co mají dělat, přichází úplně nakonec. Až nakonec, když mají připravené srdce.

Dnes je církev programově orientovaná, na srdce se hledí stále méně. Hledá lidi pro různé akce a projekty, žel dokonce někdy slouží v našich projektech i nevěřící lidé a pomáhají nám evangelizovat.

Služba Bohu začíná tím, že člověk má identitu v Hospodinu, že zná Boha, že někým je. Na základě toho se mění jeho srdce - odmítá sloužit jiným bohům. Jeho srdce se zcela přikloní k Hospodinu a pak teprve je možné se ptát Bože, já ti chci sloužit, co po mně chceš?

Většina počítačových programů má dnes časově omezené verze, a člověk si může vyzkoušet, jestli mu vyhovují. Pokud ano, teprve pak je zaplatí a obdrží plnou verzi. Podobně je to s Hospodinem. Pán Bůh nám dává zakoušet, jaký je, a pak přichází okamžik, kdy se mu odevzdám ve smlouvě a říkám ano Pane, já ti chci sloužit, můj život ti cele patří.

Základ pro službu:

Identita - jsme znovuzrozeni, máme ducha Božího, jsme očištěni krví Pána Ježíše Krista,

postoje - jsme noví očištění lidé, jsme schopni milovat, obětovat se, zapírat se,

proměněné srdce - sloužit můžou ne ti, kdo mají osvědčení, jsou kvalifikovaní, ale ti, jejichž srdce je proměněno.

V tom všem někam patří rodina. Jak Bible vnímá rodinu? Rodina je mnohem důležitější než jednotlivci. V Božích očích a v Písmu je ve středu pozornosti rodina. Každý člověk je součástí nějakého společenství. Ženit se a vdávat bylo povinností. Pán Bůh s rodinou počítá. Když stvořil Izrael, Biblická zvěst nesměřovala k jednotlivcům ale k rodinám. Například hod beránka. Stal se z něj rituál, ve kterém si židé po rodinách dodnes připomínají Boží skutky. V rodinách se má hovořit o Božích věcech, jedna generace má druhé generaci předávat, co s Pánem Bohem zažili, rodiče mají o Pánu Ježíši Kristu, o víře mluvit se svými dětmi - služba Bohu není o tom, kde je kdo angažován, ale všechny tyto činnosti patří do služby Bohu.

Dnešní doba se snaží rodinu popírat. Ale právě v rodině se člověk naučí ty nejzákladnější věci, které v životě potřebuje. Společnost je obrazem stavu v rodinách. Tady má církev obrovský prostor k ovlivnění společnosti, pokud naše rodiny budou fungovat. Prohlášení „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu" by mělo být naší přirozeností. Je to něco normálního, netýká se nějakých super duchovních jedinců, ale každá rodina má sloužit Bohu. Nejde o to, kdo je v jakém týmu, ale jestli se jako rodina doma modlíte, jestli s dětmi hovoříte o Božích věcech. Jestli děti vyrůstají v atmosféře, kde se lidé milují a důvěřují si.

Jak se na rodinu dívá Pán Ježíš a Nový Zákon?

Ježíš si rodiny váží. Říká: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj." Na obrazu rodiny ukazuje, jak se Bůh stará o lidi, jako rodiče o své děti (viz např. o marnotratném synu).

Na druhé straně až násilně vytrhuje učedníky z rodin. Rodina může být překážkou učednictví. Pojď a následuj mě - celník, rybář, všeho nechávají a jdou za ním. Jinde je napsáno, kdo se nedokáže zříct otce a matky ... nemůže být mým učedníkem. A mnoho dalších.

Když Ježíš pozitivně hodnotí rodinu, v konečném důsledku mu nejde o rodinu, ale o Boží království. Boží království je vždy o stupínek výš, je důležitější. V prvotní církvi byl obrovský důraz na rodiny, na druhé straně už tehdy evangelium rodiny rozdělovalo. V rodině existuje určité pnutí. Když někdo chce být učedníkem Pána Ježíše a zároveň mít v pořádku rodinu, bude to narážet. Když Pán Ježíš povolal Petra od rybářských sítí, Petr šel a následoval ho, a Bible neříká, co jeho rodina a děti. Dále je v epištolách napsáno, že s sebou na misijní cesty bral manželku. Bylo období jeho života, kdy bylo třeba upřednostnit Boží království. Ten zápas nevzniká proto, že jsme nešikovní a nezvládáme to, ale je tu ze samé podstaty věci. Klíčovým slovem, které toto řeší je slovo milost. Můžeme následovat Pána Ježíše jen tolik, nakolik nám dá milost.

Tři úrovně rodiny:

Přirozená rodina: Lidé se přitahují. Do rodiny patří láska, společný čas, výlety. Manželé mají právo na to, aby trávili čas spolu. Když manželé investují do společných zážitků, mají po čase na co vzpomínat, a to je drží pohromadě.

Rodina zakotvená v Kristu: Pán Ježíš v každodenním životě. Rodina počítá s tím, že Pán Ježíš je jejím členem, když je problém, tak se modlí. Když takto žijí, vidí potřeby kolem sebe a Pán Bůh je může povolávat.

Služba: Člověk může sloužit Bohu jen potud, pokud mu Pán dá milost. Ta služba bude vždy taková, jakou unesou oba manželé i děti.

Žijme normální život, kde Bůh je na prvním místě. Když Bůh bude člověka volat, tak to unese i partner. Někdy muži utíkají ve světě do hospody a za svými zálibami. A v církvi za službou. Není to služba, kterou motivuje Duch Boží, ale útěk. Člověku je někdy líp ve službě, na modlitbách, než doma, kde jsou povinnosti a hádky. Pokud budeme sloužit tak, jak v nás bude Kristova milost pracovat, tak služba bude stát na správném základě. Pak se může stát, že vaše služba bude náročná a budete vědět, že vás k ní povolal Bůh, pak to tvoje žena unese a děti budou vědět, že to byl Bůh a nebudou mít mindráky, že táta nebo máma je pryč, a rodina bude stmelená.

Pokud v našem životě a v životě celé rodiny, bude pracovat jeho milost a přijdou pnutí, všechna je zvládneme. Ať nás motivuje jeho milost a nic jiného.

Martin Moldan