Služba v moci Ducha svatého

Kázání z konference PEC 2003 5.-9. června v Berlíně

Evropa byla rozdělena zdmi a oponami, ale chvála Bohu, který řekl, že už toho bylo dosti. A dnes jsme se sešli zde. Pocházím z Estonska a mám zde s sebou kolem šedesáti lidí, což by dříve nebylo možné.

Letniční církev byla komunisty zakázána, všichni naši pastoři byli deportováni na Sibiř, všechen církevní majetek byl zabaven. Ale dnes máme sbory po celém Estonsku a jsme uznávanou církví. Na velikonoční neděli byla naše bohoslužba vysílána v estonské národní televizi. Byl natočen dokumentární film o letniční církvi a v estonské národní televizi byl již třikrát vysílán. To je Boží dílo.

Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." (Skutky 1, 6-8)

Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Marek 16, 20)

Mnoho lidí žije ve vzpomínkách na to, co bylo, nebo sní o probuzení, které má přijít, ale žijí v tom, že se právě nic neděje.

Nechci žít s ustavičným nostalgickým vzpomínáním, co Bůh udělal, a mluvit o tom, co se Bůh chystá udělat. Věřím, že před příchodem Krista přijde velké probuzení. Ale můj život ubíhá a milióny lidí jdou do pekla. Nemohou čekat na to probuzení.

Prvotní církev byla církví kázající evangelium. Hodně věcí se změnilo. Ti první křesťané kázali evangelium o Božím království. Jejich radost rostla, i když byli biti a týráni. Prožívali přetékající radost, že se jim dostalo té cti, aby trpěli ve jménu Ježíše. Byla v nich taková láska a vášeň pro Ježíše, byli tak zaměřeni na Krista, že byli nazváni křesťany. Jejich vášeň byla tak silná a živá, že byla nakažlivá a lidé ji nemohli snést.

Měli jen jedno poselství - o Ježíši Spasiteli. Některá z jejich poselství jsou zaznamenána v Novém zákoně. Nekázali Mojžíše, nekázali o tom, co znamenají různá řecká slovíčka. Konfrontovali lidi s jednoduchým poselstvím evangelia.

Když poslouchám současná kázání a čtu křesťanské knihy, jsou mi předkládány tituly jako: „Jak zvítězit", „Jak zvítězit nad starostmi", „Sedm kroků k úspěšnému životu", „Šest kroků k tomu, aby vaše modlitby byly vyslyšeny", „Jak zůstat šťastný v manželství", „Jak získat dvojnásobný díl". Všechna tato poselství obsahují základní myšlenky z Bible. Ale já se vás dnes ptám: Není Ježíš naším vítězstvím? Není On šest kroků k vítězství? Je to Ježíš, kdo je vítězství. Ježíš ve mně je větší než ten zlý ve světě. Není to Ježíš, kdo křtí Duchem svatým? Kdo nás vede a provází skrze svého Ducha? Ježíš je autor naší víry. On je ta alfa i omega. Obávám se, že mnoho křesťanů se obrátilo více k životnímu stylu než k Ježíši. Obávám se, že někteří křesťané milují více Bibli než autora Bible.

První církev kázala evangelium. A to je to, co jim Ježíš řekl, aby dělali. Řekl jim, že obdrží sílu Ducha svatého a že mu budou svědky. Síla Ducha svatého je určena právě pro tento úkol. Abyste mohli kázat v moci Ducha svatého, musíte kázat evangelium.

Pak církev zasáhlo pronásledování, byl umučen Štěpán a církev se rozprchla po celé zemi. Představte si, že byli vykořeněni ze svých domovů, svých zaměstnání, byli vyhnáni z Jeruzaléma a mohli propadnout sebelítosti. Avšak kamkoliv přišli, tam kázali evangelium. Toto pronásledování pomohlo šíření evangelia. Nekázali jen učedníci, každý obrácený se stal vyslancem Kristovým. Když budete kázat evangelium, lidé se budou obracet a budou spaseni.

Jako jeden mladý muž. Matku měl alkoholičku, nevěděl, kdo je jeho otcem, vyrostl v sirotčinci a oblíbil si tvrdý život. Nakonec skončil v sovětském vězení. Když jsme tam začali sloužit, poslouchal a smál se, že evangelium je jen pro slabé lidi a že člověk musí stát na svých vlastních nohách. Dnes je tento mladý muž mým spolupastorem. Evangelium je Boží mocí k proměně lidí.

Když čteme Skutky, zjistíme, že největší sbor byl v Antiochii. Jeruzalém bledne díky svým stálým zákonickým tendencím. Antiochie se stala centrem misionářské činnosti. Jak tento sbor vznikl? Ve Skutcích 11,20 čteme, že někteří muži z Kypru a Kyrény promlouvali dobrou zprávu Ježíše Krista. Ani neznáme jejich jména. Neměli žádné křesťanské knihy, žádnou křesťanskou televizi, a dokonce neměli ani Bibli. Ještě nebyla napsaná. Žádná křesťanská média, žádní křesťané ve vládě, žádná církev ve městě, žádní křesťané s nimiž by se mohli setkat, žádné oznámení v novinách. Prostě přišli do Antiochie a začali kázat evangelium. A zástupy byly spaseny. Potom čteme větu, kterou mám rád: „A ruka Páně byla s nimi." Kdy byla s nimi? Když kázali evangelium. Když jejich srdce hořela pro Pána Ježíše. A zástupy byly spaseny.

V našem sboru máme mladého muže, který přišel ke mně a řekl: „Pastore, musím jít do Ruska", a řekl mi jméno města na Urale. Je to velmi prostý muž, šel tam a kázal evangelium. Nepronajal si halu, chodil po ulicích, setkával se s lidmi a sdílel se s nimi o Ježíši Kristu. Dnes, po několika letech, je tam sbor s několika sty věřícími. Založili 27 nových sborů, mají dvě biblické školy, protože neznámý mladý Estonec se rozhodl tam jet a kázat evangelium. My kážeme o tisíci různých věcech a lidé nás poslouchají, škrábou se na hlavě a odcházejí. Dejte jim Ježíše, dejte jim evangelium, zapomeňte na všechno ostatní.

Když Ježíš opustil učedníky, než byl vzat do nebe, něco řekl. Když někdo na dlouhý čas opouští své přátele, nemluví o druhotných věcech. Přestože studium Bible, chvály a uctívání jsou důležité, Ježíš o těchto věcech nemluvil. Co řekl? Běžte do celého světa a kažte evangelium všem národům. A také řekl: Budu s vámi, když půjdete. Služte v moci Ducha svatého. Máme dělat to, co nám Ježíš řekl. Když to děláte, budete to dělat v moci Ducha svatého, kterého vám Pán Ježíš zaslíbil. Když to nebudete dělat, není tam zaslíbení, že bude s vámi, tak jak chce. Já budu s vámi, pokud budete kázat evangelium. Ale křesťané dnes říkají, že je to nezajímá.

Viktorův otec byl profesorem ateismu na univerzitě v Tartu v Estonsku. Viktor vyrůstal v ateistické rodině a stal se velmi vzdělaným mužem. Také přednášel na univerzitě. A pak se něco stalo. Setkal se s ním jeden muž, Stanislav. Myslíte, že se snažil přesvědčit tohoto vzdělaného mladého muže o křesťanství? Nemohl. Jejich intelektuální rozdíl byl příliš velký. Prostě s ním sdílel Ježíše a Viktor byl spasen. I Viktorova rodina byla spasena. A dnes Viktor žije v Izraeli a zakládá letniční sbory. To je moc evangelia, chvála Bohu.

Před nějakou dobou jsem slyšel rozhovor s Billym Grahamem. Ten, kdo dělal ten rozhovor byl konfrontující a nepříjemný. Zeptal se Billyho Grahama, jak je možné, že má takové výsledky. „Nejste tak výborným řečníkem, nemáte zvláštní vzdělání, nejste teolog, jak dosahujete těchto výsledků?" A Billy Graham, protože je velmi pokorný, odpověděl: „Máte pravdu ve všem, nejsem výborný řečník, nejsem vzdělaný, ani teolog, ale kážu úžasné evangelium a mám úžasného Spasitele."

Bůh vás nežádá, abyste někoho spasili. Ale žádá vás, abyste sdíleli evangelium, abyste lidem řekli o Ježíši Kristu. V srdcích lidí je hlad po Bohu, ale ve většině církví, které nazýváme křesťanské, je za kazatelnou kázáno více humanismu než křesťanství. Je tam duchovní hlad a lidé se obrací k okultismu. Nebyla větší příležitost pro církev než teď, v této postmoderní době, kdy lidé hážou všechno z okna. Nevěří ničemu. Věda jim chtěla odpovědět, ale dala nám více problémů než odpovědí. Lidé žijí jen pro pocity, nezáleží, co jim řeknete. Nechápu, jak inteligentní lidé mohou přijímat tak hloupé myšlenky, jaké přijímají v dnešní postmoderní společnosti. Toto je náš čas ke kázání evangelia o Ježíši Kristu. Lidé jsou hladoví po Ježíši.

Máme jednu mladou paní, která byla celá léta zapletena v čarodějnictví. Často si myslíme, že čarodějnice je stará a má škaredý nos. Ne, ne. Tato paní pracovala v automobilovém byznysu, jezdila do Německa a přivážela auta do Estonska. Někdo s ní sdílel evangelium na trajektu mezi Německem a Švédskem a modlil se s ní. A najednou na tom místě se něco změnilo. Dnes v Estonsku ona přitahuje větší množství posluchačů než pastoři, protože káže jen Ježíše. Zve čarodějnice a psychotroniky a vede je k Ježíši. Chvála Bohu za moc evangelia.

Musíme pochopit, že první církev to neměla vždycky lehké. Přišlo pronásledování. Herodes nechal popravit Jakuba. Co budete dělat, když useknou hlavu vašemu pastorovi? Neměli žádnou policii, na kterou by se obrátili, žádný soud nebo vyhlášku o právech. Zkuste si představit, jak se cítili. Jejich pastor byl zabit a Petr byl ve vězení. A kdo bude další na řadě? Ale církev kázala Ježíše Krista a lidé přicházeli do Božího království.

Musíme se zbavit svého vymlouvání, že lidé jsou hrozní, nezajímá je to, jsou cyničtí. Svět je zlý. Ale církev má být plná moci Ducha svatého. Bůh nám napsal dopis, knihu, Bibli. Je plná lásky, je to milostný dopis.

Proč si tolik křesťanů zamilovalo svět? Proč tolik křesťanů vychladlo ve vztahu k Pánu Ježíši? Proměnili jsme křesťanství v sebezdokonalovací program. Udělej si sám, tady je návod. Proměnili jsme křesťanství v psychologický program. A mnoho křesťanů proměnilo křesťanství na automat na Coca-colu. Vlož své dobré skutky, svou víru, vyznej a máš to. Zmáčkni knoflík. A když Cola hned nevypadne, tak automat nakopni, zatřes s ním. Bůh není automat, žádný psychologický sebezdokonalovací program.

Víte, jaký je dnešní problém s církví? Soustředili jsme se na doktríny, programy, kázání. A ti vzdělanější na křesťanskou psychologii. Lidé nechtějí chodit na modlitební setkání. Mnoho křesťanů ztratilo svůj osobní vztah s Bohem. Čtení Bible není to samé jako slyšení Boha. Je možné dát tolik dobrých věcí nad Ježíše Krista. Můžeme dát Bibli a Boží přikázání nad Pána, duchovní dary a různé způsoby uctívání nad Pána, různé způsoby služby, péči o nemocné, modlitby za lidi nad Pána. Je možné být sveden všemi těmito dobrými věcmi. Nesmíme dávat na rovinu s Ježíšem žádnou z těchto dobrých věcí. Ježíš není doktrína, teologie, abstraktní princip, služba, není metoda ani církev, denominace, činnost ani způsob života. Ježíš je skutečná osoba a vyžaduje, abychom ho dali nad všechny tyto dobré věci. Hledá vztah. Žádná z těchto dobrých věcí za tebe nezemřela, ale Syn Boží ano. Žádná z těchto dobrých věcí nemá vládu nad tvým životem, ale Syn Boží ji má.

Měl jsem v životě období, kdy jsem byl blízko toho, že odejdu ze služby. Nebylo pochyb o mém povolání a ani to nebylo způsobeno žádným problémem ve sboru, sbor prosperoval. Ale uprostřed své služby, kdy jsem dělal to nejlepší, co jsem mohl, jsem byl úplně vyčerpaný. Sloužil jsem Pánu a tím jsem se úplně vyčerpal. Stal jsem se věrným služebníkem Pána, ale ztratil jsem nadšení pro Ježíše. Nebylo to schválně, ani jsem si nebyl vědom toho, co se dělo. Myslel jsem si, že miluji Ježíše a moje tvrdá práce to měla dokázat. A pak jsem četl v evangeliu, co Ježíš řekl: Můj pokrm je konat vůli mého Otce. Ježíš byl posilován svou prací, ale já jsem byl vyčerpán. Zaměnil jsem Pána s prací ve službě. Myslel jsem si, že miluji Pána víc tím, že víc pracuji a trávím víc hodin ve službě. Mým problémem nebyla práce, ale zaměření mého pohledu. Odpovědí na můj problém nebylo všeho nechat, ale začít milovat Ježíše.

Pokud milujete Ježíše, tak mu chcete sloužit a pro něj pracovat, ale vše začíná nadšením pro Ježíše. Dynamem v křesťanském životě je nadšení pro Ježíše. Láska potřebuje praktické vyjádření. Bůh tak miloval svět, že ho dal. My nemáme kázat evangelium bez nadšení pro Ježíše.

Shromáždění není o tom, co dostanu, ale o tom, co přinesu. Přináším svou lásku k Ježíši, své nadšení pro Ježíše. A když se sejdeme a uctíváme Ježíše, sloužíme tím jemu a Pán je s námi.

Musíme mít čas pro Ježíše, abychom ho poznali. Čím víc budeme sedět u jeho nohou, tím lépe ho poznáme. A čím víc ho poznáme, tím víc ho budeme milovat. Musíme si oddělit pravidelný čas na osobní meditaci nad Písmem a čas na modlitbu. Nesmíme dovolit, aby tento čas byl jako rituál. Můžeme číst Bibli jako zákoníci a nikdy neslyšet Boží hlas.

Je možné, že náš modlitební čas sklouzne až tam, že začneme přinášet Bohu nákupní seznam. Nemůžeme předpokládat, že vstoupíme do jeho přítomnosti tím, že umíme číst. Náš problém není to, co nevíme, naším problémem je, že neděláme to, co víme. Ďábel to ví, a pokud nás může udržet bez Boží přítomnosti, může nás porazit. Zavře naše ústa. Pokud máte velkou znalost Bible bez nadšení pro Ježíše, budete pouze nafouknutí nebo velmi pyšní. Neexistuje jediný biblický hrdina, který by pravidelně nepřicházel do Boží přítomnosti. Následuj příkladu Jozue a neustále se modli. Následuj příkladu Marie a seď u Ježíšových nohou. Abychom mohli následovat jejich příkladu, musíme si oddělit pravidelný čas, jinak nebudeme přicházet k Bohu pravidelně. Ve svém hledání nadšení pro Ježíše vložte důvěru v Pána, ne ve svou disciplínu nebo ve svá dobrá předsevzetí a znalosti Bible. To by vás vedlo pouze do zákonictví.

Někdo řekl: „Pokud uspěješ v křesťanském životě, nebude to proto, že bys byl dobrým následovníkem, ale proto, že Ježíš je dobrý vůdce." Chvála Bohu. Vlož svou důvěru v jeho schopnosti tě vést, ne ve své schopnosti ho následovat. Neříkám, že nepotřebujeme disciplínu nebo znalosti Bible, ale musíme dělat správné věci, přitom však nikdy nevkládat důvěru do svých schopností. Moje jistota je v Ježíši. Dostal jsem se ve svém životě do bodu, kdy jsem si uvědomil, že si nikdy nevysloužím nadšení pro Ježíše. Ne, On mi to dal jako největší a nejvzácnější dar.

První církev neměla budovy, Bible, tiskárny, křesťanské rádio, křesťanskou televizi, nic takového. Ale co měla? Měla lidi s hořícími srdci bláznivě zamilované do Ježíše, kteří šli ven a kázali evangelium a věděli, že Ježíš bude s nimi. Věděli, že moc Ducha svatého je s nimi a Pán potvrzoval jejich kázání a vyučování divy a zázraky - a obrátili svět vzhůru nohama. To je moc evangelia, to je služba v moci Ducha svatého. Oni byli církví Ducha svatého, církví modlící se.

Když byli poškozeni, nedemonstrovali u soudu. Nesjednocovali se spolu pro politickou moc. Co dělali? Shromažďovali se, modlili se k Pánu a ruka Páně byla s nimi. Toto chci ve svém životě víc než cokoliv jiného.

Nerozumím, co to znamená teologicky, že ruka Páně byla s nimi, ale toužím po tom. Příliš mluvíme o velkých věcech, ale častokrát jsou to jen slova. Ruka Páně byla s nimi a potvrzovala jejich slova divy a zázraky. Služme... buďme nadšení... milujme... milujme ho tak, že nás nikdo nebude moci zastavit.

Allen Laur

Ze záznamu přeložila a přepsala Petra Everillová